Navigation path

Left navigation

Additional tools

Evropská komise - Projev

JEAN-CLAUDE JUNCKER, PŘEDSEDA EVROPSKÉ KOMISE Projev o stavu Unie 2017*

Brusel 13. září 2017

1

ÚVOD – VÍTR V NAŠICH PLACHTÁCH

Vážený pane předsedo, vážené poslankyně a vážení poslanci Evropského parlamentu,

když jsem před vámi loni touto dobou stál, abych přednesl projev, bylo to o něco snazší.

Každému bylo jasné, že naše Unie není v dobrém stavu.

Evropa byla po roce, který otřásl našimi základy, zbitá a pošramocená.

Měli jsme pouze dvě možnosti. Buď spolupracovat na pozitivním evropském programu, nebo se stáhnout každý do svého kouta.

Tváří v tvář této volbě jsem se vyjádřil pro jednotu.

Navrhl jsem pozitivní program, který by – jak již jsem řekl minulý rok – přispěl k vytvoření Evropy, která chrání, Evropy, která posiluje, Evropy, která brání.

V uplynulých dvanácti měsících Evropský parlament pomohl uvést tento program do praxe. Den za dnem děláme další pokroky. Právě včera v noci jste pracovali na dosažení dohody o nástrojích na ochranu obchodu a na zdvojnásobení naší evropské investiční kapacity. A byli jste úspěšní. Děkuji vám za to.

Rovněž bych rád poděkoval 27 představitelům našich členských států. Pár dnů po mém projevu v minulém roce můj program přivítali na summitu v Bratislavě. A svým krokem zvolili jednotu. Zvolili podporu našemu společnému základu.

Společně jsme ukázali, že Evropa může svým občanům pomoci, když je třeba, a tam kde je to důležité.

Od té doby jsme pomalu, ale jistě nabrali tempo.

Přispělo to k tomu, že ekonomický vývoj se obrátil v náš prospěch.

Procházíme pátým rokem hospodářského oživení, jehož skutečně dosáhly všechny členské státy.

V hospodářském růstu Evropská unie v posledních dvou letech předstihla Spojené státy. V Unii jako celku růst nyní dosahuje přes 2 %, v měnové zóně jsou to 2,2 %.

Nezaměstnanost je nejnižší za posledních devět let. Během tohoto funkčního období bylo doposud vytvořeno téměř 8 milionů pracovních míst. Evropská unie má 235 milionů pracujících, což je více než kdy předtím.

Není to pouze zásluha Evropské komise. Ačkoli jsem přesvědčen, že kdyby 8 milionů pracovních míst zaniklo, vinu bychom nesli my.

Vítr změn však pomohly rozpoutat svým dílem i evropské instituce.

Naším úspěchem je evropský investiční plán, který byl doposud impulzem pro investice ve výši 225 miliard EUR. V jeho rámci byly poskytnuty úvěry 450 000 malým podnikům a více než 270 projektům v oblasti infrastruktury.

Můžeme si přičíst kredit, že díky našim rozhodným krokům mají evropské banky znovu dostatečný kapitál na půjčky společnostem, aby mohly růst a vytvářet nová pracovní místa.

Rovněž jsme se zasloužili o snížení schodku veřejných financí z 6,6 % na 1,6 %. A to díky rozumnému uplatňování Paktu o stabilitě a růstu. Požadujeme fiskální kázeň, jsme však opatrní, abychom nezbrzdili růst. Toto navzdory kritice funguje v podstatě velmi dobře v celé Unii.

Deset let po vypuknutí krize se evropské hospodářství konečně začíná vzpamatovávat.

A díky tomu se vrací i důvěra.

Představitelé 27 členských zemí, Parlament a Komise směřují vývoj Evropy zpět k Unii. A společně vracíme Unii její jednotu.

V loňském roce jsme byli svědky toho, jak 27 představitelů členských států kráčelo bok po boku na římský Kapitol, aby jeden po druhém obnovili své sliby vůči sobě navzájem a vůči naší Unii.

To všechno mě naplňuje vírou, že Evropa má znovu vítr v plachtách.

Máme nyní příležitost, která ale nebude trvat věčně.

Využijme tento potenciál naplno, chyťme vítr do plachet.

Musíme pro to udělat dvě věci:

Zaprvé bychom měli zachovat kurs stanovený minulý rok. Stále ještě máme šestnáct měsíců, během nichž může Parlament, Rada a Komise dosáhnout skutečného pokroku. Musíme tento čas využít k tomu, abychom dokončili, co jsme v Bratislavě začali, a realizovali náš pozitivní program.

Zadruhé bychom měli nastínit směr do budoucna. Mark Twain napsal, cituji, že po letech budeme pociťovat větší zklamání z toho, co jsme neudělali, než z toho, co jsme udělali. Právě teď nastal čas vytvářet jednotnější, silnější, demokratičtější Evropu do roku 2025.

 

 

 

ZACHOVAT SMĚR

Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci,

když se díváme do budoucnosti, nemůžeme si dovolit nechat se svést z cesty.

Vytyčili jsme si dokončení energetické unie, bezpečnostní unie, unie kapitálových trhů, bankovní unie a jednotného digitálního trhu. Společně jsme urazili již pořádný kus cesty.

Jak Parlament potvrdil, Komise již předložila 80 % návrhů, které při zahájení svého funkčního období přislíbila. Musíme nyní společně usilovat o to, abychom návrhy přeměnili v právní předpisy a právní předpisy v praxi.

Jako vždy je nutno počítat s určitými ústupky. Jsem si vědom toho, že návrhy Komise týkající se reformy společného azylového systému a posílení pravidel týkajících se vysílání pracovníků vyvolaly spory. Abychom dosáhli dobrého výsledku, bude třeba, aby všechny strany odvedly svůj díl práce, aby si mohly vyjít vzájemně vstříc. Chtěl bych dnes zdůraznit, že pokud bude konečný výsledek správný pro Unii a spravedlivý pro všechny její členské státy, bude Komise ochotna ke kompromisu.

Jsme nyní připraveni předložit zbývajících 20 % návrhů do května 2018.

Dnes ráno jsem zaslal oznámení o záměru předsedovi Evropského parlamentu a premiérovi Estonska – jejichž dobrou práci ve prospěch Evropy bych chtěl ocenit –, v němž jsem nastínil priority pro následující rok.

Nebudu a nemohu zde jmenovat všechny tyto návrhy, ale dovolte mi zmínit pět z nich, které jsou obzvláště důležité.

Za prvé, chci, abychom posílili naši evropskou obchodní agendu.

Ano, Evropa je otevřena podnikání. Musí však být zachována vzájemnost. Musí se nám vrátit to, co dáváme.

Obchod není nic abstraktního. Obchod je o pracovních místech a vytváření nových příležitostí pro evropské podniky, jak velké, tak i malé. Každá další miliarda eur z vývozu podpoří vznik nových 14 000 pracovních míst v Evropě.

Obchod je o vývozu našich norem, ať už sociálních, nebo environmentálních, týkajících se ochrany údajů nebo požadavků na bezpečnost potravin.

Evropa byla vždy atraktivním místem pro podnikání.

Ale od loňského roku partneři z celého světa čekají v řadě, aby s námi uzavřeli obchodní dohody.

S pomocí tohoto Parlamentu se nám právě podařilo uzavřít obchodní dohodu s Kanadou, která se bude prozatímně provádět od příštího týdne. Máme politickou dohodu s Japonskem o budoucím hospodářském partnerství. A máme reálnou šanci do konce roku uzavřít stejné dohody s Mexikem a zeměmi Jižní Ameriky.

V těchto dnech navrhujeme zahájit obchodní jednání s Austrálií a Novým Zélandem.

Chtěl bych, aby všechny tyto dohody byly uzavřeny do konce tohoto funkčního období. A chtěl bych, aby jejich vyjednání probíhalo co nejtransparentněji.

Otevřený obchod musí jít ruku v ruce s otevřenou tvorbou politik.

Evropský parlament bude mít u všech obchodních dohod konečné slovo. Proto musí být poslanci Evropského parlamentu, stejně jako poslanci národních a regionálních parlamentů od prvního dne jednání plně informováni. Komise to zajistí.

Od nynějška bude Komise zveřejňovat v plném rozsahu všechny návrhy mandátů k jednání, které Radě předložíme.

Občané mají právo vědět, co Komise navrhuje. Netransparentnosti je konec. Je konec dohadů, konec neustálého dotazování, z jakého popudu Komise jednala.

Vyzývám tímto Radu, aby při schvalování konečných mandátů k jednání postupovala stejně.

Jednou provždy bych chtěl jasněříct: nejsme naivními zastánci volného obchodu.

Evropa musí vždy bránit své strategické zájmy.

Proto dnes navrhujeme nový rámec EU pro prověřování investic. Pokud bude chtít zahraniční, státem vlastněná společnost koupit evropský přístav, část naší energetické infrastruktury nebo firmu působící v oblasti obranných technologií, nemělo by se tak dít bez zajištění transparentnosti, dohledu a diskuse. Je naše politická odpovědnost vědět, co se u nás doma děje, abychom mohli chránit naši kolektivní bezpečnost, pokud to bude třeba.

 

Za druhé se Komise chce přičinit o to,aby náš průmysl byl silnější a konkurenceschopnější.

To platí zejména pro naši výrobní základnu a 32 milionů pracovníků, kteří jsou jeho páteří. Produkují výrobky světové kvality, v nichž máme náskok, jako například naše automobily.

Na evropský automobilový průmysl jsem hrdý. Jsem ale šokován, když jsou spotřebitelé vědomě a úmyslně klamáni. Vyzývám automobilový průmysl, aby vyšel s pravdou ven a začal dělat věci správně. Namísto hledání mezer v zákonech je třeba investovat do ekologických automobilů zítřka.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, nová průmyslová strategie, kterou dnes předkládáme, pomůže našemu průmyslu zachovat si nebo získat vedoucí postavení v oblasti inovací, digitalizace a dekarbonizace.

 

Za třetí: Přál bych si, aby Evropa stála v čele boje proti změně klimatu.

V minulém roce jsme stanovili globální pravidla hry prostřednictvím Pařížské dohody, kterou Evropský parlament ratifikoval. S ohledem na propad ambicí ve Spojených státech to musí být Evropa, kdo zajistí, abychom z naší planety učinili opět skvělé místo. Je to společné dědictví celého lidstva.

Komise v brzké době předloží návrhy na snížení emisí uhlíku v odvětví dopravy.

 

Následuje čtvrtá priorita na příští rok: Chci, abychom Evropany v digitálním věku lépe chránili.

V posledních letech jsme v zajištění internetové bezpečnosti Evropanů dosáhli znatelného pokroku. Nová pravidla navržená Komisí ochrání naše práva duševního vlastnictví, naši kulturní rozmanitost a naše osobní údaje. Pokročili jsme v boji proti teroristické propagandě a radikalizaci online. Evropa však stále není dobře vybavena, pokud jde o kybernetické útoky.

Kybernetické útoky mohou být pro stabilitu demokracie a hospodářství nebezpečnější než zbraně a tanky. Jen v minulém roce jsme denně zaznamenali více než 4 000 útoků pomocí softwaru požadujícího výkupné (tzv. ransomware) a 80 % evropských společností se setkalo s nejméně jedním incidentem v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Kybernetické útoky neznají hranice a nikdo vůči nim není imunní. Proto dnes Komise navrhuje nové nástroje, včetně Evropské agentury pro kybernetickou bezpečnost, aby nás pomohly chránit před takovými útoky.

Za páté: Je nutné, abychom se i nadále zabývalimigrací.

I přes diskuse a mnohé spory v této otázce se nám podařilo dosáhnout nemalého pokroku, ačkoli to v mnoha oblastech nepochybně nestačí.

Vnější hranice Evropy jsou nyní chráněny efektivněji. Více než 1 700 členů nové Evropské pohraniční a pobřežní stráže nyní pomáhá 100 000 pohraničníků z jednotlivých členských států v Řecku, Itálii, Bulharsku a Španělsku. Máme sice společné hranice, ale členské státy, které jsou ze zeměpisného hlediska v první linii, je nemohou chránit samy. Společné hranice a jejich společná ochrana musí jít ruku v ruce.

Podařilo se nám zastavit nezákonné migrační toky, které byly pro mnohé příčinou velkého znepokojení. Díky dohodě s Tureckem jsme snížili počet osob, které přišly nezákonnou cestou do východního Středomoří, o 97 %. A toto léto jsme dokázali získat větší kontrolu nad trasou přes střední Středomoří, kterou v srpnu tohoto roku přicestovalo o 81 % osob méně než ve stejném měsíci minulého roku.

Zásadním způsobem jsme tak snížili ztráty na životech ve Středozemním moři.

Nemůžu hovořit o migraci, aniž bych vyjádřil velké uznání Itálii za její neúnavnou a ušlechtilou práci. V letních měsících Komise v dokonalé harmonii spolupracovala s italským premiérem, mým přítelem Paolem Gentilonim, a jeho vládou na zlepšení situace. Dělali jsme to proto – a budeme v tom pokračovat –, protože Itálie ve Středomoří zachraňuje evropskou čest.

Musíme rovněž nutně zlepšit životní podmínky migrantů v Libyi. Jsem otřesen nelidskými podmínkami ve věznicích a přijímacích střediscích. Evropa má odpovědnost – kolektivní zodpovědnost – a Komise bude ve spolupráci s Organizací spojených národů usilovat o to, aby této skandální situaci učinila přítrž, protože tak to nemůže dál pokračovat.

Přestože mě netěší vidět, že ne všechny členské státy jsou stejně solidární, Evropa jako celek nepřestala svou solidaritu projevovat. Jen v minulém roce členské státy EU přesídlily nebo poskytly azyl více než 720 000 uprchlíků – což je třikrát více než Spojené státy, Kanada a Austrálie dohromady. Evropa, navzdory tomu, co někteří říkají, není žádná pevnost a nikdy se jí nesmí stát. Evropa je a musí zůstat světadílem solidarity, kde mohou nalézt útočiště ti, kdo prchají před pronásledováním.

Jsem velice hrdý na mladé Evropany, kteří se rozhodli vyučovat jako dobrovolníci v jazykových kurzech pro syrské uprchlíky, i na tisíce dalších mladých lidí, kteří se zapojují do činností v rámci nového Evropského sboru solidarity. Díky těmto mladým lidem získává evropská solidarita reálný rozměr.

Nyní však musíme naše úsilí zdvojnásobit. Koncem měsíce předloží Komise nový soubor návrhů zaměřených na navracení uprchlíků, solidaritu s Afrikou a otevření legálních cest přesunů.

Pokud jde o navracení, chtěl bych zopakovat, že osoby, které nemají právo v Evropě pobývat, musí být navráceny do zemí původu. Jestliže je navraceno pouze 36 % nelegálních migrantů, je jasné, že naše úsilí musíme podstatně zvýšit. Jedině tak bude Evropa schopna projevit solidaritu s uprchlíky, kteří skutečně potřebují ochranu.

Solidaritu bychom neměli projevovat jen v rámci Evropy. Měli bychom být solidární i s Afrikou. Afrika je vznešený kontinent, mladý kontinent, kolébka lidstva. Náš svěřenský fond EU-Afrika disponující částkou 2,7 miliardy EUR vytváří pracovní příležitosti na celém africkém kontinentu. Rozpočet EU nesl převážnou část finanční zátěže, všechny členské státy dohromady však dosud přispěly pouze 150 miliony EUR. Fond v současné době dosahuje svých limitů. Jsme – nebo bychom si měli být vědomi – nebezpečí nedostatku finančních prostředků – když v roce 2015 Světovému potravinovému programu OSN došly finanční prostředky, zamířilo do Evropy mnoho migrantů. Vyzývám všechny členské státy, aby nyní svá slova proměnily v činy a zajistily, aby svěřenský fond pro Afriku nepotkal stejný osud. Toto riziko je značné.

Budeme rovněž usilovat o otevření legálních způsobů přesunu. Nezákonná migrace bude zastavena pouze tehdy, bude-li existovat reálná alternativa nebezpečných cest. Podařilo se nám přesídlit téměř 22 000 uprchlíků z Turecka, Jordánska a Libanonu a já podporuji výzvu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky k přesídlení dalších 40 000 uprchlíků z Libye a sousedních zemí.

Na druhé straně je legální migrace pro Evropu jako stárnoucí kontinent absolutní nutností. Proto Komise předložila návrhy týkající se modré karty, která kvalifikovaným migrantům usnadní dostat se do Evropy. Rád bych Parlamentu poděkoval za jeho podporu v této otázce.

 

 

ROZVINOUT PLACHTY

Vážený pane předsedo, dámy a pánové,

vážené poslankyně, vážení poslanci,

uvedl jsem pouze několik iniciativ, které v následujících šestnácti měsících chceme a musíme realizovat. To vše však samo o sobě nebude stačit k tomu, abychom si znovu získali srdce a mysl Evropanů.

Nyní je čas nastínit směr do budoucna.

V březnu Komise předložila bílou knihu o budoucnosti Evropy s pěti scénáři, jak by Evropa mohla vypadat do roku 2025. O těchto scénářích se vedly diskuze – někdy povrchní, někdy bouřlivé. Byly pečlivě přezkoumány a byly částečně kritizovány. To je dobře, byly konečně vytvořeny přesně pro tento účel. Chtěl jsem zahájit proces, v jehož rámci by si Evropané určili svou vlastní cestu a svou vlastní budoucnost.

O budoucnosti Evropy nelze rozhodnout usnesením. Musí to být výsledek demokratických diskusí a konečně i širokého konsensu. Parlament k nim aktivně přispěl třemi ambiciózními usneseními o budoucnosti Evropy, za něž bych chtěl poděkovat obzvláště jejich zpravodajům. Chtěl bych poděkovat také všem kolegům, kteří se zúčastnili více než 2 000 veřejných akcí, které Komise od března organizovala v celé Evropě.

Nyní nastal čas využít prvních závěrů z této diskuse. Je čas přejít od myšlenek k činům. Od diskuse k rozhodnutí.

Rád bych vám dnes představil svou vizi: můj vlastní „scénář číslo šest“, pokud ho takto mohu nazvat.

Tento scénář vychází z desetiletí přímé zkušenosti. Žil jsem, bojoval a pracoval pro evropský projekt po celý svůj život. Viděl jsem a zažil dobré i špatné časy.

Zastával jsem mnoho různých pozic: pracoval jsem jako ministr, předseda vlády, předseda Euroskupiny a nyní předseda Komise. Byl jsem při tom, když se podepisovaly smlouvy v Maastrichtu, Amsterdamu, Nice a Lisabonu u toho, když se Unie vyvíjela a rozšiřovala.

Vždy jsem bojoval za Evropu. Někdy jsem pro ni trpěl. A dokonce jsem ohledně Evropy ztrácel naději.

Zažil jsem dobré i špatné časy. Nikdy jsem nepřestal Evropu milovat.

Ačkoli láska, jak víme, často není bez bolesti.

Lásku k Evropě, protože Evropa a Evropská unie dosáhly v tomto znesvářeném světě něčeho jedinečného: dosáhly míru v Evropě i míru mimo ni. Prosperity pro mnohé, i když ne ještě pro všechny.

To si musíme během Evropského roku kulturního dědictví připomínat. Rok 2018 musí být oslavou kulturní rozmanitosti.

 

 

UNIE HODNOT

Naše hodnoty jsou naším kompasem.

Evropa pro mě představuje víc než jednotný trh. Nejde pouze o finance, nejde pouze o měnu, nejde pouze o euro. Vždy představovala především hodnoty.

V mém scénáři číslo šest se proto objevují tři základní prvky, tři neotřesitelné zásady: svoboda, rovnost a právní stát.

 

Evropa je především Unií svobody. Svobody bez útlaku a diktatury, které náš kontinent zná až příliš dobře – a nikdo je bohužel nezná líp než země střední a východní Evropy. Svobody vyjádřit svůj názor, jako občan a jako novinář – svobody, kterou až příliš často považujeme za samozřejmost. Právě na těchto hodnotách byla naše Unie vybudována. Svoboda ale nepadá z nebe. Musí se za ni bojovat. V Evropě a na celém světě.

 

Za druhé musí být Evropa Unií rovnosti a Unií sobě rovných.

Rovnosti mezi jejími členy, velkými či malými, východními či západními, severními či jižními.

Nepochybujme o tom, že se Evropa rozkládá od Viga po Varnu. Od Španělska po Bulharsko.

Od východu na západ: Evropa musí dýchat oběma stranami plic. Jinak by našemu kontinentu mohl dojít dech.

V Unii, kde jsou si všichni rovni, není možné, aby se na některé občany pohlíželo jako na občany druhé kategorie. Není akceptovatelné, aby v roce 2017 stále umíraly děti na choroby, které měly být v Evropě dávno vymýceny. Děti v Rumunsku nebo Itálii musí mít stejný přístup k očkování proti spalničkám jako děti v jiných evropských zemích. Žádné kdyby nebo ale. Proto spolupracujeme se všemi členskými státy, abychom podpořili jejich vnitrostátní úsilí v oblasti očkování. K úmrtím, jimž lze předejít, nesmí v Evropě docházet.

V Unii, kde jsou si všichni rovni, není možné, aby se na některé pracovníky pohlíželo jako na pracovníky druhé kategorie. Za stejnou práci na stejném místě by měli mít pracovníci stejný plat. Proto Komise navrhla nová pravidla týkající se vysílání pracovníků. Měli bychom zajistit, aby byly všechny právní předpisy EU týkající se pracovní mobility prosazovány spravedlivě, jednoduše a efektivně, a to prostřednictvím nového evropského kontrolního orgánu pro prosazování práva. Je absurdní, že máme orgán pro bankovnictví, jenž dohlíží na fungování bankovních norem, ale nikoli společný orgán pro pracovní záležitosti, který by zajišťoval spravedlnost na našem jednotném trhu. Tento orgán vytvoříme.

V Unii, kde jsou si všichni rovni, nejsou ani spotřebitelé druhé kategorie.Není pro mě přijatelné, aby občanům v některých částech Evropy, ve střední a východní Evropě, byly pod stejnou značkou a ve stejném balení prodávány potraviny nižší kvality než občanům v jiných zemích. Slováci si nezasluhují rybí prsty s nižším obsahem rybího masa. Maďaři pokrmy s nižším obsahem masa. Češi čokoládu s nižším obsahem kakaa. Právní předpisy EU již tyto praktiky zakazují. A my nyní musíme národním orgánům poskytnout více pravomocí, které jim umožní tyto nezákonné praktiky vymýtit, ať už se vyskytnou kdekoli.

 

Za třetí, v Evropě zásady právního státu nahradily právo silnějšího.

Právní stát znamená, že právo a spravedlnost zajišťuje nezávislé soudnictví.

To, že přijmeme konečné rozhodnutí a budeme je akceptovat, je přesně to, co znamená být součástí Unie založené na právním státu. Naše členské státy svěřily konečnou jurisdikci Soudnímu dvoru Evropské unie. Rozhodnutí Soudního dvora musí respektovat všichni. Omezit tuto zásadu nebo omezit nezávislost národních soudů znamená odepřít občanům jejich základní práva.

Právní stát je v Evropské unii povinný. Je to nezbytnost.

Naše unie není stát, ale musí být společenstvím založeným na zásadách právního státu.

JEDNOTNĚJŠÍ UNIE

Tyto tři zásady – svoboda, rovnost a právní stát – musí zůstat základními kameny, na kterých vybudujeme jednotnější, silnější a demokratičtější Unii.

Když mluvíme o budoucnosti, ze zkušenosti mohu říct, že nové Smlouvy a nové instituce nejsou odpovědí na otázky, které si občané kladou. Jsou spíše prostředkem k dosažení cíle, nic více a nic méně. Mohou znamenat něco pro nás tady ve Štrasburku nebo v Bruselu. Pro nikoho jiného mnoho neznamenají.

Mě zajímají institucionální reformy, pouze pokud povedou k větší efektivitě v naší Evropské unii.

Místo schovávání se za výzvy ke změně Smlouvy – což je v každém případě nevyhnutelné – musíme nejprve změnit způsob myšlení, že když někteří něco získají, musí jiní něco ztratit.

Demokracie je o kompromisech. A díky vhodnému kompromisu mohou být v dlouhodobé perspektivě vítězi všichni. Jednotnější Unie by neměla v kompromisu vidět něco špatného, ale spíše způsob, jak překlenout rozdíly. Demokracie nemůže fungovat bez kompromisů. Evropa nemůže fungovat bez kompromisů.

Jednotnější Unie se také musí stát inkluzivnější.

Pokud chceme chránit naše vnější hranice a oprávněně je ještě posílit, musíme schengenský prostor volného pohybu okamžitě otevřít i pro Bulharsko a Rumunsko.Rovněž bychom měli umožnit Chorvatsku stát se plnohodnotným členem schengenského prostoru, jakmile budou splněna všechna kritéria.

Pokud chceme, aby euro náš kontinent sjednocovalo spíše, než rozdělovalo, mělo by být něčím víc, než pouhou měnou vybrané skupiny zemí. Smyslem eura je sloužit jako společná měna Evropské unii jako celku. Všechny členské státy kromě dvou jsou povinny a oprávněny přijmout euro, jakmile splní příslušné podmínky.

Členské státy, které se chtějí připojit k eurozóně, by měly mít tu možnost. Proto navrhuji vytvoření nástroje pro přistoupení k eurozóně, který by poskytoval technickou a dokonce finanční pomoc.

Pokud chceme, aby banky fungovaly podle stejných pravidel a za stejného dohledu na celém našem kontinentu, měli bychom vybízet všechny členské státy, aby se staly členy bankovní unie. Je nutné, abychom snížili zbývající rizika bankovních systémů v některých členských státech. Bankovní unie může fungovat, pouze pokud snížení rizik bude doplněno sdílením rizik. Jak každý dobře ví, toho lze dosáhnout, pouze pokud budou splněny podmínky, které Komise navrhla v listopadu 2015. Společný systém pojištění vkladů může existovat teprve poté, až si každý členský stát splní své úkoly.

A pokud chceme v Evropě zamezit sociální roztříštěnosti a sociálnímu dumpingu, měly by se členské státy co nejdříve dohodnout na evropském pilíři sociálních práv, a to nejpozději na summitu v Göteborgu, který se bude konat v listopadu. Vnitrostátní sociální systémy budou ještě dlouho odlišné a oddělené. Avšak přinejmenším bychom se měli shodnout na sjednocení evropských sociálních norem, které budou obsahovat společné vyjasnění toho, co na našem jednotném trhu chápeme jako sociálně spravedlivé.

Jsem stále přesvědčen, že Evropa nemůže pracovat, bude-li ignorovat pracující.

Dámy a pánové, pokud chceme v našem sousedství větší stabilitu, musíme mít i nadále přesvědčivou perspektivu rozšíření také pro země západního Balkánu.

Je jasné, že k dalšímu rozšíření během funkčního období této Komise a tohoto Parlamentu nedojde. Žádný kandidát není připraven. Po něm však u 27 členů Evropské unie nezůstane a Evropská unie bude mít víc členů. Nejvyšší prioritou kandidátských zemí při jejich vstupních jednáních musí být právní stát, spravedlnost a základní práva.

To vylučuje členství Turecka v EU v dohledné budoucnosti.

Turecko už nějaký čas kráčí zcela jiným směrem než do Evropské unie.

Novináři patří do redakcí, nikoli do vězení. Patří tam, kde vládne svoboda projevu.

Těm, kteří jsou v Turecku u moci, bych rád vzkázal: propusťte naše novináře. A nejen naše. Přestaňte naše členské státy urážet. Nepřirovnávejte jejich představitele k fašistům a nacistům. Evropa je kontinent s vyspělými demokraciemi. Úmyslné urážky však blokují cestu. Někdy mám pocit, že Turecko tyto překážky vytváří záměrně, aby pak mohlo Evropu obviňovat z přerušení přístupových jednání.

Protože za nás můžu říct, že tureckému národu a všem těm, kteří jsou ochotni s námi spolupracovat na základě našich hodnot, vždy rádi podáme pomocnou ruku.

 

 

SILNĚJŠÍ UNIE

Dámy a pánové,

přeji si, aby naše Unie byla silnější, a k tomu potřebujeme silnější jednotný trh.

Pokud jde o důležité otázky jednotného trhu, chci, aby rozhodnutí v Radě byla přijímána častěji a snadněji kvalifikovanou většinou – za stejného zapojení Evropského parlamentu. Není nutné z tohoto důvodu měnit Smlouvy. Současné Smlouvy obsahují tzv. překlenovací ustanovení, která nám umožní v některých případech přejít od jednomyslnosti k rozhodování kvalifikovanou většinou – pokud se na tom Evropská rada jednohlasně shodne.

Jsem také rozhodně zastáncem toho, abychom přešli k hlasování kvalifikovanou většinou v případě rozhodnutí o společném konsolidovaném základu daně z příjmu právnických osob, o DPH, spravedlivém zdanění digitálního odvětví a dani z finančních transakcí.

 

Evropa musí být schopna jednat rychleji a rozhodněji – týká se to i hospodářské a měnové unie.

Eurozóna je odolnější než v předchozích letech. Máme nyní Evropský mechanismus stability. Myslím si, že z Evropského mechanismu stability by se měl nyní postupně stát Evropský měnový fond, který však musí být pevně zakotven v pravidlech a pravomocích EU. Komise v prosinci předloží konkrétní návrhy v této oblasti.

Je třeba vytvořit post evropského ministra hospodářství a financí: ministra, který prosazuje a podporuje strukturální reformy v členských státech EU. Tento ministr nebo ministryně by mohl/a stavět na výsledcích práce, kterou se v Komisi od roku 2015 zabývá Útvar na podporu strukturální reformy. Nový ministr by měl koordinovat všechny finanční nástroje EU, které lze využít, pokud se některý členský stát ocitne v recesi nebo je postižen závažnou krizí.

Nechci jen bezúčelně vytvářet novou funkci. Důvodem je efektivita. Komisař pro hospodářské a finanční záležitosti – v ideálním případě zároveň místopředseda – by měl převzít úlohu ministra hospodářství a financí. Zároveň by on či ona měl/a předsedat Euroskupině.

Evropský ministr hospodářství a financí musí být odpovědný Evropskému parlamentu.

Nepotřebujeme paralelní struktury. Nepotřebujeme zvláštní rozpočet pro eurozónu, ale potřebujeme silnou rozpočtovou položku pro eurozónu v rámci rozpočtu EU.

Nejsem ani zastáncem myšlenky zvláštního parlamentu eurozóny.

Parlamentem eurozóny je tento Evropský parlament.

 

Evropská unie musí být také silnější v boji proti terorismu. V posledních třech letech jsme udělali velký pokrok. Stále nám však chybí prostředky, abychom mohli rychle jednat v případě přeshraničních teroristických hrozeb.

Žádám o vytvoření evropského zpravodajského útvaru, který jednotlivým zpravodajským službám a policii umožní automatické sdílení dat týkajících se teroristů a zahraničních bojovníků.

Rovněž vidím pádné důvody pro svěření úkolů novému úřadu evropského veřejného žalobce, který bude stíhat přeshraniční teroristické trestné činy.

 

Chtěl bych, aby Unie získala silnější postavení v globálním měřítku. Abychom ve světě více znamenali, musíme být schopni rychleji přijímat rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky. To je důvod, proč chci, aby členské státy zvážily, o kterých zahraničních otázkách by se mohlo rozhodovat kvalifikovanou většinou namísto hlasování na základě jednomyslnosti. Smlouva již tuto možnost stanoví za předpokladu, že všechny členské státy souhlasí.Máme-li pracovat efektivně, potřebujeme v zahraniční politice rozhodnutí přijímaná kvalifikovanou většinou.

A chtěl bych, abychom další úsilí věnovali záležitostem obrany. Vytvoření nového Evropského obranného fondu je na obzoru. A stejně tak zavedení stálé strukturované spolupráce v oblasti obrany. Do roku 2025 potřebujeme plně rozvinutou evropskou obrannou unii. Potřebujeme ji. A NATO si ji přeje.

 

A v neposlední řadě bych chtěl, aby se Unie více zaměřila na skutečně podstatné věci a vycházela přitom z práce, kterou tato Komise již odvedla. Neměli bychom zasahovat do každodenního života evropských občanů tím, že budeme všechno regulovat. Regulace by měla být úměrná důležitosti daných oblastí. Neměli bychom produkovat záplavu nových iniciativ nebo usilovat o stále větší pravomoci. Měli bychom vrátit pravomoci členským státům v oblastech, kde to má smysl.

To je důvod, proč je (naplněným) záměrem této Komise postupovat v různých otázkách úměrně jejich velikosti a významu, takže předkládá méně než 25 nových iniciativ ročně, zatímco předchozí Komise jich navrhovaly více než 100.

Abychom dokončili práci, kterou jsme začali, ustavím pracovní skupinu pro subsidiaritu a proporcionalitu, která počínaje tímto měsícem velmi kriticky přezkoumá všechny politické oblasti, aby bylo zajištěno, že budeme jednat pouze v případech, kdy EU přináší nějakou hodnotu navíc. První místopředseda Komise, můj přítel, Frans Timmermans, který má prokazatelnou praxi v oblasti zlepšování právní úpravy, tuto skupinu povede. Skupina místopředsedy Timmermanse by měla zahrnovat poslance tohoto Parlamentu i poslance národních parlamentů. Za rok podá zprávu o své činnosti.

 

DEMOKRATIČTĚJŠÍ UNIE

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

vážený pane předsedo,

naše Unie musí, pokud jde o demokracii, učinit velký krok kupředu.

Rád bych, aby evropské politické strany zahájily svou kampaň před příštími evropskými volbami mnohem dříve, než tomu bývalo v minulosti. Příliš často se stávalo, že celoevropské volby byly pouhým souhrnem národních volebních kampaní v jednotlivých státech. Evropská demokracie si zaslouží něco lepšího.

Komise dnes navrhuje nová pravidla financování politických stran a nadací. Neměli bychom plnit pokladny protievropských extremistů. Měli bychom poskytnout evropským stranám prostředky k tomu, aby se lépe zorganizovaly.

Osobně je mi rovněž sympatická myšlenka nadnárodních kandidátních listin v evropských volbách – i když jsem si vědom, že s ní mnozí z vás nesouhlasí. Budu se snažit přesvědčit předsedu své parlamentní skupiny, aby mne v této ambici následoval – přinese Evropě demokracii a srozumitelnost.

Myslím si také, že bychom v nadcházejících měsících měli do debaty o budoucnosti Evropy více zapojit národní parlamenty a občanskou společnost na celostátních, regionálních i místních úrovních. Jak jsme slíbili, v průběhu minulých tří let navštívili členové Komise národní parlamenty více než 650krát. Zúčastnili se také diskusí ve více než 300 interaktivních dialozích s občany, které se konaly ve více než 80 větších a menších městech ve 27 členských státech. Proto podporuji návrh prezidenta Macrona zorganizovat v celé Evropě v roce 2018 demokratická shromáždění.

Tak, jak debata získává na síle, budu v roce 2018 osobně věnovat obzvláštní pozornost Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Rumunsku. Je to rok, kdy tyto země oslaví své sté výročí. Ti, kdo chtějí utvářet budoucnost našeho kontinentu, by měli dobře porozumět naší společné minulosti a ctít ji. A to znamená včetně těchto čtyř zemí – Evropská unie by bez nich nebyla kompletní.

Potřeba posílit demokracii a transparentnost má důsledky také pro Evropskou komisi. Předkládám dnes Evropskému parlamentu nový kodex chování komisařů. Tento nový kodex za prvé vyjasňuje, že členové Komise mohou kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu za stejných podmínek jako kdokoli jiný. Nový kodex pochopitelně zpřísní požadavky na bezúhonnost komisařů jak v průběhu jejich funkčního období, tak i po jeho skončení.

Pokud chcete posílit evropskou demokracii, nemůžete zvrátit skromný demokratický pokrok, který přineslo vytvoření tzv. vedoucích kandidátů, známých v němčině jako „Spitzenkandidaten“. Rád bych, aby se tento proces opakoval.

Více demokracie znamená větší efektivitu. Evropa by fungovala lépe, kdybychom sloučili funkci předsedy Evropské komise s funkcí předsedy Evropské rady.

To není nic proti mému dobrému příteli Donaldovi, s nímž jsem od začátku mého mandátu úzce a bezproblémově spolupracoval. Není to nic proti Donaldovi, ani proti mně.

Evropa by byla čitelnější, pokud by loď řídil jeden kapitán.

Funkce jediného předsedy by jednoduše lépe vyjadřovala pravou povahu Evropské unie jako unie států a unie občanů.

 

 

NÁŠ PLÁN

Vážení kolegové,

vize jednotnější, silnější a demokratičtější Evropy, kterou dnes předkládám, v sobě zahrnuje prvky ze všech scénářů, které jsem vám navrhl v březnu.

Naše budoucnost ale nemůžeme zůstat prostým scénářem, náčrtem, jedním z konceptů.

Musíme naši budoucí Unii začít připravovat už dnes.

Dnes ráno jsem předsedovi Tajanimu, předsedovi Tuskovi a státům, které budou zastávat předsednictví Rady až do března 2019, zaslal plán na vybudování, jednotnější, silnější a demokratičtější Unie. Tento plán nastiňuje, jakým směrem bychom se měli vydat.

Důležitým prvkem budou rozpočtové plány, které Komise předloží v květnu 2018. Máme zde opět na výběr: Buď budeme naplňovat ambice EU ve striktním rámci současného rozpočtu, nebo rozpočtovou kapacitu Unie zvýšíme, aby mohla svých ambicí dosáhnout lépe. Jsem pro druhou možnost.

29. března 2019 opustí Spojené království Evropskou unii. Bude to smutná i tragická chvíle. Budeme toho vždy litovat. Musíme však respektovat přání občanů Británie. Budeme postupovat vpřed, musíme postupovat vpřed, protože Brexit není všechno. Protože Brexit není budoucnost Evropy.

30. března 2019 budeme Unií s 27 členy. Navrhuji, abychom se na tento moment dobře připravili – jak 27 členských států, tak i instituce EU.

Jen o několik týdnů později, v květnu 2019, se budou konat volby do Evropského parlamentu. Při příležitosti tohoto svátku demokracie musí evropští občané jít volit s jasným porozuměním tomu, jak se bude Evropská unie v budoucích letech vyvíjet.

Proto vyzývám předsedu Tuska a Rumunsko, předsednickou zemi v první polovině roku 2019, aby v Rumunsku 30. března 2019 uspořádali zvláštní summit. Přál bych si, aby se konal v krásném městě Sibiu, známém též jako Hermannstadt. Měla by to být chvíle, kdy se společně setkáme, abychom přijali rozhodnutí potřebná pro jednotnější, silnější a demokratičtější Evropu.

Doufám, že 30. března 2019 se Evropané probudí v Unii, v níž stojíme za všemi našimi hodnotami. Kde všechny členské státy bez výjimky respektují zásady právního státu. Kde se plné členství v eurozóně, bankovní unii a schengenském prostoru stalo pro všechny normou.

Kde jsme posílili základy hospodářské a měnové unie, takže jsme schopni naši jednotnou měnu bránit v dobrých i špatných časech, aniž bychom museli žádat o pomoc zvenčí. Kde náš jednotný trh bude vůči pracovníkům z východu i západu spravedlivější.

Chtěl bych, aby se Evropané probudili v Evropě, kde jsme dosáhli dohody o silném pilíři sociálních standardů. Kde budou zisky zdaňovány tam, kde jich je dosaženo. Kde teroristé nemohou zneužívat mezery v zákonech. Kde jsme dosáhli dohody o skutečné evropské obranné unii. Kde práci Komise a Evropské rady bude časem řídit jediný předseda, jenž byl zvolen po demokratické celoevropské volební kampani.

Pane předsedo, pokud se občané 30. března 2019 vzbudí v této Unii, pak bude Evropská unie Unií, která je s to naplnit jejich oprávněná očekávání.

 

 

ZÁVĚR

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

Evropa nebyla vytvořena k tomu, aby stála na místě. Nikdy nesmí stát na místě.

Helmut Kohl a Jacques Delors, jež jsem měl tu čest znát, mě naučili, že Evropa postupuje kupředu pouze tehdy, má-li odvahu. Jednotný trh, Schengen i jednotná měna: než se uskutečnily, byly všechny tyto koncepty odepisovány jako vzdušné zámky. Přesto jsou tyto tři ambiciózní projekty nyní součástí naší každodenní reality.

Lidé mi říkají, že bych neměl rozhoupávat loď, když se teď situace v Evropě začala zlepšovat.

Teď ale není čas na přílišnou opatrnost.

Začali jsme s opravou evropské střechy. Dnes a zítra ale musíme trpělivě, po jednotlivých podlažích, chvíli od chvíle, inspirací od inspirace, pokračovat v přidávání jednotlivých podlaží do evropského domu.

Musíme evropský dům dokončit teď, když svítí slunce a dokud ještě svítí.

Protože až se na horizontu objeví příští mraky – a mraky se jednoho dne objeví –, bude příliš pozdě.

Odvažme tedy lana.

Vyplujme z přístavu.

A naberme do plachet příznivý vítr.

 

*Aktualizované znění po projevu

SPEECH/17/3165


Side Bar