Navigation path

Left navigation

Additional tools

Evropská komise - Přehled údajů

Otázky a odpovědi: Komise stanoví plán prohloubení evropské hospodářské a měnové unie

Brusel 6. prosince 2017

Komise stanoví plán prohloubení evropské hospodářské a měnové unie

Jaké jsou prvky balíčku?

Proč je tento balíček předkládán nyní?

Tento balíček je splněním závazku, který učinil předseda Komise Jean-Claude Juncker v projevu o stavu Unie z roku 2017, totiž představit konkrétní další kroky k dalšímu prohloubení evropské hospodářské a měnové unie (HMU).

V návaznosti na vizi vytýčenou ve zprávě pěti předsedů z června 2015 a na diskusní dokumenty o prohloubení hospodářské a měnové unie a o budoucnosti financí EU z jara 2017 stanoví Evropská komise plán prohloubení hospodářské a měnové unie, včetně konkrétních kroků, jež mají být učiněny během příštích 18 měsíců. Jako součást tohoto balíčku je rovněž předložena řada iniciativ. Celkovým cílem je do roku 2025 posílit jednotu, efektivitu a demokratickou odpovědnost evropské hospodářské a měnové unie.

Výrazné oživení v ekonomice EU i v ekonomice eurozóny spolu s růstem ve všech členských státech, nezaměstnaností na nejnižší úrovni od roku 2008 a ekonomické náladě na nejvyšší úrovni od roku 2000 vytváří prostor k realizaci reforem nezbytných pro jednotnější, efektivnější a demokratičtější HMU: je třeba opravit střechu, dokud svítí slunce.

Tento pozitivní vývoj je rovněž potvrzen novým bleskovým průzkumem Eurobarometr o eurozóně, který byl dnes zveřejněn a ve kterém 64 % respondentů uvedlo, že euro je pro jejich zemi dobré, což je nejvyšší dosud zaznamenaná hodnota od zavedení eurobankovek a euromincí v roce 2002.

Dnešní balíček je součástí širšího plánu na vybudování jednotnější, silnější a demokratičtější Unie předsedy Komise Junckera, jakož i výsledné agendy lídrů předložené předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem v souvislosti se zasedáním v Sibiu, kde by měla být dne 9. května 2019 učiněna významná rozhodnutí o budoucnosti Evropy.

Tento balíček, který rovněž vychází z myšlenek předložených Evropským parlamentem a francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem v jeho sorbonnském projevu v září, je předložen před inkluzivním zasedáním eurosummitu dne 15. prosince 2017, kde se setkají vedoucí představitelé EU, aby poprvé jednali o dalších krocích, které mají být podniknuty, a zvláštním setkáním, které je plánováno na 28. – 29. června 2018 za účelem dosažení konkrétních rozhodnutí.

Proč je prohlubování hospodářské a měnové unie důležité?

V posledních letech byly vyjádřeny mnohé názory na dokončení hospodářské a měnové unie. Stanoviska se mohou lišit, ale existuje široká shoda na tom, že je třeba dosáhnout dalšího pokroku. Významně přispěl také Evropský parlament a proběhla důležitá jednání v Euroskupině.

Prohlubování HMU je prostředkem, který má jasný cíl: více pracovních míst, růstu, investic, sociální spravedlnosti a makroekonomické stability. Jednotná měna skýtá Evropanům ochranu a příležitosti a silná a stabilní eurozóna má zásadní význam pro její členy, jakož i pro EU jako celek.

Hospodářská a finanční krize, která v eurozóně nezačala, odhalila některé institucionální nedostatky evropské HMU. Díky rozsáhlým institucionálním reformám je nyní HMU robustnější než kdykoli dříve, ale její architektura ještě není dokončena. Dnešní plán prohloubení evropské HMU zohledňuje přetrvávající problémy a stanoví další postup.

Prohlubování HMU bylo jednou z hlavních priorit Junckerovy Komise, jak je uvedeno v politických směrech. Jako součást tohoto balíčku se rovněž předkládá řada nových iniciativ. Nejde o první ani poslední kroky v procesu dokončování evropské hospodářské a měnové unie, avšak v celkovém úkolu představují další významné milníky.

Plán prohloubení hospodářské a měnové unie

Jaký harmonogram má Komise na mysli?

V návaznosti na agendu lídrů se v nadcházejících měsících očekávají konkrétní rozhodnutí. Komise se domnívá, že je třeba se dohodnout na plánu, který by měl zahrnovat řadu opatření, jež by měla být přijata během příštích 18 měsíců. Tato opatření jsou shrnuta na konci sdělení o dalších krocích k dokončení evropské hospodářské a měnové unie.

Při snaze o dosažení pokroku na všech těchto frontách bude důležité mít jasno o směru na období 2019–2024 s cílem prohloubit evropskou hospodářskou a měnovou unii do roku 2025. Plán předložený Komisí tudíž rovněž připomíná hlavní kroky, jež budou nadále zapotřebí i po roce 2019, a to na základě diskusního dokumentu o prohloubení hospodářské a měnové unie. Tyto kroky by měly být součástí společného pojetí, jehož má být dosaženo do poloviny roku 2018.

Evropský měnový fond

Proč Komise navrhuje vytvořit Evropský měnový fond?

Od roku 2012 hraje Evropský mechanismus stability (ESM) rozhodující úlohu, pokud jde o pomoc členským státům znovu získat přístup k trhům se státními dluhopisy či o něj nepřijít. To přispělo k zajištění stability eurozóny jako celku.

I když tlak během krize vedl k mezivládnímu uspořádání, bylo už v daném okamžiku jasné, že toho by bylo možno rovněž dosáhnout v rámci Smluv o EU.

Silnější institucionální ukotvení přispěje k vytváření nových synergií, zejména pokud jde o transparentnost, právní přezkum a efektivitu finančních zdrojů Unie. Rovněž může přispět k dalšímu zlepšení spolupráce s Evropskou komisí a demokratické odpovědnosti vůči Evropskému parlamentu.

Komise se snaží vycházet z dobře zavedené struktury ESM a zřídit nový Evropský měnový fond (EMF) jako robustní subjekt pro zvládání krizí, pevně ukotvený v právním rámci Unie. To již bylo stanoveno ve zprávě pěti předsedů a vyzval k tomu i Evropský parlament.

Jaké funkce a rysy bude mít EMF?

EMF bude nástupcem ESM, přičemž se v podstatě uchovají současné finanční a institucionální struktury ESM, avšak zvýší se jeho efektivita, transparentnost a demokratická odpovědnost, a to při plném respektování úlohy vnitrostátních parlamentů.

EMF bude nadále poskytovat podporu finanční stability členským státům v nouzi, získávat finanční prostředky formou vydávání nástrojů kapitálového trhu a provádět transakce na peněžním trhu. Kromě toho návrh zavádí nové prvky:

  1. EMF bude s to poskytnout jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí (SRF). Bude působit jako půjčovatel poslední instance, a tak v konečném důsledku chránit daňové poplatníky v nepravděpodobném případě, že SRF nebude mít dostatečné prostředky k usnadnění řádného řešení krize banky, která se ocitla v problémech. Vytvoření tohoto mechanismu jištění, který by měl být ve střednědobém horizontu rozpočtově neutrální, již členské státy schválily v roce 2013.
  2. Návrh umožňuje v naléhavých situacích rychleji rozhodovat posílenou většinou 85 % hlasů, přičemž jednomyslnost by zůstala zachována u všech důležitých rozhodnutí s finančním dopadem.
  3. Návrh stanoví přímější zapojení EMF (spolu s Evropskou komisí) do správy programů finanční pomoci.
  4. Návrh zmiňuje možnost, aby Evropský měnový fond vyvíjel nové finanční nástroje, které by mohly být obzvlášť užitečné při podpoře možné stabilizační funkce v budoucnosti.

Bude mít EMF přístup ke stejným finančním prostředkům, jako má EMS?

EMF bude vycházet ze stávajících finančních a institucionálních struktur ESM v jejich nynější podobě. To znamená, že finanční síla, kterou bude mít k dispozici Evropský měnový fond pro reakci na krize, bude stejná, jakou má Evropský mechanismus stability, s celkovou úvěrovou kapacitou ve výši 500 miliard EUR. Stejně jako u ESM by Rada guvernérů EMF měla být s to tuto úvěrovou kapacitu zvýšit, pokud bude toto zvýšení považovat za vhodné a účelné.

Jaké další kroky budou následovat?

Tato iniciativa má formu návrhu nařízení Rady na základě článku 352 SFEU. Evropský parlament, který musí dát svolení, a Rada se vyzývají, aby tento návrh přijaly do poloviny roku 2019.

Začlenění obsahu Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě do právního rámce Unie při zohlednění vhodné flexibility začleněné do Paktu o stabilitě a růstu a uznávané Komisí od ledna 2015

Proč to Komise navrhuje?

Stejně jako u ESM je na rozhodnutí o zřízení Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě (známé též jako „rozpočtový pakt“) jako mezivládní smlouvy v roce 2012 třeba nahlížet jako na učiněné v situaci krize. Již tehdy se však 25 signatářských členských států[1] na naléhání Evropského parlamentu a Komise právně zavázalo začlenit obsah dané smlouvy do práva Unie do pěti let po jejím vstupu v platnost, což odpovídá 1. lednu 2018 (viz článek 16 uvedené smlouvy). Evropský parlament k tomu mezitím znovu vyzval.

Návrh vychází ze zásady, že začlenění mezivládních nástrojů do právního rámce Unie posílí jejich demokratickou legitimitu, zjednoduší právní rámec a sníží riziko překrývání.

Začlenění Smlouvy do práva Unie umožní soustavné a lepší sledování jako součást celkového rámce správy ekonomických záležitostí EU. Zohledňuje vhodnou flexibilitu začleněnou do Paktu o stabilitě a růstu a uznávanou Komisí od ledna 2015 a je plně v souladu se stávajícími pravidly definovanými v primárních a sekundárních právních předpisech.

Návrh také zachovává současnou praxi meziparlamentních setkání pořádaných každoročně Evropským parlamentem.

Jaké další kroky budou následovat?

Návrh o začlenění rozpočtového paktu do právního rámce Unie má formu směrnice Rady podle čl. 126 odst. 14 druhého pododstavce SFEU. Evropský parlament, který musí být konzultován, a Rada se vyzývají, aby tento návrh přijaly do poloviny roku 2019.

Nové rozpočtové nástroje pro stabilní eurozónu v rámci Unie

Komise předkládá sdělení o nových rozpočtových nástrojích pro stabilní eurozónu v rámci Unie. Sdělení nastiňuje konkrétně čtyři konkrétní funkce, které mají zásadní význam pro prohlubování evropské hospodářské a měnové unie, a u každé z nich navrhuje konkrétní další kroky. Navrhované nástroje jsou těsně propojeny a fungovaly by ruku v ruce s evropským semestrem.

  1. Podpoření národních reforem prostřednictvím nového nástroje pro provádění reforem a technické podpory na žádost členských států;
  2. Specializovaný nástroj pro konvergenci pro členské státy na cestě k přijetí eura;
  3. Jištění pro bankovní unii prostřednictvím ESM/EMF, jak bylo vysvětleno výše; a
  4. Stabilizační funkce, která má být použita k udržení úrovně investic v případě velkých asymetrických otřesů.

Aby byly tyto nástroje efektivní a maximalizoval se jejich dopad, a to i pro daňového poplatníka, musejí být dnes i napříště koncipovány a vyvinuty v plné synergii s financemi EU. Některé akce jsou plánovány na období 2018–2020. Další přijdou v květnu 2018 jako součást návrhů Komise na příští víceletý finanční rámec.

Evropský parlament a Rada se vyzývají, aby do poloviny roku 2018 přijaly návrh na posílení programu na podporu strukturálních reforem a změny nařízení o společných ustanoveních a dohodly se na společném mechanismu jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí.

Evropský parlament a Rada se vyzývají, aby do poloviny roku 2019 v kontextu návrhů příštího víceletého finančního rámce na období po roce 2020 přijaly návrhy na podporu strukturálních reforem, specializovaný nástroj pro konvergenci členských států mimo eurozónu a stabilizační funkci.

Podpora národních reforem

Co Komise navrhuje?

Komise stanoví dvě vzájemně se doplňující části: 1) nástroj pro provádění reforem na podporu reformních závazků členských států; 2) technickou podporu pro konkrétní opatření na žádost členských států.

V květnu 2018 předloží Komise podrobné návrhy pro období po roce 2020 jako součást svých návrhů na příští víceletý finanční rámec.

Již v období 2018–2020 hodlá Komise některé z těchto myšlenek rozpracovat dvěma způsoby.

Zaprvé, pro vyzkoušení myšlenky nástroje pro provádění reforem v pilotní fázi Komise navrhuje cílené změny nařízení o společných ustanoveních pro evropské strukturální a investiční fondy (ESIF). Tyto změny poskytnou členským státům možnost použít část výkonnostní rezervy těchto fondů na podporu provádění reforem identifikovaných v rámci evropského semestru.

Zadruhé, Komise navrhuje posílit technickou podporu dostupnou pro všechny členské státy a vypracovat specializovanou pracovní linii pro členské státy mimo eurozónu na jejich cestě k přistoupení k eurozóně. Z těchto dvou důvodů Komise navrhuje zdvojnásobit kapacitu stávajícího – a nedávno zřízeného – programu na podporu strukturálních reforem (PPSR) tak, aby do roku 2020 dosáhla výše 300 milionů EUR.

Jak by nový nástroj pro provádění reforem podporoval reformy jakožto součást procesu evropského semestru? Jak by se dosahovalo dohody o reformách?

Nový nástroj pro provádění reforem by po roce 2020 mohl fungovat takto:

  1. Členské státy by samy navrhly reformy ve svých národních programech reforem na základě úkolů stanovených v rámci evropského semestru.
  2. Následoval by strukturovaný dialog mezi Komisí a členským státem za účelem uzavření dohody o balíčku reformních závazků, který by zahrnoval řadu reforem, jež mají být provedeny během tříletého období.
  3. Členské státy by poskytly podrobný soubor opatření, mezníky pro provádění a harmonogram pro dokončení a podávaly by zprávy o pokroku spolu se svým národním programem reforem v rámci evropského semestru.
  4. V pozdější fázi by mohl být dohodnut druhý soubor reforem, například na žádost nově zvolené vlády.
  5. Byla by vypracována kritéria pro posouzení pokroku při plnění různých milníků. Toto posouzení by poskytovalo základ pro posouzení finanční podpory.

Co se rozumí pojmem technická pomoc na žádost členských států?

Evropský parlament a Rada na začátku roku 2017 na základě návrhu Komise schválily program na podporu strukturálních reforem (PPSR).
Tento program je nyní plně funkční a provádí jej Útvar Komise na podporu strukturální reformy.

Cílem programu je financovat poskytování cílené technické podpory členským státům, která jim pomůže s jejich reformními plány. Podpora je k dispozici všem členským státům EU, řídí se poptávkou a nevyžaduje žádné spolufinancování.

První zpětná vazba ukazuje, že poptávka výrazně převyšuje částky, které jsou v rámci PPSR dostupné. Komise navrhuje, aby technická podpora poskytovaná v rámci PPSR do roku 2020 výrazně posílila. Rovněž navrhne, aby tyto činnosti byly vykonávány i po roce 2020.

Podpora členských států na cestě k přijetí eura

Co Komise navrhuje?

Pro období 2018–2020 Komise navrhuje, aby byla zřízena specializovaná pracovní linie v rámci programu na podporu strukturálních reforem, jež by členským státům nabízela cílenou podporu na cestě k přijetí eura.

Tato podpora bude nabídnuta na žádost a bude zahrnovat všechny politiky, které mohou pomoci dosáhnout vysokého stupně konvergence, např. při řízení veřejných financí, v podnikatelském prostředí, ve finančním odvětví, na trhu práce a produktovém trhu a ve veřejné správě.

Členské státy, které budou mít zájem, se rovněž mohou rozhodnout přeprogramovat části svého rozpočtu na technickou pomoc v rámci evropských strukturálních a investičních fondů na projekty, které mají být podporovány z PPSR.

Pro období po roce 2020 Komise navrhne zřídit specializovaný nástroj pro konvergenci, a to v návaznosti na program na podporu strukturálních reforem.

Tato podpora nemění formální kritéria pro přijetí eura a není svázána s formálním postupem přípravy na přijetí eura, na který se vztahuje zvláštní systém podávání zpráv.

Jištění pro bankovní unii

Co Komise navrhuje?

Jištění by bylo aktivováno pouze jako poslední instance v případě řešení krize banky, pakliže by prostředky, které jsou k dispozici v Jednotném fondu pro řešení krizí, byly nedostatečné. Jako součást dnešního souboru opatření Komise navrhuje, aby budoucí Evropský měnový fond poskytoval úvěrovou linku nebo záruky Jednotnému fondu pro řešení krizí (viz též výše).

Proč Komise navrhuje, aby Evropský měnový fond sloužil jako jištění pro bankovní unii?

Vytvořením jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí (SRF) se zajistí, že bude dostupné financování pro usnadnění řádného řešení krizí bank, které se ocitly v problémech, pokud by SRF tyto prostředky neměl. Jištění bylo v zásadě schváleno již v roce 2013.

Panuje široká shoda, že Evropský mechanismus stability – budoucí Evropský měnový fond – je nejvhodnější k tomu, aby poskytoval jištění v podobě úvěrových linek nebo záruk Jednotnému fondu pro řešení krizí. Skýtá řešení, které by bylo přiměřeně veliké a snadno dostupné. Má též úvěrovou kapacitu, znalost tržních operací a důvěryhodnost, jež jsou k efektivnímu plnění funkce společného jištění nutné.

Jsou rovněž navržena zvláštní ujednání, aby se uspokojily zájmy členských států mimo eurozónu, které se připojí k bankovní unii, a to zajištěním rovného zacházení ve stejných situacích v rámci bankovní unie.

Budou daňoví poplatníci nuceni zase platit za řešení krizí bank v problémech?

Nikoli. Návrh bude naopak chránit daňové poplatníky v ještě větší míře, než je tomu dnes.

EMF působící jako jištění Jednotného fondu pro řešení krizí je nástrojem pro krajní případ. Pokud už by tuto funkci musel plnit, byl by EMF důvěryhodným poskytovatelem dodatečných peněžních prostředků v krátké lhůtě.

Veškeré příspěvky z EMF do Jednotného fondu pro řešení problémů by se získaly zpět od bankovního sektoru. Tím se zajistí, že náklady spojené s řešením krizí bank v problémech nezůstanou na bedrech daňových poplatníků. V konečném důsledku bude platit bankovní odvětví, což v průběhu času učiní jištění neutrálním pro veřejné finance.

Zřízením mechanismu jištění se ještě dále posílí důvěra v evropský bankovní systém a opatření přijímaná Jednotným výborem pro řešení krizí. Tím by se navíc dokonce snížila pravděpodobnost, že nastane situace, v níž by muselo být jištění nasazeno.

Stabilizační funkce

Proč je zapotřebí stabilizační funkce?

V důsledku sjednocení měnové politiky v prostoru s jednotnou měnou se změnily nástroje makroekonomické politiky, které mají v rukou zúčastněné členské státy. Přestože je každá země jiná a velikost a struktura hospodářství mají vliv na pravděpodobnost, že bude vystaveno otřesům, krize jasně ukázala, že prostředky dostupné jednotlivým členským státům eurozóny k absorpci dopadu velkých asymetrických otřesů jsou omezené a že některé z těchto států ztrácejí přístup na trhy, aby se mohly financovat samy. V některých případech to vyústilo v dlouhotrvající recesi a negativním vedlejším dopadům na jiné členské státy.

Stabilizační funkce na evropské úrovni by znamenala možnost rychle aktivovat zdroje pro členské státy v případě velkých asymetrických otřesů; doplňovala by úlohu vnitrostátních rozpočtů. To by pomohlo zmírnit dopady velkých asymetrických otřesů, ochránit investice v případě hospodářského útlumu a předešlo riziku negativních vedlejších dopadů. Tyto aspekty již byly projednány ve zprávě pěti předsedů.

Existují různé způsoby, jak zavést stabilizační funkci. V diskusním dokumentu o prohloubení hospodářské a měnové unie byly nastíněny tři možnosti: evropský systém ochrany investic, který by podporoval plánované a předem označené investice, například v oblasti infrastruktury nebo dovedností, které by jinak byly zrušeny nebo odloženy, dále pak evropský systém zajištění v nezaměstnanosti, který by působil jako zajišťovací fond vůči vnitrostátním systémům, a konečně fond pro horší časy, který by mohl pravidelně shromažďovat finanční prostředky od členských států, přičemž na předem stanoveném základě by se spustilo vyplácení. Všechny tyto možnosti mají své přednosti a mohou být rovněž postupem času kombinovány.

Co Komise navrhuje?

Zpráva pěti předsedů a diskusní dokument o prohloubení hospodářské a měnové unie stanovily důležité zásady, které zůstávají v platnosti: stabilizační nástroj by měl co nejvíce omezit morální hazard a neměl by vést k trvalým transferům, měl by být přísně podmíněn jasnými kritérii a soustavně zdravými politikami, zejména politikami vedoucími k větší konvergenci v rámci eurozóny, měl by být zapracován do právního rámce EU, být otevřený a transparentní vůči všem členským státům a nezdvojovat úlohu Evropského mechanismu stability – budoucího Evropského měnového fondu – jakožto nástroje pro řešení krizí.

Takováto funkce by doplňovala stabilizační úlohu vnitrostátních rozpočtů. Z tohoto důvodu musí členské státy nadále vytvářet a udržovat adekvátní fiskální rezervy, zvláště v příznivých dobách, jak je stanoveno v Paktu o stabilitě a růstu. V případě hospodářského útlumu by členské státy nejprve v souladu s paktem využily svých vnitrostátních automatických stabilizátorů a diskreční fiskální politiky.

V dnešním sdělení Komise stanoví stabilizační funkci, která by sdružila různé zdroje financování na úrovni EU za účelem udržení úrovně vnitrostátních investic v případě velkých asymetrických otřesů. To je v souladu s významem, který tato Komise přikládá investicím jakožto hnací síle dlouhodobého růstu, a umožnilo by to rychlejší zavádění oproti ostatním možnostem projednaných v diskusním dokumentu o prohloubení hospodářské a měnové unie. Obecnou zásadou je, že způsobilé by byly pouze členské státy, které v období před velkým asymetrickým otřesem dodržovaly rámec EU pro dohled.

V případě velkého asymetrického otřesu a s výhradou předem určených jasných kritérií způsobilosti a spouštěcího mechanismu by dotyčný členský automaticky obdržel podporu, která by mohla spočívat v kombinaci úvěrů a grantů:

  • rozpočet EU a Evropský měnový fond by mohly poskytnout úvěry zaručené rozpočtem EU,
  • rozpočet EU by mohl poskytnout omezenou, ročně rozpočtovanou dotační podporu,
  • tuto podpůrnou funkci by mohl doplňovat pojistný mechanismus založený na dobrovolných příspěvcích členských států.

Některé z těchto rysů by mohly být v průběhu času rozvíjeny.

Tato stabilizační funkce je určena pro eurozónu a otevřena všem, kdo projeví zájem o účast. Komise učiní v květnu 2018 návrh na období po roce 2020 jako součást svých návrhů na příští víceletý finanční rámec.

Evropský ministr hospodářství a financí

Proč Komise podporuje vytvoření postu evropského ministra hospodářství a financí?

Stávající institucionální struktura HMU je ve své podstatě složitá, kdy pravomoci ohledně hospodářské, fiskální, strukturální a finanční politiky jsou přiděleny různým orgánům a v rámci různých právních rámců a systémů dohledu. Zřízení postu evropského ministra hospodářství a financí by mohlo přispět k prosazování větší soudržnosti, efektivity, transparentnosti a demokratické odpovědnosti rozhodování o hospodářských politikách v EU.

Ministr by mohl prosazovat obecný zájem ekonomiky Unie a ekonomiky eurozóny, a to interně i na globální úrovni, a spojením stávajících pravomocí a dostupných odborných znalostí by usnadňoval koordinaci a provádění hospodářských politik. Ministr by byl odpovědný Evropskému parlamentu a navazoval by také pravidelný dialog s vnitrostátní parlamenty členských států.

Myšlenka vytvořit post evropského ministra hospodářství a financí již byla projednána v diskusním dokumentu o prohloubení hospodářské a měnové unie a odvolal se na ni Evropský parlament v usnesení ze dne 16. února 2017. Myšlenky ohledně stálého předsedy Euroskupiny byly již projednány na eurosummitu v říjnu 2011 a navrženy ve zprávě pěti předsedů z roku 2015.

Jaké úlohy by evropský ministr hospodářství a financí měl?

Evropský ministr hospodářství a financí by mohl sloužit jako místopředseda Komise a předseda Euroskupiny, dohlížet na práci nového Evropského měnového fondu a měl by být odpovědný Evropskému parlamentu. Ministr by neměl duplikovat stávající funkce ani pravomoci. Ministr by naopak sloužil k vytváření synergií mezi stávajícími úřady, aby přispíval k větší efektivitě v oblasti správy ekonomických záležitostí v EU a eurozóně.

Kumulace funkcí stanovená v uvedeném sdělení, podle nějž je evropský ministr hospodářství a financí zároveň členem Komise a předsedou Euroskupiny, je již v rámci stávajících Smluv možná. V článku 2 protokolu č. 14 o Euroskupině, který tvoří přílohu Smluv, se stanoví: „Ministři členských států, jejichž měnou je euro, volí na dva a půl roku většinou hlasů těchto členských států předsedu.“

Jaké povinnosti a funkce by evropský ministr hospodářství a financí měl?

Komise dnes předkládá přehled možných funkcí. Ministr mohl být pověřen úkoly s cílem posílit celkovou provázanost a efektivitu tvorby hospodářské politiky EU. To by doplňovalo a usnadňovalo výkon pravomocí členských států, též v jejich interakci na úrovni EU, aniž by se zasahovalo do výsad členských států nebo by docházelo k překrývání s funkcemi vykonávanými na národní úrovni.

Ministr by byl příslušný pro prosazování obecného zájmu ekonomiky EU a ekonomiky eurozóny tím, že by jednal jako klíčový partner orgánů a institucí EU, členských států a široké veřejnosti. Tato úloha by se vztahovala na interakci s mezinárodními partnery, takže ministr by mohl například zastupovat EU na zasedáních mezinárodních finančních institucí.

Ministr by prosazoval a podporoval koordinaci a provádění reforem v členských státech. Ministr by byl rovněž příslušný pro určování vhodné fiskální politiky pro eurozónu jako celek. Ministr by také mohl koordinovat využívání relevantních rozpočtových nástrojů EU a eurozóny s cílem maximalizovat jejich účelnost a účinnost při dosahování politických priorit EU.

Jaké další kroky budou následovat?

Komise vyzývá Evropský parlament a Radu, aby se zamyslely nad myšlenkami předloženými v rámci tohoto balíčku, a to s cílem dosáhnout společného chápání úloh a funkcí evropského ministra hospodářství a financí do poloviny roku 2019.

Vytvoření postu evropského ministra hospodářství a financí by mohlo být prováděno postupně, v rámci stávajících ujednání Smlouvy:

  • Úloha ministra jakožto místopředsedy Komise by mohla být zřízena jako součást jmenování příští Komise od listopadu 2019.
  • Euroskupina by se mohla neformálně dohodnout, že tohoto ministra zvolí svým předsedou na dvě po sobě následující funkční období, aby sladila jeho funkční období s funkčním obdobím Komise.

[1] Rakousko, Belgie, Bulharsko, Kypr, Německo, Dánsko, Estonsko, Španělsko, Francie, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Litva, Lucembursko, Lotyšsko, Malta, Nizozemsko, Portugalsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Finsko, Slovinsko a Slovensko

MEMO/17/5006

Kontaktní osoby:

Pro veřejnost: služba Europe Direct , tel 00 800 67 89 10 11 nebo e-mail


Side Bar