Evropský portál pro mládež

Informace a příležitosti pro mladé z celé Evropy


Slezská diakonie, INVY – Rok mezinárodním dobrovolníkem

Na začátku září 2013 Slezská diakonie vyslala do zahraničí tři české dobrovolníky. Manželský pár Zuzku a Kubu Smyčkovi do Dánska a Martina Grinvalského do Portugalska. Přečtěte si rozhovor o tom, jak dobrovolnictví ovlivnilo jejich život.

Zuzka a Kuba působili v dánské Kodani od konce srpna 2013 do konce května 2014, tedy 9 měsíců. Zuzka působila na projektu s muslimskými ženami, imigrantkami. Kubův projekt byl na univerzitě a zaměřil se na vzdělávání studentů a dospělých.

Martinův projekt trval rok, od října 2013 do září 2014. Martin pracoval s romskou mládeží a dětmi ve vyloučených lokalitách města Faro.

 Rozhovor s dobrovolníky o jejich zkušenosti z dobrovolné služby Vám teď přinášíme.

 

Co tě motivovalo pro dlouhodobou dobrovolnou službu v zahraničí?

 

Zuzka: Dobrovolná služba v zahraniční mne lákala od momentu, kdy jsem se stala mentorem španělské dobrovolnice, která přijela do Českého Těšína v roce 2008. To, jak prožívala svůj pobyt zde v Česku, jak se potýkala s naší kulturou, poznávala nové lidi, cestovala a byla součástí projektu EDS (Evropská dobrovolná služba), bylo pro mne velkou inspirací něco podobného si vyzkoušet.

Kuba: Vždycky jsem toužil zkusit si, jaké to je žít nějakou dobu v zahraničí. EDS se ukázala být velmi dobrým prostředkem, jak toho dosáhnout. Pro dobrovolnictví jsem se rozhodl, protože jsem předpokládal, že to bude příležitost, jak se setkat s novými lidmi, poznat je, jejich kulturu a ne jen věnovat veškerý čas práci a snaze zajistit si živobytí, jak by tomu zřejmě bylo v případě běžného zaměstnání. Dobrovolnictví totiž není jako full-time job (práce na plný úvazek), vesměs jde o prospěšnou práci s lidmi. Rozhodně nejde o peníze, ale o zkušenost.

Martin: Již dlouhá léta jsem o EDS věděl a uvažoval o jejím využití, čekal jsem však na vhodnou dobu. A pravý čas přišel po dvou letech plného nasazení v televizi, kde jsem vykonával práci redaktora a moderátora romského magazínu, přišla nečekaná zpráva. Zrušili nám pořad, dle spekulací důvodem mohlo být nezískání dotace, na kterých byl magazín závislý. Důvodů však mohlo být mnoho, ten skutečný se však už nedozvíme. V mém osobním životě nastalo hodně nečekaných zvratů. Nejspíš jsem si přál před tou vší nejistotou utéct, odpočinout si, načerpat nový životní elán, poznat nové lidi a hlavně také pomoci, předat své zkušenosti, s očekáváním opuštění komfortní zóny zcela otevřen poznávat, učit se novým věcem jak se ukázalo tak i situacím.

 

Smyčkovi.JPG

http://europa.eu/youth/sites/eyp_web_production/files/Smy%C4%8Dkovi.JPG

 

Co tě nejvíce fascinovalo na tvém projektu?

 

Zuzka: V mém projektu bylo mnoho fascinujících momentů, hlavně proto, že jsem se dostala do prostředí muslimských přistěhovalců, pro které jsem předtím neměla moc pochopení. Celá devítiměsíční služba těmto lidem byla pro mou životní zkušenost výjimečná a již v současné době, půl roku na to, se aktivně zajímám o muslimské imigranty tady v Česku a snažím se spolupracovat s jednou organizací, která tyto lidi sdružuje velmi podobným způsobem, jako tomu bylo v Dánsku. Jsem vděčná, že v dnešní době, kdy je mezikulturní a mezináboženské téma velmi citlivou záležitostí, mohu i já něčím přispět.

Kuba: Můj projekt by skvělý zejména z toho důvodu, že jsem si mohl vyzkoušet poprvé v životě v praxi práci ve školství a to rovnou v zemi, která má velmi propracovaný vzdělávací systém. Fascinoval mne obrovský prostor pro vlastní iniciativu, což je sice úžasná možnost pro seberealizaci, na druhou stranu je to však velká výzva, jelikož s volnou rukou dobrovolníka přichází také očekávání ze strany jeho projektu.

Martin: Můj projekt se zaměřoval na vytváření smysluplných aktivit pro chudé děti, které tvořili převážně Romové přistěhovalci bývalých kolonií, ale také Portugalci. Fascinující byla blízkost, lidskost, chceš pomoci, snažíš se všemi možnými silami. Ať jde o hraní si s pětiletým Rodrigem, který to vždy ocení, příprava workshopu o Romech v Česku nebo pomoc Imanuele, které nerozumíš ani slovo, na zahradě komunitního centra, transport přerozdělování balíčků potravinové banky chudým lidem. Dobro se násobí, úsměv při potu někdy i úzkost je oplacena úsměvem, pocit dobrovolného podílení se přibudování “správné věci” přináší pozitivní energii, i když ne vždy se situace vyvíjí podle našich očekávání. Nemůžeme změnit svět, ale i malé činy dobra jsou zázraky svět měnící.

Sekundárně, jít po práci sledovat západ slunce k moři. Potkat komunitu fajn lidí, nové přátele, zastupující na rok rodinu, dá nenahraditelný pocit. Cestovat, poznávat zemi na konci Evropy, známou, korkem, dobrým vínem s rozmanitou kulturou a bohatou historií.

 

Jaký byl pro tebe nejvýznamnější interkulturní moment/zážitek, který jsi během své služby prožil/a?

 

Zuzka: Dánská kultura se až tak moc od té české neliší, ovšem jejich přistup k životnímu prostředí a zdravému životnímu stylu byl výjimečný zážitek, hlavně proto, že jsem se díky tomu dostala do lepší formy nejen já, ale i můj manžel.

Kuba: Naše organizace hostovala celkem 15 dobrovolníků. Tvořili jsme velmi pestrou mezinárodní skupinu, a proto bylo úžasné v různých situacích poznávat, co nás spojuje, nebo třeba i to, v čem jsme naopak naprosto odlišní. Porovnávat vlastní reakce na místní počasí, kulturu a podobně s reakcemi ostatních, bavit se o tom. Na co budu dlouho rád vzpomínat, jsou naše naprosto originální mezinárodní Vánoce, které jsme si udělali úplně po svém, každý do nich vnesl něco svého. Někteří je slavili úplně poprvé v životě, jelikož v zemích jejich původu se Vánoce zkrátka neslaví. Také jsme toho vcelku dost procestovali. Až bych s nadsázkou řekl, že jsem toho v Dánsku viděl snad více, než doma v Česku. Díky seminářům národní agentury jsme se seznámili i s dalšími dobrovolníky v projektech po celém Dánsku, které jsme pak během našich cest mohli navštěvovat.

Martin: Člověk má zažité mechanismy fungování, které mu jsou předávány rodičovskou, školní výchovou, společností, prostředím, ve kterém se pohybuje. Konfrontace v mezinárodním kolektivu na druhé straně Evropy je velice pravděpodobná, pro náš vývoj nejspíše nutná. Člověk se učí poznávat sám sebe, skutečný význam slov láska a respekt. Nejvýznamnější zážitek pro mě však byl potkat spoustu zajímavých lidí, kteří mi předali nehmotné vzácnosti, byli a stále jsou inspirací a stimulem pro můj život. Na své EDS jsem si splnil jeden z mých snů, Svatojakubskou poutní cestu z Lisabonu do Santiaga de Compostela

 

Martin.JPG

http://europa.eu/youth/sites/eyp_web_production/files/Martin.JPG

 

Co jsi se během dobrovolné služby naučil/a?

 

Zuzka: Naučila jsem se toleranci. Za těch devět měsíců jsem se seznámila s tolika různými temperamenty, charaktery, národními zvyklostmi a návyky až zlozvyky, které se zprvu zdály trochu otravné, ale později mi došlo, že mě vlastně moc baví fakt, že jsme každý tak diametrálně odlišní.

Kuba: Za ten necelý rok jsem se toho naučil hromadu. Získal jsem nové profesní zkušenosti z projektu, naučil jsem se mnohé o Dánsku, celé Skandinávii i o jiných zemích. Ale zejména jsem byl najednou mimo svou komfortní zónu, v cizím prostředí, nucen čelit kulturnímu šoku a myslím si, že právě tyto situace mne formovaly a naučily víc, než cokoli jiného.

Martin:  Mám pocit, že dobrovolná služba mě naučila větší samostatnosti, umím si uvařit zdravé jídlo a vycházet s penězi, v čemž jsem žádný přeborník nebyl. Více naslouchám lidem, snažím se porozumět, i když nerozumím :D, jak povětšinou bývalo, kvůli jazykové bariéře. Největším osobním přínosem však bylo uvědomění…nečekat na žádný zázrak, žít život tady a teď, s tím, co právě mám a neřešit nezměnitelnou minulost ani nejistou budoucnost. Užívat si přítomného okamžiku, občas vypnout narušující, rušivé elementy.

 

Jednou větou řekni, proč si myslíš, že má dobrovolná služba význam a jak ovlivnila tvůj život?

 

Zuzka: Myslím si, že dobrovolnou službou by si měl projít každý mladý člověk, který v moderní Evropě vyrůstá, protože se potřebuje naučit chtít poznat jinou mentalitu a kulturu, akceptovat a mít v úctě nejen svou generaci, ale jakoukoli jinou a nesoustřeďovat se jen na své potřeby. Právě tak totiž dobrovolná služba ovlivnila mne.

Kuba: Dobrovolná služba má rozhodně smysl a to z toho důvodu, že člověka v jistém směru buduje. Je to příležitost dát si pauzu od práce nebo od školy, dělat něco dobročinného a přemýšlet u toho nad tím, co vlastně chci v životě dělat, čeho chci dosáhnout, jaké jsou mé hodnoty.

Martin: EDS je nekonečná inspirace pro tvůj život. EDS mě naučila brát život takový jaký je, mít ho rád.