European Union website, the official EU website

Historie Evropské unie

Historie Evropské unie

Zakladatelé Evropské unie

Podnět k vytvoření Evropské unie (jak zní její současný název) dalo několik výjimečných osobností. Právě díky jejich energii a motivaci můžeme nyní žít v oblasti míru a stability, jež nyní považujeme za samozřejmé. Šlo o osobnosti různých profesních zaměření, ale všichni, od bojovníků za svobodu po právníky, sdíleli tentýž ideál: mírovou, sjednocenou a vzkvétající Evropu. Na prosazení evropské myšlenky kromě níže uvedených osobností samozřejmě neúnavně a obětavě pracovalo i mnoho dalších. Informace o zakladatelích evropského projektu tedy stále aktualizujeme.

1945–1959

Evropa v míru – počátky spolupráce

Evropská unie vznikla se záměrem ukončit časté a krvavé války mezi sousedy, jež vyvrcholily druhou světovou válkou. V roce 1950 začíná hospodářské a politické sjednocování evropských zemí v rámci Evropského společenství uhlí a oceli, jehož cílem je zajistit trvalý mír. Zakládajících států je šest: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko. Atmosféru 50. let určuje studená válka mezi Východem a Západem. Maďarský protest proti komunistickému režimu umlčují v roce 1956 sovětské tanky. V roce 1957 je podepsána Římská smlouva, kterou se zakládá Evropské hospodářské společenství (EHS) čili tzv. společný trh.

1960–1969

Období hospodářského růstu

Hospodářství se v 60. letech daří, mimo jiné díky tomu, že země EU neuplatňují ve vzájemném obchodě cla. Zavádějí také společnou kontrolu produkce potravin, aby zajistily dostatek potravin pro všechny – a zemědělská produkce dokonce brzy dosáhne přebytků. Květen 1968 se do historie zapisuje studentskými nepokoji v Paříži a takzvanou „generací roku 68“, která dosáhne mnoha změn ve společnosti i v postojích lidí.

1970–1979

Společenství se poprvé rozšiřuje

1. ledna 1973 vstupují do Evropské unie Dánsko, Irsko a Spojené království, čímž se počet členských států zvyšuje na devět. V říjnu 1973 přichází krátká, leč brutální arabsko-izraelská válka. Jejím výsledkem v Evropě je energetická krize a hospodářské problémy. Svržení Salazarova režimu v Portugalsku v roce 1974 a smrt generála Franka ve Španělsku v roce 1975 znamenají konec posledních pravicových diktatur v Evropě. V rámci regionální politiky EU se začínají převádět značné částky na podporu vytváření pracovních míst a budování infrastruktury v chudších oblastech. V evropských záležitostech se zvyšuje vliv Evropského parlamentu, jehož poslance mohou občané v roce 1979 poprvé volit přímo. V sedmdesátých letech 20. století se zintenzivňuje boj proti znečištění životního prostředí. EU přijímá předpisy na ochranu životního prostředí, ve kterých poprvé zavádí zásadu „znečišťovatel platí“.

1980–1989

Měnící se tvář Evropy – pád berlínské zdi

Po stávkách v gdaňských loděnicích v létě roku 1980 jsou jména polského odborového svazu Solidarita a jeho předáka Lecha Wałęsy známá po celé Evropě i světě. V roce 1981 se Řecko stává desátým členským státem a o pět let později do EU vstupují Španělsko a Portugalsko. V roce 1986 je podepsán Jednotný evropský akt. Jedná se o smlouvu, na níž je založen rozsáhlý šestiletý program zaměřený na řešení problémů volného obchodu mezi státy EU a kterou se vytváří jednotný trh. 9. listopadu 1989 dochází k zásadnímu politickému zvratu. S pádem berlínské zdi se poprvé po 28 letech otevírají hranice mezi Východním a Západním Německem. V říjnu 1990 se oba německé státy spojí a Německo je znovu sjednoceno.

1990–1999

Evropa bez hranic

Následkem pádu komunismu ve střední a východní Evropě jsou si Evropané jako sousedé blíže. V roce 1993 je dobudován jednotný trh založený na tzv. čtyřech svobodách volném pohybu zboží, služeb, osob a peněz. 90. léta minulého století jsou také desetiletím dvou smluv, Smlouvy o Evropské unii (tzv. Maastrichtské smlouvy) platné od roku 1993 a Amsterodamské smlouvy platné od roku 1999. Občany zajímá, jak zajistit ochranu životního prostředí a jak společně postupovat v bezpečnostních a obranných otázkách. V roce 1995 získává EU tři nové členy, Finsko, Rakousko a Švédsko. Dohody nesoucí jméno malé lucemburské vesnice Schengen postupně umožňují cestování přes hranice bez pasových kontrol. Miliony mladých lidí studují s podporou EU v zahraničí. Komunikace je jednodušší díky postupnému rozšíření mobilních telefonů a internetu.

2000–2009

Další rozšíření

Mnoho Evropanů začíná platit novou měnou eurem a počet zemí, které euro během desetiletí zavádějí, roste. Poté, co 11. září 2001 zasáhnou unesená dopravní letadla budovy v New Yorku a Washingtonu, začíná „válka s terorismem“. Země EU posilují spolupráci v oblasti boje proti trestné činnosti. Politické rozdělení Evropy na Východ a Západ je definitivně zaceleno v roce 2004, kdy do EU vstupuje celkem 10 zemí. K nim se ještě v roce 2007 připojí ještě Bulharsko a Rumunsko. V září 2008 na světovou ekonomiku dopadá finanční krize. Všechny země EU ratifikují Lisabonská smlouvu, která posléze vstupuje v platnost v roce 2009. Díky této smlouvě dostává EU moderní instituce a efektivní způsob práce.

Po roce 2010

Náročné desetiletí

Evropa je výrazně zasažena celosvětovou hospodářskou krizí. EU pomáhá několika zemím řešit problémy a zakládá tzv. bankovní unii s cílem zajistit větší bezpečnost a spolehlivost bank. V prosinci 2012 je Evropské unii udělena Nobelova cena míru. Chorvatsko se v roce 2013 stává 28. členským státem EU. Změna klimatu je stále jednou z priorit a vedoucí představitelé uzavírají dohodu o snížení škodlivých emisí. Z evropských voleb v roce 2014 vzejde nové složení Evropského parlamentu, s větším počtem euroskeptiků. Po ruské anexi Krymu je zřízena nová bezpečnostní politika. Na Středním východě a v dalších regionech a zemích na světě roste náboženský extremismus, což vede k nestabilitě a válkám. V jejich důsledku mnoho lidí opouští svůj domov a hledá útočiště v Evropě. EU musí řešit nejen dilema, jak se o ně postarat, ale sama se také stává terčem několika teroristických útoků.