Poskytování služeb

Aktualizováno 05/2011

Svoboda usazování a volný pohyb služeb patří mezi hlavní zásady Evropské unie, kterými se řídí její jednotný trh se službami. Tyto zásady podnikatelům v EU umožňují, aby založili podnik v kterékoli zemi EU nebo aby dočasně poskytovali služby přes hranice do jiných zemích EU, aniž by tam zřídili provozovnu – například díky přeshraniční mobilitě, internetu atp.

svoboda usazování (Smlouva o fungování EU: článek 49 a následující články) [842 KB]
volný pohyb služeb (Smlouva o fungování EU: článek 56 a následující články) [842 KB]
hlavní zásady upravující vnitřní trh se službami
zahájení podnikání – Evropská unie

Směrnice o službách

Chtějí-li podniky využívat nebo poskytovat služby v ostatních členských státech EU, potýkají se dosud se složitými, zdlouhavými a z právního hlediska nejistými správními postupy. EU proto přijala právní předpis, který má zaručit jasnější a jednodušší rámce pro podnikání – směrnici o službách. Směrnici musely všechny členské státy EU provést do konce roku 2009.

Směrnice o službách

Ve směrnici o službách EU formulovala soubor pravidel zjednodušujících zavedení služeb a jejich přeshraničního poskytování. Směrnice rovněž posiluje práva příjemců služeb.

Zahájení podnikání

Všechny členské státy EU musely zjednodušit veškeré postupy a formality související s poskytováním služeb. Měly za povinnost vytvořit jednotná kontaktní místa, tzn. portály elektronické veřejné správy, kde mohou podniky získat veškeré potřebné informace a vyřídit všechny administrativní náležitosti online.

Jednotná kontaktní místa v jednotlivých zemích

Členské státy EU musely dále zrušit povinnost žádat o ta povolení, která byla zbytečná nebo nepřiměřená, odstranit diskriminační požadavky vyplývající ze státní příslušnosti nebo místa bydliště a zrušit zvlášť omezující požadavky – například testy hospodářské potřebnosti (jež vyžadují, aby podniky prováděly studie trhu a příslušným orgánům prokazovaly, že po jejich službách existuje poptávka).

Přeshraniční poskytování služeb

Směrnice o službách stanoví zásadu volného pohybu služeb – členské státy EU nemohou zahraničním poskytovatelům služeb ukládat diskriminační, zbytečné nebo nepřiměřené vnitrostátní požadavky, například k získání povolení nebo vytvoření infrastruktury určitého typu.

Ve výjimečných případech je dosud možno uložit určité požadavky, jsou-li nezbytné kvůli ochraně veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, ochraně veřejného zdraví nebo ochraně životního prostředí. Dále existují určité obecné odchylky od ustanovení o volném pohybu služeb, mezi něž patří vysílání pracovníků do zahraničí a uznávání odborných kvalifikací.

O těch správních požadavcích, které je dosud možno uložit, budou podniky moci získat informace na jednotných kontaktních místech, kde také mohou vyřídit formality.

Práva příjemců služeb

Směrnice rovněž posiluje práva příjemců služeb: Spotřebitelé a podniky by měli být schopni využívat služeb poskytovatelů usazených v jiných členských státech EU, aniž by potřebovali předchozí povolení nebo se museli potýkat s diskriminačními požadavky kvůli státní příslušnosti nebo místu svého bydliště.

Vnitrostátní orgány musí být schopny poskytovat obecné informace a pomoc ohledně práv spotřebitelů a zajistit postupy k případné nápravě.

Služby, na které se vztahuje směrnice o službách

Směrnice o službách se vztahuje mimo jiné na:

většinu regulovaných povolání (např. právní a daňové poradce, architekty, inženýry, účetní, geodety)
služby v oblasti stavebnictví
řemeslníky
služby pro podniky (např. údržbu kanceláří, manažerské poradenské služby, pořádání akcí, vymáhání pohledávek, reklamu a nábor pracovníků)
obchodní činnosti (včetně maloobchodu a velkoobchodu se zbožím a službami)
služby v oblasti cestovního ruchu (např. služby cestovních kanceláří)
služby pro volný čas (např. služby poskytované sportovními středisky a zábavními parky)
služby v oblasti instalace a údržby zařízení
informační služby (např. internetové portály, služby zpravodajských tiskových kanceláří a agentur, zveřejňování, služby v oblasti programování)
služby v oblasti ubytování a stravování (např. hotely, restaurace, služby společného stravování)
služby v oblasti vzdělávání a odborné přípravy
pronájem, včetně pronájmu vozidel a leasingových služeb
služby v oblasti nemovitostí
služby v oblasti certifikace a testování
služby pro domácnosti (např. úklidové služby, hlídání dětí nebo zahradnické služby)

Mezi služby, na něž se směrnice nevztahuje, patří:

činnosti zcela regulované orgány EU: finanční služby, služby elektronických komunikací, služby v oblasti dopravy
zdravotní služby, služby agentur na zprostředkování dočasné práce, soukromé bezpečnostní služby, audiovizuální služby, hazardní hry, některé sociální služby, služby poskytované notáři a soudními vykonavateli (kteří jsou jmenováni úředním aktem vlády)

Vnitrostátní právní a správní předpisy týkající se těchto vyloučených služeb musí být v každém případě v souladu s ostatními předpisy EU, zejména se svobodou usazování a volným pohybem služeb, jak stanoví Smlouva o fungování EU.

Podívejte se také na právní předpisy k tomuto tématu v: