Navigation path

Left navigation

Additional tools

EVROPSKÁ RADA
PŘEDSEDA

CS

New York 26. září 2012

EUCO 178/12

PRESSE 402

PR PCE 152

Projev předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye na 67. Valném shromáždění OSN

Předseda Evropské rady Herman Van Rompuy dnes v New Yorku jménem Evropské unie promluvil na 67. Valném shromáždění OSN.

Ve svém vystoupení se předseda Van Rompuy zaměřil na vývoj v arabském světě a znovu zopakoval, že EU podporuje demokratickou transformaci, která vzešla z arabského jara: „Je na každé zemi, aby sama určila, jakou cestou se bude ubírat, a vyšla vstříc přáním svého lidu. Evropská unie je odhodlána tyto země podporovat na každém jejich kroku. Cesta to bude dlouhá. Znovu chci zdůraznit: stále věříme v poselství arabského jara.“

V souvislosti s otázkou nedávných násilných protestů Herman Van Rompuy v projevu k čelným světovým představitelům uvedl: „Každý z nás v tomto sále je odpovědný za obranu a prosazování tolerance a úcty.“

Pokud jde o občanskou válku, která sužuje Sýrii, vyzval předseda Evropské rady k politické transformaci pod syrským vedením a prohlásil: „Pro osoby odpovědné za represe není v budoucnu v Sýrii místo a je bezpodmínečně nutné, aby odstoupily.“

V závěru svého vystoupení věnovaném stavu světové ekonomiky vyzval předseda Van Rompuy ke koordinovanému úsilí o globální hospodářské oživení: Ačkoli krize stále přetrvává, zdá se, že odhodlání, které panovalo po pádu banky Lehman Brothers, v současnosti poněkud ochablo – my jej však musíme znovu vzkřísit. Všechny velké ekonomiky musejí svým dílem přispět k tomu, aby se světová ekonomika navrátila na cestu růstu.“

* * *

FR

Vážený pane předsedo Valného shromáždění, vážený pane generální tajemníku Organizace spojených národů, Vaše Excelence, dámy a pánové,

pokrok demokracie, k němuž od vytvoření OSN dochází ve velkých po sobě jdoucích vlnách, dostal nový impuls, z něhož se můžeme všichni radovat.

Aniž bych chtěl podceňovat problémy a neštěstí na jiných místech, chtěl bych zmínit zejména pozitivní vývoj v Myanmaru a Somálsku a mladé demokracie po celém světě, například Východní Timor. Především mám však dnes samozřejmě na mysli probíhající transformaci v arabském světě.

EN

Když se tyto historické změny po arabském světě šířily, rozdmýchaly směs hlubokých emocí u všech přihlížejících, přímo v regionu i jinde. Byl cítit strach – strach z krveprolití a regionální nestability, ze vzestupu extremismu – a nejistota z toho, co přijde. Svět však převážně vyjadřoval solidaritu, pochopení a naději.

My v Evropě, geograficky tak blízko a se společnostmi s tak hlubokými vazbami na společnosti v zemích procházejících dramatickými změnami, jsme si také s naléhavostí uvědomovali, že tyto změny – a rizika i příležitosti, které v budoucnu přinesou – přímo ovlivní jakožto sousedy i nás.

Očekávání byla pochopitelně vysoká. Bylo lákavé nahlížet na události v Tunisu nebo Káhiře jako na začátek pohádky… Zde se však píší dějiny. A ty obsahují i stinné stránky – některé z nich bohužel vznikají právě v této chvíli. I zde platí jednoduchá pravda: dosáhnout trvalé změny vyžaduje čas. Nové demokratické instituce nefungují hladce zázrakem. Ke zlepšení ekonomik nebo vytvoření pracovních míst pro milióny mladých mužů a žen nedojde mávnutím kouzelného proutku. Hluboké napětí se neuvolní náhle po odchodu diktátora.

Stojíme před dlouhou cestou transformace. Bezpochyby se nevyhneme zklamáním; sejdeme z cesty, narazíme na překážky a setkáme se s nezdarem. Pevně však věřím, že přes všechny obtíže se tato cesta ubírá správným směrem.

A není návratu. Ať již budoucnost přinese cokoli, arabské jaro zůstane zásadním mezníkem. Změna je nezvratná. Jakmile byl jednou dán prostor hlasu lidu – a pro všechny, kterým do té doby nebylo nasloucháno, to je nezapomenutelná zkušenost –, nemůže být umlčen.

Je na každé zemi, aby sama určila, jakou cestou se bude ubírat, a vyšla vstříc přáním svého lidu. Evropská unie je odhodlána tyto země podporovat na každém jejich kroku. Cesta to bude dlouhá. Znovu chci zdůraznit: stále věříme v poselství arabského jara.

Evropané si dobře uvědomují, že politická změna není bezbolestná a nedojde k ní přes noc. O dlouhých transformacích víme své. V době, kdy začala evropská integrace, již za mého života, většina zemí, které jsou dnes její součástí, ještě nebyly demokraciemi. Změnu takového rozsahu bychom neměli posuzovat podle rychlosti, nýbrž podle jejího směřování a pokroku dosaženého na základě nespočetných dílčích kroků.

Výchozím bodem jsou svobodné a spravedlivé volby, a vítáme proto skutečnost, že v Tunisku, Libyi, Egyptě a dalších zemích byly s úspěchem uspořádány demokratické volby, v nichž mnozí občané poprvé v životě volili svobodně – a pro něž jsme rádi poskytli odborné poradenství celostátním i místním orgánům.

Aby tento ohromný demokratický proces nakonec přinesl pracovní místa, sociální spravedlnost a svobodu projevu pro všechny, bude muset každý den překonávat překážky v podobě korupce, byrokracie a ekonomických privilegií a nepolevit v politickém odhodlání zajistit inkluzivnost. To vyžaduje značné úsilí, k němuž přispívají mnozí. Z naší strany nabízíme po celém regionu poradenství podnikatelům a úředníkům, pomáháme s přípravou soudců a policistů, podporujeme novináře a občanskou společnost.

Z našich zkušeností vyplývá, že společnosti jsou silnější, pokud se do politického a hospodářského života svých zemí mohou plně zapojit ženy, když je nasloucháno jejich hlasu a jsou respektována jejich rozhodnutí.

Po získání moci může být někdo v pokušení nepřiznat některá práva, která byla donedávna všem odpírána. Demokracie však může vzkvétat jen tehdy, když dá veškerému svému lidu -- bez ohledu na pohlaví, náboženství, jazyk nebo etnickou identitu -- stejnou váhu a stejná práva, která jsou zaručena zákonem i v praxi.

A konečně, více lze dosáhnout, spolupracují-li spolu sousední země – a právě proto se dělíme o zkušenosti z naší Evropské unie, pokud jde o otázky jako propojení energetických sítí nebo odstraňování regionálních překážek obchodu.

Jedním z největších úspěchů Evropské unie je smír kdysi znepřátelených stran uzavřený v zájmu míru, demokracie a prosperity.

Základními hodnotami, bez nichž si harmonické soužití nelze představit, jsou úcta, tolerance a nenásilí.

Jedná se přitom o hodnoty velmi křehké, o jejichž zachování musíme neustále usilovat, zejména v dnešním globalizovaném digitálním světě, v němž se zprávy všeho druhu šíří rychleji než kdy předtím a lze je snadno zneužít.

Být tolerantní znamená být schopný přijmout kritiku, otevřít se dialogu, zříci se násilí – taková tolerance je důkazem sebedůvěry. Klíčovým předpokladem harmonického soužití je současně i respektování víry a přesvědčení druhých. V otevřené společnosti, která hájí svobodu projevu, nabývají pojmy tolerance a úcta svého plného smyslu. Každý z nás v tomto sále je odpovědný za obranu a prosazování tolerance a úcty v našich zemích i mezi nimi navzájem. Násilí a zabíjení, jejichž obětí se stal i americký velvyslanec Christopher Stevens, jsou a navždy zůstanou neospravedlnitelnými činy, bez ohledu na důvody, které k nim vedly.

Vážený pane předsedo, rád bych se dnes jménem Evropské unie připojil k těm, kteří vyjádřili hlubokou lítost nad občanskou válkou sužující Sýrii. Nad zprávami o desetitisících mrtvých se celý svět otřásl hrůzou a zabíjení důrazně odsoudil, avšak musíme si přiznat, že vlnu brutálního násilí se nám zatím zastavit nepodařilo.

Je samozřejmostí, že Evropská unie a další země poskytují humanitární pomoc uprchlíkům, že podporujeme jednotlivce, kteří riskují život, aby přinesli důkazy o hrůzných masakrech, že naši diplomaté v Damašku maximálně podporují úsilí OSN o mírové řešení, avšak dokud se mezinárodní společenství jako celek neodhodlá zasáhnout a ukončit toto nesmyslné násilí, které může mít ničivý dopad na celý region, zůstaneme zcela bezmocní.

Vážený pane předsedo, rád bych zde ocenil vynikající práci a nepolevující odhodlání generálního tajemníka i zvláštního vyslance pana Brahimiho, kteří se snaží nalézt řešení tragické situace v této zemi. Vítám rovněž iniciativy, jejichž cílem je dosáhnout toho, aby se hlavní regionální aktéři spojili, a to na základě soudržného mezinárodního přístupu. Vedoucí představitelé EU již před časem vyzvali všechny členy Rady bezpečnosti ke spolupráci s cílem zastavit násilí. Dnes je tato výzva ještě naléhavější.

Sýrie musí rychle postupovat na cestě k politické transformaci pod syrským vedením, musí reagovat na očekávání svého lidu, který volá po demokracii, a současně plně respektovat občanská a lidská práva menšin. Jiné východisko neexistuje. Pro osoby odpovědné za represe není v budoucnu v Sýrii místo a je bezpodmínečně nutné, aby odstoupily.

Pokračování konfliktu povede k další radikalizaci a k dalšímu zbytečnému krveprolití, ze kterého se země bude dlouho vzpamatovávat.

Ve složité a nestabilní bezpečnostní situaci se však nachází i řada dalších zemí a regionů. Události arabského jara by neměly odvádět naši pozornost od naléhavého úkolu, kterým je mír na Blízkém východě – ba právě naopak.

Naléhavé jsou i další záležitosti. Je například nutné řešit nestabilitu a humanitární situaci v oblasti Sahelu, nastolit mír a stabilitu v oblasti afrických Velkých jezer, je třeba přesvědčit KLDR, aby se vzdala svého jaderného a raketového programu, a vyjednat řešení íránské jaderné otázky, což je záležitost, ve které se Unie přímo angažuje.

Všemi uvedenými otázkami se musíme zabývat a mít přitom napaměti, že trvale udržitelná řešení vyžadují politickou vůli všech zúčastněných zemí. Stejně tak je důležité zmírnit napětí v námořních oblastech ve východní a jihovýchodní Asii a řešit spory smírně v duchu spolupráce a v souladu s mezinárodním právem.

Stojí před námi řada globálních výzev, které je třeba řešit společně. Ať už jde o boj proti změně klimatu, nebo o snižování chudoby ve světě, bez mnohostranné spolupráce úspěchu dosáhnout nelze. Právě proto Evropská unie plně podporuje silnější, účinnější a efektivnější OSN.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové – lidé v našich zemích chtějí práci. I v této oblasti je nezbytně nutné spolupracovat na globální úrovni, protože právě spolupráce je nejlepším způsobem, jak zajistit celosvětovou hospodářskou obnovu.

Naše ekonomiky jsou nyní natolik těsně provázány, že žádná země nemůže své problémy vyřešit sama a žádná země si nemůže dovolit ignorovat problémy jiných zemí. Jsme si toho vědomi? Jsme. Řídíme se podle toho? Rozhodně ne v takové míře, v jaké bychom měli.

V roce 2008, kdy vypukla globální finanční krize, celý svět najednou na okamžik zpozorněl a uvědomil si naléhavost situace. Výsledkem bylo zřízení nových fór, přijetí společných závazků a koordinovaných opatření. Ačkoli krize stále přetrvává, zdá se, že odhodlání, které panovalo po pádu banky Lehman Brothers, v současnosti poněkud ochablo – my jej však musíme znovu vzkřísit.

Všechny velké ekonomiky musejí svým dílem přispět k tomu, aby se světová ekonomika navrátila na cestu růstu. Růst globální ekonomiky závisí na strukturálních reformách v každé z našich zemí a na tom, jak se nám podaří omezit makroekonomické nerovnováhy mezi nimi.

Evropská unie přispívá svým dílem k tomuto společnému úsilí. Děláme maximum proto, abychom překonali současné problémy v zemích eurozóny. Vytváříme silnější ochranné valy v zájmu zajištění stability společné měny. Reformujeme naše ekonomiky, aby byly konkurenceschopnější a vytvářely pracovní místa. Přistoupili jsme k budování bankovní unie, abychom mohli lépe zvládat a omezovat rizika ve finančním sektoru, a v průběhu nadcházejících měsíců vypracujeme plán, který se bude týkat našeho dalšího směřování i toho, jak by měla naše hospodářská a měnová unie vypadat za deset let.

Ušli jsme již dlouhý kus cesty a naše společné úsilí přináší první plody. Přestože jsme ještě nedošli do cíle, pevně věřím, že naše úsilí bude korunováno úspěchem a že Evropskou unii tato zkušenost posílí, a to nejen z ekonomického, ale i z politického hlediska.

FR

To je vše, co jsem zde chtěl říci, ale přece jen bych rád na závěr dodal, že my, Evropané, nevnímáme řešení této finanční krize pouze jako záležitost měnových transakcí a vyrovnaných rozpočtů. Velmi dobře si uvědomujeme, že v sázce je budoucnost celého evropského projektu.

Tento projekt se zrodil s cílem ukončit období válečných konfliktů a diktatur, které po dlouhá léta ničily náš kontinent. Za šedesát let existence nám Evropská unie umožnila skoncovat s nacionalisticky motivovanou nenávistí mezi jednotlivými zeměmi a vybudovat unii založenou na míru a úsilí o sociální spravedlnost a prosperitu. Zachování a upevňování těchto hodnot je naším každodenním úkolem. O to, co jsme získali, můžeme totiž kdykoliv přijít.

A právě Valné shromáždění a OSN mají za úkol na globální úrovni neúnavně usilovat o plnění výše zmíněných úkolů, které se týkají nás všech, s cílem dosáhnout dalšího pokroku a větší harmonie v dnešním světě.

Děkuji Vám za pozornost.


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website