Evropský portál pro mládež
Informace a příležitosti pro mladé z celé Evropy

Jak předcházet radikalizaci mladých lidí?

HRYO
Na konferenci s názvem „Jak překonat marginalizaci mladých lidí“, kterou dne 3. května 2017 zorganizovala Human Rights Youth Organisation (HRYO), se setkali právníci, tvůrci politik a odborníci z praxe a diskutovali o problematice vztahu mladých Evropanů k násilnému extremismu.

V září 2015 se  Tamimount Essaïdi, ředitelka organizace Maison de Quartier St Antoine (MQSA) v Bruselu, setkala se Salihou Ben Ali, matkou 19letého syna, který zemřel ve válce v Sýrii, kde bojoval za Islámský stát (ISIL). Paní Ben Ali založila  Společnost proti násilnému extremismu. Spolu s organizací MQSA a Ženami bez hranic zahájily iniciativu s názvem  Mother’s School (Škola pro matky) , která má ženám a především matkám pomoci pochopit problematiku mladých lidí a jejich vztahu k extremismu a tyto tendence včas podchytit. „Volají nám matky, které mají obavu o budoucnost svých dětí. Právě matky jsou první, které u svých dětí rozpoznají pocity smutku a izolace, takže hrají zásadní roli při prvotní prevenci, mohou včas okolí varovat a své děti tak zachránit,“ uvádí Tamimount. Během 15týdenního kurzu v této Škole pro matky se ženy dozvídají více o prostředí, v němž se jejich děti pohybují, naučí se, jak problémům předcházet a jak posílit emoční vazbu mezi rodiči a dětmi.“

 

Tato iniciativa ztělesňuje myšlenku, která se objevila ve všech přednáškách během konference: První bitva, kterou je třeba při překonávání marginalizace a prevenci násilné radikalizace mladých lidí vyhrát, se odehrává v jejich domácím prostředí.

 

Jedním z propagátorů tohoto přístupu je Bart Somers, starosta belgického města Mechelen, který v roce 2016 získal ocenění  World Mayor Prize. Svůj projev zahájil konstatováním dvou nepohodlných pravd: „Zaprvé,  do řad armády ISIL se zatím přidalo 4 200 mladých Evropanů, a pokud toto číslo radikalizovaných mladých lidí bojujících pro ISIL bude dále stoupat, nebudou už je bezpečnostní služby stíhat sledovat. Zadruhé, deradikalizace je velmi obtížná, protože je časově i finančně náročná a není nikdy jasné, zda se povede.“ Proto prosazuje prevenci a odstranění marginalizace.

 

„Nepotřebujeme více policistů ani zvláštních zákonů. Prvořadé je provádění inkluzivní politiky na místní úrovni. Ve městech je třeba zajistit bezpečnost, potřebnou infrastrukturu ve všech čtvrtích, a nedávat veřejnosti za vzor zločince,“ zdůraznil starosta Mechelenu. Starosta Somers dále uvedl, že i když tvrdíme, že žijeme v multikulturní společnosti, „v mnohých městech lidé nežijí spolu, ale spíše vedle sebe, jako na souostroví monokulturních společností.“  Vyzdvihl rovněž význam smíšených škol, sportovních klubů a klubů pro mládež. V mechelenském fotbalovém klubu hrají mladí hráči z nejrůznějších kulturních prostředí. Kromě fotbalu si spolu píšou úkoly, a když dostanou ve škole špatnou známku, nemůžou si příští týden zahrát. Dále mají v Mechelenu klub boxu, který založil bývalý drogový dealer. Klub pomáhá nejzranitelnějším skupinám mladých lidí. Ti se tu učí boxovat pod podmínkou, že budou mít dobré výsledky ve škole, a když je chytí, že se na ulici perou, v klubu už si nezaboxují.

 

Pro Caterinu Chinnici, spolupředsedkyni Skupiny pro práva dětí Evropského parlamentu „by měl být boj proti marginalizaci a diskriminaci naprostou prioritou na evropské úrovni. Prevence a reintegrace se musí dosáhnout vzděláváním a výchovou.“ Nejde o nový přístup. Vzpomíná na svého otce Rocca Chinniciho, který pracoval jako soudce a v roce 1983 byl zavražděn mafií: „Byl inovátorem v trestním právu a prvním soudcem, který se setkával s mladými lidmi a pracoval s nimi v zájmu prevence radikalizace.“

 

Adélaide Vanhove z organizace sledující trestnou činnost mládeže  International Juvenile Justice Observatory upozorňuje na skutečnost, že: „Vězení je pro mladé lidi, kteří se potýkají s nejrůznějšími problémy, to nejhorší místo, protože je tu riziko, že se tam radikalizují a vstoupí do řad radikálů.“ Uvedla, že se nevěnuje dostatek pozornosti tomu, že mnozí z podezřelých teroristů by mohly být děti nebo mladiství. Většina zemí EU nemá specializované policejní jednotky, které by se zaměřovaly na boj proti terorismu, kterého se účastní děti. Vanhove se domnívá, že represivní opatření již dávno nestačí. „Mají možná zcela opačný účinek.“ Apelovala na přijetí nové strategie založené na prevenci. Právě z tohoto důvodu zahájila její organizace projekt s názvem Prevence radikalizace mladistvých: Prosazování jiných forem trestu než odnětí svobody v odborné přípravě soudců (2016-2018). Cílem projektu je sdílet osvědčené postupy mezi soudci, státními zástupci, advokáty, právníky, mediátory a tvůrci politik. Chystá se vydání příručky a online kurz, který soudním úředníkům pomůže řešit problematiku radikalizace ve vazbě a zjišťovat možné alternativy vězeňské vazby, včetně využití komunitního přístupu nebo zapojením rodiny v zájmu deradikalizace.

 

Při potírání radikalizace hrají určitou roli i dobrovolníci. Ředitelka  Evropského dobrovolnického centra (CEV) Gabriella Civico  k tomu uvedla: „Zárodkem nenávistných činů jsou negativní stereotypy. Dobrovolnictví je pomáhá překonávat, prohlubuje vzájemné porozumění a toleranci rozdílů, a předchází tak extremismu.“ Dále zdůraznila, že dobrovolnická činnost vytváří pocit pospolitosti a posiluje odolnost společnosti. Může tak pomáhat při prosazování preventivních opatření v praxi. Rovněž však kritizovala tradiční občanskou „společnost, která radikalizaci a extrémní ideologie dostatečně neřeší“. Podle ní „je to v důsledku chybějících odborných znalostí a strachu ze špatné reakce společnosti, která by to mohla považovat za příliš benevolentní reakci na trestnou činnost. Tím by dané subjekty občanské společnosti mohly přijít o finanční prostředky“.

 

Tamimount nedostala na provoz své školy žádné zvláštní finanční prostředky, a přesto již připravuje na září další kurz. Uvedla, že radikalizovaní mladí lidé se přidávali k teroristickým skupinám proto, protože měli pocit, že „jim tam někdo naslouchá“. Uznává, že deradikalizace je stejně obtížná, jako když chcete někoho dostat ven ze sekty. Vzpomíná na 15letého chlapce, který se přidal k teroristické skupině v Sýrii, ale díky jejímu úsilí a práci s jeho rodinou se mohl zavčas vrátit zpět do Belgie a od násilného extremismu se odstřihnout. Závěrem podotýká: „Zásadní úlohu zde sehrála jeho matka, ale také místní úřady, které mu daly druhou šanci. Nyní studuje prvním rokem na lékařské fakultě.“