Chemin de navigation

Left navigation

Additional tools

Konzultativní sdělení o budoucnosti zachycování a ukládání oxidu uhličitého v Evropě

Commission Européenne - MEMO/13/276   27/03/2013

Autres langues disponibles: FR EN DE DA ES NL IT SV PT FI EL ET HU LT LV MT PL SK SL BG RO

Evropská komise

ZPRÁVA

Brusel 27. března 2013

Konzultativní sdělení o budoucnosti zachycování a ukládání oxidu uhličitého v Evropě

Co je zachycování a ukládání oxidu uhličitého?

Zachycováním a ukládáním oxidu uhličitého (CCS) se rozumí soubor technologií, s jejichž pomocí se zachycuje oxid uhličitý (CO2) vznikající spalováním fosilních paliv v průmyslových zařízeních, přepravuje se na vhodné úložiště a ukládá se do podzemních geologických útvarů, aby byl natrvalo odstraněn z atmosféry.

Proč je zachycování a ukládání oxidu uhličitého potřebné?

Evropská unie se zavázala do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů o 80–95 % oproti hodnotám z roku 1990, protože je to nezbytné k tomu, aby se zvyšování celosvětové teploty udrželo v limitu 2º C. Snížení emisí skleníkových plynů lze dosáhnout různými způsoby, mezi jinými energetickou účinností, větším využíváním energie z obnovitelných zdrojů a zdrojů energie bez emisí uhlíku. Nicméně v souvislosti s rostoucí poptávkou po energii, která bude pravděpodobně muset být uspokojována z velké části fosilními palivy, bude rozsáhlé zavedení CCS zřejmě jednou z nevyhnutelných možností, jak dopady těchto emisí zmírnit.

Úloha zachycování a ukládání oxidu uhličitého v nákladově efektivním zmírňování změn klimatu byla potvrzena v energetickém plánu do roku 2050 a v plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, které Evropská komise zveřejnila v roce 2011 a v nichž všechny scénáře počítají s využitím technologií CCS.

Jaký je účel dnes zveřejněného sdělení?

Dnes zveřejněné sdělení shrnuje současný stav vývoje technologií CCS a označuje překážky, které zabránily tomu, aby se tyto technologie vyvíjely v Evropě tempem, s nímž se v roce 2007 původně počítalo. Sdělení se dále zabývá některými možnostmi, jak podpořit včasné prezentace a urychlené zavedení CCS v Evropě a posílit jejich dlouhodobé obchodní využití. Jsou vítány názory zúčastněných stran na to, jaký koncepční rámec by byl v případě, že se zachycování a ukládání oxidu uhličitého prokáže jako hospodářsky a technicky proveditelné, nejlepší k zajištění prezentace a následného zavádění CCS bez dalšího odkladu.

Jak jsou technologie CCS technicky vyspělé?

V celosvětovém měřítku se úspěšně realizuje více než 20 malých ukázkových projektů CCS, z nichž dva jsou v Evropě (v Norsku), ale žádný na území EU. Většinou se jedná o průmyslové využití, jako je zpracování ropy a zemního plynu nebo chemická výroba, při němž se CO2 zachycuje z komerčních důvodů. Osm z těchto projektů má k dispozici celý řetězec CCS, přičemž pět z nich je ekonomicky proveditelných díky lepšímu vytěžení ložisek ropy, při němž se CO2 používá ke zvýšení extrakce ropy.

Dosud se však zachycování a ukládání oxidu uhličitého nepoužívalo ve velkém měřítku pro zmírňování změn klimatu. Snížení nákladů a zajištění podnikatelského využití proto zůstává i nadále výzvou.

Proč se zachycování a ukládání oxidu uhličitého ještě v EU neprosadilo?

Realizace zamýšlených ukázkových projektů v Evropě se ukázala být obtížnější, než se původně předpokládalo. Za tuto situaci je odpovědná celá řada faktorů, ale zejména neexistence dlouhodobého podnikatelského využití a náklady na technologie CCS. Při současných velmi nízkých cenách uhlíku a bez jiných právních omezení nebo pobídek, nemají hospodářské subjekty žádný důvod, aby do CCS investovaly. Některé projekty (ty, které předpokládají ukládání na pevnině) se střetly se silným odporem veřejnosti. Zatímco v Evropě je k dispozici pravděpodobně dostatečná úložná kapacita, ne všechna úložiště jsou přístupná nebo se nachází v blízkosti emitentů CO2. Některé členské státy se rozhodly zakázat nebo omezit ukládání CO2 na svých územích. K účinnému propojení zdrojů CO2 a úložišť je kromě toho nezbytná odpovídající dopravní infrastruktura.

Kolik bude zachycování a ukládání oxidu uhličitého stát?

Podle nových odhadů Společného výzkumného střediska jsou elektrárny na CCS první generace zhruba o 60–100 % dražší než podobné klasické elektrárny (podle zvolené technologie zachycování). Jakmile se elektrárny na CCS začnou zavádět, náklady se díky činnostem v oblasti výzkumu a vývoje a vzniku úspor z rozsahu sníží. Náklady na zachycování CO2 pro průmyslové využití se budou také lišit podle použití, měly by ale být v důsledku vyšší koncentrace CO2 ve spalinách v mnoha případech nižší než při výrobě energie.

Odhady provozních nákladů na zachycování a ukládání CO2 se liší v závislosti na palivu, technologii a druhu ukládání, ale většina výpočtů běžných nákladů udává cenu v rozmezí od 30 do 100 EUR za tunu uloženého CO2 (v průměru 40 EUR/t eliminovaného CO2 v případě uhelných elektráren a 80 EUR/t eliminovaného CO2 v případě elektráren na zemní plyn; k tomu se musí přičíst náklady na dopravu a uložení). Tyto náklady by se měly po testování v komerčně využitelném rozsahu výrazným způsobem snížit.

Další informace: IP/13/272


Side Bar

Mon compte

Gérez vos recherches et notifications par email


Aidez-nous à améliorer ce site