Chemin de navigation

Left navigation

Additional tools

Základní fakta o správě ekonomických záležitostí EU

Commission Européenne - MEMO/13/979   28/05/2014

Autres langues disponibles: FR EN DE DA ES NL IT SV PT FI EL ET HU LT LV MT PL SK SL BG RO HR

Evropská komise

MEMO/13/457

Bruselu 28. května 2014

Základní fakta o správě ekonomických záležitostí EU

Zkušenosti získané během hospodářské, finanční a dluhové krize vedly k sérii změn právních předpisů EU – byly například zavedeny nové systémy dohledu nad rozpočtovými a hospodářskými politikami a nový rozpočtový harmonogram pro eurozónu.

Tato nová pravidla – přijatá v rámci dvou balíčků právních aktů (tzv. „Six-Pack“ a „Two-Pack“) a Smlouvou o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii – jsou zakotvena v politickém harmonogramu EU, tzv. evropském semestru. Díky tomuto integrovanému systému jsou pravidla jasnější, politiky jednotlivých zemí EU lze během roku lépe koordinovat, zajištěna je pravidelná kontrola a na porušení pravidel lze reagovat mnohem rychleji uvalením sankcí. Členské státy tak mohou lépe dostát svým rozpočtovým a reformním závazkům a zároveň je zásadní měrou posílena Hospodářská a měnová unie jako celek.

Podívejme se nyní na základní charakteristiky nového systému.

KOORDINACE ČINNOSTÍ BĚHEM ROKU: EVROPSKÝ SEMESTR

V době před krizí se rozpočtové a hospodářské politiky v EU plánovaly podle různých postupů. Neexistoval žádný ucelený přehled o činnosti jednotlivých členských zemí a členské státy neměly možnost diskutovat o společné strategii pro hospodářství EU.

Koordinace a vedení

Evropský semestr byl zaveden v roce 2010. V přesně stanovenou dobu v roce podle něj členské státy společně jednají o svých rozpočtových a hospodářských plánech. Tyto plány jsou tak podrobovány vzájemné kontrole a Komise pak může členským státům včas poskytovat politické pokyny ohledně těchto politik, tj. ještě před přijetím rozhodnutí na vnitrostátní úrovni. Komise rovněž sleduje, zda členské státy pracují na zlepšení situace v oblastech, jako je zaměstnanost, vzdělávání, inovace, a dále na opatřeních souvisejících s klimatem a snižováním chudoby v souladu s dlouhodobou strategií růstu Evropa 2020.

Jasný harmonogram

Cyklus evropského semestru začíná vždy v listopadu vydáním roční analýzy růstu, která obsahuje všeobecné hospodářské priority pro EU a umožňuje členským státům získat představu o tom, jakým směrem by se při tvorbě politik měly v příštím roce ubírat.

Na jaře jsou zveřejněna doporučení pro jednotlivé země ohledně hlubších strukturálních reforem, jejichž realizace často trvá déle než jeden rok.

Koncem roku se věnuje větší péče rozpočtu eurozóny. Členské státy předkládají návrhy svých rozpočtových plánů, které posoudí Komise a které projednají ministři financí zemí eurozóny. Komise rovněž hodnotí orientaci fiskální politiky v eurozóně jako celku.

Kromě toho Komise několikrát ročně provádění daných priorit a reforem kontroluje, a to se zvláštním zaměřením na eurozónu a na členské státy s rozpočtovými nebo finančními problémy.

  • Listopad: V rámci roční analýzy růstu se stanoví obecné hospodářské priority EU na následující rok. Zpráva mechanismu varování určí, u kterých členských států se očekává riziko ekonomické nerovnováhy. Komise uveřejňuje svá stanoviska týkající se návrhů rozpočtu (pro všechny země eurozóny) a programů hospodářského partnerství (u zemí eurozóny, které mají vysoké rozpočtové schodky). Rozpočtové plány jsou rovněž projednávány ministry financí zemí eurozóny.

  • Prosinec: Členské státy eurozóny přijímají své konečné roční rozpočty s ohledem na pokyny Komise a stanoviska ministrů financí.

  • Únor/březen: Roční analýza růstu se projednává v Evropském parlamentu a v Radě příslušnými ministry (pro zaměstnanost, pro hospodářské a finanční záležitosti a pro konkurenceschopnost). Komise vydává zimní hospodářskou prognózu. Evropská rada přijímá na základě roční analýzy růstu hospodářské priority EU. Přibližně v této době Komise zveřejňuje podrobné hodnocení těch členských států, ve kterých existuje riziko ekonomické nerovnováhy (jež byly uvedeny ve zprávě mechanismu varování).

  • Duben: Členské státy předkládají své programy stability a konvergenční programy (střednědobé rozpočtové plány) a národní programy reforem (hospodářské plány). Tyto programy musí být v souladu s předchozími doporučeními EU a musejí být předloženy pokud možno do 15. dubna, nejpozději však 30. dubna. Eurostat zveřejňuje ověřené údaje o zadlužení a o rozpočtovém schodku za předešlý rok. Zjišťuje se tak, zda členské státy plní své fiskální cíle.

  • Květen: Komise navrhuje doporučení pro jednotlivé členské státy, tedy cílené politické pokyny vycházející z priorit stanovených v roční analýze růstu a z informací obsažených ve vnitrostátních rozpočtových plánech a plánech reforem z dubna. V květnu rovněž Komise vydává jarní ekonomickou prognózu.

  • Červen/červenec Evropská rada schvaluje doporučení pro jednotlivé státy a ministři členských zemí je projednávají v Radě. V červenci přijímají ministři financí jejich konečná znění.

  • Říjen: Členské státy eurozóny předkládají do 15. října Komisi návrhy svých rozpočtů na následující rok. Pokud je návrh rozpočtu v rozporu se střednědobými cíli daného členského státu, Komise může zemi vyzvat k jeho přepracování.

ZODPOVĚDNĚJŠÍ SESTAVOVÁNÍ ROZPOČTŮ

Ve stejné době jako jednotná měna vznikl v Evropské unii Pakt o stabilitě a růstu s cílem ohlídat stav veřejných financí. Nicméně způsob, jakým se pakt před krizí prosazoval, nezabránil v některých členských státech vzniku závažné fiskální nerovnováhy.

Pakt byl pozměněn dvěma balíčky právních aktů (tzv. „Six-Pack“, který vstoupil v platnost v prosinci 2011, a „Two-Pack“, který vstoupil v platnost v květnu 2013), a posílen Smlouvou o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (která vstoupila v platnost v lednu 2013 ve 25 signatářských zemích).

Lepší pravidla

  1. Limity pro celkový rozpočtový schodek a státní zadlužení: Pakt o stabilitě a růstu zavedl limity pro schodek veřejných financí (3 % HDP) a veřejné zadlužení (60 % HDP), které jsou dále zakotveny ve Smlouvě o EU. Ty zůstávají i nadále v platnosti.

  2. Větší pozornost je věnována zadlužení: Podle nových pravidel je reálně uplatňován maximální limit pro zadlužení ve výši 60 % HDP. Za porušení se bude považovat stav, kdy členský stát nebude dostatečně (tj. během 3 let v průměru alespoň o 5 % za rok) snižovat zadlužení přesahující 60 % HDP. Proti státu pak může být zahájen postup při nadměrném schodku.

  3. Nový orientační ukazatel výdajů: Nová pravidla stanoví, že veřejné výdaje nesmí růst rychleji než střednědobý potenciální růst HDP, pokud je nevyrovnají příjmy v odpovídající výši.

  4. Význam základní rozpočtové pozice: Pakt o stabilitě a růstu se nyní více zaměřuje na zlepšení stavu veřejných financí ze strukturálního hlediska, tzn. zohledňuje vliv, který má na deficit hospodářský propad nebo jednorázová opatření. Členské státy si stanovují své vlastní střednědobé cíle a alespoň jednou za 3 roky je aktualizují s výhledem zlepšit své strukturální saldo o 0,5 % HDP ročně. To poskytuje rezervu proti překročení limitu 3 % pro celkový schodek. Členské státy, zejména ty, kde dluh překročí 60 % HDP, se tak nutí přijímat více opatření v hospodářsky příznivých obdobích a méně v obdobích hospodářsky nepříznivých.

  5. Fiskální pakt pro 25 členských zemí: Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii stanoví, že od ledna 2014 musí být střednědobé rozpočtové cíle zakotveny ve vnitrostátním právu a pro strukturální schodky se musí zavést limit ve výši 0,5 % HDP (ten se může zvýšit na 1 %, pokud je poměr dluhu k HDP hluboko pod 60 %). Tato smlouva se rovněž nazývá fiskální pakt. Stanoví se v ní také, že v případě porušení limitu pro strukturální deficit (nebo postupu korekce) se použije automatický opravný mechanismus, jenž bude od daného členského státu požadovat, aby vnitrostátními právními předpisy stanovil způsob a lhůtu pro napravení daného pochybení v příštích rozpočtech.

  6. Flexibilita během krize: Pakt o stabilitě a růstu se zaměřuje na základní rozpočtové pozice ve střednědobém horizontu, a může být proto v krizové situaci flexibilní. Pokud dojde k nečekanému propadu růstu, členským státům s rozpočtovými schodky nad 3 % HDP může být poskytnut dodatečný čas na jejich nápravu, avšak za předpokladu, že vyvinuly nezbytné strukturální úsilí. Tak tomu bylo v případě Španělska, Portugalska a Řecka v roce 2012 a v případě Francie, Nizozemska, Polska a Slovinska v roce 2013.

Lepší prosazování pravidel

  1. Účinnější prevence: U členských států se hodnotí, zda plní své střednědobé rozpočtové cíle stanovené v jejich programech stability nebo konvergenčních programech (tj. tříletých rozpočtových plánech – prvně jmenované jsou pro eurozónu, druhé pro zbytek EU), které jsou předkládány každý rok v dubnu. Tyto dokumenty zveřejňuje a přezkoumává Komise a Rada a jsou podkladem pro doporučení pro jednotlivé země, které Komise vydává vždy na jaře.

  2. Včasné varování: V případě „výrazné odchylky“ od střednědobých cílů nebo od korekce k nim směřující zašle Komise danému členskému státu upozornění, které schvaluje Rada a které je možné uveřejnit. Situace daného státu se pak sleduje během celého roku, a pokud nedojde k nápravě, Komise může navrhnout úročený vklad ve výši 0,2 % HDP (pouze pro státy eurozóny), což musí být schváleno Radou. Tento vklad může daný členský stát získat zpět poté, co výraznou odchylku napravil.

  3. Postup při nadměrném schodku: Pokud členský stát pravidla týkající se výše schodku či zadlužení poruší, zahájí se proti němu postup při nadměrném schodku, v jehož rámci bude podroben dodatečným kontrolám (obvykle vždy po 3 nebo 6 měsících) a bude mu stanovena lhůta, během níž musí schodek upravit. Plnění podmínek kontroluje Komise během celého roku na základě pravidelných hospodářských prognóz a údajů od Eurostatu. Komise může požádat o další informace nebo doporučit další opatření těm, kterým hrozí, že nedodrží stanovené lhůty.

  4. Pohotovější uvalení sankcí: U těch členských států eurozóny, které jsou podrobovány postupu při nadměrném schodku, se finanční sankce uvalují dříve a mohou být postupně zvyšovány. Pokud stát rozpočtový schodek nesníží, hrozí mu pokuta ve výši 0,2 % HDP. Sankce se mohou zvýšit na maximálně 0,5 % HDP, a to v případě zjištění statistického podvodu. Postihy mohou zahrnovat pozastavení plateb z regionálních fondů EU (a to i v zemích mimo eurozónu). Kromě toho může být 25 členským zemím, jež podepsaly Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, vyměřena pokuta ve výši 0,1 % HDP, pokud řádně nezačlenily fiskální pakt do své vnitrostátní legislativy.

  5. Nový hlasovací systém: Rozhodnutí o uvalení většiny sankcí v rámci postupu při nadměrném schodku se přijímají pomocí hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou (tzv. RQMV), což znamená, že sankce jsou považovány za Radou schválené, pokud je členské státy kvalifikovanou většinou nezamítnou. To nebylo před vstupem balíčku „Six Pack“ v účinnost možné. Kromě toho se 25 členských států, které Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii podepsaly, dohodlo, že hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou budou používat ještě v dřívější fázi procesu, např. při rozhodování o tom, zda proti členskému státu zahájit postup při nadměrném schodku.

ZVÝŠENÝ ROZPOČTOVÝ DOHLED V EUROZÓNĚ

Krize ukázala, že potíže v jednom členském státě eurozóny mohou vyvolat dominový efekt v sousedních zemích. Z tohoto důvodu je umožněn zvláštní dohled, kterým se má zabránit šíření případných problémů ještě předtím, než narostou do systémové povahy.

Balíčkem „Two Pack“, jež vstoupil v platnost 30. května 2013, byl zaveden nový cyklus monitorování států eurozóny. Návrhy rozpočtových plánů předkládají státy vždy v říjnu (s výjimkou těch, které se účastní makroekonomických ozdravných programů). Komise k nim následně vydává své stanovisko.

To rovněž umožňuje důkladnější hloubkové monitorování zemí eurozóny s nadměrným schodkem a přísnější dohled nad těmi, které čelí vážnějším obtížím.

  • Členské státy, proti nimž je veden postup při nadměrném schodku, musí předkládat nejenom rozpočtové plány, ale také tzv. programy hospodářského partnerství obsahující plány podrobných fiskálních strukturálních reforem (např. penzijních a daňových systémů či zdravotnictví), které s trvalým účinkem zkorigují jejich deficit.

  • Členské státy, které se potýkají s finančními obtížemi nebo které se účastní programů preventivní pomoci Evropského nástroje finanční stability, jsou pod zvýšeným dohledem, což znamená, že jsou předmětem pravidelných kontrol ze strany Komise a musí poskytovat dodatečné informace, např. o svém finančním sektoru.

  • Programy finanční pomoci: Členské státy, jejichž problémy by mohly mít významný nepříznivý dopad na zbytek eurozóny, mohou být vyzvány k vypracování úplného makroekonomického ozdravného programu. Rozhoduje o tom Rada kvalifikovanou většinou na návrh Komise. Tyto programy jsou předmětem čtvrtletních kontrol a poskytnutí jakékoli finanční pomoci podléhá přísným podmínkám.

  • Dohled po ukončení programu: Členské státy jsou podrobeny dohledu i po ukončení programu, dokud nesplatí nejméně 75 % přijaté finanční pomoci.

MONITORING ROZŠÍŘEN NA MAKROEKONOMICKÉ NEROVNOVÁHY

Na základě zkušeností z krize zavádí balíček „Six Pack“ systém sledování širších hospodářských politik, který umožňuje včasné odhalení případných problémů, např. bublin na trzích s nemovitostmi, bankovních krizí nebo poklesu konkurenceschopnosti. Jedná se o tzv. postup při makroekonomické nerovnováze a obsahuje řadu po sobě následující kroků:

  • Lepší prevence: Všechny členské státy i nadále předkládají národní programy reforem – v současné době tak činí vždy v dubnu. Tyto programy zveřejňuje Komise a při jejich přezkumu zajišťuje, aby všechny plánované reformy byly v souladu s prioritami EU v oblasti růstu a zaměstnanosti, a to i se strategií pro dlouhodobý růst Evropa 2020.

  • Včasné varování: Kontroluje se, zda v členských státech neexistuje potenciální nerovnováha. K tomu slouží 11 ukazatelů a další ukazatele a informace, které měří vývoj dané ekonomiky v čase. Závěry, k nímž Komise došla, zveřejňuje vždy v listopadu ve zprávě mechanismu varování (viz MEMO/12/912). V této zprávě se označí ty státy, u nichž je třeba provést hloubkový přezkum. Ve zprávě však nejsou předkládány žádné závěry.

  • Hloubkový přezkum: Komise provede hloubkový přezkum u těch členských států, kterým podle zprávy mechanismu varování hrozí riziko makroekonomické nerovnováhy. Výsledky hloubkového přezkumu se zveřejňují vždy na jaře a na jejich základě je potvrzena, či naopak vyvrácena existence makroekonomické nerovnováhy, případně se stanoví, zda jde o nadměrnou nerovnováhu či nikoli. Od členských států podrobených hloubkovému přezkumu se požaduje, aby zjištění přezkumu v příštím roce zohlednily ve svém národním programu reforem. Závěry se rovněž odrazí v doporučení, které Komise vydává pro jednotlivé členské země vždy na konci května.

  • Postup při nadměrné nerovnováze: Dojde-li Komise k závěru, že v daném členském státě existuje nadměrná nerovnováha, může doporučit, aby členská země vypracovala plán nápravných opatření, včetně lhůt pro nová opatření. Toto doporučení je přijímáno Radou. Komise v průběhu roku kontroluje, zda jsou politiky uvedené v plánu skutečně realizovány.

  • Sankce pro členské státy eurozóny: Sankce mohou být uvaleny pouze v případě, že členský stát opakovaně neprovede nápravná opatření, nikoli na základě pouhé existence nerovnováhy. Pokud například Komise shledá plán nápravných opatření jako nedostatečný, může Radě navrhnout, aby státu udělila pokutu ve výši 0,1 % HDP za rok (týká se pouze eurozóny). Sankce se také uvalí v případě, že členský stát neprovede opatření podle daného plánu (sankce může mít podobu úročeného vkladu ve výši 0,1 % HDP a v případě opakovaného neplnění závazků se může změnit na pokutu). Sankce se považují za Radou přijaté, pokud je kvalifikovaná většina členských států nezamítne.

PLÁN DO BUDOUCNA

Reformy, které se realizovaly během posledních tří let, nemají v historii EU obdoby. Krize však poukázala na to, jak se od založení Hospodářské a měnové unie zvýšila vzájemná závislost našich ekonomik. Těsněji tak musí spolupracovat zejména země eurozóny, aby mohly přijímat politická opatření, která budou respektovat širší zájmy ostatních zemí této skupiny.

Představa Evropské komise o budoucím vývoji je uvedena v Plánu na vytvoření prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie ze dne 28. listopadu 2012 (viz IP/12/1272). V tomto plánu se hovoří o tom, jak na již realizovaných reformách během následujících měsíců a let stavět.

Na základě plánu Komise nastínila, jak podpořit a motivovat členské státy provádějící náročné reformy (viz IP/13/248). Tyto návrhy budou předmětem diskuse v Evropské radě.

DALŠÍ INFORMACE

Evropský semestr:

http://ec.europa.eu/europe2020/making-it-happen/index_cs.htm

Postup při nadměrném schodku (včetně probíhajících postupů při nadměrném schodku jednotlivých zemí):

http://ec.europa.eu/economy_finance/economic_governance/sgp/corrective_arm/index_en.htm

Postupu při makroekonomické nerovnováze (včetně hloubkových analýz jednotlivých zemí):

http://ec.europa.eu/economy_finance/economic_governance/macroeconomic_imbalance_procedure/index_en.htm


Side Bar

Mon compte

Gérez vos recherches et notifications par email


Aidez-nous à améliorer ce site