Navigation path

Left navigation

Additional tools

Evropská komise - Přehled údajů

První opatření v rámci Evropského programu pro migraci: Otázky a odpovědi

Brusel, 27 květen 2015

Co je Evropský program pro migraci?

Migrace je jednou z deseti politických priorit současné Komise. Evropský program pro migraci, přijatý dne 13. května 2015, rozvíjí politické směry předsedy Junckera v konkrétní iniciativy, jejichž cílem je lépe zvládat migraci ve všech jejích aspektech.V první části programu jsou vymezena opatření k zamezení lidských tragédií a ke zvládání mimořádných situací. Druhá část programu definuje nový strategický přístup, aby bylo možné lépe zvládat migraci ve střednědobém až dlouhodobém horizontu.

Co je obsahem prvního prováděcího balíčku?

V rámci Evropského programu pro migraci se Evropská komise zavázala přijmout do konce května řadu konkrétních opatření s cílem reagovat na bezprostřední, nouzové situace. První prováděcí balíček plní tento závazek a zahrnuje: návrh rozhodnutí Rady o nouzovém přemístění 40 000 osob s jednoznačnou potřebou mezinárodní ochrany z Itálie a Řecka, a to na základě čl. 78 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU); doporučení navrhující celounijní program přesídlování, který poskytne 20 000 míst pro osoby potřebující mezinárodní ochranu mimo EU; akční plán boje proti převaděčům migrantů; pokyny útvarů Komise, jak usnadnit systematické snímání otisků prstů nově příchozích migrantů při plném dodržování základních práv; a veřejnou konzultaci o budoucnosti směrnice o modré kartě. Balíček také obsahuje informativní poznámku o aktuálním stavu operace Triton koordinované agenturou Frontex.


1. Návrh na opatření v podobě dočasného nouzového přemístění

Co říká čl. 78 odst. 3 Smlouvy?

Ustanovení čl. 78 odst. 3 SFEU poskytuje konkrétní právní základ pro řešení nouzových situací na vnějších hranicích. Stanoví, že „ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout ve prospěch dotyčných členských států dočasná opatření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.“

Byl čl. 78 odst. 3 někdy v minulosti uplatněn?

Ustanovení čl. 78 odst. 3 SFEU nikdy dříve uplatněno nebylo. Až dosud byly členské státy, které se dostaly pod zvýšený tlak, podporovány prostřednictvím finanční pomoci (mimořádné pomoci z Evropského uprchlického fondu do roku 2014 a od roku 2014 z Azylového, migračního a integračního fondu) a provozní podpory (Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu – EASO).

Jaká jsou kritéria pro uplatnění čl. 78 odst. 3?

Kritéria pro uplatnění čl. 78 odst. 3 definuje Smlouva: jeden nebo více členských států se musí ocitnout ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí. Z formulace tohoto ustanovení je zřejmé, že jde o mechanismus, který má být aktivován v případě mimořádných okolností, kdy na základě jasných ukazatelů, jako jsou statistické údaje, může být azylový systém daného členského státu ohrožen trvale vysokým přílivem migrantů, kteří přicházejí na jeho území, a zejména těch, kteří jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu. Předpokladem je tedy vysoká úroveň naléhavosti a závažnosti problému.

Pro které členské státy bude systém aktivován?

Za současných okolností se Komise domnívá, že kritéria pro aktivaci splňují podle všeho dva členské státy, Itálie a Řecko, které jsou vystaveny mimořádnému přílivu migrantů. V Itálii vzrostl počet nedovolených překročení hranic v roce 2014 o 277 % oproti roku 2013, což představuje 60 % celkového počtu nedovolených překročení hranic v EU. Trvalý nárůst byl zaznamenán také v Řecku, kde v roce 2014 stoupl počet nedovolených překročení hranic o 153 % v porovnání s rokem 2013, což představuje 19 % celkového počtu nedovolených překročení hranic v EU. V případech obou zemí to vypadá, že se tento trend nezmění, neboť se očekává pokračování nebývalého přílivu migrantů na jejich pobřeží.

Další důležitou migrační cestou v roce 2014 byla západobalkánská cesta. Jelikož však 51 % všech příchozích migrantů po této cestě představují Kosované, nepotřebuje obvykle většina z nich mezinárodní ochranu.

Stávající migrační prostředí v Itálii a Řecku je tedy jedinečné. Komise je však připravena aktivovat v budoucnu podobné mechanismy pro členské státy, které se mohou ocitnout ve stavu nouze. Komise bude nadále sledovat situaci zejména na Maltě, která díky podobné zeměpisné poloze jako Itálie a Řecko již v minulosti podobným stavům čelila.

Proč není Malta zahrnuta mezi příjemce programu?

Malta má podobnou zeměpisnou polohu jako Itálie a Řecko a jednoznačně musela v minulosti řešit stav nouze, čímž se stala způsobilou pro tento program přemísťování.

Současná situace na Maltě – kvůli relativně malému počtu migrantů přicházejících na tento ostrov v posledních dvou letech – již není srovnatelná se situací v Itálii a v Řecku, a Malta proto mezi příjemce zahrnuta nebyla.

Komise bude nadále její situaci pečlivě sledovat a je připravena aktivovat podobný mechanismus přemísťování, pokud by měl v této zemi nastat stav nouze.

Komise pozastaví uplatňování mechanismu pro Itálii a Řecko u zemí, které samy řeší mimořádnou situaci, takže Malta nebude muset přijímat osoby z uvedených dvou zemí, pokud bude zažívat náhlý příliv státních příslušníků třetích zemí.

Kolik žadatelů Komise navrhuje přemístit z Itálie a Řecka?

Komise navrhuje přemístění celkem 40 000 žadatelů, kteří jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu. To odpovídá přibližně 40 % z celkového počtu žadatelů, kteří jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu a kteří nedovoleně vstoupili do těchto dvou zemí v roce 2014. Rozdělení celkem 40 000 migrantů mezi tyto dvě země, tedy 24 000 z Itálie16 000 z Řecka, je založeno na jejich podílu na celkovém počtu nedovolených překročení hranic osobami s jednoznačnou potřebou mezinárodní ochrany v průběhu loňského roku.

Jak dlouho se budou tato opatření uplatňovat?

Doba trvání těchto dočasných opatření bude 24 měsíců poté, co je přijme Rada (podle čl. 78 odst. 3 Rada před jejich přijetím konzultuje Evropský parlament).

Na které státní příslušníky by se vztahoval program nouzového přemísťování a proč?

Program přemísťování je určen pouze pro ty, kteří „jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu“.

Pro přemístění jsou tedy způsobilí žadatelé takové národnosti, u níž je podle nejnovějších dostupných celounijních údajů Eurostatu průměrná míra přiznávání mezinárodní ochrany v EU rovna nebo větší než 75 %.

Podle údajů Eurostatu za rok 2014 dosahovala míra uznávání ve všech členských státech EU takových hodnot v případě dvou státních příslušností: u státních příslušníků Sýrie a Eritrey.

Proč se Komise rozhodla pro 75% míru uznávání?

Prahová hodnota 75% míry uznávání má dva cíle: 1) zajistit v co nejvyšší možné míře, aby všichni žadatelé, kteří jednoznačně potřebují ochranu, mohli požívat svých práv na ochranu co nejdříve; 2) zabránit tomu, aby žadatelé, kteří pravděpodobně nesplňují podmínky pro udělení azylu, byli přemístěni, a tím si neoprávněně prodloužili pobyt v EU.

Které země se zúčastní programu nouzového přemístění?

Návrh se týká v zásadě všech členských států EU.

Itálie a Řecko jsou přijímajícími členskými státy, a nejsou proto zahrnuty do distribučního klíče.

Spojené královstvíIrsko mají podle Smluv právo účastnit se, takže se zúčastní pouze tehdy, pokud si to budou přát. Dánsko má podle Smlouvy právo neúčastnit se, což znamená, že se nezúčastní.

Přidružené státy nejsou povinny účastnit se programu nouzového přemístění, avšak mohou se dobrovolně rozhodnout, že se připojí.

Jakým způsobem byl vypočítán klíč pro rozdělení mezi členské státy?

Kritéria zohledňují jednak absorpční, a jednak integrační kapacitu členských států. Dvěma hlavními faktory jsou: 1) počet obyvatel (40 %): čím lidnatější daný členský stát je, tím je pro něj snazší absorbovat a integrovat uprchlíky; 2) celkový HDP (40 %): velké ekonomiky jsou obecně považovány za schopnější odolávat větším migračním tlakům. Kromě toho byly (inverzně) použity dva korekční faktory: počet přijatých žádostí o azyl a míst pro přesídlení, která již byla poskytnuta v posledních 5 letech (10 %) a míra nezaměstnanosti (10 %). Pokud jde o tyto dva faktory, čím vyšší počet stávajících žádostí o azyl a čím vyšší míra nezaměstnanosti, tím méně osob by měl členský stát v rámci přemísťování přijmout.

Je distribuční klíč objektivní?

Klíč je založen na objektivních, kvantifikovatelných a ověřitelných kritériích s vhodnými váhovými koeficienty. Údaji používanými pro klíč jsou údaje poskytnuté Eurostatu samotnými členskými státy.

Zároveň se kritéria pro přemístění řídí stávajícími právy podle dublinského nařízení, a to být přemístěn do stejného členského státu s rodinnými příslušníky a brát v úvahu v první řadě nejlepší zájem dítěte.

A co dublinské nařízení?

Pro přemísťované osoby navrhované rozhodnutí zahrnuje omezené a dočasné odchylky od některých ustanovení dublinského nařízení, zejména co se týče kritéria pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl. V ostatních oblastech zůstává dublinské nařízení i nadále použitelné a platné jako obecná norma pro všechny žádosti o azyl podané v Evropské unii.

Kdo přijímá konečné rozhodnutí ohledně žádosti přemístěných osob o azyl?

Z Itálie a Řecka budou přemístěni pouze žadatelé, u kterých se prima facie jeví, že jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu. Italským a řeckým orgánům poskytnou pomoc při určování těchto osob Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) a další příslušné agentury. Jde o to vyhnout se zbytečnému přemísťování žadatelů, kterým nebude ochrana nakonec poskytnuta a kteří se musí vrátit do svých zemí původu.

Rozhodnutí o tom, zda bude žadateli nakonec poskytnuta nějaká forma mezinárodní ochrany, však s konečnou platností spočívá na členském státu, kam je žadatel přemístěn.

Kdo uhradí náklady na přesun přemísťovaných osob?

Z rozpočtu EU bude na podporu tohoto 24měsíčního programu do příslušných fondů uvolněno dodatečných 240 milionů EUR.

Členské státy, které přijmou žadatele s jednoznačnou potřebou mezinárodní ochrany, obdrží z Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF) paušální částku 6 000 EUR za každou přemístěnou osobu.

Jaká opatření budou zavedena v zájmu zamezení druhotného pohybu?

Aby se zamezilo druhotnému pohybu přemístěných osob z členského státu přemístění do jiných členských států, budou žadatelé informováni o důsledcích takového kroku, tedy že budou v rámci dublinského systému navráceni do členského státu přemístění.

Bude vyvinuto větší úsilí o to, aby byly všem nově příchozím v Itálii a Řecku sejmuty otisky prstů, jak stanoví pravidla EU.

Žadatelé, kterým nebyly otisky prstů sejmuty, nebudou přemístěni do jiných členských států EU.

Co bude následovat?

Návrh Komise musí být nyní po konzultaci s Evropským parlamentem schválen Radou v rámci hlasování kvalifikovanou většinou.

Podle pravidel hlasování Rady členské státy, které se rozhodly návrhu neúčastnit, nehlasují.


2. Doporučení pro zřízení Evropského programu pro přesídlování

Co je přesídlování? Jak to probíhá?

Přesídlení je proces, při němž jsou na základě posouzení a žádosti vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (dále jen „UNHCR“) vysídlené osoby ze zemí mimo EU, které jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, přesunuty ze země mimo EU a umístěny do členského státu EU s cílem přijmout je a poskytnout jim určitou formu mezinárodní ochrany. Přesídlování uprchlíků je v současné době dobrovolné, přičemž úsilí EU je souhrnem všech vnitrostátních opatření. V současné době má pouze 15 členských států EU programy přesídlování a další tři členské státy přesídlují podle potřeby. Zbývající členské státy se na přesídlování nepodílejí.

Počet přesídlených osob v období let 2008–2014

 

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Belgie

:

45

:

25

0

100

35

Bulharsko

:

:

:

:

0

0

0

Česká republika

:

0

40

0

25

0

0

Dánsko

565

450

495

515

470

515

345

Německo

0

2070

525

145

305

280

280

Estonsko

0

0

0

0

0

0

0

Irsko

100

190

20

45

50

85

95

Řecko

:

:

:

0

0

0

0

Španělsko

:

:

:

:

80

0

125

Francie

195

520

360

130

100

90

450

Chorvatsko

:

:

:

:

:

0

0

Itálie

70

160

55

0

0

0

0

Kypr

0

:

0

:

:

0

0

Lotyšsko

0

0

0

0

0

0

0

Litva

:

:

:

0

5

0

0

Lucembursko

:

30

5

0

0

0

30

Maďarsko

0

0

:

0

0

0

10

Malta

0

0

0

0

0

0

0

Nizozemsko

695

370

430

540

430

310

790

Rakousko

0

0

0

0

0

0

390

Polsko

:

:

:

:

0

0

0

Portugalsko

10

0

35

30

15

0

15

Rumunsko

0

0

40

0

0

0

40

Slovinsko

0

0

0

0

0

0

0

Slovensko

0

0

0

0

0

0

0

Finsko

750

725

545

585

730

675

1090

Švédsko

1865

1890

1790

1620

1680

1820

2045

Spojené království

640

945

720

455

1040

965

645

Zdroj: Eurostat – Tyto údaje se zakládají pouze na omezené definici přesídlení a nezahrnují víza udělovaná z humanitárních důvodů, která jsou rovněž formou mezinárodní ochrany poskytované členskými státy EU. To je zejména případ Německa, které uděluje vysoký počet víz z humanitárních důvodů (od června 2013 do května 2015 přibližně 33 000).

Co prováděcí balíček konkrétně navrhuje v oblasti přesídlování?

S cílem zabránit tomu, aby se vysídlené osoby, jež potřebují ochranu, musely obracet na zločinecké sítě převaděčů a obchodníků s lidmi, vyzývá Evropský program pro migraci ze dne 13. května Evropskou unii, aby zintenzivnila své úsilí v oblasti přesídlování.

Komise přijala doporučení, v němž navrhuje celounijní program přesídlování, který nabízí jednotný závazek EU poskytnout 20 000 míst, tak aby se uprchlíci bezpečně a legálně dostali do EU.

Doba trvání programu je dva roky.

Podle návrhu Komise by celkový počet přislíbených míst pro přesídlení měl být rozdělen mezi členské státy EU na základě distribučního klíče.

Kritéria klíče jsou stejná jako v případě programu nouzového přemísťování: HDP, počet obyvatel, míra nezaměstnanosti a zohlednění dosavadního počtu žadatelů o azyl a úsilí v oblasti přesídlování, které již bylo členskými státy vynaloženo dobrovolně.

Účast v programu přesídlování je dobrovolná a přidružené státy jsou zvány k účasti.

Jak bude program přesídlování financován?

Z rozpočtu EU budou na podporu tohoto programu v období 2015/2016 vyčleněny zvláštní prostředky ve výši 50 milionů EUR. Dodatečné finanční prostředky na celoevropský program přesídlování(50 milionů EUR rovnoměrně rozdělených v letech 2015 a 2016) budou přidány do Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF).

Co bude následovat?

Členské státy se žádají, aby se do září 2015 zavázaly poskytnout doporučený počet míst pro přesídlení.


3. Akční plán proti převádění migrantů

Jaký je akční plán proti převádění?

Akční plán EU proti převádění migrantů (2015–2020) stanoví konkrétní opatření pro boj proti převádění migrantů, a zároveň zajišťuje plné dodržování a ochranu lidských práv migrantů. Tento akční plán obsahuje specifická opatření nutná k provedení bezpečnostních a migračních programů v této oblasti a zahrnuje klíčová opatření, která jsou v nich uvedena. Je založen na multidisciplinárním přístupu a zahrnuje různé subjekty a organizace na lokální, regionální, národní i mezinárodní úrovni. Akční plán se týká všech fází a typů převádění migrantů a různých migračních tras. Konkrétní opatření uvedená v plánu mají krátkodobé i dlouhodobé cíle.

Můžete uvést konkrétní příklady toho, jakým způsobem tento akční plán pomůže sledování a prevenci převádění a boji proti převaděčům?

Akční plán EU proti převádění migrantů se zaměřuje na čtyři oblasti:

  • Posílenou policejní a justiční reakci
  • Dokonalejší shromažďování a sdílení informací
  • Posílenou prevenci převádění a pomoc zranitelným migrantům
  • Posílenou spolupráci se třetími zeměmi

Komise navrhuje zavést jednotná kontaktní místa pro otázky převádění migrantů v každém členském státě a má v úmyslu do roku 2016 přezkoumat stávající právní rámec EU týkající se převádění migrantů. Bude zahájena spolupráce s finančními zpravodajskými jednotkami, která posílí finanční vyšetřování s cílem vypátrat a zabavit výnosy z trestné činnosti v oblasti převádění migrantů a sestavit seznam podezřelých plavidel, která by mohla být použita ve Středozemním moři.

Kromě toho budou do klíčových delegací EU vysláni evropští styční důstojníci, jejichž úkolem bude zdokonalit a zjednodušit sdílení informací, a Komise zavede pravidelné shromažďování statistik trestné činnosti v oblasti převádění migrantů.

S cílem zabránit převádění bude Komise ve spolupráci s Evropskou službou pro vnější činnost spolupracovat se třetími zeměmi na informačních a preventivních kampaních. Komise také vypracuje příručku a pokyny pro dopravu a pohraniční orgány. V roce 2016 bude zahájena konzultace a posouzení dopadů směrnice 2004/81/ES o povoleních k pobytu vydávaných obětem obchodování s lidmi, a to za účelem jejího případného přezkumu. K boji proti převaděčům přispějí mise a operace SBOP, které rovněž pomohou třetím zemím při posilování jejich vlastních kapacit.

Aby se zvýšila účinnost návratu jako odstrašujícího prostředku proti převádění, navrhne Komise změnu právního základu agentury Frontex s cílem posílit její úlohu při navracení a v letech 2015–16 vyhodnotí, jak lze lépe využít Schengenského informačního systému (SIS) pro prosazování rozhodnutí o navrácení. Mezi možnosti patří zavedení povinnosti pro členské státy vkládat zákazy vstupu do systému SIS, tak aby mohly být prosazovány v celé EU.

V neposlední řadě bude ESVČ a Komise spolupracovat na zahájení nebo posílení stávajících dvoustranných a regionálních rámců spolupráce s příslušnými třetími zeměmi a současně poskytovat finanční a technickou pomoc při budování kapacit pro řešení tohoto problému. V prioritních třetích zemích původu a tranzitu budou zřízeny platformy EU pro spolupráci v oblasti převádění migrantů, které budou zaměřeny na sdružování mezinárodních organizací, delegací EU a národních vlád.

Zaměřuje se akční plán zvláště na oblast Středomoří?

Plán počítá s opatřeními proti všem formám převádění migrantů na všech migračních trasách, přičemž opatření proti převádění přes Středozemní moře jsou mimořádně naléhavá. Společný operační tým Europolu JOT MARE bude posílen, aby se stal centrem EU pro sdílení informací v oblasti boje proti převádění migrantů.


4. Pokyny týkající se databáze EURODAC a povinnosti snímat otisky prstů

Co je EURODAC? Proč se žadatelům o azyl snímají otisky prstů?

EURODAC je biometrická databáze, jejímž cílem je usnadnit uplatňování dublinského nařízení, které určuje, který členský stát je odpovědný za posouzení žádosti o azyl předložené v Evropské unii a v přidružených státech (v Norsku, na Islandu, ve Švýcarsku a v Lichtenštejnsku). V rámci systému EURODAC musí zúčastněné státy sejmout otisky prstů každému žadateli o azyl staršímu 14 let. Postup snímání otisků prstů byl dohodnut v souladu se zárukami stanovenými v Listině základních práv EU a v Úmluvě Organizace spojených národů o právech dítěte. Tyto otisky prstů jsou poté porovnány s údaji o otiscích prstů, které předaly jiné zúčastněné státy, uloženými v ústřední databázi. Pokud EURODAC ukáže, že byly otisky prstů již zaznamenány, žadatel o azyl může být odeslán zpět do země, kde byly jeho otisky prstů původně odebrány.

Všechny členské státy EU a také státy přidružené v rámci dublinského nařízení uplatňují nařízení EURODAC.

Co Komise navrhuje, pokud jde o snímání otisků prstů a EURODAC?

Útvary Komise navrhly pokyny týkající se provádění stávajícího nařízení EURODAC, pokud jde o povinnost snímat otisky prstů všem osobám, které podají žádost o mezinárodní ochranu.

V současné době členské státy uplatňují stávající právní předpisy za různých podmínek, a to buď za použití zadržování, nátlaku, nebo žádného z těchto způsobů, aby zajistily sejmutí otisků prstů. V důsledku toho útvary Komise navrhují společný přístup pro snímání otisků prstů.

V rámci tohoto přístupu se doporučuje v prvé řadě poradenství a informování žadatelů o jejich právech a povinnostech a o důvodech pro snímání otisků prstů. Pokud žadatelé nespolupracují – buď si odmítají nechat otisky prstů sejmout, nebo si poškodí špičky prstů, aby tak identifikaci znemožnili –, členské státy by měly využít zvláštního a omezeného zadržení a nátlak použít jako poslední možnost.


5. Směrnice o modré kartě

Co je směrnice o modré kartě?

V roce 2009 EU zavedla soubor podmínek pro pracovníky ze zemí mimo EU, kteří zvažují nástup do vysoce kvalifikovaných zaměstnání v členských státech, a to vytvořením zjednodušeného postupu a společných kritérií (pracovní smlouva, odborná kvalifikace a minimální úroveň mzdy) pro vydávání zvláštního povolení k pobytu a pracovního povolení nazvaného „modrá karta EU“.

Modrá karta usnadňuje přístup na trh práce, uděluje držiteli sociální a ekonomická práva a zajišťuje mu výhodné podmínky pro sloučení rodiny a pohyb po EU.

Směrnice EU o modré kartě také podporuje etické normy náboru pracovníků, aby se omezil aktivní nábor ze strany členských států v rozvojových zemích, které již tak trpí vážným „odlivem mozků“, zvláště pak ve specifických odvětvích, jako je zdravotnictví. Modrá karta EU neuděluje právo na přijetí; vychází z poptávky, zakládá se tedy na pracovní smlouvě. Doba její platnosti je od jednoho roku do čtyř let s možností prodloužení.

Proč Komise zahajuje konzultaci ohledně modrých karet?

Evropa by měla mít možnost zavést atraktivní celounijní režim pro vysoce kvalifikované státní příslušníky třetích zemí. Směrnice o modré kartě již takový režim poskytuje, ale ten není dostatečně využíván. Komise proto dnes zahajuje veřejnou konzultaci týkající se směrnice o modré kartě za účelem zlepšení politik EU v oblasti migrace kvalifikované pracovní síly. V rámci konzultace se vyzývají zúčastněné strany (migranti, zaměstnavatelé, vládní organizace, odborové svazy, nevládní organizace, zprostředkovatelé práce apod.), aby vyjádřili své názory na modrou kartu EU a na politiky EU v oblasti migrace pracovních sil. Cílem konzultace je podpořit diskusi a získat zpětnou vazbu o klíčových otázkách, jako například: Co by měla EU podniknout pro zvýšení své přitažlivosti v rámci globální soutěže o vysoce kvalifikované pracovníky? Jak by mohl být vylepšen systém „modré karty EU“? Co lze udělat pro to, aby mohly podniky získávat talentované pracovníky, které potřebují, a současně maximalizovat přínos migrantů pro naši společnost?

Modré karty vydávané členskými státy (Zdroj: Eurostat)

 

2012

2013

EU25

3 664

12 854

Belgie

0

5

Bulharsko

15

14

Česká republika

62

72

Dánsko

 

 

Německo

2 584

11 580

Estonsko

16

12

Irsko

 

 

Řecko

0

 :

Španělsko

461

313

Francie

126

371

Chorvatsko

 :

10

Itálie

6

87

Kypr

0

0

Lotyšsko

17

10

Litva

 :

26

Lucembursko

183

236

Maďarsko

1

4

Malta

0

4

Nizozemsko

1

3

Rakousko

124

 108

Polsko

2

16

Portugalsko

2

4

Rumunsko

46

71

Slovinsko

9

3

Slovensko

7

8

Finsko

2

5

Švédsko

 0

 2

Spojené království

 

 


6. Operační plán společné operace Triton

Jaký je současný stav operace Triton?

Agentura Frontex a Itálie se za intenzivních konzultací s Maltou a ostatními zúčastněnými členskými státy dohodly na revidovaném operačním plánu společné operace Triton.

Operační plán rozšiřuje zeměpisnou oblast operace Triton směrem na jih ke hranicím pátrací a záchranné zóny Malty a pokrývá oblast dřívější italské operace Mare Nostrum.

Po mimořádném zasedání Evropské rady dne 23. dubna, jež přislíbila navýšit zdroje, byly nově definovány specifikace operačního plánu, mj. přesné typy a množství technického vybavení, tak aby pokrývaly tuto širší oblast a umožňovaly včasné odhalování a záchranu lodí s migranty v tísni. Celkový počet dostupných prostředků byl aktualizován na 10 námořních, 33 pozemních a 8 leteckých prostředků a 121 lidských zdrojů.

Počet nasazených plavidel pro hlídkování na otevřeném moři se ze současných tří zvýší na šest v letním období (do konce září) a poté se sníží na pět v zimním období. Kapacita pro včasné odhalování se dále zvýší vyčleněním dalšího letadla s pevnými křídly, jež doplní čtyři stávající letadla. Celkově bude úroveň nasazení těchto námořních a leteckých prostředků zintenzivněna.

Pokud jde o lidské zdroje, počet týmů pro vyhledávání a identifikaci migrantů se zdvojnásobí a počet týmů pro podávání zpráv (pro shromažďování zpravodajských informací týkajících se pašování migrantů) se zvýší ze čtyř na devět.

Obecně bude přidělování prostředků a lidských zdrojů flexibilně upravováno, aby bylo možné provádět změny podle operačních potřeb.

Je operační oblast operace Triton omezena na 30 námořních mil? Je nutné změnit mandát agentury Frontex, aby mohla operovat na volném moři?

Operační prostor každé společné operace koordinované agenturou Frontex je stanoven v jejím operačním plánu, na němž se dohodl hostitelský členský stát s agenturou Frontex po konzultaci se zúčastněnými členskými státy. Stávající operační prostor společné operace Triton se rozprostírá do vzdálenosti 138 námořních mil na jih od Sicílie.

V současné době se již plavidla a letadla, která se účastní společné operace Triton, využívají při pátracích a záchranných operacích mimo vymezený operační prostor, vyzve-li k tomu příslušné záchranné koordinační středisko.

Co dalšího je možné udělat pro nalezení migrantů na volném moři?

Komise vyzývá členské státy, aby si účinněji vyměňovaly informace a koordinovaly své úsilí s cílem zabránit ztrátám životů na moři. Evropský systém ostrahy hranic (EUROSUR), zřízený v prosinci 2013, umožňuje členským státům a agentuře Frontex získat lepší představu o dění na moři, odhalovat plavidla s migranty a – co je nejdůležitější – zachraňovat lidi na palubě lodí v tísni.

Jak zajistit, aby se „záchrana životů“ stala prioritou činnosti agentury Frontex?

Úlohou agentury Frontex je zajistit účinnou ochranu hranic na vnějších hranicích EU. Frontex však pomáhá členským státům i v situacích, které se týkají humanitární nouze a záchranných operací na moři. V praxi se již technické vybavení (plavidla, vrtulníky, letadla), které se používají v operaci Triton koordinované agenturou Frontex, zapojují do pátrací a záchranné činnosti, vyzve-li je k tomu příslušné záchranné koordinační středisko nebo objeví-li loď v tísni.

Při plavbě na moři mají všechna plavidla – státní i soukromá – podle mezinárodního námořního práva povinnost pomoci jakékoli osobě nebo lodi v tísni, bez ohledu na národnost, status nebo okolnosti, a dopravit je na bezpečné místo. Tato povinnost platí rovněž během operací na moři koordinovaných agenturou Frontex a je obsažena v nařízení č. 656/2014, kterým se stanoví pravidla pro námořní operace koordinované agenturou Frontex. Nařízení č. 656/2014 stanoví, že „není ostraha hranic omezena na odhalování pokusů o nepovolené překročení hranice, ale zahrnuje rovněž […] pravidla zaměřená na řešení situací, jako jsou pátrací a záchranné situace, které mohou nastat v průběhu operace na moři související s ostrahou hranic“. Článek 9 uvedeného nařízení obsahuje právně závazná pravidla týkající se pátrání a záchrany, která platí při operacích koordinovaných agenturou Frontex.

Povinnost pomáhat osobám v tísni je součástí mezinárodního veřejného práva a zavazuje všechny členské státy i agenturu Frontex. Od počátku roku 2015 bylo při překračování Středozemního moře zachráněno přibližně 34 000 migrantů. Třetina z nich byla zachráněna díky plavidlům nasazeným agenturou Frontex.

Jaké jsou povinnosti pohraniční stráže při záchranné situaci, která nastane během operace koordinované agenturou Frontex?

Právní předpisy EU stanoví, že pokud během společné operace existuje důvod k domněnce, že se plavidlo nebo osoby na palubě nacházejí v nouzové situaci, námořní a letecké operační prostředky musí kontaktovat příslušné koordinační středisko pro záchranné akce na moři. Tyto prostředky musí předávat veškeré dostupné informace příslušnému koordinačnímu středisku, být mu k dispozici a řídit se jeho pokyny, aby se mohly zapojit do pomoci se záchrannou operací a vyložit zachráněné osoby na bezpečném místě.

Agentura Frontex nenahrazuje činnosti při ochraně vnějších hranic EU, ale poskytuje další technické vybavení a příslušníky pohraniční stráže EU těm zemím, které čelí zvýšenému migračnímu tlaku. Všechna plavidla, vrtulníky a letadla poskytované agenturou Frontex působí pod velením vnitrostátních orgánů. Agentura Frontex nemá vlastní zařízení, ale je závislá na plavidlech, lodích a vrtulnících i příslušnících pohraniční stráže, které jí poskytnou jednotlivé členské státy. Frontex hradí náklady na jejich dopravu, základní údržbu zařízení a denní diety příslušníků pohraniční stráže.

Jak bude financována zvýšená přítomnost agentury Frontex ve Středozemním moři?

Rozpočet agentury Frontex pro společné operace Triton a Poseidon na posledních sedm měsíců roku 2015 se oproti původnímu rozpočtu vyčleněnému pro obě operace ztrojnásobil dorovnáním o dodatečnou částku 26 milionů EUR. Pro rok 2016 se rozpočet na obě operace, který byl plánován na 22,5 milionu EUR, ztrojnásobil o dodatečnou částku 45 milionů EUR. Komise přijala svůj návrh, kterým se mění rozpočet Unie na rok 2015, dne 13. května a na konci května 2015 přijme návrh rozpočtu na rok 2016.

Mezitím přijala přiměřená opatření s cílem zajistit okamžitý přístup k dodatečnému financování, které umožní agentuře Frontex pokrýt finanční závazky nezbytné pro včasné nasazení dodatečných zdrojů do operačního prostoru.

Další informace:

IP/15/5039

MEMO/15/5038

Pro veřejnost:


Side Bar