Evropská unie

Historický vývoj a účel eura

Historický vývoj a účel eura

Důvod vzniku společné měny

O vytvoření hospodářské a měnové unie (HMU) se v Evropě hovořilo již od konce 60. let minulého století. Fungování HMU spočívá v koordinaci hospodářských a fiskálních politik, společné měnové politice a existenci společné měny – eura. Zavedení jednotné měny má mnoho výhod: Podnikům se tím usnadní provádění přeshraničního obchodu, jednotlivé ekonomiky dosahují lepších výsledků a spotřebitelé mají na výběr z většího množství zboží a služeb.

Nicméně než došlo k přijetí eura, musely se překonat mnohé politické a hospodářské překážky: Někdy šlo o nedostatečné politické odhodlání euro zavést, jindy se vyskytly rozpory ohledně hospodářských priorit či došlo k otřesům na mezinárodních trzích. Všechny tyto překážky bylo nutné překonat, aby se v realizaci hospodářské a měnové unie dosáhlo nějakého pokroku.

Cesta k euru

Mezinárodní měnová stabilita v období bezprostředně po druhé světové válce neměla dlouhého trvání. Nestabilita mezinárodních měnových trhů ohrožovala společný systém cen společné zemědělské politiky, která v té době tvořila hlavní pilíř Evropského hospodářského společenství. Pozdější pokusy o dosažení stabilních směnných kurzů byly překaženy ropnou krizí a dalšími otřesy na trhu. Ke spuštění Evropského měnového systému (EMS) tak došlo až v roce 1979.

Evropský měnový systém byl založen na systému směnných kurzů, který se používal k tomu, aby se kurz zúčastněných měn udržel v úzkém pásmu, bez větších výkyvů. Tento zcela nový přístup v podobě EMS představoval bezprecedentní míru koordinace měnových politik mezi jednotlivými zeměmi Unie a fungoval úspěšně více než 10 let. Nicméně až v době působení Jacquesa Delorse ve funkci předsedy Evropské komise vypracovali guvernéři centrálních bank zemí EU tzv. Delorsovu zprávu, v níž byly obsaženy konkrétní kroky, jak HMU dosáhnout.

Od Maastrichtu k euru a eurozóně (1991–2002)

Delorsova zpráva navrhovala postupovat při vytváření hospodářské a měnové unie a eurozóny ve třech přípravných etapách, které byly rozvrženy do období 1990–1999. Doporučení této zprávy vedoucí představitelé evropských zemí přijali.

Nová Smlouva o Evropské unii, která obsahovala ustanovení potřebná k realizaci měnové unie, byla Evropskou radou přijata v nizozemském Maastrichtu v prosinci 1991.

Po 10 letech příprav se euro stalo realitou 1. ledna 1999: První tři roky mělo formu „virtuální“ měny a používalo se pouze pro účely účetnictví a elektronických plateb. Samotné euromince a bankovky byly uvedeny do oběhu 1. ledna 2002, kdy proběhl ve 12 zemích EU největší přechod na jinou hotovostní měnu v historii.

Back to top