Navigation path

Left navigation

Additional tools

Evropská komise - Přehled údajů

Otázky a odpovědi ke sdělení Evropské komise: Pařížský protokol – plán boje proti globální změně klimatu po roce 2020

Brusel, 25 únor 2015

1. Co je cílem sdělení?

Sdělení představuje vizi EU o transparentní a dynamické, právně závazné dohodě OSN o změně klimatu, jež světu umožní zabránit, aby globální oteplování dosáhlo nebezpečné úrovně. Mezinárodní jednání, která právě probíhají, by měla být dokončena na konferenci OSN o klimatu, jež se uskuteční v Paříži v prosinci 2015.

Sdělení převádí rozhodnutí přijatá na evropském summitu v říjnu 2014 do podoby cíle, který EU navrhuje zařadit do nové dohody coby nástroj pro snižování emisí (tzv. zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek).

2. Jak toto sdělení zapadá do dnes ohlášené strategie evropské energetické unie?

Sdělení je klíčovým prvkem realizace priority Junckerovy Komise, kterou je vytvořit odolnou energetickou unii založenou na prozřetelné politice v oblasti změny klimatu.

V říjnu 2014 se vedoucí představitelé EU kromě dalších hlavních prvků politického rámce do roku 2030 dohodli na snížení domácích emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 40 %. Záměrem je, aby byly hospodářství a energetický systém Evropské unie konkurenceschopnější, bezpečnější a udržitelnější a aby bylo zároveň do roku 2030 dosaženo cíle v oblasti obnovitelné energie a úspor energie ve výši alespoň 27 %. Součástí legislativního rámce po roce 2020 bude i revize systému EU pro obchodování s emisemi.

Boj proti změně klimatu si žádá mezinárodní politickou reakci. Evropská unie produkuje přibližně 10 % světových emisí a tento podíl se v nadcházejícím desetiletí dále sníží. V roce 2011 se 196 smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu rozhodlo vypracovat do konce roku 2015, kdy se v Paříži uskuteční konference o změně klimatu, novou, univerzální dohodu. Ve sdělení jsou navrženy hlavní prvky této dohody.

3. Proč potřebujeme novou dohodu o klimatu?

Mezinárodní společenství uznalo vědecké důkazy o tom, že aby změna klimatu nedosáhla nebezpečné úrovně, je třeba globální průměrný roční nárůst teploty držet v porovnání s teplotou před průmyslovou revolucí výrazně pod 2 °C (3,6 °F). Dosavadní opatření přijatá na mezinárodní úrovni jsou však nedostatečná: odhaduje se, že v roce 2100 se bude průměrný celosvětový nárůst teploty zemského povrchu pohybovat mezi 3,7 a 4,8 °C nad průměrem v období let 1850 až 1900, přičemž v současnosti činí 0,85 °C.

Z nejnovějšího klimatologického hodnocení Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) vyplývá, že chceme-li udržet teplotní nárůst pod hranicí 2 °C, musíme si pospíšit. K omezení nárůstu teploty je nutné zásadní a trvalé snížení emisí skleníkových plynů ve všech zemích. Odkládání opatření povede k jejich prodražení a větší technologické náročnosti, a navíc bude méně možností, jak emise účinně snížit a připravit se na důsledky změny klimatu.

Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), k níž přistoupily téměř všechny státy světa (má 196 smluvních stran včetně EU), se od roku 1994 zaměřuje na otázku, jak zabránit nebezpečným zásahům člověka do globálního klimatického systému. Prvním důležitým krokem byl Kjótský protokol, který však sdružoval pouze 39 průmyslových zemí a od něhož se nikdy neočekávalo, že daný problém sám vyřeší. Po kodaňské konferenci se do roku 2014 ke snížení emisí do roku 2020 dobrovolně zavázalo více než 90 vyspělých i rozvojových zemí, ale ani to nestačí k dosažení dohodnutého cíle nepřekročit 2 °C.

Země, které přistoupily k UNFCCC, proto zahájily v roce 2011 jednání o nové právně závazné dohodě, která se bude vztahovat na všechny smluvní strany a světu umožní dosáhnout cíle udržet nárůst teploty pod 2 °C. Dohoda by měla být uzavřena v Paříži v prosinci 2015 a vstoupit v platnost v roce 2020.

Evropská unie je názoru, že nový protokol by měl obsahovat právně vymahatelné závazky týkající se snížení emisí, jež budou pro vlády, trhy i veřejnost nejjasnějším signálem, že smluvní strany protokolu jsou odhodlány bojovat proti změně klimatu, a nejpřesvědčivějším důkazem politické vůle jednotlivých států dostát svému slovu. Tyto závazky rovněž zajistí nezbytnou předvídatelnost a jistotu pro všechny veřejné a soukromé subjekty a v kontextu domácích politických změn zaručí stálost. Toho všeho lze dosáhnout pouze novou dohodou, jež se bude vztahovat na všechny smluvní strany.

4. Jaké jsou hlavní prvky sdělení?

Hlavní prvky sdělení:

  • Převádí rozhodnutí přijaté vedoucími představiteli EU na evropském summitu v říjnu 2014 do podoby cíle, který EU navrhuje zařadit do nové globální dohody o změně klimatu coby nástroj pro snižování emisí. Tento cíl byl stanoven v souladu s požadavky na informace dohodnutými v Limě. Evropská unie je připravena předložit svůj příspěvek sekretariátu úmluvy UNFCCC do konce března 2015.
  • Vyzývá všechny země, aby předložily své navrhované cíle v oblasti snižování emisí na období mezi lety 2020 až 2025, případně 2030, s dostatečným předstihem před pařížskou konferencí. Především Čína, USA a další země skupiny G20 by tak měly být schopny učinit již do konce prvního čtvrtletí 2015.
  • Sdělení načrtává vizi EU o transparentní a dynamické, právně závazné dohodě, jež bude obsahovat přiměřené a ambiciózní závazky všech smluvních stran s ohledem na vývoj geopolitické situace. Společně by tyto závazky – v souladu s vědeckými zjištěními – měly světu umožnit v roce 2050 snížit globální emise alespoň o 60 % pod úroveň v roce 2010.
  • Navrhuje, aby měla letošní dohoda pokud možno podobu protokolu k UNFCCC a vstoupila v platnost, jakmile bude ratifikována zeměmi, jejichž emise dosahují celkem 40 gigatun ekvivalentu CO2, což odpovídá přibližně 80 % globálních emisí v roce 2010. Evropská unie, Čína a USA by měly jít příkladem a připojit se k protokolu co nejdříve.
  • Na základě nového protokolu by se kromě dodržování závazků v oblasti snižování emisí měly všechny země podílet na financování opatření v oblasti změny klimatu, vývoji a transferu technologií a budování kapacit.
  • Aby země dosáhly udržitelného rozvoje odolného vůči změně klimatu, měly by být v protokolu posíleny závazky, podle nichž budou muset smluvní strany přijímat adaptační opatření, spolupracovat a podporovat účinné a efektivní využívání strategií ke snižování emisí a přizpůsobení se nepříznivým důsledkům změny klimatu.
  • Sdělení zdůrazňuje, že protokol musí vyžadovat snižování emisí skleníkových plynů ve všech odvětvích včetně letecké a lodní dopravy, jakož i snižování emisí fluorovaných plynů. Patřičné kroky by měly v těchto oblastech do konce roku 2016 učinit Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), Mezinárodní námořní organizace (IMO) a smluvní strany Montrealského protokolu.
  • Upozorňuje na to, jak mohou další politiky EU, např. pokud jde o obchod, vědecký výzkum, technologický rozvoj a inovace a hospodářskou a rozvojovou spolupráci, podpořit a posílit mezinárodní politiku EU v oblasti klimatu.
  • Sdělení doplňuje akční plán diplomacie v oblasti klimatu, jehož cílem je v rámci příprav na pařížskou konferenci zintenzivnit aktivní působení EU a budovat spojenectví s ambiciózními partnerskými zeměmi mimo EU.

5. Proč by měly přispět všechny země a jakým způsobem?

Nový protokol musí odrážet měnící se úlohy jednotlivých států v rámci světové ekonomiky, jakož i současnou geopolitickou situaci a schopnost zemí přispět ke společnému úsilí.

V listopadu 2014 následovaly Čína a USA, dvě země, jež produkují nejvíce emisí na světě, příklad EU a oznámily, jaké cíle si stanovily na období po roce 2020. Tyto cíle se však společně vztahují pouze na přibližně polovinu současných globálních emisí. Aby byl nový protokol účinný, musí mít co nejširší zeměpisné pokrytí a být co možná nejambicióznější. Nejvýrazněji by měly přispět země s největší odpovědností a kapacitami, ale spolupracovat a být ochotné se zapojit musí všechny státy. Příspěvek každé ze stran by měl být mnohem ambicióznější a mít větší záběr než její současný závazek a mělo by z něj být patrné směřování k nízké úrovni celkových emisí a k postupnému zlepšení jejich intenzity.

6. Jak může nová dohoda pomoci mobilizovat finance na opatření v oblasti klimatu?

Přechod k ekonomikám vyznačujícím se nízkými emisemi a odolností vůči změně klimatu bude vyžadovat rozsáhlé změny investičních modelů. Důležitou úlohu bude přitom hrát jak veřejné, tak soukromé financování. Nový protokol by měl stranám poskytnout rámec pro mobilizaci investic do programů a projektů zaměřených na nízké emise a odolnost vůči změně klimatu. Všechny strany nového protokolu by se v této souvislosti mohly například zavázat posílit tzv. příznivější prostředí na podporu investic do nízkoemisních technologií odolných vůči změně klimatu. Vytvoření vhodných místních specifických podmínek – právních, organizačních, daňových, informačních i politických – je pro přilákání takových investic nezbytné. Strany nového protokolu by se také měly zavázat, že budou otázku klimatu začleňovat do svých politik, rozvojových strategií a investic, aby využily řady synergií mezi financováním rozvoje a opatření v oblasti klimatu. Celkový objem financí potřebných k přizpůsobení se změně klimatu a jejímu zmírňování po roce 2020 bude jasnější po zveřejnění většiny zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků a národních adaptačních plánů.

 7. Bude EU nadále podporovat opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích?

Ano, EU je odhodlána rozvojové země nadále podporovat. Vyvinula celou řadu finančních nástrojů, které řeší potřebu financování v různých zemích a odvětvích. Nejméně rozvinuté a nejohroženější země budou mít i nadále přednostní přístup ke grantovému financování, např. prostřednictvím globální aliance EU pro boj proti změně klimatu nebo jejích programů spolupráce s konkrétními zeměmi a regiony. Kromě grantového financování usnadňuje EU mobilizaci úvěrů a soukromých investic prostřednictvím regionálních investičních nástrojů. Díky těmto nástrojům se od roku 2007 podařilo zkombinovat přibližně 1 miliardu EUR grantových zdrojů EU s více než 6 miliardami EUR ve veřejných úvěrech, což vedlo k celkovému financování ve výši více než 25 miliard EUR, jež bylo použito na více než 120 projektů v oblasti klimatu v rozvojových zemích. Mnoho členských států EU navíc rozvojové země podporuje v rámci velmi významných dvoustranných programů spolupráce a vícestranných fondů, jako je Zelený klimatický fond a Světový fond životního prostředí. Jen v roce 2013 poskytly EU a její členské státy společně na podporu opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích granty a úvěry ve výši přibližně 9,5 miliardy EUR (zhruba 12 miliard USD).

8. Jak se připravují a shromažďují příspěvky k letošní dohodě týkající se snižování emisí?

Zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek vypracuje na vnitrostátní úrovni každá smluvní strana UNFCCC, tak jak již učinila EU a její členské státy. V tzv. výzvě z Limy pro oblast klimatu, jež byla dohodnuta na konferenci o klimatu v Peru v prosinci 2014, jsou stanoveny požadavky na informace použité při popisu navrhovaných cílů, jež musí být podány jasným, transparentním a srozumitelným způsobem.

Všechny strany musí předložit své příspěvky v dostatečném předstihu před pařížskou konferencí. Evropská unie očekává, že všechny země skupiny G20, ostatní významné ekonomiky a další země, jež mají tuto možnost, tak učiní do konce prvního čtvrtletí 2015.

Navrhovaný příspěvek EU je obsažen ve sdělení. Cíl snížení emisí je prezentován ve formě zamýšleného vnitrostátně stanoveného příspěvku v souladu s dohodnutými požadavky, který se EU chystá předložit do konce března.

Sekretariát UNFCCC vytvořil zvláštní portál, prostřednictvím kterého mohou smluvní strany nahrávat své příspěvky. Ty pak budou zveřejněny na internetových stránkách UNFCCC. Na základě pověření z konference o klimatu v Limě vypracuje UNFCCC do 1. listopadu 2015 souhrnnou zprávu o kumulativním účinku navrhovaných příspěvků, jež strany předloží do 1. října 2015.

9. Čím EU přispěje k nové dohodě?

Příspěvkem EU k pařížské dohodě, jež bude uzavřena v tomto roce, bude závazný cíl snížit do roku 2030 domácí emise skleníkových plynů v rámci celého hospodářství „alespoň o 40 %“. Aby se podařilo dosáhnout tohoto celkového cíle, bude třeba v odvětvích, na něž se vztahuje systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), do roku 2030 snížit emise v porovnání s rokem 2005 o 43 %. Emise v odvětvích mimo systém EU ETS se budou muset snížit o 30 % pod úroveň v roce 2005. Omezit emise „alespoň o 40 %“ je ambiciózní a přiměřený cíl, který je v souladu s úsilím o nákladově efektivní snížení domácích emisí do roku 2050 alespoň o 80 %.

10. Co když příspěvky navržené s ohledem na pařížskou konferenci nebudou společně stačit k dosažení dohodnutého cíle nepřekročit 2 ˚C?

Pokud by společné závazky stanovené v Paříži nestačily k realizaci opatření, jež jsou podle vědců nezbytná k udržení teplotního nárůstu pod 2 ˚C, měly by nový protokol a rozhodnutí přijatá na konferenci zajistit, aby se svět co nejdříve vydal správným směrem.

Zaprvé je nutné, aby dohoda byla dynamická a obsahovala postup pravidelného přezkumu a posilování závazků týkajících se zmírňování změny klimatu, a to v souladu s dlouhodobým cílem a nejnovějšími vědeckými poznatky. Jestliže se společné celosvětové úsilí ukáže jako nedostatečné, měl by tento pětiletý postup strany povzbudit, aby si v následujících obdobích stanovily v porovnání se stávajícími závazky ambicióznější cíle. Pětiletý postup přezkumu by měl být zahájen v roce 2020 a měl by přispět k transparentnosti, jasnosti a srozumitelnosti závazků v oblasti zmírňování změny klimatu, jež strany přijmou coby svůj příspěvek k dosažení cíle nepřekročit 2 °C. Strany by měly být na základě přezkumu vyzvány k objasnění pokroku, kterého dosáhly při plnění svých závazků, a důvodů, pro něž považují svá opatření za přiměřená a ambiciózní. V rámci tohoto postupu je třeba rovněž přihlížet k měnící se kapacitě, odpovědnosti a vnitrostátním podmínkám.

Zadruhé je v Paříži nutné rozhodnout o postupu, který by se začal realizovat v roce 2016 a jehož cílem by bylo identifikovat oblasti s vysokým potenciálem pro zmírnění změny klimatu a zužitkovat nevyužité příležitosti prostřednictvím mezinárodní spolupráce, např. pomocí Zeleného klimatického fondu.

Zatřetí je třeba dále zintenzivnit opatření na nižší než celostátní úrovni státní správy, ze strany nevládních organizací a v soukromém sektoru, která by doplňovala činnost vlád. Mnoho iniciativ již bylo zahájeno na summitu o klimatu, který v září 2014 pořádal generální tajemník OSN, a na konferenci o změně klimatu v Limě.

 11. Jak budeme vědět, jestli země plní své cíle?

Dosáhnout potřebné důvěry v nový protokol se dá pouze tehdy, jestliže bude zahrnovat spolehlivý systém transparentnosti a odpovědnosti. Součástí tohoto systému musí být společná a pro všechny strany právně závazná pravidla vyhodnocování, vykazování, ověřování a započítávání a související postup pro zajišťování souladu.

Společný rámec vyhodnocování, vykazování, ověřování a započítávání zajišťuje zachování integrity závazků, neboť smluvní strany mohou díky němu transparentně a důsledně podávat důkazy o tom, že své závazky plní a že vykázané výsledky jsou reálné. Tento rámec stranám umožní rovněž prokázat, jakého pokroku společně dosáhly, a poskytne informace nezbytné pro vytváření účinných domácích politik v oblasti zmírňování změny klimatu. Postup pro zajišťování souladu bude podporovat a usnadňovat včasnou a efektivní realizaci závazků všemi stranami, posilovat důvěru v to, že každá ze stran se podílí na společném úsilí, a zaručovat právní jistotu a předvídatelnost. To je pro postupné dosažení cíle omezit teplotní nárůst pod 2 °C naprosto zásadní.

 12. Jakou úlohu hraje v nové dohodě o klimatu adaptace?

Ambiciózní kroky ke snížení emisí jsou sice nezbytné, ale stejně důležitá jsou individuální a kolektivní opatření s cílem připravit se na nepříznivé důsledky změny klimatu a přizpůsobit se jim. Adaptace bude tedy klíčovým prvkem nového protokolu. Protokol by měl klást důraz na to, aby se všechny země zavázaly podniknout opatření k dosažení přiměřené adaptace, začlenit adaptaci do příslušných vnitrostátních a regionálních procesů plánování a spolupracovat v zájmu zajištění udržitelného rozvoje odolného vůči změně klimatu.

Aby bylo možné posuzovat pokrok při plnění cíle úmluvy, měl by protokol zefektivnit podávání informací o účinnosti adaptace a poznatcích získaných při zvyšování odolnosti prostřednictvím národních sdělení. Protokol by měl rovněž zajistit výraznější pomoc pro regiony a země, jež jsou obzvláště ohrožené nepříznivými důsledky změny klimatu, včetně poskytování finanční a technické podpory a budování kapacit.

 13. Jaká je šance, že se podaří dosáhnout globální dohody?

Šance je velká. Důležité bude zajistit, aby nový protokol plnil svůj účel mnoho let. Proto musí být ambiciózní, spolehlivý, dynamický a schopný zaručit, že svět bude dále směřovat k dosažení cíle udržet teplotní nárůst pod 2 °C.

Evropská unie věří, že nový protokol výrazně posílí a rozšíří mezinárodní spolupráci v boji proti změně klimatu. V posledních dvanácti měsících získává ochrana klimatu větší celosvětovou veřejnou a politickou podporu. Všeobecné odhodlání jasně dokazuje říjnová dohoda vedoucích představitelů EU o snížení domácích emisí skleníkových plynů „alespoň“ o 40 % a následné oznámení USA a Číny, že přijímají vlastní emisní limity. Na konferenci o klimatu v Limě padl příslib, že do Zeleného klimatického fondu, který bude používán na pomoc rozvojovým zemím, bude poskytnuto více než 10 miliard USD, přičemž téměř polovina těchto prostředků bude pocházet od členských států EU.

Zásadní je, že podle páté hodnotící zprávy IPCC je dosažení cíle omezit nárůst teploty pod 2 °C stále realistické, ačkoli, jak zpráva zároveň zdůrazňuje, je naléhavé okamžitě podniknout ambiciózní společné kroky na celosvětové úrovni.

K dosažení účinné dohody bude potřeba silná politická vůle všech stran, zejména skupiny G20 a dalších zemí s vysokými a středními příjmy.

14. Co bude následovat?

Sdělení bude předáno ministrům životního prostředí členských států EU na jejich zasedání dne 6. března. V nadcházejících týdnech EU svůj příspěvek k nové globální dohodě o klimatu dokončí a do konce března jej předloží sekretariátu úmluvy UNFCCC.

Mezi priority EU v příštích měsících patří nutnost zajistit intenzivní dialog a spolupráci s partnerskými zeměmi a přimět skupinu G20 a další ekonomiky s vysokými a středními příjmy, aby šly příkladem a včas předložily ambiciózní příspěvky, především v rámci Fóra největších světových ekonomik a summitu skupiny G20 a G7.

Evropská komise uvažuje o tom, že ještě před pařížskou konferencí zorganizuje zvláštní mezinárodní konferenci, jejímž cílem bude lépe navzájem porozumět rozsahu navrhovaných příspěvků a zhodnotit přiměřenost společných ambicí.

15. Kdo bude mít z přijatých opatření prospěch?

Nedosáhne-li změna klimatu nebezpečné úrovně, budou z toho mít prospěch všechny země světa a jejich občané. V páté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu jsou uvedeny negativní důsledky, jimž bychom čelili, pokud bychom nedokázali změnu klimatu účinně řešit.

Kromě omezení důsledků změny klimatu mezi konkrétní hospodářské a environmentální přínosy pro EU patří:

– větší bezpečnost dodávek energie, zejména v souvislosti s méně intenzivním využíváním a dovozem fosilních paliv,

– vyšší energetická účinnost než za současných politik, což přispěje k nižším nákladům, tvorbě pracovních míst a výraznější konkurenceschopnosti,

– menší znečištění ovzduší příznivé pro lidské zdraví,

– z hlediska zaměstnanosti se očekává, že v nových odvětvích s potenciálem růstu budou vznikat příležitosti v oblastech, jako je strojírenství, základní výroba, dopravní zařízení, výstavba a služby podnikům.

MEMO/15/4487

Pro veřejnost:


Side Bar