Navigation path

Left navigation

Additional tools

Štefan Füle Evropský komisař pro rozšíření a politiku sousedství Evropský parlament – Výbor pro zahraniční věci V Bruselu dne 26. října 2010 Vážený pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci,

European Commission - SPEECH/10/594   26/10/2010

Other available languages: EN

SPEECH/10/594

Štefan Füle

Evropský komisař pro rozšíření a politiku sousedství

Přezkoumání evropské politiky sousedství

Evropský parlament – Výbor pro zahraniční věci

V Bruselu dne 26. října 2010

Vážený pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci,

s radostí se účastním dnešní diskuze o evropské politice sousedství.

Lisabonská smlouva vytvořila podmínky pro to, aby se EU stala globálním hráčem. Již jsem zde několikrát uvedl, že jako komisař pro rozšíření a politiku sousedství mám v úmyslu úzce pracovat s místopředsedkyní a vysokou představitelkou pro zahraniční věci Catherine Ashtonovou a evropskou službou pro vnější činnost, abych pomohl EU splnit tento cíl.

Ale dovolte mi říci, že pokud se EU chce stát důvěryhodným globálním hráčem, měla by začít od svých sousedských vztahů. Během příštích měsíců a let musíme za použití nástrojů a možností nabízených Lisabonskou smlouvou pro jednotnou akci dát najevo, že jsme schopni s našimi sousedy jednat přesvědčivě. To bude jedno z nejdůležitějších kritérií, podle kterého se bude měřit naše schopnost provádět ustanovení Lisabonské smlouvy, která se týkají zahraniční politiky. Toto strategické přezkoumání evropské politiky sousedství tedy přichází včas.

Nyní jsme uprostřed konzultací. Obdrželi jsme příspěvky téměř od všech členských států a partnerských zemí evropské politiky sousedství. Vyslechli jsme odborníky a akademické pracovníky. Setkali jsme se s představiteli partnerských zemí. Včera proběhla v Radě pro zahraniční věci diskuze mezi mnou a zástupci členských států. Dnes jsem zde s Vámi. Za deset dní se setkáme s organizacemi občanské společnosti ze všech regionů.

V této fázi procesu by bylo předčasné vyvozovat závěry, můžeme však začít určovat oblasti, kterými se budeme dále zabývat.

Evropský parlament v minulosti prostřednictvím svých zpráv značně přispěl k vytváření a směrování rozvoje evropské politiky sousedství. Věřím, že v dnešní debatě nám navrhnete věci, které obohatí naše další úvahy.

V dopise, který jsme zaslali vloni v červenci společně s Cathy Ashtonovou Evropské unii a mistrům zahraničních věcí partnerských zemí, jsme položili tři otázky. Jaká by měla být naše vize evropské politiky sousedství v následujících 10 až 15 letech? Jaké by měly být střednědobé cíle, které obecně řečeno prosazujeme během funkčního období současného Parlamentu a Komise? Co můžeme změnit, co se týče našich nástrojů a zdrojů? Pokusím se tyto tři otázky zodpovědět.

Začal bych s otázkou týkající se vize. Již úvodem musím uvést, že tento rozsáhlý proces konzultací velmi potěšil všechny naše partnery. Všichni si přejí pevnější vztahy s EU založené na politickém dialogu na vysoké úrovni. Všichni se těší na hlubší hospodářskou integraci založenou na sbližování právních předpisů, snadnější mobilitu a rozsáhlejší finanční spolupráci. Požadavek na silnou evropskou politiku sousedství je jasný. Je to pravda i přesto, že se některým partnerům nezamlouvá označení, pod kterým je uskutečňována.

To je samo o sobě velmi pozitivní. Ale bylo by špatné, kdybychom si mysleli, že to stačí. Víme, že nejsme jedinými hráči v sousedství. Jsou zda také další, kteří se snaží rozšířit svůj vliv způsobem, který nemusí být vždy slučitelný s hodnotami nebo acquis EU. Bělorusko se dohodlo na celní unií s Ruskem. Roste hospodářský a politický vliv Číny .

Očekávání jsou velká a EU musí jednoznačně vyjádřit to, co může nabídnout svým sousedům a co od nich za to očekává. A podle mně jsme se nevyjadřovali vždy úplně jasně. V reakcích na žádosti o prohloubení vztahů, zejména s našimi sousedními státy ve Středomoří, se občas upřednostňovala forma před podstatou. Náš přístup k různým zemím nebyl zcela jednotný.

EU se často vyhýbala tomu, aby vyjádřila svá očekávání spojená se společnými hodnotami. Měli bychom ještě více zdůrazňovat, že řádná správa věcí veřejných a politická reforma nejsou pouze „doplňkovými“ prvky naší politické nabídky, ale jdou ruku v ruce s prohloubenými politickými a hospodářskými vztahy. Evropský parlament hraje prostřednictvím svých sítí dvoustranných a mnohostranných kontaktů s parlamenty partnerských zemí velmi důležitou roli v prosazování demokratických zásad.

Naše konzultace až dosud vykazovaly značnou shodu ohledně vize evropské politiky sousedství podle článku 8 Lisabonské smlouvy, tedy oblasti, kde politická spolupráce je co možná nejužší a hospodářská integrace je co možná nejhlubší.

Jak úzká? Jak hluboká? Jak řekl jeden odborník: „dlouhodobý cíl by mohl dosáhnout jakéhokoli výsledku mezi prohloubenou a komplexní zónou volného obchodu plus 1 % a přistoupením k EU mínus 1 %“ …, což samozřejmě závisí na ambicích jednotlivých partnerů.

Pokud jde o hospodářskou integraci, logicky nás napadne představa úplného začlenění do vnitřního trhu EU a rozšíření čtyř svobod výměnou za přijetí velké části acquis EU a rozvoj související správní kapacity.

A zde jsou značné názorové rozdíly mezi očekáváními jednotlivých partnerů a tím, co je EU připravena nabídnout.

První názorový rozdíl je v počtu svobod, kterých by měli využívat partnerské země. Partneři očekávají, že budou moci těžit ze všech čtyř. Některé členské státy se často zaměřují pouze na tři z nich. Existují jasné (a pochopitelné) obavy, pokud jde o svobodu pohybu.

Druhý rozchod v názorech je ve finanční podpoře. Partneři upozorňují na náklady vynaložené na reformy spojené se sbližováním s acquis a s uzavřením dohod o prohloubených a komplexních zónách volného obchodu. Některé členské státy EU se zdráhají mluvit o zvýšení finančních zdrojů na podporu nákladů na reformy.

Možná, že klíč k překonání těchto rozchodů spočívá v postupném přibližování, které je založeno na jasnějším a přesnějším rozlišování. Prohloubená a komplexní zóna volného obchodu nevyžaduje pouze jednoznačné závazky partnerských zemí, ale také administrativní schopnost důvěryhodně těmto závazkům dostát. A to by nemělo být zkreslováno. Rovněž bychom měli být připraveni odměňovat dosažený pokrok a měli bychom se vybavit nezbytnými prostředky. Příděl finančních prostředků by měl být vyšší pro ty země, které skutečně provádí politické reformy nebo uskutečňují prohloubenou a komplexní zónu volného obchodu, než pro ty, které pouze prohlašují, že jsou ochotny tak učinit. V současnosti nerozlišujeme dostatečně. EU by měla být ochotnější uvažovat o mobilitě s těmi zeměmi, které postupují důvěryhodně při kontrole svých vnějších hranic a plní další předpoklady.

V této chvíli bych rád řekl, že věřím, že toto rozlišování by mělo být založeno spíše na cílevědomosti partnerských zemí, pokud jde o vztahy s EU, na jejich připravenosti přijmout společné hodnoty, na nichž je založena celá EU, na jejich výsledcích při správě věcí veřejných a uskutečňování reforem, než na jejich zeměpisné poloze.

Samozřejmě někteří z našich sousedů jsou evropské státy, které se vidí jako potenciální budoucí členské státy EU. Jejich přání však nejsou důvodem, abychom ostatním nabídli méně nebo abychom byli méně nároční. Pokud jsou evropští sousedé ctižádostivější, je na nich nastavit laťku výš. Jsem potěšen, že většina členských států a většina partnerů se shodne na tom, že evropská politika sousedství by měla zůstat „jednou střechou“, pod kterou budujeme vztahy se svými sousedy.

Pro dosažení cíle, který jsem nastínil, existuje mnoho oblastí, kterým bychom měli věnovat pozornost ve střednědobém horizontu. Zde máme sedm otázek, kterými bychom se měli dále zabývat.

První otázkou je žádost několika našich partnerů, aby řízení našich vztahů bylo více politické. Což není míněno jako další příležitost k formální diskuzi, ale spíše jako udržování posíleného, nepřetržitého a zásadního dialogu na politické úrovni. Považuji tuto otázku za oprávněnou žádost, která nám může pomoci řešit nedorozumění a obtížné otázky v duchu důvěry a partnerství. Nyní potřebujeme přemýšlet o nejlepším způsobu, jak tuto myšlenku uskutečnit, a to nejen mezi ministry zahraničních věcí, ale také v dalších oblastech naší úzké spolupráce.

Druhá otázka se týká prohloubených a komplexních zón volného obchodu, které jsou jádrem naší nabídky. Vyhlídka na možnost být součástí vnitřního trhu je mocnou hybnou silou změn. Měli bychom brzy pokračovat v jednáních o prohloubených a komplexních zónách volného obchodu s našimi nejperspektivnějšími sousedy, jak z Východu, tak ze Západu. Naši partneři zdůrazňují, že je pro ně důležitý snazší přistup na trh, zejména pro zemědělské a zemědělsko-průmyslové výrobky. Z naší strany bychom měli zdůraznit, že pokud chtějí partnerské země plně sklízet ovoce takovéto dohody, musí provést skutečné reformy, aby byla zajištěna nezávislost a spravedlivost soudnictví a byla omezena korupce.

Třetí žádostí je snazší mobilita. Ačkoli jsou zde zjevné politické obtíže, bylo by těžké ignorovat naléhání našich partnerů na tuto oblast. Možná bychom měli změnit své myšlení a přestat vidět vše černobíle. Možná bychom mohli vytvořit širší všeobecně prospěšný přístup k mobilitě a migraci, který také vyřeší bezpečnostní obavy. Nebo se zaměřit selektivně na určité kategorie lidí, jako jsou studenti, vědečtí pracovníci nebo obchodníci. Nebo si představit typ rozsáhlého rozlišování, o kterém jsem se zmínil dříve.

Čtvrtá otázka se týká vleklých konfliktů a toho, co může EU udělat, aby pomohla k jejich vyřešení. To je věc, které se nemůžeme vyhnout. Neschopnost přispět k vyřešení konfliktu je zdůrazněna jako jeden z hlavních nedostatků evropské politiky sousedství, ačkoli je to otázka, která přesahuje tuto politiku samotnou. Naši partneři nás žádali, abychom byli aktivnější. EU by se měla více angažovat a přidělit více zdrojů na opatření vedoucí ke zvyšování důvěry. Můžeme však dělat i něco více, než zvyšovat důvěru? Naši sousedé jasně očekávají, že s Lisabonskou smlouvou bude EU moci využít všechny své nástroje (včetně SZBP a SBOP) soudržnějším způsobem. To je oblast, která vyžaduje, abychom se jí dále zabývali.

Pátá žádost se týká prohloubení odvětvové spolupráce. Je zde poptávka po větší spolupráci v oblastech jako je energie, životní prostředí, změna klimatu, vzdělávání, průmyslová spolupráce nebo přenos technologií. I my zde máme své zájmy a potřebujeme reagovat kladně. Partneři rovněž žádají, aby měli větší přístup k programům EU a mohli se podílet na činnosti agentur EU.

Šestá otázka se týká účasti občanské společnosti. Organizace občanské společnosti v partnerských zemích jsou naším nejvěrnějším a nejmocnějším spojencem, pokud jde o prosazování hodnot a řádnou správu věcí veřejných. Jsou také důležitým spojencem, pokud jde o přibližování se normám EU v oblastech, jako je životní prostředí nebo změna klimatu. Potřebujeme je více zapojit do vytváření a sledování politiky. Potřebujeme je propojit s organizacemi občanské společnosti v EU. Potřebujeme do nich vložit své investice a posílit jejich schopnosti.

Konečně se dostávám k otázce týkající se regionálních zvláštností v rámci našeho sousedství a jejich přispění k našim celkovým cílům. Individuální přístup k jednotlivým sousedním regionům by měl zůstat klíčovým znakem evropské politiky sousedství. Navíc jsem přesvědčen, že by evropská politika sousedství měla podporovat regionální spolupráci mezi svými partnery, zejména v kontextu Východního partnerství a Unie pro Středomoří, které jsou hlavními, ale ne jedinými, regionálními rozměry evropské politiky sousedství.

Prostřednictvím Východního partnerství zavedla EU odvážný program, jehož cílem je prohloubení vztahů s šesti východními partnery, a to jak dvoustranných, tak i vztahů v rámci skupiny. Osmnáct měsíců od pražského summitu bylo dosaženo značného pokroku při vytváření nových smluvních vztahů a mnohostranná spolupráce se velmi zintenzívnila. Přezkoumání evropské politiky sousedství nám dává možnost vidět tyto první úspěchy a úspěšně se připravit na summit, který se má konat v Budapešti v květnu příštího roku.

Také Unie pro Středomoří pokročila kupředu. Navzdory politickým obtížím spojeným s mírovým procesem na Blízkém východě se pracuje na vytvoření sekretariátu a bylo vykonáno mnoho práce na projektech, které budou Unií pro Středomoří podporovány. V rámci přezkoumání potřebujeme najít konkrétní způsob, jak provést tuto iniciativu. Musíme pomoci splnit její základní cíl – vytvořit pracovní místa, podpořit růst a inovační schopnost, které budou v příštích letech akutně potřebné v oblasti Středomoří.

Nakonec bych rád přešel k otázce politických a finančních nástrojů a v neposlední řadě k otázce zdrojů.

Akční plány evropské politiky sousedství prokázaly svůj význam jako ústřední nástroj pro provádění politiky. Nyní, když vstupujeme do druhé generace, potřebujeme, aby byly konkrétnější a lépe propojené s programem reforem partnerských zemí a s finančními zdroji nezbytnými pro jejich provedení.

Evropský nástroj sousedství a partnerství skokově změnil způsob poskytování naší pomoci. Ale mnoho partnerů zdůrazňuje, že by se mělo vynaložit více úsilí pro spojení priorit akčních plánů evropské politiky sousedství s finanční spoluprací a že finanční podpora by se měla poskytovat rychleji, s menší byrokracií a měla by s větší pružnosti reagovat na nově se objevující potřeby. Partnerské země nás také požádaly, abychom se podrobněji zabývali předvstupní pomocí. Nad tím se vážně zamyslíme, ale budeme potřebovat vaši podporu.

Existuje spojitost mezi výkonností a kontrolou. Vím, že jste znepokojeni demokratickou kontrolou vnějších výdajů: „demokratická kontrola“ vykonávaná prostřednictvím evropského nástroje sousedství a partnerství fungovala dobře a mimo tento rámec jsme vždy byli vstřícní vůči požadavkům Parlamentu na konzultace a diskuze. Měli bychom se pečlivě zamyslet předtím, než tento proces a obecně celkovou přípravu a poskytování naší pomoci učiníme obtížnějším a formálnějším. Měl bych zde rovněž zdůraznit jednu velmi důležitou věc.

Pomoc sousedním zemím se zásadně liší od klasické rozvojové pomoci,. Potřebujeme být schopni rychle reagovat na objevující se potřeby a vyvíjející se cíle evropské politiky. Potřebujeme být dostatečně hbití, abychom se přizpůsobili programům reforem partnerských zemí a jejich potřebám.

Váhám, zda mám mluvit o finančních zdrojích a tom, v čem je skutečně obtížná hospodářská a finanční situace pro EU. Určitě lze dosáhnout vyšší efektivity, a to lepším směřováním a poskytováním pomoci. Je zde vzdálenost, kterou musíme urazit v rámci rozvoje inovačních finančních nástrojů. Můžeme lépe koordinovat pomoc poskytovanou EU a členskými státy, když budeme využívat akčních plánů při vytváření svých programů. Ale buďme upřímní, potřebujeme si sami poskytnout finanční prostředky na podporu realizace odvážné politiky. Nemůžeme žádat o dalekosáhlé reformy a odpírat potřebnou podporu. K evropské politice sousedství se musí v rámci dalšího finančního rámce přistupovat jako k prioritě.

Vážený pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci, rád bych řekl pár slov na závěr.

Toto jsou naše úvahy, které se týkají mnoha otázek vyplývajících z tohoto strategického přezkoumání. Jedná se o předběžné úvahy a předpokládám, že se budou v rámci pokračování konzultačního procesu i nadále rozvíjet a budou konkrétnější. Dne 1. února pozvu spolu s vysokou představitelkou Ashtonovou členské státy EU a partnerské státy evropské politiky sousedství na ministerskou konferenci. Očekáváme, že nám tato konference poskytne vodítko pro návrhy, které budeme předkládat v dubnu formou sdělení Radě a Evropskému parlamentu.

Chtěl jsem však již dnes s Vámi sdílet tyto první úvahy, abych slyšel Vaše reakce a návrhy. Pokud chceme, aby se evropská politika sousedství stala opěrným bodem pro naše sousedy, a odrážela tak cíle smlouvy, potřebujeme Vaše názory a Vaši podporu.


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website