Navigation path

Left navigation

Additional tools

Bankovní unie – aktualizované informace

European Commission - MEMO/12/478   22/06/2012

Other available languages: EN FR DE DA ES NL IT SV PT FI EL ET HU LT LV MT PL SK SL BG RO

Evropská komise

MEMORANDUM

Brusel 22. června 2012

Bankovní unie – aktualizované informace

Evropská komise je přesvědčena, že potřebujeme jasnou dlouhodobější vizi budoucnosti hospodářské a měnové unie EU. Díky ní bude zřejmé, jakým směrem se mají ubírat reformy a rozhodnutí, které musí EU a její členské státy k řešení současných problémů přijmout.

Komise proto usiluje o hlubší hospodářskou integraci, v níž spatřuje jedno z východisek ze současné krize. Tento nový krok evropské integrace by doplnil naši měnovou unii. V této souvislosti Komise předkládá myšlenku bankovní unie.

Evropská bankovní unie zatím není novým právním nástrojem. Je to politická vize směřující k větší integraci v EU, která bude stavět na nedávných významných krocích k posílení regulace v bankovním sektoru a půjde ještě dále.

Myšlenku bankovní unie představil předseda Barroso na posledním neformálním zasedání Evropské rady, které se konalo dne 23. května. Následně byla tomuto tématu věnována v politických debatách značná pozornost a vysokou prioritu bude mít i na nadcházejícím evropském summitu.

Chceme-li plně využít všech přínosů, které plynou z prohloubené hospodářské a měnové unie a z vytvoření bankovní unie, bude nutné rozvinout i unii fiskální.

Předseda Evropské rady předloží na příštím zasedání Evropské rady (28.–29. června) zprávu vypracovanou v úzké spolupráci s předsedou Evropské komise, Euroskupiny a Evropské centrální banky. Při přípravě této zprávy budou podrobně projednávány hlavní prvky, které by měly přispět k prohloubení hospodářské a měnové integrace, včetně bankovní i fiskální unie, a příslušné pracovní metody.

Jakmile bude o této vizi dosaženo shody na politické úrovni, navrhne Komise opatření nezbytná k jejímu naplnění. Příslušné návrhy by Komise mohla předložit již letos na podzim. Dále usiluje o to, aby Rada a Parlament urychlily rozhodovací proces u klíčových předpisů, které jsou již v jednání.

1. Bankovní regulace v EU: čeho jsme zatím dosáhli?

Od počátku krize předložila Evropská komise přibližně 30 návrhů, které zlepšují regulaci finančního systému a jsou přínosem pro reálnou ekonomiku. To představuje pevný základ, na kterém lze vystavět bankovní unii. K posílení finanční stability v bankovním sektoru přispěla Komise rovněž svou politikou kontroly státních podpor a různými programy stability a ozdravnými programy.

Komise podnikla následující kroky:

1.1 Zajistila integrovanější bankovní dohled:

  • K 1. lednu 2011 byly zřízeny tři evropské orgány dohledu, které tvoří novou strukturu dohledu:

  • Evropský orgán pro bankovnictví, který se věnuje bankovnímu dohledu, včetně dohledu nad rekapitalizací bank,

  • Evropský orgán pro cenné papíry a trhy, který se zabývá dohledem nad kapitálovými trhy, a

  • Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění, který má na starosti dohled nad pojišťovnictvím.

Ve všech třech orgánech dohledu jsou zastoupeny dohledové orgány ze všech 27 členských států. Mají přispívat k rozvoji jednotných pravidel finanční regulace v Evropě, řešit přeshraniční problémy, předcházet hromadění rizik a pomáhat při obnově důvěry. Jednotlivé evropské orgány dohledu mají specifické úkoly: například orgán pro cenné papíry a trhy dohlíží v EU nad ratingovými agenturami, zatímco orgán pro bankovnictví a orgán pro pojišťovnictví provádějí zátěžové („stresové“) testy v příslušných odvětvích. Orgán pro bankovnictví rovněž dohlíží na probíhající rekapitalizaci bank v EU. Orgán pro cenné papíry a trhy může v mimořádných situacích zakázat produkty, které ohrožují stabilitu celého finančního systému.

Obezřetnostním dohledem nad finančním systémem na makroúrovni byla v Unii navíc pověřena Evropská rada pro systémová rizika.

Tento nový rámec finančního dohledu existuje od listopadu 2010.

Evropský orgán pro bankovnictví odvedl velký kus práce a jako nová instituce si rychle získal důvěru. Jeho výsledky je třeba posuzovat v mezích pravidel schválených Radou a Evropským parlamentem. Většina pravomocí pro bankovní dohled dnes zůstává v rukou národních dohledových orgánů, přičemž evropský orgán má jen úlohu koordinační. Je zřejmé, že do budoucna je zapotřebí vytvořit přímé dohledové pravomoci na úrovni EU.

Více informací o finančním dohledu naleznete v dokumentu MEMO/10/434.

1.2 Posílila bankovní systém, neboť…

… zajistila lepší kapitálovou vybavenost:

Když krize propukla, disponovaly bankovní ústavy kapitálem, který byl z pohledu množství i kvality nedostatečný. Členské státy jim proto musely poskytnout bezprecedentní podporu. Komise loni v červenci předložila návrh o kapitálové vybavenosti bank, který je také známý pod anglickou zkratkou CRD IV (IP/11/915) (MEMO/11/527). V Evropské unii tak začala zavádět nové globální standardy pro kapitál bank, které byly dohodnuté na úrovni skupiny G20 a jsou běžně známé jako dohoda Basel III. Evropa má v této oblasti vedoucí postavení, neboť tato pravidla uplatňuje na více než 8 000 bank, které představují 53 % celosvětového objemu aktiv. Návrhy Komise jsou nyní projednávány v Radě a v Evropském parlamentu a Komise očekává, že o nich brzy bude dosaženo dohody.

Komise chce rovněž stanovit rámec pro správu, na jehož základě orgány dohledu v jednotlivých členských státech získají nové pravomoci pro důkladnější monitorování bank a budou moci uplatnit sankce, pokud odhalí rizika. Například budou moci snížit objem úvěrů, jestliže se bude zdát, že přerůstá v bublinu. Evropské orgány dohledu by zasahovaly v určitých případech, například když se dohledové orgány členských států neshodnou v přeshraničních otázkách.

Více informací o tom, co EU podniká v oblasti kapitálové vybavenosti bank, naleznete v tiskové zprávě IP/11/915.

… přispěla k restrukturalizaci bankovního sektoru:

Členské státy, které obdržely mezinárodní finanční pomoc, musely mimo jiné přijmout rozsáhlé závazky týkající se finančního sektoru.

Pokud jde o bankovní sektor, je nezbytné zajistit jednak řádné ukončení činnosti neživotaschopných bank, jednak restrukturalizovat ty životaschopné. Součástí iniciativ byly také vyšší kapitálové požadavky, rekapitalizace bank, zátěžové testy, snižování pákového efektu, jakož i posílení regulačního a dohledového rámce. Ačkoli se tato stabilizační opatření netýkají pouze zemí, které čerpají finanční pomoc, nejsnáze se v jejím rámci uskutečňují.

Dále je třeba připomenout, že Evropský nástroj finanční stability (EFSF) může poskytnout půjčky i těm členským státům eurozóny, které nečerpají pomoc. Tyto půjčky mohou být použity na rekapitalizaci finančních institucí. Jejich čerpání je však podmíněno změnami v daném finančním ústavu i změnami horizontálními, mimo jiné strukturální reformou domácího finančního sektoru.

Restrukturalizace specifických bank v rámci programu jde ruku v ruce s podmínkami stanovenými v pravidlech EU pro poskytování státních podpor.

Konkrétní příklady opatření zaměřených na bankovní sektor, která byla přijata v rámci ozdravných makroekonomických programů nebo programů pro zlepšení platební bilance

V Řecku bylo Helénskému fondu finanční stability přiděleno 50 miliard eur na rekapitalizaci bank. V Portugalsku bylo na zvláštním účtu u centrální banky vyčleněno 12 miliard eur pro systém na podporu solventnosti bank.

Příkladem země, která není členem eurozóny a obdržela pomoc na zlepšení platební bilance, je Lotyšsko, jehož program zahrnoval také podporu bank ve výši 600 milionů eur. Tyto finanční zdroje jsou nedílnou součástí balíčků mezinárodní finanční pomoci. Ke stabilizaci finančního sektoru však nejvíce přispěly restrukturalizace bank vyžadované v programech.

Více informací o uvedených programech naleznete na těchto adresách:

http://ec.europa.eu/economy_finance/eu_borrower/greek_loan_facility/index_en.htm

http://ec.europa.eu/economy_finance/eu_borrower/portugal/index_en.htm

http://ec.europa.eu/economy_finance/eu_borrower/balance_of_payments/latvia/latvia_en.htm

… posílila ochranu bankovních vkladů:

Díky právnímu předpisu EU jsou bankovní vklady v každém členském státě již nyní pojištěny až do výše 100 000 eur na vkladatele pro případ, že banka vyhlásí úpadek. Z hlediska finanční stability toto pojištění brání tomu, aby vkladatelé v panice vybírali z bank své úspory, a předchází tak závažným hospodářským důsledkům.

V červenci 2010 navrhla Komise jít ještě dále: chce harmonizovat a zjednodušit chráněné vklady, urychlit výplaty peněz a zlepšit financování systémů, především cestou předběžného financování systémů pojištění vkladů a povinných vzájemných zápůjček. Smyslem uvedených zápůjček je, že by si fond pojištění vkladů jednoho státu mohl půjčit od fondu jiného státu v případě, že by mu došly prostředky. To by byl první krok na cestě k celoevropskému systému pojištění vkladů. Tento návrh stále projednává Rada a Parlament v druhém čtení. Komise na obě instituce apeluje, aby proces spolurozhodování o tomto návrhu urychlily a aby v něm možnost vzájemných zápůjček zachovaly.

Při řešení řady bankovních krizí postupovaly národní orgány v posledních letech často tak, že z krachující banky vytvořily novou strukturu, na kterou přenesly určité zásadní funkce banky, například zabezpečení vkladů. Díky těmto mechanismům pro řešení problémů bank budou mít vkladatelé vždy přístup ke svým úsporám. Banka Northern Rock tak byla například rozdělena na takzvanou „dobrou“ banku, která převzala vklady a dobré hypoteční úvěry, a na banku „špatnou“, která likvidovala znehodnocené úvěry.

Více informací o návrhu Komise na vytvoření evropského systému pojištění vkladů naleznete v tiskové zprávě IP/10/918.

… usměrňovala kontrolu státní podpory:

Jak Komise kontrolovala státní podporu bankám během krize?

Když se finanční trhy ocitly na pokraji krachu, mohli mít někteří politici nutkání zapomenout na naše společná pravidla a jednat jednostranně. Bez určité formy koordinace na úrovni EU tak mohlo dojít k závodům v poskytování podpor, masivním převodům kapitálu z jedné země do druhé a pravděpodobně i ke zhroucení vnitřního trhu v jeho současné podobě.

Velice rychle jsme však zavedli krizový režim. Na podzim 2008 Komise urychleně zveřejnila pokyny objasňující, jakým způsobem by členské státy mohly v souladu s pravidly EU pro státní podpory pomoci bankám nebo podnikům v problémech. Tyto pokyny vycházely z čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, který umožňuje státní podpory, jež mají napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu.

První sdělení, přijaté v říjnu 2008, stanovilo základní zásady režimů podpory: podpora musí být omezena co do trvání a rozsahu, nesmí se zakládat na státní příslušnosti a nesmí docházet k tomu, aby banky, které státní podporu dostávají, jen díky ní nespravedlivě získaly nové obchodní příležitosti (viz IP/08/1495). Dobrým příkladem je irský režim podpor pro banky, který byl změněn, aby se nediskriminačně vztahoval na banky se systémovým významem pro irskou ekonomiku, a to bez ohledu na jejich původ (viz IP/08/1497).

V prosinci 2008 následovalo sdělení o rekapitalizaci bank, které se věnovalo potřebě rekapitalizace bank, otázkám solventnosti a dostupnosti úvěrů pro reálnou ekonomiku (viz IP/08/1901) a v únoru 2009 sdělení o nakládání se znehodnocenými aktivy, které vytvořilo rámec pro řešení problémů toxických aktiv (viz IP/09/322).

V červenci 2009 pak Komise přijala sdělení o restrukturalizaci, v němž jasně říká, jak bude prověřovat restrukturalizaci bank, aby mohly obnovit dlouhodobou životaschopnost, sdílet tíži nákladů na záchranu a vypořádat se s případným narušením hospodářské soutěže v důsledku vysokých podpor, které banky obdržely (viz IP/09/1180). Od 1. ledna 2011 musí každá banka, která žádá o státní podporu ve formě kapitálu nebo opatření týkajících se znehodnocených aktiv, předložit plán restrukturalizace (dříve měly tuto povinnost pouze banky v problémech).

Příkladem restrukturalizace důležitých bank podle těchto pravidel jsou KBC (viz IP/09/1730) a Lloyds (viz IP/09/1728).

Jaká byla dosavadní praxe Komise?

Při kontrole státních podpor poskytnutých bankám jednala Komise de facto jako orgán pro zvládání krizí a řešení problémů bank na úrovni EU. Zabývala se strukturálními problémy, kterými řada bank trpěla už dlouho před krizí. V naší práci sledujeme tři cíle: zabezpečit finanční stabilitu, zachovat celistvost vnitřního trhu a zajistit, aby příjemci pomoci byli opět dlouhodobě životaschopní. Restrukturalizace, kterou požadujeme, je založena na třech zásadách: aby se banka v dlouhodobém horizontu stala životaschopnou bez další státní podpory, aby se banka a její akcionáři a držitelé hybridního kapitálu podíleli na restrukturalizačních nákladech a aby bylo zmírněno narušení hospodářské soutěže způsobené podporou. Například jsme některé banky přiměly, aby se vzdaly neudržitelných obchodních modelů založených na nadměrném pákovém efektu a přílišném spoléhání na krátkodobé velkoobchodní financování. Jindy jsme zase požadovali racionalizaci a zjednodušení bankovní struktur. Pokud však bylo zřejmé, že životaschopnost banky nelze obnovit, nastoupilo řádné ukončení činnosti. Ve všech případech požadujeme, aby banky splatily podporu, kterou od svých států obdržely. Tato podmínka je zásadní, neboť řeší otázku morálního hazardu a omezuje náklady daňových poplatníků.

Několik příkladů za všechny: Došlo k zásadní restrukturalizaci a částečnému ukončení činnosti u bank, jako jsou Hypo Real Estate (viz IP/11/898), Kommunalkredit (viz IP/11/389) a Northern Rock (viz IP/09/1600). Některé německé zemské banky (Landesbanken) fungovaly na neudržitelném obchodním modelu a musely se nově zaměřit na svou hlavní podnikatelskou činnost, jako např. LBBW (viz IP/09/1927) a HSH (viz IP/11/1047). V případě WestLB – jejíž životaschopnost nebylo možné obnovit – došlo k řádnému ukončení její činnosti (viz IP/11/1576). V jiných případech musely vlády převzít zátěž plynoucí ze špatných obchodních rozhodnutí systémově důležitých bank. V těchto případech jsme požadovali racionalizaci a významné zjednodušení bankovních struktur, jako například u ING a Commerzbank (viz IP/09/711).

Jak dlouho bude platit krizový režim pro státní podpory finančnímu sektoru? Co bude potom?

Kontrola státní podpory v krizi měla vždy dva cíle: na jedné straně jsme museli uhasit požár, na straně druhé jsme připravili půdu pro pokrizový vývoj. Od počátku jsme ukládali takové podmínky restrukturalizace, které měly na finanční trhy přinést větší stabilitu a měly bankám pomoci, aby mohly opět financovat reálnou ekonomiku. Mezi tyto podmínky patřilo, aby banky vynahradily a nakonec splatily podporu z veřejných peněz a aby akcionáři a držitelé hybridního kapitálu nesli spravedlivý díl zátěže, čímž se zohlední riziko morálního hazardu.

Na konci roku 2011 jsme začali připravovat přechod od nouzového režimu k trvalejším, pokrizovým pravidlům. Ovšem kvůli novému pnutí na trzích jsme krizový režim rozšířili do roku 2012 a prodloužili jsme platnost všech čtyř sdělení o bankách (s některými změnami). To mělo hlavně zajistit, aby stát získal přiměřené protiplnění v případě, že se členské státy rozhodnou rekapitalizovat své banky za použití nástrojů, jako jsou kmenové akcie, za něž není protiplnění předem stanoveno. S těmito případy se totiž v budoucnu budeme zřejmě setkávat stále častěji. Rovněž byla schválena revidovaná metodika týkající se protiplnění, jež se vztahuje na záruky za financování bank (což doposud představuje většinu poskytnutých podpor), aby se zaručilo, že poplatky placené bankami odrážejí spíše vnitřní riziko pro každou z těchto bank než riziko spojené s dotyčným členským státem nebo s trhem jako celkem (viz IP/11/1488).

Tato pravidla se budou používat tak dlouho, dokud to budou vyžadovat tržní podmínky. Jakmile to podmínky na trhu umožní, přijme Komise trvalý režim pro státní podpory finančnímu sektoru.

1.3 Dalšími opatřeními posílila evropský finanční sektor

Kromě toho, že Komise posílila dohled nad finančním sektorem, zvýšila ochranu pro vkladatele u bank, zpřísnila kapitálové požadavky pro finanční společnosti a zlepšila zvládání krizí v bankovním sektoru, pracuje ještě na těchto projektech:

  • zvažuje reformu struktury bankovního sektoru, přičemž vychází z práce skupiny odborníků na vysoké úrovni, v jejímž čele stojí Erkki Liikanen (viz MEMO/12/129);

  • pracuje na regulaci stínového bankovnictví (viz IP/12/253);

  • chce zvýšit spolehlivost ratingů (viz IP/11/1355);

  • pracuje na zpřísnění pravidel pro hedgeové fondy (viz IP/09/669), prodej na krátko (viz IP/10/1126) a deriváty (viz IP/10/1125);

  • reviduje stávající pravidla pro obchodování s finančními nástroji (viz IP/11/1219), proti zneužívání trhu (viz IP/11/1217) a pro investiční fondy (viz IP/10/869);

  • chce omezit způsoby odměňování, které banky motivují k hazardu (viz IP/09/1120);

  • pracuje na reformě v odvětví auditů (viz IP/11/1480) a účetnictví (viz IP/11/1238).

2. Návrhy, které by měly brzy vstoupit v platnost:

Návrh o nástrojích pro řešení problémů bank v krizi

Návrh o nástrojích pro ozdravování a řešení problémů bank v krizi, který Komise přijala 6. června, je poslední z řady navrhovaných opatření, jež mají posílit evropský bankovní sektor a zajistit, aby se případná budoucí finanční krize „nepřelévala“ i do dalších oblastí a nedopadala na vkladatele a daňové poplatníky.

Aby se soukromý sektor spravedlivě podílel na případné budoucí záchraně bank, navrhla EU společný rámec pravidel a pravomocí, který má státům EU pomoci při správě bank v obtížích. Opakované zachraňování bank před úpadkem totiž veřejnost vnímá jako silně nespravedlivé, navíc zvyšuje zadlužení států a zatížení daňových poplatníků.

Společný celoevropský rámec nástrojů pro ozdravování a řešení problémů bank by zahrnoval nástroje, které by měly v první řadě vzniku krizí zabránit. Pokud by krize přece jen propukla, umožnily by její zažehnání ještě v rané fázi.

K dispozici tak bude sada nástrojů, které v nezbytných případech umožní řízené řešení problémů bank a dalších finančních ústavů.

Jaké nástroje nabídne bankovnímu sektoru Evropský mechanismus stability (ESM)?

Evropský mechanismus stability bude mít úvěrovou kapacitu ve výši 500 miliard eur. Členské státy eurozóny, které nečerpají pomoc, budou moci z ESM získat půjčku určenou výhradně na rekapitalizaci finančních domů. S poskytnutím takové finanční pomoci bude muset souhlasit Rada guvernérů ESM, jinými slovy ministři financí členských států eurozóny. Podmínky finanční pomoci budou stanoveny v memorandu o porozumění. Pomoc přitom bude podmíněna změnami v daném finančním ústavu i změnami horizontálními. Rekapitalizace lze provádět také v rámci půjčky navázané na plnohodnotný ozdravný makroekonomický program. Smlouva o ESM v současnosti neumožňuje, aby ESM půjčoval přímo finančním ústavům.

3. Kroky zvažované ve střednědobém horizontu

Komise je připravena předložit na podzim na základě politické orientace Evropské rady klíčové návrhy, které zavedou integrovanější a přímější bankovní dohled na úrovni EU, jakož i společné fondy pro pojištění vkladů a pro řešení problémů bank.

Následující body by měly být součástí stejného globálního rámce, neboť odpovídají témuž základnímu principu: sdílení rizik v systému pojištění vkladů si vyžádá integrovaný, silný dohled nad bankovním sektorem, díky němuž si mohou všechny zapojené země vzájemně důvěřovat.

  • Integrovaný systém dohledu nad přeshraničně působícími bankami:

V současnosti dohlíží evropské orgány dohledu především na fungování a sbližování národních systémů dohledu. Komise však hodlá navrhnout vytvoření bankovního dohledu na úrovni EU. Náš systém je totiž příliš roztříštěný a nedokáže reagovat na problémy současnosti. Nevytváří tak potřebnou důvěru mezi členskými státy. Potřebujeme politickou dohodu o silnějším a nezávislém dohledu na úrovni EU.

  • Jednotný systém pojištění vkladů:

V roce 2010 předložila Komise návrh, podle kterého by si mohly fondy pojištění vkladů vzájemně půjčovat v případě, že by jednomu fondu došly prostředky. Komise studuje různé varianty, jak tento systém dále rozvinout. Navíc vnímáme systém pojištění vkladů a fond pro řešení problémů bank jako součást stejného rámce, neboť úspěšné vyřešení problémů banky znamená, že nemusí být vklady vypláceny z fondů pojištění.

  • Celounijní fond pro řešení problémů bank:

Náš návrh o nástrojích pro ozdravování a řešení problémů bank v krizi může být prvním krokem k celounijnímu fondu pro řešení problémů bank. Komise navrhuje zřízení fondů na národní úrovni, které by spolupracovaly a vzájemně si za určitých podmínek a v případě potřeby musely půjčovat. Tyto národní fondy by tak tvořily evropský systém fondů pro řešení problémů bank.

Užší integrace struktur pro dohled nad přeshraničně působícími bankami a pro řešení jejich problémů bude muset být organizována předem. Návrh obsahuje mechanismy, díky kterým budou národní orgány a Evropský orgán pro bankovnictví spolupracovat, pokud se do potíží dostane banka působící ve více státech.

Místo toho, aby vytvořily zvláštní fondy pro řešení problémů bank, mohou členské státy sloučit systém pojištění vkladů s mechanismem financování k řešení problémů. Viz MEMO/12/416.

Uvedený návrh byl nyní předložen Evropskému parlamentu a Radě, které o něm budou jednat.

4. Další podněty k úvahám o budoucnosti

Zda bude EFSF a/nebo ESM moci pomáhat přímo bankám, je také důležitá otázka. Alternativou k přímé kapitalizaci bank může být možnost vyloučit nebo zrušit spojitost mezi státy a bankami. Ta však v tuto chvíli není součástí smlouvy o ESM. Měla by být zahrnuta do budoucích úvah, abychom se dostali ke kořenům dnešní dluhové krize.


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website