Navigation path

Left navigation

Additional tools

Other available languages: EN

SPEECH/10/706

Štefan Füle

Evropský komisař pro rozšíření a politiku sousedství

EU: Síla ve službách míru, stability a prosperity v rozšířené Evropě

Kolumbijská univerzita

New York, 30. listopadu 2010

Vážené dámy, vážení pánové,

je mi velkou ctí promluvit k Vám dnes na půdě prestižní Kolumbijské univerzity v New Yorku.

Velmi si vážím příležitosti pohovořit o podpoře míru, stability a prosperity v Evropě v prostorách univerzity, jejímž rektorem byl po krátkou dobu Dwight D. Eisenhower.

Původně jako voják a později jako státník pomáhal Eisenhower položit základy, na nichž dnes stojí moderní sjednocená Evropa.

Vztah mezi Spojenými státy a Evropou, o nějž se Eisenhower tolik zasazoval, v uplynulých 60 letech trvale sílil.

Jak na nedávném vrcholném setkání představitelů Spojených států a Evropské unie v Lisabonu zopakoval prezident USA Barack Obama, jsou vztahy mezi EU a Spojenými státy úhelným kamenem vzájemné bezpečnosti a prosperity. Události v bezprostředním sousedství Evropské unie jsou významné nejen pro Evropu, ale i pro USA. Například blízkovýchodní mírový proces je pro bezpečnost EU i USA zcela zásadní.

Obracím se k Vám dnes jakožto evropský komisař zodpovědný za rozšíření Evropské unie a její politiku sousedství.

Během své přednášky

bych rád nastínil filosofii, z níž obě oblasti politiky vycházejí, a pohovořil o jejich společných rysech a odlišnostech,

zaměřil se na obě oblasti podrobněji a zhodnotil jejich úspěšnost i výzvy, jimž budou čelit v budoucnu,

a pokusil se ukázat, jak se tyto oblasti politiky slučují s širšími společnými cíli, které Evropská unie a Spojené státy sledují při podpoře demokracie a stability.

1. Politika rozšíření a politika sousedství

Podobné cíle, odlišné nástroje

Z pohledu Evropské unie jsou politika rozšíření a politika sousedství vzájemně zřetelně odlišeny:

politika rozšíření se týká vztahů Evropské unie se zeměmi, jež mají vyhlídky na to, že jednoho dne samy do Unie vstoupí,

zatímco politika sousedství je zaměřena na sousední země, s nimiž si přejeme mít těsnější vztahy, jež však perspektivu přistoupení v tuto chvíli nemají.

Hlavní cíle a hodnoty

Obě oblasti politiky nicméně sledují jeden hlavní společný cíl, kterým je rozšířit prostor míru, stability a prosperity v Evropě za hranice Evropské unie. Tím, že Unie přivádí bývalé rivaly ke spolupráci a současně zachovává nejvyšší standardy lidských práv, se stává zdrojem velmi působivé měkké síly, soft power, jež může podstatně přispět k míru a stabilitě ve světě.

Tyto oblasti politiky nám pomáhají i lépe dosahovat našich vlastních politických cílů v řadě oblastí včetně energetiky, dopravy, vnitřního trhu, ochrany životního prostředí a boje proti změně klimatu. Mnohé z nich mají přitom zásadní význam pro hospodářské oživení a udržitelný růst. Díky nim dokáže Evropská unie prosazovat cíle své reformní agendy 2020 a být bezpečnějším místem.

V kontextu globální hospodářské recese nám intenzivnější hospodářský dialog a těsnější hospodářská integrace se zeměmi, jež aspirují na členství v Unii a jež s námi sousedí, umožní pracovat společně na tom, abychom krizi překonali, byli konkurenceschopnější a vytvářeli pracovní místa.

Tyto dvě oblasti politiky tak Unii uschopňují k tomu, aby zvládla výzvy, jež před ni staví měnící se multipolární svět, v němž musíme své hodnoty a zájmy nadále prosazovat i za našimi hranicemi.

Lisabonská smlouva

Díky vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je EU nyní vybavena na to, aby se efektivním, jednotným a inovativním způsobem vypořádala s výzvami, jež s sebou přináší zahraniční politika. Lisabonská smlouva odstranila institucionální nedostatky, jež se projevovaly v rozhodovacích procesech, a tím zefektivnila fungování Unie. Přínosem pro jednotnost unijní zahraniční politiky je zřízení nové funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedy Komise, kterou nyní zastává Catherine Ashtonová. Ve své funkci komisaře pro rozšíření a evropskou politiku sousedství usiluji spolu s Catherine Ashtonovou o řešení největších problémů našeho regionu. Jedná se přitom o práci tvůrčí, neboť kromě společné zahraniční a bezpečnostní politiky nyní můžeme v plném rozsahu využívat i celé škály komunitárních nástrojů a jsme schopni vymezovat širší a strategičtější politické podmínky.

V této souvislosti Evropská unie vítá odpovědnost, jež plyne z jejího aktivního postoje vůči sousedním zemím. Dovolte mi Vás však ujistit, že je i nadále naším přáním úzce spolupracovat se Spojenými státy a být svědky jejich výrazné angažovanosti v tomto regionu.

Spolupráce s USA

Doposud nejlepším příkladem spolupráce s USA na realizaci postlisabonské zahraniční politiky EU je práce na rezoluci Valného shromáždění OSN ze září 2010, kterým toto shromáždění požádalo Mezinárodní soudní dvůr o poradní stanovisko ke Kosovu. V napjatém období před přijetím tohoto progresivního usnesení použila vysoká představitelka Unie a místopředsedkyně Komise Catherine Ashtonová několika politických nástrojů, zejména podmínek spojených s výhledem na členství v EU, k tomu, aby Srbsko a Kosovo podnítila k podpoře smířlivé rezoluce a k souhlasu s rozhovory, při nichž by EU hrála roli prostředníka.

Při iniciativách tohoto druhu jsme velmi zavázáni USA za jejich podporu. Věřím, že se na podobnou spolupráci můžeme těšit i v budoucnu, a to ze dvou důvodů.

Jednak sdílíme tytéž hodnoty demokracie, právního státu a úcty k lidským právům,

jednak můžeme svých cílů nejlépe dosáhnout ve vzájemné těsné spolupráci.

V této souvislosti bych rád zdůraznil, že USA sehrávají již od minulých let životně důležitou úlohu. Během druhé světové války pomáhaly Evropě vymanit se z temného období její historie a americké investice a iniciativy ke zvýšení bezpečnosti zde pomohly vybudovat základy stability.

Za to zůstaneme vděčni.

Dnešní Evropská unie je za mnohé zavázána politice, kterou USA po druhé světové válce prosazovaly a která spojovala finanční pomoc s bezpečnostní přítomností v západní Evropě a politickou podporou během studené války.

Mohlo tak vzniknout prostředí, jež dávalo prostor myšlenkám Moneta, Schumana, Adenauera a dalších zakladatelů Unie a v němž se tyto ideje mohly rozvíjet.

Téměř dvacet let od konce studené války a pádu komunismu sjednocuje Evropská unie země, jež kdysi stály na opačných stranách železné opony. Občané 27 členských států se dnes těší výhodám stabilní, demokratické a prosperující Evropy.

Rozšíření a evropská politika sousedství mají, dámy a pánové, svůj význam, neboť tento mír a stabilitu v Evropě posilují a rozšiřují. Děje se tak v zájmu Evropské unie i Spojených států. Věřím, že USA budou v tomto regionu i nadále sehrávat významnou diplomatickou, bezpečnostní i hospodářskou úlohu.

Díky naplňování Lisabonské smlouvy by měla Unie posílit i své postavení partnera, který s USA spolupracuje a řeší společné problémy v uvedených oblastech.

2. Rozšíření

Nyní bych se rád podrobněji zmínil o politice rozšíření EU.

Tato politika nás učí, jak lze závažné problémy před vlastním prahem měnit v příležitosti: příležitosti pro bezpečnější a bohatší Evropu a stabilní svět.

Příkladem mohou být země západního Balkánu. Před patnácti lety si každý tento region spojoval s destrukcí a zoufalstvím. Dnes jsme svědky upevňování míru a stability v tomto regionu, jež je poháněno jeho vyhlídkou na členství v EU, vyhlídkou, která motivuje k regionální spolupráci a diplomatickému řešení dvoustranných problémů.

Dalším příkladem může být rostoucí regionální mocnost Turecko, jež pracuje na sblížení svého sekulárního demokratického zřízení se standardy EU.

Nebo se podívejme na Island, zemi, kterou tvrdě zasáhla finanční krize a která se rozhodla převzít unijní model stability a solidarity a nyní vyjednává o členství.

Všechny z uvedených zemí se přibližují modelu EU, který je založen na konkrétních hodnotách. Proč? Protože Evropská unie neztrácí na přitažlivosti.

Historie rozšíření se doposud vyznačovala úspěchy. Upevnili jsme demokracii v zemích, jež zažily autoritářské diktatury, posílili jsme právní stát a úctu k základním lidským právům a prosazujeme principy tržní ekonomiky.

K realizaci tohoto potenciálu však nikdy nedochází samovolně. Po zemích, jež aspirují na členství, si tvrdá příprava na přistoupení žádá hluboké reformy a změnu orientace.

Skutečnost, že země toto úsilí podstupují, je do značné míry dána jedinečností, kterou se rozšíření vyznačuje. Samozřejmě, rozšíření je zahraniční politikou, avšak její hranice dalece překračuje.

Perspektiva členství v EU je nejúčinnějším mechanismem k naplnění rozsáhlých politických, hospodářských a společenských reforem. A členství je pak ve svém důsledku nejlepší zárukou toho, že dosáhneme společných cílů, jimiž je zajištění demokracie, stability a prosperity v Evropě.

Tento vývoj však předpokládá, že budou politická, hospodářská, právní a administrativní kritéria pro rozšíření splněna v plném rozsahu.

Z právě řečeného vyplývá odpověď na jinou otázku, jež je mi často kladena: Proč je proces přistoupení tak složitý a časově náročný?

Přistoupení Chorvatska či Turecka k Evropské unii není, dámy a pánové, totéž, jako když se USA, Mexiko a Kanada sdružují v Severoamerické zóně volného obchodu.

• Tento akt je něčím víc než uzavření mezinárodní dohody,

něčím víc, než je obchodní či hospodářské partnerství.

Jde při něm o to, nalézt své místo v naší rodině, místo ve společném domě sdílených hodnot.

K dosažení tohoto cíle je nutno přijmout společné hodnoty Evropské unie. Je nutno provést rozsáhlé politické a hospodářské reformy. Zapotřebí je i rozsáhlá změna právního řádu, jež se v některých případech dotýká až 60 % právních předpisů. Prosazování tohoto právního řádu je věcí vnitrostátních soudů a na unijní úrovni pak Soudního dvora.

Ze své povahy přináší tento proces oběma stranám obrovské potenciální výhody. K tomu, aby se tyto výhody staly skutečností, musí EU a kandidátské i potenciální kandidátské země jednat věrohodně. Rozšíření klade tento požadavek na obě strany procesu.

Pro členské státy požadavek věrohodnosti znamená, že musí na žadatele o přistoupení klást přísné podmínky. Kandidátskou zemi tak lze za člena EU doporučit až tehdy, je-li na přistoupení plně připravena.

Z pohledu kandidátských a potenciálních kandidátských zemí je věrohodnost spojena s hmatatelnou evropskou perspektivou. Těmto zemím musíme nabídnout rámec, v němž mohou dosáhnout reálné změny, reálné reformy a reálných výsledků.

Dané země přitom nenabývají na věrohodnosti pouhým odškrtáváním v seznamech harmonizovaných právních předpisů, nýbrž tím, že prokáží přesvědčivost svých reforem a jejich naplňování. Pouze tím je zaručeno, že prováděné reformy přinesou očekávané změny a výhody pro společnost.

Velmi si ceníme podpory, jíž se nám v uvedené politické oblasti doposud dostalo od Spojených států.

V zemích aspirujících na přistoupení zaznamenáváme znatelný pokrok:

Od uvolnění vízového režimu s Albánií, Bosnou a Hercegovinou, Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií, Černou Horou a Srbskem až po ústavní reformu v Turecku.

Od realizace dohod o stabilizaci a přidružení na západním Balkánu přes návrh na udělení statusu kandidátské země Černé Hoře až po zahájení přístupových jednání s Islandem – na tomto pozitivním vývoji může stavět další pokrok v nadcházejícím roce.

Některé problémy se týkají plošně téměř všech zemí a jejich vyřešení je v jednoznačném zájmu EU i USA.

Patří k nim reforma soudnictví a veřejné správy a boj proti organizovanému zločinu a korupci.

Ve většině zemí aspirujících na členství zavdává důvod k obavám stav uplatňování svobody slova a médií.

Dvoustranné otázky musí dotčené strany řešit v duchu dobré sousedské spolupráce a s přihlédnutím k celkovým zájmům EU. Přístupový proces by jimi neměl být zdržován. Je čas, aby tento region překonal dědictví konfliktů z minulosti a těžil ze současné pozitivní dynamiky napomáhající usmíření.

Základním prvkem procesu stabilizace a přidružení je regionální spolupráce, kterou by neměly podkopávat rozdílné názory na Kosovo.

Nedávná rezoluce Valného shromáždění OSN o Kosovu představuje pro EU významný úspěch. Dokládá, že proces rozšíření EU je v tomto regionu silným impulzem k tomu, ubírat se cestou míru, stability a usmíření.

Na základě rezoluce Valného shromáždění OSN budeme napomáhat dialogu mezi Bělehradem a Prištinou s cílem podpořit spolupráci, pokročit na cestě k EU a zlepšit život obyvatelstva. Jedná se o významnou příležitost nejen pro bilaterální vztahy, nýbrž pro tento region a regionální spolupráci celkově.

Významnou součástí procesu přistoupení je v případě některých zemí spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Důležitý je i pokrok v projednávání válečných zločinů před vnitrostátními soudy, jenž pomůže odstranit překážky v usmíření.

Turecko by mělo dosáhnout dalších výsledků v oblasti základních práv, projektu „demokratického otevření“ i při zapojování všech zainteresovaných stran do reforem. Tato země musí zejména zajistit, aby byla v praxi naplňována svoboda slova.

Co se týče kyperské otázky, pokračují vedoucí představitelé řeckého a tureckého společenství na Kypru v jednání o celkovém urovnání sporu, jež probíhají pod záštitou OSN. Oba představitele vyzývám, aby zintenzivnili úsilí dovést tyto rozhovory co nejdříve k úspěšnému konci. Na adresu Turecka pak opakovaně směřujeme výzvu, aby k celkovému urovnání kyperské otázky konkrétním způsobem přispělo.

V případě Srbska nebyly dosud dopadeny dvě osoby hledané mezinárodním trestním tribunálem. Dále musí tato země jednak prokázat konstruktivní postoj vůči účasti Kosova v obchodu a spolupráci na regionální úrovni, jednak musí posílit spolupráci s misí EU na podporu právního státu v Kosovu, jež operuje na severu jeho území.

Bosna a Hercegovina by měla po říjnových všeobecných volbách naléhavě urychlit reformy, zejména sladit svou ústavu s Evropskou úmluvou o lidských právech a zefektivnit fungování svých institucí.

Pokud jde o mezinárodní závazky Bosny a Hercegoviny, zůstává pro tuto zemi zásadní splnit cíle a požadavky stanovené k tomu, aby zde mohl ukončit svou činnost Úřad vysokého představitele.

Takto jsem, dámy a pánové, nastínil rozsah reforem a změn, na nichž pracují kandidátské a potenciální kandidátské země usilující o členství v EU.

Zaměřme se nyní na evropskou politiku sousedství, jíž se Unie snaží k sobě přiblížit své sousedy.

3. Evropská politika sousedství

Evropská politika sousedství vznikla během příprav na „velký třesk“ v roce 2004 v podobě rozšíření o deset nových členských států, jež přineslo znovusjednocení Evropy doposud násilně rozdělené železnou oponou. Cílem této politiky je zabránit tomu, aby v Evropě opět vznikaly dělicí linie, tentokrát mezi zeměmi, které jsou členy EU, a zeměmi, které stojí mimo ni. Konkrétně se zaměřuje na šestnáct zemí v jižním a východním sousedství EU.

Těchto šestnáct odlišných zemí se nachází na třech světadílech a každá z nich má vlastní zeměpisné odlišnosti, vlastní ekonomiku, historii a kulturu. Možná se ptáte, jak vůbec lze vztahy se všemi těmito zeměmi pojmout do jediné oblasti politiky.

Nabízím dvě odpovědi:

Za prvé, naši sousedé mají řadu společných problémů, mj. chudobu a slabou kulturu demokracie, a EU tak může nabídnout fórum k jejich překonání.

Za druhé, evropskou politiku sousedství lze uplatňovat ve všech sousedních zemích, neboť vychází z jednotného souboru hlavních hodnot a cílů.

Podívejme se nejprve na zmíněné hodnoty:

Ústřední místo v evropské politice sousedství zastává řádná správa věcí veřejných a právní stát spolu s demokracií a úctou k lidským právům. Tyto hodnoty, o něž se opírají veškeré právní předpisy a standardy EU, se uplatňují i ve vztazích se všemi našimi partnery. EU ve svém sousedství podněcuje reformy a usiluje o to, aby se dané země k našim společným hodnotám přibližovaly.

K dosažení tohoto cíle máme na výběr z několika přístupů:

Sjednáváme s našimi partnery reformní agendu v podobě akčních plánů.

Poskytujeme technickou pomoc a finanční podporu.

Hustá síť pravidelných kontaktů napomáhá „socializaci“ s našimi partnery.

Nabízíme perspektivu hospodářské integrace na jednotném trhu EU.

Hledáme způsoby, jak lidem zjednodušit cestování mezi EU a partnerskými zeměmi.

Stručně řečeno uplatňuje Evropská unie ve své politice sousedství soft power, která, jak víte, je její „specialitou“!

Politika sousedství totiž stojí na tom, že Unie pracuje společně se svými sousedy na řešení společných problémů. K nim v současnosti patří hospodářská krize, ochrana životního prostředí, změna klimatu a řízení migrace.

Například svým východním sousedům poskytla EU úvěry na podporu finanční stability. V zemích východních a jižních sousedů financujeme i nové infrastrukturní projekty, zkvalitňujeme podnikatelské prostředí a otevíráme těmto zemím trhy.

Napomáháme tím hospodářské stabilitě a vytváříme příležitosti pro obchod a investice. Děje se tak ku prospěchu nejen našich partnerských zemí v rámci evropské politiky sousedství, ale i nás samých a světa jako celku.

S cílem zmírnit následky změn klimatu v našem sousedství vybízíme sousední země k tomu, aby své environmentální standardy upravily v zájmu snížení emisí a znečištění vzduchu a vody i za hranicemi EU.

Pokud jde o migraci, ustavili jsme spolu s některými sousedními zeměmi partnerství v oblasti mobility. Naším záměrem je společně řídit legální migraci včetně migrace cirkulační, potírat migraci nelegální a využívat migrace k podpoře hospodářského rozvoje.

Dalším významným problémem, jemuž EU a řada jejích sousedů čelí, je bezpečnost dodávek energie. Tomuto tématu se věnovala Rada pro energetiku EU-USA na svém zasedání 19. listopadu, jehož se účastnili i ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová, vysoká představitelka a místopředsedkyně Komise Catherine Ashtonová a evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger. Rada pro energetiku konstatovala, že je třeba zreformovat ukrajinský systém přepravy plynu, a zopakovala svou podporu jižnímu energetickému koridoru pro Evropu. Projednala rovněž úlohu konkrétních zemí, např. Iráku (v dodávkách energie) a Turecka (v přepravě energie).

Dámy a pánové,

cíle a hodnoty evropské politiky sousedství se uplatňují na všechny partnerské země. V bilaterální rovině však přístup k partnerským zemím neustále diferencujeme v závislosti na jejich konkrétní situaci, potřebách a ambicích.

Míra naší angažovanosti závisí na odhodlání těchto zemí k reformám a naplňování našich hlavních hodnot. Signalizujeme přitom ochotu nabídnout „více za více“. Čím vstřícnější přístup daná země projeví, tím širší spolupráci nabídneme.

Tento diferencovaný individuální přístup uplatňujeme jak v jednotlivých sousedních regionech, tak ve více z nich současně.

V sousedním regionu na východ od svých hranic ustavila Evropská unie Východní partnerství se šesti zeměmi: Arménií, Ázerbájdžánem, Běloruskem, Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou.

Smyslem tohoto partnerství je posílit stabilitu a prosperitu našich východních partnerů. Cestou k němu má být aproximace s předpisy a standardy EU, jež vycházejí ze společných hodnot. U tohoto tématu bych se nyní rád krátce zastavil.

V bilaterální rovině nabídla EU svým východním partnerům sjednání dohod o přidružení. Tyto dohody s sebou přinášejí hlubokou hospodářskou a regulatorní integraci, posílenou spolupráci v oblasti energetické bezpečnosti, podporu hospodářského a sociálního rozvoje a vyhlídku na uvolnění vízového režimu v dlouhodobém horizontu.

Pokrok v těchto oblastech závisí na tom, nakolik je daná země odhodlána naplňovat naše hlavní hodnoty a provádět reformy.

Ve vztahu s Ukrajinou jednání o dohodě o přidružení již výrazně pokročila. S Moldavskou republikou jsme jednání zahájili v lednu 2010 a v případě Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie jednání probíhají od července 2010.

V oblasti vízové politiky jsme s Ukrajinou sjednali akční plán na uvolnění vízového styku a postupujeme v dialogu na stejné téma s Moldavskem. S Gruzií jsme nedávno uzavřeli dohody o zjednodušení vízového styku a zpětném přebírání osob, podobné dohody s dalšími zeměmi budou následovat.

V případě Běloruska bude naše angažovanost záviset zejména na reformách v pěti klíčových oblastech demokratizace:

zrušení věznění osob z politických důvodů,

reforma volebního zákona,

svoboda tisku a svobodný prostor pro nevládní organizace,

zrušení trestu smrti.

Samozřejmě budeme velmi pozorně sledovat průběh nadcházejících voleb.

V této souvislosti bych rád jednoznačně prohlásil, že izolovat zemi v srdci Evropy nefungovalo a ani v budoucnu fungovat nebude. Hledáme proto cesty, jak k Bělorusku přistupovat kriticky za současného akcentování reforem, jež pokládáme za zcela zásadní.

Je pravda, že hlavní pozornost v rámci Východního partnerství patří dvoustranným vztahům. Současně však platí, že se naši partneři na své cestě, jež je přibližuje k EU, potýkají s podobnými problémy. Ustavili jsme proto rámec, který má sloužit výměně osvědčených postupů a rozvoji mnohostranné praktické spolupráce mezi partnerskými zeměmi a jejich protějšky z EU.

Např. v oblasti správy hranic, reakce na katastrofy a rozvoje malého a středního podnikání jsme zahájili několik stěžejních iniciativ.

Ve všech těchto oblastech je důležité věnovat pozornost potřebám, jež mají občané našich partnerských zemí. Podpořili jsme proto vznik Fóra občanské společnosti Východního partnerství, jež sdružuje nevládní organizace a sociální partnery z EU a všech šesti východních partnerských zemí.

Východní partnerství by podle záměru EU mělo být otevřenou a transparentní iniciativou. V září loňského roku jsme ustavili neformální informační a koordinační skupinu Východního partnerství, do níž jsou zapojeni další regionální aktéři, např. Rusko a Turecko, a dále Spojené státy.

Nyní bych, dámy a pánové, rád obrátil Vaši pozornost na země v jižním sousedství EU.

I v tomto případě sledujeme u každé z partnerských zemí individuální přístup. S Marokem jsme sjednali „rozšířený status“, neboť tato země se jednoznačně přihlásila k modernizaci a posílení vztahů s EU. S Jordánskem jsme nedávno dojednali nový akční plán. S dalšími sousedy, např. Egyptem a Tuniskem, vedeme rozhovory o posílení vzájemných vztahů.

Nový podnět evropsko-středomořskému partnerství dodala Unie pro Středomoří ustavená v roce 2008. V současnosti zpracováváme stěžejní projekty např. v oblasti solární energie a boje proti znečištění ve středomořské oblasti. Od nedávno založeného sekretariátu v Barceloně si slibujeme, že pomůže realizovat rozsáhlé hospodářské projekty a podpoří ve středomořském regionu zaměstnanost, inovace a hospodářský růst. Tento vývoj zase přiláká další soukromé investice.

Zmíněné iniciativy pokračují navzdory četným obtížím, jež jsou dány váznoucím mírovým procesem na Blízkém východě. Spojené státy v něm sehrávají zásadní úlohu zprostředkovatele v jednáních, jež se ubírají cestou k mírovému soužití dvou států, Izraele a Palestiny, tedy k cíli, který nás pojí již po dlouhou dobu.

Hodnocení evropské politiky sousedství

Unie pravidelně monitoruje, jaké výsledky její politika sousedství přináší.

Nuže, jaké jsou naše dosavadní závěry z jejího hodnocení?

Tato politika dosud slavila různé úspěchy:

V řadě oblastí vedla k aproximaci práva s právními předpisy EU.

Napomohla zvýšení obchodní výměny mezi EU a jejími partnery.

Nepřinesla však v našem sousedství kýžený pokrok na poli demokracie, právního státu a úcty k lidských právům.

Nemůžeme pokládat za samozřejmé, že v nastolování těsných vazeb mezi námi a našimi sousedy uspějeme. O uplatnění svého vlivu usilují i jiní aktéři, kteří však ne vždy vyznávají stejný model společnosti a stejné hodnoty, o jejichž šíření usilujeme my.

Až se EU těmto výzvám ve svém vlastním sousedství postaví, podstoupí zkoušku svého postavení rodícího se aktéra na poli zahraniční politiky.

V našem sousedství zůstává mnoho regionálních konfliktů nevyřešeno: vedle konfliktu izraelsko-palestinského zmiňme konflikt v Podněstří, Náhorním Karabachu, Abcházii, Jižní Osetii a na Západní Sahaře. Naši partneři volají po tom, aby se EU do řešení územních konfliktů zapojovala větší měrou.

EU a USA sledují tytéž cíle, k nimž patří mír, stabilita a prosperita v regionu a jež vyrůstají z našich společných hodnot. Díky novým nástrojům, jež Unii dává Lisabonská smlouva, můžeme nyní při řešení regionálních konfliktů v našem sousedství, na němž se podílejí i Spojené státy, sehrávat významnější úlohu.

Pět let od zrodu evropské politiky sousedství jsme spolu s vysokou představitelkou a místopředsedkyní Komise Catherine Ashtonovou provedli její přezkum. V jeho průběhu jsme vedli rozsáhlé konzultace mj. s vládami a občanskou společností členských států EU a partnerských zemí. Naším záměrem bylo prodiskutovat budoucnost evropské politiky sousedství, nastolit její vizi a určit směr, jímž se budeme ve střednědobém horizontu ubírat.

Z těchto konzultací vyplynuly povzbudivé závěry. Členské státy EU i partnerské země si přejí posílené vztahy, jež se opírají o spolupráci na vysoké politické úrovni a o hlubší hospodářskou integraci. Politika sousedství se těší i silné podpoře organizací občanské společnosti, jež v ní vidí prostředek k prosazování společných hodnot a řádné správy věcí veřejných.

Konzultace dále ukázaly, že bychom měli více uplatňovat již uvedený přístup, který se řídí mottem „více za více“. Pracujeme na rámci, který bude zřetelněji formulovat jak naše očekávání vůči partnerským zemím, tak „odměnu“, kterou tito partneři obdrží, pokud tato očekávání splní. Od výsledků konzultací se pak odvine vnitrounijní debata o budoucnosti evropské politiky sousedství, jež započne v prvním pololetí roku 2011.

4. Závěry a další vývoj

Dámy a pánové, mým cílem dnes bylo promluvit o rozšiřování Evropské unie a její politice sousedství v kontextu zajišťování míru, stability a prosperity pro naše sousední země. Tyto cíle jsou ve strategickém zájmu nejen nás, ale i Spojených států.

Obě oblasti politiky slavily v minulosti úspěch a podle mého přesvědčení jsou jejich budoucí vyhlídky ještě nadějnější. Významný posun do nich vnesly Lisabonská smlouva a Evropská služba pro vnější činnost, a to z několika důvodů.

Evropská unie bude schopna lépe koordinovat rozličné nástroje a aktéry.

Tento vývoj nám umožní sledovat ucelenější přístup k prosazování hodnot a zájmů EU včetně jejího modelu demokracie a otevřeného vnitřního trhu.

Budeme se moci více angažovat v řešení regionálních konfliktů v sousedních zemích.

Služba pro vnější činnost a Lisabonská smlouva pomohou Unii zaujmout správnou pozici v měním se multipolárním světě, v němž se prosazují noví regionální a globální hráči.

V neposlední řadě bude moci Unie efektivněji spolupracovat se Spojenými státy v oblastech, jež se dotýkají jejich společných zájmů.

Prostor svobody, stability a prosperity budeme nadále rozšiřovat, a to v samotné Unii i za jejími hranicemi.

Pokračovat bude její rozšiřování založené na obnoveném konsenzu, avšak jen tehdy, budou-li kandidátské země na přistoupení plně připraveny.

Vztahy s jednotlivými sousedy budeme prohlubovat diferencovaným způsobem v závislosti na jejich potřebách a ambicích.

Takový vývoj je nejen v zájmu EU a jejích sousedů, ale je v zájmu i dalších zemí, zejména Spojených států. Jsem přesvědčen, že v Evropě i mimo ni budou Unie a Spojené státy při naplňování společných cílů a prosazování společných hodnot nadále spolupracovat ruku v ruce.

Děkuji Vám za pozornost.


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website