Navigation path

Left navigation

Additional tools

Projev o stavu Unie 2013

European Commission - SPEECH/13/684   11/09/2013

Other available languages: EN FR DE DA ES NL IT SV PT FI EL ET HU LT LV MT PL SK SL BG RO GA HR

Evropská komise

José Manuel Durão Barroso

Předseda Evropské komise

Projev o stavu Unie 2013

Plenární zasedání Evropského parlamentu / Štrasburk

11. září 2013

Vážený pane předsedo,

vážené předsednictví Rady,

vážené poslankyně, vážení poslanci,

dámy a pánové,

za osm měsíců posoudí voliči všech zemí Evropské unie naši práci za posledních 5 let.

V těchto pěti letech byly otázky týkající se Evropy přítomny v životě občanů častěji než kdykoli předtím. Evropa byla předmětem debat v kavárnách a probírala se v populárních talk show na celém kontinentu.

Dnes bych se rád ohlédl za tím, co jsme společně dokázali. Ale také bych se chtěl podívat na to, co ještě stojí před námi. Rovněž chci nastolit myšlenky, které se podle mého názoru stanou hlavním předmětem skutečně evropských politických debat před nadcházejícími volbami v příštím roce.

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

přesně před pěti lety převzala vláda Spojených států agentury Fannie Mae a Freddie Mac, zachránila pojišťovnu AIG a banka Lehman Brothers požádala o ochranu před věřiteli.

Tyto události odstartovaly celosvětovou finanční krizi, která přerostla v nebývalou krizi hospodářskou. Ta se nakonec proměnila v krizi sociální s dramatickými důsledky pro řadu našich občanů. Tyto události vyostřily problém zadlužení, který stále naše státy sužuje. Vedly k znepokojivému nárůstu nezaměstnanosti, zejména v řadách mladých lidí. A stále paralyzují domácnosti a podniky.

Evropa se však nedala. V těchto pěti letech jsme reagovali s rozhodností. Krize zasáhla nás všechny. Uvědomili jsme si, že proti ní musíme bojovat společně. A to jsme udělali a děláme.

Když se podíváme zpátky a zamyslíme se, co jsme společně pro sjednocení Evropy během krize udělali, je vhodné poznamenat, že nikdo by si před pěti lety nepomyslel, že by něco takového bylo vůbec možné.

Nyní zásadním způsobem reformujeme finanční sektor, abychom lidem zajistili, že jejich úspory budou v bezpečí.

Zlepšili jsme způsob, jakým spolu vlády jednotlivých států spolupracují, jakým obnovují zdraví svých veřejných financí a modernizují svou ekonomiku.

Uvolnili jsme 700 miliard eur, abychom zemím zasaženým krizí pomohli zabránit úpadku, což je doposud největší akce, kterou kdy země mezi sebou za účelem stabilizace podnikly.

Mám stále v živé paměti loňské setkání s hlavními ekonomy řady velkých evropských bank. Většina z nich očekávala, že se Řecko zřekne eura. Všichni sdíleli obavy, že dojde k rozpadu eurozóny. Teď již na tyto obavy umíme dát jasnou odpověď: nikdo z eurozóny nevystoupil ani nebyl nucen z ní vystoupit. Evropská unie se letos rozšířila z 27 na 28 členských států. Počet členů eurozóny v příštím roce vzroste ze 17 na 18.

Teď jde o to, jak s tímto vývojem naložíme. Budeme ho vyzdvihovat, nebo hanět? Bude pro nás podnětem k tomu, abychom dokončili, co jsme začali, nebo budeme výsledky našeho snažení bagatelizovat?

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

před pár dny jsem se zúčastnil zasedání skupiny G20 v Petrohradě. A řeknu vám jednu věc: na letošním zasedání, na rozdíl od těch předchozích, se nikdo z dalších částí světa nesnažil nás Evropany poučovat, jak se s krizí vypořádat. Bylo nám vysloveno uznání a podpora.

Ne z toho důvodu, že krize již pominula – tak tomu ostatně ani není. Odolnost Unie bude i nadále procházet zkouškami. Ale z toho důvodu, že to, co děláme, vzbuzuje důvěru, že krizi zvládáme – naše úspěchy nás však nesmějí ukolébat.

Problémy řešíme společně.

Musíme je řešit společně.

Ve světě, kde se odehrávají zásadní geoekonomické a geopolitické změny, můžeme podle mého názoru našim občanům jedině společně, jako Evropská unie, nabídnout to, po čem touží: aby byly ve věku globalizace naše hodnoty, zájmy a blahobyt chráněny a prosazovány.

Teď je třeba povznést se nad čistě národní otázky a provinční zájmy a zasadit se o opravdový pokrok v evropských otázkách. Vnést do diskuse s voliči jednotlivých států skutečnou evropskou perspektivu.

Nyní nadešel čas pro všechny, kterým leží osud Evropy na srdci, aby se bez ohledu na své politické nebo ideologické postoje či státní příslušnost za Evropu postavili.

Nikdo jiný to totiž za nás neudělá.

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

od propuknutí krize jsme urazili již velký kus cesty.

V loňském projevu o stavu Unie jsem řekl, že „přes veškeré [naše] úsilí ale naše reakce zatím nedokázaly přesvědčit občany, trhy ani naše mezinárodní partnery“.

Uběhl jeden rok a fakta dokládají, že naše úsilí již nabralo na přesvědčivosti. Rozdíly v úrokových sazbách se celkově snižují. Nejvíce oslabené státy platí za půjčení peněz méně. Roste průmyslová výroba. Vrací se důvěra v trhy. Trhy s akciemi si vedou dobře. Obchodní vyhlídky se neustále zlepšují. Důvěra spotřebitelů prudce narůstá.

U států, které jsou vůči krizi nejméně odolné a které nyní vynakládají mimořádné úsilí na zreformování svých ekonomik, se začínají projevovat pozitivní výsledky.

Ve Španělsku představuje nyní vývoz zboží a služeb až 33 % HDP, doposud nejvíce od zavedení eura, a to díky velmi důležitým reformám a zvyšující se konkurenceschopnosti. Irsku se od léta 2012 daří čerpat peníze z kapitálových trhů, hospodářství by mělo v roce 2013 podle očekávání již třetí rok po sobě růst a irské průmyslové podniky začínají znovu nabírat zaměstnance.

Podle poslední prognózy by bilance běžného účtu Portugalska, která byla strukturálně negativní, měla téměř dosáhnout rovnováhy a hospodářský růst po mnoha čtvrtletích v červených číslech směřuje vzhůru. Řecko v pouhých třech letech dokončilo opravdu pozoruhodnou fiskální korekci, obnovuje svou konkurenceschopnost a poprvé za několik desetiletí se blíží k primárnímu přebytku. Také Kypr, který začal s realizací svého programu později, postupuje podle plánu, což je prvotní podmínka toho, aby znovu dosáhl hospodářského růstu.

Hospodářská obnova v Evropě je na dosah.

Samozřejmě musíme být ostražití. „Jedna vlaštovka jaro nedělá.“ Zůstaňme  při posuzování výsledků realisty. Nepřeceňujme, ale ani nepodceňujme to, čeho bylo dosaženo. Jedno úspěšné čtvrtletí neznamená, že jsme se dostali z ekonomických turbulencí. Nicméně dokazuje, že jsme na dobré cestě. Vidíme-li současná čísla a vývoj, máme dobrý důvod si věřit.

To by nás mělo motivovat k tomu, abychom v našem úsilí nepolevili. Dlužíme to těm, kteří na ekonomické oživení stále marně čekají, těm, kteří z pozitivního vývoje zatím prospěch nemají. Dlužíme to 26 milionům nezaměstnaných. Zejména pak mladým lidem, kteří nás sledují a očekávají, že jim dáme naději. Jednou ze stran ekonomické rovnice je totiž i naděje a důvěra.

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

za to, že jsme tam, kde jsme dnes, vděčíme tomu, že jsme neváhali se z krize poučit a přizpůsobili tomu naše postoje i koncepce.

A když říkám „my“, tak tím opravdu myslím „my“. Neboť šlo skutečně o společné úsilí.

V každé jednotlivé etapě jste vy, poslanci Evropského parlamentu, sehráli rozhodující úlohu při legislativním úsilí, které přineslo skutečně  působivé výsledky. Podle mého osobního názoru o tom mnoho občanů v Evropě neví a vy byste si za vaše nasazení zasloužili mnohem větší uznání.

Pracujme tedy i nadále společně na reformách našich ekonomik, opatřeních stimulujících hospodářský růst a zaměstnanost a úpravě institucionálního uspořádání. Pouze tímto způsobem můžeme překonat také tuto fázi krize.

Je toho ještě hodně, co můžeme v tomto volebním období Parlamentu a Komise dokázat.

Co v prvé řadě můžeme a musíme udělat, je vytvořit bankovní unii. Je to první a nejnaléhavější fáze na cestě k prohloubení hospodářské a měnové unie, což Komise podrobně navrhla ve svém plánu z loňského podzimu.

Legislativní proces týkající se jednotného mechanismu dohledu je téměř u konce. Dalším krokem je nezávislé hodnocení bankovních aktiv, které provede ECB před tím, než převezme kontrolní úlohu.

Naše pozornost se nyní musí upřít k jednotnému mechanismu pro řešení problémů. Návrh Komise leží na stole již od července a společně musíme učinit vše potřebné, aby byl schválen ještě v tomto volebním období.

Tímto způsobem zajistíme, aby daňoví poplatníci již nebyli těmi, kdo hlavně platí za krachy bank. Tímto způsobem oddělíme banky od úvěrových rizik.

Tímto způsobem dáme do pořádku jeden z nejvíce znepokojivých a nepřijatelných výsledků krize, kterým je zvýšená fragmentace finančního sektoru i úvěrových trhů v Evropě – ústící dokonce do skryté renacionalizace.

Tímto způsobem také pomůžeme obnovit běžné úvěrování ekonomiky, zejména malých a středních podniků. Protože i přes akomodační měnovou politiku stále do eurozóny neplyne dostatečný přísun úvěrů. Tuto otázku je třeba řešit důrazně.

V konečném důsledku jde o jednu věc: o růst, který potřebujeme k vyřešení jednoho z nejpalčivějších problémů dneška: nezaměstnanosti. Současná míra nezaměstnanosti je z ekonomického hlediska neudržitelná, z politického neobhajitelná a ze sociálního nepřijatelná. Všichni zde v Komisi – a jsem velmi rád, že všichni komisaři jsou tu dnes se mnou – všichni chceme s vámi a členskými státy co nejintenzivněji spolupracovat na realizaci našeho programu pro hospodářský růst, mobilizovat všechny nástroje. Buďme však k sobě upřímní: ne všechny jsou na evropské úrovni, některé jsou na úrovni členských států. Já se chci soustředit na realizaci rozhodnutí o nezaměstnanosti mladých lidí a financování reálné ekonomiky. Nesmíme dopustit hospodářskou obnovu, při níž nevznikají nová pracovní místa.

Evropa proto musí urychlit průběh strukturálních reforem. Doporučení pro jednotlivé země stanoví, co musí členské státy v této oblasti udělat.

Na úrovni EU – protože je dáno, co se může udělat na úrovni členských států a co na úrovni EU – je třeba se zaměřit na to, co je nejdůležitější pro reálnou ekonomiku: v prvé řadě využít plný potenciál jednotného trhu.

Máme dobře fungující jednotný trh se zbožím a dobře vnímáme jeho ekonomické výhody. Stejný recept musíme použít i na další oblasti: mobilitu, komunikace, energetiku, finance a elektronické obchodování, abych uvedl pár příkladů. Musíme odstranit překážky, které brzdí dynamické podniky a občany. Musíme dokončit propojení Evropy.

Rád bych oznámil, že dnes přijmeme návrh, který je dalším krokem k jednotnému trhu telekomunikačních služeb. Občané vědí, že se v Evropě podstatně snížily poplatky za roaming. Náš návrh přinese spotřebitelům větší záruky a nižší ceny a podnikatelům více obchodních příležitostí. Dobře víme, že v budoucnu se bude obchod čím dál více digitalizovat. Není to paradox, že sice máme vnitřní trh se zbožím, ale pokud jde o digitální trh, existuje 28 vnitrostátních trhů? Jak se můžeme chopit všech budoucích příležitostí, které digitální ekonomika nabízí, když tento vnitřní trh nevytvoříme?

Ve stejném duchu funguje i rozšířená digitální agenda: řeší skutečné problémy a zlepšuje každodenní život občanů. Pevnost budoucí průmyslové základny v Evropě závisí na tom, do jaké míry jsou lidé a podniky vzájemně propojeni. A pokud vhodně spojíme digitální agendu s ochranou osobních údajů a soukromí, budou občané našemu evropskému modelu více věřit. S ohledem na vnitřní i vnější vývoj je přijetí navrhované legislativy o ochraně osobních údajů nejvyšší prioritou Evropské komise.

Jednotný trh je klíčovým faktorem konkurenceschopnosti a zaměstnanosti. Přijetím všech zbývajících návrhů v rámci Aktu o jednotném trhu I a II a realizací nástroje pro propojení Evropy v příštích několika měsících položíme základ prosperity v budoucích letech.

Také se přizpůsobujeme dynamické proměně probíhající v celém světě, a proto musíme tuto inovativní dynamiku podporovat i v Evropě. Z tohoto důvodu musíme více investovat do inovací, technologií a vědy. Osobně velmi věřím ve vědu, ve schopnost lidského myšlení a tvořivé společnosti řešit problémy. Svět se prudce mění. A já doufám, že nový vědecký výzkum, nové technologie nabídnou řadu řešení, v Evropě i mimo ni. Rád bych, aby Evropa stála v čele tohoto celosvětového úsilí. Proto jsme – Parlament a Komise – v diskusích o rozpočtu EU kladli důraz na program Horizont 2020.

Proto z rozpočtu EU investujeme do dovedností, vzdělávání a odborné přípravy a podporujeme talentované lidi a rozvoj jejich nadání. Proto jsme usilovali o program Erasmus Plus.

A proto letos na podzim předložíme další návrhy průmyslové politiky odpovídající potřebám 21. století. Z tohoto důvodu také mobilizujeme podporu pro malé a střední podniky, protože věříme, že silná a dynamická průmyslová základna je nezbytná pro silné evropské hospodářství.

A v rámci boje proti změnám klimatu se naše ekonomika díky cílům 20-20-20 přibližuje k růstu šetrnému k životnímu prostředí a k účinnému využívání zdrojů, čímž snižujeme náklady a vytváříme nová pracovní místa.

Ke konci roku zveřejníme konkrétní návrhy našeho rámce pro energetickou a klimatickou politiku do roku 2030. A budeme i nadále utvářet dění na mezinárodním poli tím, že budeme s našimi partnery dolaďovat komplexní a právně závaznou celosvětovou smlouvu o klimatu, která by měla být hotova do roku 2015. Boj proti změně klimatu nemůže Evropa vést sama. Ruku na srdce, potřebujeme, aby se k nám přidali i ostatní. Současně se budeme i nadále věnovat otázkám dopadu cen energií na konkurenceschopnost a sociální soudržnost.

Všechny tyto faktory růstu jsou součástí strategie Evropa 2020 a jejich plná a rychlá realizace je dnes důležitější než kdy jindy. V některých případech musíme jít ještě dále, než stanoví strategie 2020.

To znamená, že rovněž musíme realizovat náš aktivní a průbojný obchodní program. Spočívá v užším napojení na rostoucí trhy třetích zemí a zajištění našeho postavení v globálním dodavatelském řetězci. V rozporu s přesvědčením většiny našich občanů, že ve světovém obchodu ztrácíme, vykazujeme narůstající přebytek obchodní bilance ve výši více než 300 miliard eur ročně ve zboží, službách a zemědělství. Na tom musíme stavět. To si v příštích měsících také vyžádá naši plnou pozornost, zejména jednání o Transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic se Spojenými státy a vyjednávání s Kanadou a Japonskem.

A v neposlední řadě musíme urychlit provádění víceletého finančního rámce, evropského rozpočtu. Rozpočet EU je nejkonkrétnější hybnou silou, kterou ke stimulaci investic máme. V některých oblastech je rozpočet Evropské unie jedinou možností, jak získat veřejné investice, protože zdroje na úrovni členského státu nejsou k dispozici.

Jak Evropský parlament, tak Komise usilovaly o větší objem prostředků. Bojovali jsme za to společně. Ale i přesto, jeden roční rozpočet EU představuje více peněz – v dnešních cenách – než celý Marshallův plán ve své době! Musíme zajistit, že k zahájení programů dojde 1. ledna 2014. Že výsledky budou mít reálný dopad. A že využijeme možností inovativního financování od nástrojů, které již fungují, přes peněžní prostředky EIB k projektovým dluhopisům.

Musíme dostát závazkům, které jsme učinili v červenci. Za Komisi svůj závazek splníme. Například již tento měsíc předložíme druhý pozměňovací návrh rozpočtu na rok 2013. Není času nazbyt, takže varuji před jeho zdržováním. Zejména naléhám na členské státy, aby neotálely.

Chci však především zdůraznit: občany nepřesvědčí plané řeči a sliby, ale pouze konkrétní společné úspěchy. Musíme ukázat řadu oblastí, ve kterých Evropa vyřešila problémy, jež občany tížily. Evropa není zdrojem problémů, Evropa je součástí jejich řešení.

To, co musíme ještě do značné míry dořešit, uvádím ve svém dnešním dopise předsedovi Evropského parlamentu, který rovněž obdržíte. Nebudu tedy dopodrobna vysvětlovat program na příští rok.

O co mi dnes jde především, je to, že toho společně můžeme do voleb ještě mnoho dokázat. Teď si nemůžeme dovolit hodit ručník do ringu, teď se musíme pustit do práce.

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

nic z toho nebude snadné. Procházíme těžkým obdobím, které je pro EU opravdovou zátěžovou zkouškou. Vydat se cestou hlubokých reforem s trvalými účinky bude náročné, nicméně to je nevyhnutelné. Nic si nenamlouvejme: na co jsme byli zvyklí dříve, se již nevrátí. Někteří lidé se domnívají, že po překonání současné krize se vše vrátí do původního stavu. To se však mýlí, současná krize je jiná. Nejde totiž o krizi cyklickou, nýbrž strukturální. Stav, který jsme před krizí považovali za normální, již nenastane. Musíme si nyní vytvořit novou realitu, nový obvyklý stav věcí. Procházíme obdobím dějinných proměn. To musíme pochopit, nikoli o tom pouze hovořit. A musíme z toho vyvodit veškeré důsledky – a změnit i naše uvažování a způsob, jak na vzniklé problémy reagujeme.

Dosavadní výsledky nám dokazují, že to možné je.

Ze zkušenosti navíc všichni víme, že je to nezbytné.

V této chvíli, kdy dochází k určitému mírnému oživení hospodářství, považuji za největší hrozbu ekonomické obnovy rizika politická: nedostatek stability a odhodlání. V posledních několika letech jsme měli možnost vidět, že cokoli, co zpochybní odhodlání vlád provést příslušné reformy, se tvrdě nevyplatí. Na druhou stranu mají silná, přesvědčivá politická rozhodnutí významný a okamžitý dopad.

V současné fázi krize se musí vlády postarat o jistotu a předvídatelnost, která na trzích stále chybí.

Jistě jste všichni slyšeli o Justu Lipsiovi. Je po něm pojmenována budova Rady v Bruselu. Justus Lipsius byl velmi vlivný humanistický filozof 16. století, autor důležitého díla s názvem De Constantia.

V této knize napsal: „Stálost je skutečná a neměnná síla mysli, kterou nelze vnějšími či náhodnými okolnostmi jakkoli pohnout.“ Pouze ona „síla mysli“ založená na „úsudku a zdravém rozumu“ nám může podle Lipsia pomoci překonat nestabilní, strastiplné časy.

Doufám, že v těchto těžkých časech prokážeme všichni, včetně zástupců vlád členských zemí, kteří se v budově Rady Justus Lipsius setkávají, při provádění přijatých rozhodnutí právě takové odhodlání a stálost. Protože jednou z věcí, které musíme věnovat pozornost, je důslednost, nejen při přijímání rozhodnutí, ale při jejich následném provádění v praxi.

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

je zcela přirozené, že během posledních několika let naše úsilí o překonání hospodářské krize zastínilo všechno ostatní.

Naše vize Evropy však musí zahrnovat víc než jen hospodářský rozměr. Evropa je více než jednotný trh. Evropský ideál se týká samotných základů evropské společnosti. Týká se hodnot, zdůrazňuji: hodnot. Je založen na pevné víře v politické, společenské a hospodářské normy zakotvené v naší sociálně tržní ekonomice.

V dnešním světě hraje Evropská unie nepostradatelnou roli jak při ochraně těchto hodnot a norem, tak při prosazování občanských práv: od práv spotřebitele, pracovníků, žen, menšin k normám ochrany životního prostředí, údajů a soukromí.

Ať již hájíme naše zájmy v mezinárodním obchodu, zajišťujeme dodávky energie nebo se potíráním daňových podvodů a úniků snažíme obnovit víru lidí ve spravedlnost: našeho vlivu na mezinárodní scéně využijeme plně, pouze pokud vystupujeme jednotně jako Unie.

Ať již usilujeme o co nejlepší využití rozvojové a humanitární pomoci, kterou poskytujeme rozvojovým zemím, řídíme správu našich společných vnějších hranic nebo se snažíme vytvořit pro Evropu účinnou politiku bezpečnosti a obrany: našich cílů můžeme skutečně dosáhnout pouze hlubší integrací.

O tom není pochyb. Naše vnitřní soudržnost a mezinárodní význam jsou neoddělitelně spjaty. Zásadně propojeny jsou i naše ekonomická atraktivita a politická aktivita.

Skutečně se někdo domnívá, že kdyby bylo došlo k pádu eura, zachovali bychom si my či naše členské státy v očích mezinárodní komunity vůbec nějakou důvěryhodnost?

Nezapomněli jsme ještě, jak rozšíření pomohlo zacelit hluboké rány minulosti a zřídit demokratický systém tam, kde to mnozí považovali za nemožné? Jak se politika sousedství i nadále ukazuje jako nejlepší nástroj k zajištění bezpečnosti, prosperity v regionech, které jsou pro Evropu strategicky důležité? Kde by dnes Evropa jinak byla?

V současné době země jako Ukrajina mnohem více než kdy předtím usilují o upevnění vztahů s Evropskou unií, jelikož je oslovuje náš hospodářský i sociální model. Nemůžeme se k nim stavět zády. Nemůžeme akceptovat jakékoli jednání, které se pokouší omezit možnost svobodné volby těchto zemí. Svobodná vůle a svobodný souhlas musejí být respektovány. To jsou rovněž zásady, na nichž staví naše Východní partnerství, které chceme na našem summitu ve Vilniusu posunout o krok dál.

A nezapomněli jsme na to, jaké ztráty Evropa v minulém století utrpěla v důsledku válek a že se evropská integrace nabízela jako jediná možná odpověď?

Příští rok si připomeneme stoleté výročí začátku první světové války. Války, která Evropu zdevastovala, od Sarajeva po řeku Somme. Mír nesmíme nikdy brát za samozřejmost. Je třeba si připomenout, že právě díky evropskému projektu dnes mohou dříve znepřátelené země usednout společně ke stolu a spolupracovat. A právě díky evropské perspektivě našly dnes společnou řeč i Srbsko a Kosovo, s Evropskou unií v roli zprostředkovatele.

Nobelova cena za mír, kterou EU vloni získala, na tyto úspěchy historického významu upozornila: na to, že evropský projekt je projekt mírový.

I my sami bychom si toho měli být více vědomi. Myslím, že bychom se neměli stydět být na to hrdí. Nemyslím domýšliví. Ale zkrátka trochu hrdější. Měli bychom se zaměřit na budoucnost, ale nezapomínat při tom na zkušenosti, kterých jsme nabyli v minulosti.

Rád bych teď oslovil všechny ty, kteří mají ze současných potíží Evropy radost a kteří chtějí integrační vývoj zvrátit a znovu se izolovat: Evropu před integrací, Evropu svárů, válek, zákopů lidé nechtějí, ani si ji nezaslouží. Ve své historii evropský kontinent nezažil tak dlouhé období míru jako od založení Evropské unie. Je naší povinností mír zachovat a dále ho prohlubovat.

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

právě v kontextu našich hodnot stojíme tváří v tvář neúnosné situaci v Sýrii, která v posledních několika měsících nemilosrdně zkouší svědomí celého světa. Evropská unie byla jedním z iniciátorů mezinárodní reakce formou pomoci, na kterou poskytla téměř 1,5 miliard eur, přičemž 850 milionů eur šlo přímo z rozpočtu EU. Komise udělá vše, co je v jejích silách, aby pomohla obyvatelům Sýrie i uprchlíkům v sousedních zemích.

Nedávno jsme se stali svědky událostí, o nichž jsme se domnívali, že k nim už nikdy nedojde. Použití chemických zbraní je strašný čin, který si zaslouží jasné odsouzení a rozhodnou odpověď. Mezinárodní komunita v čele s OSN nese kolektivní odpovědnost za potrestání takového jednání a ukončení tohoto konfliktu. Návrh, aby se Sýrie vzdala svých chemických zbraní, posunuje vývoj událostí pozitivním směrem. Syrský režim teď musí prokázat, že je odhodlán tento návrh bez prodlení realizovat. V Evropě jsme přesvědčeni, že trvalého míru, který si obyvatelé Sýrie zaslouží, lze dosáhnout v konečném důsledku pouze politickým řešením.

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

jsou tací, kteří tvrdí, že slabší vliv Evropy by přispěl k posílení jejich země, že Evropa je přítěž, bez níž by se jim dařilo lépe.

Na takové úvahy mohu říci pouze toto: sjednocenou, silnou a otevřenou Evropu potřebujeme všichni.

V debatě o budoucnosti Evropy probíhající po celé Unii zaznívá tato základní otázka: Chceme Evropu zlepšit, nebo tento projekt vzdát?

Má odpověď zní jasně: Buďme aktivnější!

Pokud se nám nelíbí Evropa taková, jaká je – zlepšeme ji!

Přijďte s návrhem, jak Evropu posílit, uvnitř i na mezinárodní scéně, a já budu první, kdo vás podpoří. Navrhněte, jak zachovat různorodost bez vzniku diskriminace, a já vás v tom plně podpořím.

Ale neodvracejte se od Evropy.

Plně si uvědomuji, že jako jakýkoli lidský počin, ani EU není dokonalá.

Tak například polemiku ohledně rozdělení úkolů mezi vnitrostátní a evropskou úrovní se nám nepodaří nikdy zcela jednoznačně uzavřít.

Já si principu subsidiarity vysoce vážím. Pro mě není subsidiarita technickým pojmem. Jde o základní demokratický princip. K dosažení semknutější unie mezi občany Evropy je třeba, aby se rozhodnutí přijímala co nejtransparentněji a co nejblíže občanům.

Ne všechno je nutné řešit na evropské úrovni. Evropa se musí zaměřit na otázky, kde může svým zásahem co nejvíce prospět. Do věcí, kde by žádnou přidanou hodnotu nedodala, by zasahovat neměla. Evropská unie musí „zasahovat viditelněji u otázek většího rozsahu a ustoupit do pozadí u otázek menšího rozsahututo zásadu jsme občas v minulosti poněkud zanedbali. Evropská unie musí ukázat, že je schopna stanovit pozitivní i negativní priority. Jak je tomu u všech vlád, musíme si dobře rozmyslet míru a úroveň naší regulace a mít při tom na paměti Montesquieuho výrok „les lois inutiles affaiblissent les lois necessaries“ neboli „zbytečné zákony oslabují zákony nezbytné“. Existují však, vážené poslankyně, vážení poslanci, otázky zásadního významu, kde Evropa potřebuje hlubší integraci a větší jednotu. Otázky, na které nalezneme odpověď pouze díky silné Evropě.

Jsem přesvědčen, že naší politickou vizí musí být unie politická, jak jsem již zdůraznil ve svém projevu o stavu Unie minulý rok. Nejedná se přitom pouze o výzvu člověka, který se s evropským projektem ztotožňuje. Jde o naprosto nezbytný budoucí vývoj, kterým se upevní náš dosavadní pokrok a zajistí společná budoucnost.

Stabilita našich politik, konkrétně hospodářské a měnové unie, záleží v konečném důsledku na důvěryhodnosti politické a institucionální struktury, na níž jsou vystavěny.

V návrhu prohloubené a skutečné HMU předloženém Komisí jsme proto uvedli možnosti i omezení, které by prohloubení našeho institucionálního zřízení ze střednědobého a dlouhodobého hlediska přineslo, a to nejen v hospodářské a měnové oblasti. Komise bude i nadále usilovně pracovat na provedení uvedeného návrhu postupně, po jednotlivých fázích.

A mohu zde potvrdit, že jak již bylo oznámeno minulý rok, hodláme ještě před konáním voleb do Evropského parlamentu předložit další návrhy budoucí podoby Unie a představit možnosti, jak nejlépe upevnit a prohloubit metodu a přístup Společenství z dlouhodobého hlediska. Díky tomu budou moci být tyto návrhy předmětem skutečné evropské debaty. Nastíní zásady a směřování nezbytné pro vytvoření skutečné politické unie.

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

s výzvami současné doby se vyrovnáme, pouze pokud upevníme konsenzus ohledně našich základních cílů.

V politické oblasti nesmíme dopustit, aby nás rozdělovaly odlišnosti mezi eurozónou a zeměmi, které nejsou její součástí, mezi centrálními a vzdálenějšími zeměmi, mezi severními a jižními či mezi západními a východními zeměmi. Evropská unie musí být i nadále projektem pro všechny své členy, společenstvím rovnoprávných.

Pokud jde o ekonomiku, Evropa vždy přispívala k vyrovnávání rozdílů mezi zeměmi, regiony a jednotlivci. Tak by tomu mělo být i nadále. Není možné, abychom dělali práci členských států za ně. Na jejich odpovědnosti se nic nemění. Nicméně my tuto odpovědnost můžeme a musíme doplňovat o odpovědnost evropskou a o evropskou solidaritu.

Z tohoto důvodu je posílení sociálního rozměru – spolu s našimi sociálními partnery – prioritou pro nadcházející měsíce. 2. října představí Komise sdělení o sociálním rozměru hospodářské a měnové unie. V tom, co znamená být součástí Evropy, hraje solidarita podstatnou roli a na to můžeme být opravdu hrdí.

Evropská unie měla vždy, od svých počátků až po poslední rozšíření, za úkol zajistit ochranu svých hodnot, např. právního státu.

V loňském projevu o stavu Unie jsem se ve chvíli, kdy se objevily problémy s dodržováním zásad právního státu v našich členských státech, zabýval tím, že je potřeba spojit politické přesvědčování a cílená řízení o nesplnění povinnosti na jedné straně, s tím, co nazývám jadernou alternativou, totiž článkem 7 Smlouvy, neboli pozastavením práv členských států na straně druhé.

Zkušenosti potvrdily, že role Komise jakožto nezávislého a objektivního rozhodčího má svůj význam. Této zkušenosti bychom měli využít i v obecnějším rámci, který by měl vycházet ze zásady rovnosti členských států, měl by být aktivován pouze v situacích vážného, systémového ohrožení právního státu a měl by být zahájen za pomoci předem definovaných nástrojů.

Komise na toto téma předloží sdělení. Věřím, že jde o téma, které má pro naši evropskou myšlenku zásadní význam.

Samozřejmě nejde o omezení suverenity jednotlivých států nebo omezení demokracie. Potřebujeme ale účinný mechanismus, jak vstoupit do hry, když jsou v sázce základní společné zásady.

Existují některé neoddiskutovatelné hodnoty, které členské státy musejí bránit a vždy je bránit budou.

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

polarizace, v niž může vyústit krize, představuje riziko pro nás pro všechny, pro náš projekt, pro evropský projekt.

My, legitimní političtí zástupci Evropské unie, to můžeme zvrátit. Vy, demokratičtí, přímo zvolení zástupci Evropy, budete v popředí politické diskuse. A já chci nastolit tuto otázku: jaký obraz Evropy bude voličům prezentován? Pravdivý nebo zkreslený? Mýty nebo fakta? Upřímná, racionální verze nebo verze extremistická, populistická? Na tom velmi záleží.

Vím, že jsou lidé, kteří řeknou, že za krizi a nouzi může Evropa.

Můžeme ale lidem připomenout, že příčinou krize nebyla Evropa, nýbrž chyby vlád některých států ve správě veřejných financí a nezodpovědné chování finančních trhů.

Můžeme také vysvětlit, jak Evropa pracuje na vyřešení krize – oč by byla situace horší, pokud by se nám nepodařilo udržet jednotný trh a společnou měnu (vzhledem k tomu, že někteří lidé předpovídali pád eura). A oč by byla situace horší, pokud bychom nekoordinovali opatření v zájmu oživení ekonomiky a iniciativy na podporu zaměstnanosti.

Někdo bude vyčítat, že Evropa nutí vlády omezovat výdaje.

Ale můžeme voličům připomenout, že veřejný dluh se dostal mimo kontrolu již před krizí, ne kvůli, ale navzdory Evropě. A navíc, že pokud bychom teď nebyli v těchto věcech důslední, ti nejzranitelnější z naší společnosti a naše děti by na to nakonec doplatili. Pravdou je, že země eurozóny i mimo ni, v Evropě i mimo Evropu se snaží snížit tlak, pod nímž se veřejné finance nacházejí.

Někteří lidé budou rozhlašovat, že jsme zemím, které se ocitly v komplikované situaci, dali příliš mnoho peněz. Jiní řeknou, že jsme těmto zemím dali málo.

Každý z nás však může vysvětlit, co jsme v tomto směru udělali a proč. Mezi úvěry jedné země a bankami druhé je přímá vazba, stejně jako mezi investicemi jedné země a podniky druhé nebo mezi pracovníky v jedné zemi a zaměstnavateli v druhé. V důsledku této vzájemné provázanosti mohou fungovat pouze celoevropská řešení.

Já lidem říkám: Když jste na jedné lodi, je absurdní prohlásit – „na tvém konci se loď potápí“. Byli jsme na jedné lodi za dobrých časů a jsme na ní i teď, když se nedaří.

Někteří lidé také budou říkat, že Evropa má příliš velkou moc. Dalším lidem se bude zdát, že Evropa vždycky udělá příliš málo, příliš pozdě. Zajímavé je, že někdy titíž lidé říkají, že Evropa nedělá dost, a zároveň nechtějí dát Evropě více prostředků k tomu, aby mohla udělat, co má.

Můžeme nicméně občanům vysvětlit, že Evropu pověřily úkoly a daly jí kompetence členské státy. Evropa není jakousi cizí mocností. Je výsledkem demokratických rozhodnutí evropských institucí a členských států.

Současně musíme uznat, že v některých oblastech Evropě stále chybí pravomoci k tomu, aby uskutečnila některé věci, které se po ní vyžadují. Na tuto skutečnost příliš snadno zapomínají ti – a není jich málo – kteří rádi za úspěchy připisují zásluhy členským státům a za nezdary viní Evropu. To, co máme, či nemáme, je však jedině výsledkem demokratického rozhodovacího procesu. A já si myslím, že bychom tohle lidem měli připomenout.

Dámy a pánové,

vážený pane předsedo,

vážené poslankyně, vážení poslanci,

Doufám, že Evropský parlament se chopí této výzvy se vším idealismem, který se k ní pojí, a s realismem a rozhodností, které si od nás žádá dnešní situace.

Argumenty jsou na stole.

Fakta jsou jasná.

Program byl stanoven.

Za 8 měsíců se vyjádří voliči.

Teď je tedy čas se postavit za Evropu.

Postavíme se za ni tím, že během příštích osmi měsíců dokončíme co nejvíce práce. Udělat toho zbývá ještě mnoho.

Přijmout a provést evropský rozpočet, víceletý finanční rámec. To má zásadní význam pro investice do regionů v celé Evropě. Je to nevyhnutelné vzhledem k první prioritě, kterou máme: k boji proti nezaměstnanosti, především nezaměstnanosti mladých.

Pokročit s bankovní unií a implementovat ji. To je nezbytné pro řešení problému financování podniků, zvláště malých a středních.

Našimi prioritami jsou bezpochyby zaměstnanost a růst.

Naše práce není u konce. Je ve své rozhodující fázi.

Ve volbách totiž, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nepůjde jen o Evropský parlament nebo o Evropskou komisi či Radu, o tu či onu osobu.

Půjde v nich především o Evropu.

Soudit nás budou společně.

Společně proto také bojujme – pro Evropu.

S nadšením a odhodláním.

Nezapomeňme: před sto lety — v roce 1914 Evropa slepě dokráčela do válečné katastrofy.

Já doufám, že příští rok, v roce 2014 Evropa vyjde z krize a vyjde z ní jednotnější, silnější a otevřená.

Děkuji vám za pozornost.


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website