Evropský portál pro mládež
Informace a příležitosti pro mladé z celé Evropy

„Evropskou dobrovolnou službou by měl začínat studentský život každého mladého člověka“

Když Stefanu Savčićovi organizace, ve které předtím působil jako dobrovolník v bosenském město Brčko, nabídla dvanáctiměsíční působení v Německu v rámci Evropské dobrovolné služby (EDS), neváhal. Přečtěte si, jak mu tato zkušenost změnila život.

Když se rozhodl opustit Brčko na jeden rok a začít pracovat jako dobrovolník v mateřské škole v německém Halle, měl teprve 22 let. Teď už je Stefan Savčić zpátky v Bosně a přemýšlí o tom, že půjde studovat na zahraniční univerzitu.

 

Jak ses dozvěděl o EDS?

Stefan: Dělal jsem dobrovolné aktivity u nás doma v Brčku (Bosna a Hercegovina). Pak mi navrhli, že bych se mohl zúčastnit projektu partnerské organizace v Německu a strávit tam jeden rok. Na nic jsem nečekal: Sepsal jsem si životopis a motivační dopis a poslal jsem je německé organizaci. Bohužel mě nevybrali. Jenže pak ten dobrovolník, kterého původně vybrali, nechtěl jet.  Tak mi za měsíc zavolali a místo nabídli mně.

 

Jak bys popsal svoje působení v rámci EDS?

Stefan: Bylo to skvělé, fakt.Vlastně jsem byl poprvé pryč ze svého města a ještě k tomu mimo Balkán.  Bydlel jsem ve městě, které bylo ve srovnání s tím, co jsem znal, poměrně velké. A měl jsem tam všechno, co jsem potřeboval. Pracoval jsem v mateřské školce, kde jsem se staral o děti, vymýšlel jim hry a hrál jim na kytaru. Na začátku jsem vůbec neuměl německy, ale lidi z hostitelské organizace mi velice pomohli s tím, jak s dětma pracovat. Bylo to moc fajn. Myslím, že je dobré si to trochu promyslet a jít dělat projekt, kde bude člověk spokojený. Určitě je taky dobré se nevyhýbat novému jazyku a začít se ho učit a vůbec být otevřený k různým lidem.

 

Co ses v Německu naučil?

Stefan: Strašně moc, určitě. Hlavně jsem si vyzkoušel žít samostatně. Nemáte za zadáma rodiče ani nejlepší kamarády. Myslím, že ten rok bez rodiny zas není tak dlouho, a navíc jsem se hodně skamarádil s dalšíma dobrovolníkama, co tam byli jako já. Naučil jsem se fungovat ve městě, i přesto že jsem nemluvil dobře místním jazykem, a myslím, že na konci mi to už v němčině celkem šlo.  Určitě se teď na život a na svět dívám jinak.

 

Doporučil bys EDS dalším mladým lidem?

Stefan: To jo, určitě, každému, je to velice dobrá zkušenost. U nás v Bosně se na vysokou chodí hned po střední škole. Ale v jiných zemích jako třeba v Německa si mladí po střední škole udělají na rok pauzu a jdou dělat do zahraničí dobrovolníky. No a tím způsobem vlastně poznají, jak to na světě chodí, a teprve pak jdou na vysokou. Myslím, že to je dobré a že by to bylo dobré i pro mladé u nás.

 

S Evropskou dobrovolnou službou navíc získáte celkem dobrý přehled o univerzitách jinde a potkáte lidi, kteří vám můžou pomoct dostat se na školu v zahraničí.

Myslím, že EDS by mohla fungovat jako dobrý začátek studentského života.