Evropský portál pro mládež

Informace a příležitosti pro mladé z celé Evropy


„V Rumunsku stále ještě potkáte lidi, co žijí v souladu s přírodou."

Rozhovor o ekologii, vzdělávání a životě v Rumunsku s Cristinou Radu, dobrovolnicí v mateřské školce Semínko.

Semínko funguje v rámci pražského ekologického areálu Toulcův dvůr, který sdružuje celkem pět neziskových organizací zaměřujících se na životní prostředí a vzdělávání. Kromě toho se zúčastňuje také projektu Evropské dobrovolnické služby (EVS), díky níž sem každoročně přijíždějí dobrovolníci z celé Evropy.

 

Jednou z nich je také Cristina Radu, která ve školce působí půl roku. S Cristinou jsme se v Semínku potkaly, abychom si popovídaly o dobrovolnictví, ekologii a o tom, jak dnes lidé žijí v Rumunsku. Nakonec jsem se od Cristiny dozvěděla a přiučila mnoohem víc, než bych čekala – a stejně tak můžete i vy.

 

Jak ses dozvěděla o Evropské dobrovolné službě?

O EVS jsem se dozvěděla úplně náhodou, když jsem byla na návštěvě u přátel ve Vídni.

 

Existují v Rumunsku podobné školky jako Semínko?

Pokud vím, tak podobné školky u nás nemáme. Na druhou stranu v Rumunsku, především na venkově, lidé vyznávají pořád tradiční hodnoty, moudrost a znalosti předávané z generace na generaci. V Rumunsku stále ještě potkáte lidi, kteří žijí opravdu v souladu s přírodou.

 

Rumunsko není příliš rozvinutá země co se ekonomiky týče, což v některých částech země usnadňuje zachování ekologických a tradičních zvyků. Díky tomu se podařilo zachovat biodiverzitu. Lidé tu mohou žít nezávisle na světě ovládaném penězi a osobními zájmy, který jen negativně ovlivňuje lidské hodnoty a přispívá k ničení životního prostředí. V tradiční rumunské společnosti jsou proto ekologické a lidské hodnoty neoddělitelné a navíc mají další, hlubší rozměr – stávají se nezbytnou součástí života. Tyto hodnoty jsou ale v ohrožení konzumním způsobem života, odlivem mladých lidí z vesnic do měst, urbanizací a centralizací potravních systémů – třeba výstavbou stále nových supermarketů.

 

Z toho, co vím, je v Rumunsku v poslední době několik iniciativ, které se snaží o propojení školek s ekologickými zařízeními, ale zatím jen v malém měřítku.

 

V porovnání s vyspělými zeměmi Evropy není v Rumunsku zdravý životní styl a zdravé jídlo takovým luxusem a máte tu relativně snadný přístup k potravinám od mnoha menších farmářů. Podle nějakých studií je až 50 % půdy vlastněno malými farmáři, kteří plodiny pěstují jak pro svou, tak i pro komerční potřebu. Je velká škoda, že rumunská politika tomu není příliš nakloněná, většina zákonů malým farmářům škodí a politika EU se na ně nevztahuje. Myslím, že je nezbytná větší iniciativa ze strany veřejných institucí za účelem změny zákonů v jejich prospěch. Naše farmy většinou nejsou nijak certifikované a tyto záležitosti obecně nebývají nijak formálně ošetřeny – ve většině případů jde totiž spíše o vlastní obživu než vyloženě byznys. Certifikace je záležitost obchodní a osobně ji nepovažuji za nezbytnou v takové společnosti, kde jsou lidské vztahy založeny na důvěře, poctivosti, transparentnosti a spolupráci. Jenže tyto hodnoty jsou ve vyspělých zemích velmi obtížně dosažitelné.

 

Myslím si, že venkovské oblasti s nedotčenou přírodou by byly skvělými nástroji pro ekologické vzdělávání, obzvlášť když tu tolik lidí vyrostlo a mělo tedy příležitost přijít s přírodou do styku. Věřím, že založení mateřských školek inspirovaných západním modelem by v Rumunsku rozhodně pomohlo k zachování oné úžasné biodiverzity, tradičních hodnot a zvyků, zejména pak ve městech, kde jsou lidé odříznutí od přírody i sebe navzájem.

 

Proč ses rozhodla dělat dobrovolnici zrovna v Semínku?

 

Musím říct, že má očekávání se trochu lišila od toho, co mi nakonec bylo nabídnuto. Nicméně prací v Semínku jsem získala příležitost zjistit, jak lidé v této zemi žijí. Navíc mi to dává možnost pokračovat v práci v oboru a sdílet znalosti, které jsem získávala celý život a během sedmi let studií Ekologie, ochrany životního prostředí a molekulární biotechnologie rostlin. Během dobrovolničení v Semínku jsem se naučila pracovat s lidmi různých věkových kategorií a kulturních zázemí. Aktivity pro děti zakládám na tom, že naším hlavním nástrojem je příroda, a tuto myšlenku bych chtěla rozvíjet v dalších vzdělávacích projektech.

 

Jaký je naopak tvůj přínos do této organizace?

 

Ráda bych inspirovala učitele k tomu, aby do aktivit pro děti vnášeli další rozměr, aby vytvářeli aktivity s ekologickým podtextem, zejména v návaznosti na současné ekologické problémy a jejich praktické řešení. Věřím, že když se budou tyto aktivity opakovat, zvýší to ekologické povědomí dětí i rodičů a bude to přispívat k celkovému rozvoji Semínka.

 

Jak takové aktivity v praxi vypadají?
 

Dva největší problémy, kterým čelí současná civilizace, je hlad a dezertifikace. V jedné z aktivit, které jsem pro děti pořádala, jsme se snažili dětem vysvětlit důležitost zdravé půdy. Na naší zahradě jsme pořádali takový workshop, při kterém jsme využívali místní materiály (seno, hnůj, větve, listí, kompost), abychom půdu správně pohnojili, zlepšili biodiverzitu a připravili přírodu na jaro. Potom následovala jednoduchá ruční práce, kdy jsme na velký papír lepili jednotlivé vrstvy papíru představující biomasu, kterou jsme vytvořili na zahradě – podle návrhu tzv. "hugelkultur". Technika této přípravy půdy byla inspirována tradičním způsobem hospodaření v rumunském Maramures (podle švédské studie nejekologičtější oblast v Evropě) a na příkladu lesa, který je reálným příkladem udržitelného ekosystému.