Chemin de navigation

Left navigation

Additional tools

Štefan Füle Evropský komisař pro rozšíření a politiku sousedství Euregio Egrensis konference Chyše, 9. října 2010

Commission Européenne - SPEECH/10/551   09/10/2010

Autres langues disponibles: aucune

SPEECH/10/551

Štefan Füle

Evropský komisař pro rozšíření a politiku sousedství

Regionální politika EU

Euregio Egrensis konference

Chyše, 9. října 2010

Vážené dámy a pánové!

Děkuji za slovo. Zároveň bych rád poděkoval za pozvání. Přijal jsem ho skutečně rád. A to nejen z toho důvodu , že mám - jak nejspíš víte - k tomuto kraji osobní vztah. Především jsem ovšem přesvědčen, že politika EU má svůj základ právě na regionální úrovni.

Důkazem je i mé portfolio, které mám v rámci Evropské komise na starost. Jeho podstatnou část představuje Politika sousedství, pro kterou je typická např. přes-hraniční spolupráce.

V praxi to znamená, že principy, které se osvědčily při upevňování a rozvoji vztahů mezi členskými zeměmi EU, se snažíme uplatnit i na sousedy Unie. Jinými slovy – převedli jsme tuto důležitou dimenzi z vnitřní do zahraniční politiky.

Snad mi na základě vlastní zkušenosti dáte za pravdu, že ta pomyslná dělící linie je velmi úzká. Pokud vůbec existuje… Koneckonců - za příklad může posloužit i naše dnešní setkání "EUREGIO EGRENSIS" tady na zámku v Chyši.

Troufnu si říci, že jeho význam překračuje hranice Karlovarska a Bavorska či Saska, případně Duryňska. Respektive - zapadá do mozaiky česko-německých vztahů, které vždy daleko přesahovaly bilaterální úroveň.

Bez nadsázky – ty byly, jsou a budou důležité minimálně pro celou střední Evropu. A podle mého názoru mají zásadní význam i v rámci evropské integrace. Ostatně - to se ukázalo nejlépe např. při ratifikaci Lisabonské smlouvy.

Jistě si vzpomenete - ten proces vrcholil právě před rokem. V té době jsem byl členem vlády a získal jsem neodbytný pocit, že Lisabonskou smlouvu lze přirovnat k yettimu. Protože všichni o ní mluvili, ale nikdo ji neviděl…

Ale vážně – dnes jsme o rok dál a potvrdilo se, že Lisabonská smlouva nemá sloužit minulosti, ale budoucnosti. Za sebe mohu říci, že mi teď ze všeho nejvíc připomíná lasturu, kterou je třeba naplnit. To znamená: vtisknout EU její budoucí podobu.

Regionální politika hraje v tomto úsilí klíčovou roli. Kvůli přímé vazbě ne Strukturální fondy EU existuje v této souvislosti existuje tendence hovořit převážně o penězích.

Ale s horizontem "nastavené dlaně" určitě nevystačíme. Protože strukturální politika EU se opírá ne o peníze, ale o mnohem vyšší princip. A tím je soudržnost.

Dovolte mi připomenout jednoho z nejuznávanějších Evropanů a bývalého prezidenta bruselské exekutivy v letech 1985-1995: Jacquesa Delorse. Ten svou evropskou vizi postavil svého času na 3 klíčových zásadách, mezi které zahrnul: Konkurenci, která povzbuzuje; spolupráci, která posiluje; a solidaritu, která spojuje.

To jsou základy, na kterých dnes EU stojí. A její stabilita se bude odvíjet v přímé závislosti na tom, jak se nám podaří udržet všechny 3 zmíněné faktory v rovnováze. Ostatně, potvrzuje to mj. i naše vlastní zkušenost, stále ještě relativně čerstvého data, se vstupem do EU.

Právě rozšíření Unie do střední a východní Evropy, respektive přijetí celkem 12-cti nových členských zemí během necelých 3 let dokazuje, že v evropské integraci lze dál krok za krokem uvážlivě pokračovat. A to bez nějakého vážnějšího rizika z otřesu, který by mohl celou stavbu případně ohrozit.

Velkou zásluhu na tom měla a má především již zmíněná unijní politika soudržnosti, která patří doslova ke genofondu Unie. Protože bez ní by nemohla nejen existovat, ale ani vzniknout.

Těžko pro to najít lepší důkaz, než jsou slova dalšího z velkých Evropanů – jednoho z otců zakladatelů - Roberta Schumana, který kdysi prohlásil: „Sobectví už se nevyplácí!“

Díky tomu už na sebe jednotlivé státy na našem kontinentu dávno nehledí jako na případnou kořist. A naopak, rozvoj každé členské země EU se stal společnou záležitostí všech.

Není v tom žádná romantika z dob Dumasových mušketýrů. Jen pochopení, že jinak to nejde. Protože sám, případně na úkor druhých, nemá nikdo šanci v celosvětovém měřítku dlouhodobě obstát. Ani ti na první pohled nejsilnější.

Politika EU má v tomto směru zcela konkrétní podobu, a to ve formě již zmíněných Strukturálních fondů (SF). Dnes stojíme ve čtvrtém roce rozpočtového období 2007-2013.

V jeho rámci mají SF v rozpočtu Unie vyčleněno 347 miliard Euro. To odpovídá plným 35%-tům z celkového objemu financí EU. Zároveň je třeba říci, že v rámci SF na toto programovací období došlo k zásadnímu posunu.

Konkrétně: výrazně totiž posílilo postavení regionů jako hlavních příjemců financí z rozpočtu EU. Jen pro srovnání: V roce 1989 získaly nejchudší regiony z rozpočtu cca 56%. Současný finanční rámec pro ně předpokládá až 85% z celkového objemu financí vyčleněných pro SF.

To je samozřejmě naprosto logické. Po zatím poslední 5. vlně rozšíření (2004-2007), dokončené vstupem Bulharska a Rumunska (2007), má Unie celkem nejen 27 členských zemí, ale také 268 regionů.

Jejich ekonomická a sociální situace se přitom pochopitelně mnohdy zcela zásadně liší. A to mnohem víc než při srovnání jednotlivých států. Navíc naprostá většina regionů zvláště v nových členských zemí je chudší než evropský průměr.

Rozpočet SF na současné programovací období tuto skutečnost zcela jasně reflektuje: Více než polovina z vyčleněných financí připadá na nové členské země (konkrétně cca 52%). I když, co do počtu obyvatel, představují přibližně jen pětinu Evropy (21%)

Cílem EU samozřejmě bylo zmenšit existující rozdíly už v před-vstupní etapě. Do značné míry se tato politika setkala s hmatatelným úspěchem. Přesto zatím stále, zejména v některých zemích, přetrvávají v ekonomicko-sociální sféře značné disproporce či výkyvy.

Bylo by však chybou soustředit se v tomto směru výhradně na nové členské státy. Protože chudoba a nezaměstnanost postihuje i lidi žijící v ekonomicky nejsilnějších zemích či regionech Unie.

Dovolte mi alespoň jeden příklad: Brusel, který bezesporu patří k nejbohatším v rámci celé EU, dlouhodobě vykazuje míru nezaměstnanosti, která patří k nejvyšším v celé Unii. V současnosti se pohybuje na úrovni kolem 20%.

Ale Evropa by nebyla Evropou, pokud by nechala ty nejslabší, nejpomalejší a nejméně efektivní bez povšimnutí a bez pomoci. Takže nemusíme být fatalisty... To platilo, platí a bude platit - pro členské státy, stejně jako pro regiony.

Je tedy zřejmé, že politika soudržnosti bude i do budoucna hrát stejně klíčovou roli jako dnes. A je to pochopitelné, protože regiony nesou v největší míře veškeré dopady a důsledky všech jevů a tendencí, kterým je EU nucená čelit.

Ať už jde o zvyšovaní tlaků globální ekonomické krize nebo světové konkurence na firmy; případě - někde nedostatek pracovních sil, či jinde zase nedostatek pracovních příležitostí; nebo ničivé záplavy, které přicházejí stejně nečekaně, jako se vracejí; nemluvě o problémech kvůli rostoucím cenám pohonných hmot např. ve veřejné dopravě, respektive kvůli odchodu lidí z venkova do měst apod.

Murphyho legislativci by nejspíš byli schopni v této souvislosti zformulovat příslušný zákon, který by odrazil skutečnost, že čím chudší region, tím horší dopady - ovlivňující jeho vyhlídky ekonomického růstu, stejně jako kvality života jeho obyvatel atd.

My, doufám, se spokojíme se závěrem, že politika soudržnosti EU zůstane jako zcela nepostradatelná i nadále jedním z hlavních pilířů. Co však vyloučit nelze, že určitou změnou projdou její formy.

Moderní Evropa, v moderním světě, potřebuje moderní politiku soudržnosti, která nám umožní úspěšně čelit všem výzvám včas a zároveň každou z nich obrátit v novou příležitost.

A znovu - i tady jednoznačně platí, že naše pozornost míří do budoucnosti, ne do minulosti. Ostatně vnímám, že tento zcela logický trend reflektuje i letošní cena EUREGIO EGRENSIS. Vždyť co je větším příslibem budoucnosti než mládí a sport?

Dovolte mi proto, abych na závěr poblahopřál oceněným a Vám všem poděkoval za pozornost.


Side Bar

Mon compte

Gérez vos recherches et notifications par email


Aidez-nous à améliorer ce site