Navigation path

Left navigation

Additional tools

MEMO/12/186

Brusel 14. března 2012

Státní podpory: Komise pořádá veřejnou konzultaci k podpoře filmové tvorby – často kladené dotazy (aktualizováno 15. května 2012)

(viz také IP/12/245)

Co je cílem aktuální konzultace?

Dne 31. prosince 2012 uplyne platnost kritérií pro posuzování slučitelnosti režimů podpory filmové a audiovizuální produkce na vnitrostátní, regionální a místní úrovni s pravidly EU pro poskytování státní podpory. Tato kritéria byla stanovena sdělením Komise o filmu z roku 2001 (viz IP/01/1326). Platnost těchto kritérií byla třikrát prodloužena, naposledy v roce 2009 (viz IP/09/138).

Evropská komise v červnu 2011 zahájila první kolo veřejné konzultace vycházející z dokumentu o klíčových otázkách (viz IP/11/757 a MEMO/11/428) jako první krok k přezkoumání pravidel poskytování státní podpory. Dnes zveřejněný návrh sdělení vychází z návrhů učiněných v dokumentu o klíčových otázkách a z podnětů zaslaných během prvního kola veřejné konzultace.

Ve druhém kole veřejné konzultace je možné zasílat připomínky k novému návrhu sdělení, a to do 14. června 2012. Komise očekává, že revidované sdělení po zapracování došlých podnětů bude přijato ve druhé polovině roku 2012.

Co bylo obsahem sdělení Komise o filmu z roku 2001?

Pravidla EU pro poskytování státní podpory pomáhají udržovat jednotný trh, kde společnosti ze všech zemí EU mohou obchodovat a navzájem si konkurovat za rovných podmínek, neboť členské státy nesmí selektivně podporovat společnosti na úkor konkurentů z ostatních států EU. Obecně je podle právních předpisů EU zakázána finanční podpora ze strany států nebo státních orgánů, která by mohla narušit hospodářskou soutěž zvýhodňováním konkrétních společností nebo odvětví.

Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) umožňuje z této zásady několik výjimek, včetně státní podpory určené na pomoc kultuře. Takovou podporu lze za jistých okolností, stanovených v čl. 107 odst. 3 písm. d) SFEU a ve sdělení o filmu z roku 2001, považovat za slučitelnou s pravidly.

Co se v právu EU rozumí povinnou územní vázaností?

Povinná územní vázanost je jakákoliv podmínka, která příjemce podpory omezuje ve výběru původu zboží, služeb či osob, a může tak ovlivnit podmínky obchodu a hospodářskou soutěž v Unii v rozsahu, který je v rozporu se společným zájmem, neboť porušuje práva volného pohybu na vnitřním trhu. V bodě 42 návrhu sdělení se uvádí, že režimy podpor nesmí „nadměrně omezovat příjemce podpory v možnosti obstarávat si zboží a služby kdekoli na vnitřním trhu“. Podmínky vyžadované pro poskytnutí podpory, které jsou založené na místě užití či spotřeby zboží či služeb a neberou v potaz jejich původ, se však za povinnou územní vázanost nepovažují.

Pokud například členský stát stanoví, že podpořena může být pouze produkční činnost na jeho území, pak taková podmínka nekoliduje se základními zásadami SFEU (a nejedná se o povinnou územní vázanost), neboť producenti mohou potřebné zboží a služby nakupovat kdekoliv v EHP (nejen od podniků v daném členském státě).

Názorné příklady:

1) Regionální režim podpory filmu vyžaduje, aby všechny podpořené filmy vykázaly alespoň 10 dní produkční činnosti v tomto regionu. Producenti však smějí během produkce užívat zboží a služby a zaměstnávat osoby pocházející odkudkoliv v EHP. O povinnou územní vázanost se nejedná, neboť původ zboží a služeb použitých k produkci není nikterak omezen.

2) Vnitrostátní režim podpory filmu vyžaduje, aby producenti všech podpořených filmů vynaložili 50 % celkového rozpočtu na produkci na zboží a služby dodávané společnostmi se sídlem v tomto členském státě. Zde se o povinnou územní vázanost jedná, neboť původ zboží a služeb použitých k produkci je omezen na určité území.

Proč Komise navrhuje změnu kritéria územní vázanosti ve sdělení?

Základní zásady vnitřního trhu, které zaručují volný pohyb zboží, pracovníků, služeb a kapitálu, vyžadují, aby režimy podpory nadměrně neomezovaly volnost příjemce podpory obstarat si zboží a služby kdekoliv na vnitřním trhu.

Kritérium územní vázanosti ve stávajícím sdělení členským státům umožňuje vyžadovat, aby bylo až 80 % celkového rozpočtu na produkci podporovaného filmu či televizní produkce vynaloženo na zboží a služby dodávané podniky se sídlem v členském státě, který podporu poskytuje, bez ohledu na to, že tento stát podporuje pouze velmi omezenou část celkového rozpočtu.

Pokud například členský stát na filmovou produkci v hodnotě 3 miliony EUR nabízí jen poměrně malý grant ve výši 300 000 EUR, může podle současného kritéria přesto trvat na splnění podmínky, aby producenti vynaložili 2,4 milionu EUR na zboží a služby dodávané podniky z tohoto členského státu. Za zboží a služby poskytované podniky se sídlem mimo tento členský stát pak smějí producenti z rozpočtu na produkci utratit pouze 0,6 milionu EUR.

Nejrůznější rozsudky, které od roku 2001 vydal Soudní dvůr, například rozsudek ve věci Laboratoires Fournier, naznačují, že Soudní dvůr zpravidla považuje takové omezování původu zboží a služeb za nepřiměřené. Dokument o klíčových otázkách proto navrhuje omezit maximální povinnou územní vázanost na 100 % částky podpory namísto současných 80 % rozpočtu na produkci. Komentáře z veřejné konzultace byly velice různorodé, od reakcí podporujících stávající pravidla až po návrhy povinnou územní vázanost výdajů v režimech podpory filmové tvorby zcela zakázat.

Jaké podmínky územní vázanosti jsou podle návrhu sdělení povolené?

Aby mohla EU zvyšovat svou odbornost v oblasti filmové tvorby, obsahuje návrh sdělení zvláštní výjimku: režim podpory filmové produkce by mohl odmítnout podpořit filmy, jejichž producenti nevynaloží alespoň 100 % výše poskytované podpory na místní zboží a služby (kritérium způsobilosti). Za normálních okolností by se jednalo o povinnou územní vázanost, kterou právo EU zakazuje, neboť by mohla vést k omezení volného pohybu. Návrh sdělení však uvádí, že v tomto případě by se vzhledem k velice pohyblivému charakteru filmové produkce mohlo jednat o přiměřenou výjimku z obecného principu.

To by výběrové porotě nebránilo přidělit podporu filmu, který si ji podle jejího uvážení mezi obdrženými návrhy projektů nejvíce zaslouží. Celkově vzato mají filmové produkce podpořené v rámci režimu podpory filmů v praxi na daném území často vyšší produkční výdaje, než je samotná výše podpory.

Zdá se, že návrh nebyl správně pochopen, proto je vhodné uvést, že jak kritérium územní vázanosti ve sdělení z roku 2001, tak kritérium obsažené v návrhu sdělení dává členským státům možnost (nikoliv povinnost) filmovým produkcím územní vázanost výdajů ukládat.

Názorné příklady:

3) Představte si, že v příkladu 2 výše (vnitrostátní režim podpory filmu vyžaduje, aby producenti všech podpořených filmů vynaložili 50 % celkového rozpočtu na produkci na zboží a služby dodávané společnostmi se sídlem v tomto členském státě) činí intenzita podpory 50 % rozpočtu na produkci. V takovém případě návrh sdělení umožňuje režimu podpory vyžadovat, aby producenti utratili až 100 % částky podpory (tzn. až 50 % rozpočtu na produkci) za zboží a služby dodané místními podniky. Takový režim podpory sice obsahuje povinnou územní vázanost, přesto však kritérium územní vázanosti splňuje a Komise by ho označila za slučitelný s vnitřním trhem.

4) Místní režim podpory podmiňuje pomoc požadavkem, aby producenti utratili za zboží a služby dodávané místními podniky částku odpovídající alespoň 200 % výše podpory. Stejně jako v příkladu 3 se o povinnou územní vázanost jedná, neboť původ zboží a služeb použitých k produkci je omezen. Narozdíl od příkladu 3 by však Komise takový režim podpory filmové tvorby neschválila, dokud by členský stát nesnížil povinnou územní vázanost tak, aby splňovala teritoriální kritérium v návrhu sdělení, tedy „100 % výše podpory“.

Jak se toto pravidlo promítne do režimů, jako jsou daňové pobídky pro film?

Návrh sdělení předkládá zvláštní pravidlo pro režimy podpory audiovizuálních děl, které při výpočtu poskytované částky vycházejí z produkčních výdajů na daném území, jako například daňové pobídky.

Požadavek předkládaný v návrhu sdělení (že u takových režimů podpory musí být za způsobilé považovány veškeré produkční náklady vynaložené na území EHP) vychází z rozsudku Soudního dvora ve věci Laboratoires Fournier. Návrh sdělení dále stanoví, že u veškeré filmové a televizní produkce mohou členské státy i nadále vyžadovat, aby bylo až 100 % výše podpory vynaloženo na zboží a služby dodávané podniky se sídlem na jejich území.

Povšimněte si, že v souladu s obecnými zásadami zdanění nejsou členské státy povinny poskytovat žádné daňové pobídky na výdaje, které nejsou přímo spojeny s činnostmi, jež vytvářejí zdanitelný příjem na jejich území.

Názorné příklady:

5) Daňová pobídka pro film, u které jsou způsobilé výdaje definovány jako výdaje příjemce za zboží a služby užívané či spotřebovávané v členském státě při přípravě produkce, hlavním filmování a postprodukci. To je v souladu s obecnými zásadami zdanění a volného pohybu, neboť původ tohoto zboží a služeb omezen není.

6) Režim podpory filmové tvorby, ve kterém je částka podpory úměrná výdajům za zboží a služby z EHP užívané při produkci, si může klást za podmínku, aby se veškerá produkční činnost odehrávala na daném území a aby producenti utratili 100 % výše podpory za zboží a služby pocházející z příslušného území.

Jaká budou pravidla soupeření mezi členskými státy, které se snaží přilákat významné filmové produkční společnosti?

V některých reakcích z prvního kola veřejné konzultace zaznělo, že pokud by Komise zakázala členským státům využívat státní podporu k přilákání významných produkčních společností, Evropa by tyto společnosti ztratila. Z toho je jasně patrné, že státy, včetně několika států USA, Kanady, členských států EU a několika dalších zemí z celého světa, spolu o přízeň významných produkčních společností soupeří. Mnohé členské státy EU útvarům Komise během oznamování režimů podpory nezávisle na sobě důvěrně sdělily, že režim podpory zavádějí či rozšiřují proto, aby mohly i nadále konkurovat určitým dalším členským státům.

Podle návrhu sdělení by se u režimů, které při výpočtu poskytované částky vycházejí z produkčních výdajů na zboží a služby pocházející z určitého území, za způsobilé považovaly produkční náklady vynaložené na území EHP, nikoliv pouze na území státu poskytujícího podporu. Filmy natáčené v několika členských státech by tudíž mohly využít různých mechanismů státní podpory. Evropské lokality by tak byly pro produkční společnosti i nadále atraktivní, riziko narušení hospodářské soutěže na volném trhu by se však podstatně snížilo.

Kromě toho návrh sdělení předkládá následující regresivní schéma podpory filmů, které nejsou evropským dílem:

Část rozpočtu určeného na produkci

Maximální intenzita podpory

méně než 10 milionů EUR

50,00 %

10 milionů EUR – 20 milionů EUR

30,00 %

více než 20 milionů EUR

10,00 %

Například u filmu s rozpočtem na produkci ve výši 100 milionů EUR, který není evropským dílem podle definice uvedené v příloze návrhu sdělení, by se maximální výše kumulované podpory vypočítala jako součet 5 milionů (50 %) na prvních 10 milionů rozpočtu, 3 milionů (30 %) na dalších 10 milionů rozpočtu a 8 milionů (10%) na zbývajících 80 milionů rozpočtu, tedy celkem 16 milionů.

Je třetí odrážka v bodě 42 v souladu se směrnicí o vysílání pracovníků?

Tato odrážka („…režimy podpory nesmí například [...] požadovat, aby zahraniční společnosti poskytující služby v rámci filmové tvorby zaměstnávaly své pracovníky v souladu s vnitrostátními pracovními normami“) přejímá znění ze sdělení z roku 2001. Měla by však odkazovat na směrnici o vysílání pracovníků, jejíž výklad lze nalézt na internetových stránkách GŘ pro zaměstnanost Evropské Komise.

Pokud jde o bod 44 podbod 2 návrhu sdělení, jak je to s filmy natočenými v zemích s více než jedním úředním jazykem?

Návrh sdělení měl odkazovat na úřední jazyk členského státu či regionu, nikoliv národní jazyk členského státu.

Jak se bude uplatňovat intenzita podpory psaní scénářů a rozvoje podle bodu 44 podbodu 3?

Podle návrhu by psaní scénáře a rozvoj měly být z veřejných zdrojů financovány až ze 100 %. Pokud se výsledný projekt natočí, náklady na získání scénáře či hotového projektu se dodatečně začlení do rozpočtu určeného na produkci a veřejné financování se zohlední při výpočtu maximální intenzity podpory.

Představte si, že scénárista na psaní scénáře obdrží z veřejných prostředků 10 000 EUR (80 % nákladů) a filmový producent scénář následně odkoupí za 5 000 EUR. Součástí rozpočtu na produkci pak budou náklady na scénář ve výši 5 000 EUR. Při výpočtu intenzity podpory tohoto filmu se bude postupovat tak, jako by film obdržel podporu ve výši 4 000 EUR (tedy 80 % z kupní ceny ve výši 5 000 EUR), neboť scénář byl z 80 % financován z veřejných prostředků.

Jak to bude s intenzitou podpory distribuce a propagace filmu podle bodu 44 podbodu 4?

Pokud film s rozpočtem na produkci ve výši 20 milionů EUR obdrží podporu v celkové výši 10 milionů EUR (ze všech státních zdrojů), činí intenzita podpory 50 %. V bodě 44 podbodě 4 se navrhuje, že distributor by mohl pro tento film předložit rozpočet ve výši dejme tomu 20 000 EUR a očekávat, že obdrží podporu ve výši 50 % této částky.

Pokud by byl film natočen ve třetí zemi a žádnou podporu na produkci by z prostředků EU neobdržel, podle bodu 44 podbodu 4 by teoretická výše podpory na produkci dosahovala 50 %, a očekávaná výše podpory určené na distribuci by tedy činila 10 000 EUR (50 % ze 20 000 EUR).

Vztahuje se bod 44 podbod 5 návrhu sdělení k podpoře distribuce či produkce?

Bod 44 podbod 5 se vztahuje k podpoře produkce filmů, které se nepovažují za evropské dílo. Měl by následovat za bodem 44 podbodem 2, nikoliv za bodem 44 podbodem 4.

Vylučuje bod 44 podbod 6 návrhu sdělení podporu postprodukce a hlavního natáčení?

Ne. Věta v návrhu sdělení má vysvětlit odpovídající větu ve sdělení z roku 2001.

Cílem je, aby podpora nebyla vyhrazena pro jednotlivé části hodnotového řetězce filmové produkce. Podpora psaní scénáře a podpora rozvoje mají výjimku.

Členský stát by například neměl producentům nabízet zvláštní pobídky výslovně zaměřené na postprodukci ve členském státě. To by představovalo nepřímou podporu postprodukčního odvětví v tomto členském státě. Podpora by se měla poskytovat na produkci jako celek.

A co filmy natočené na základě koprodukčních dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi, které nespadají mezi „evropská díla“ definovaná v příloze?

Definice v návrhu sdělení vychází z definice evropského filmu v programu MEDIA 2007. V souvislosti se státní podporou může být vhodné zahrnout do definice i filmy natočené na základě koprodukčních dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi.

Tato definice se v návrhu uvádí jako možný způsob, jak omezit soupeření mezi členskými státy, které se snaží přilákat významné mezinárodní produkce, viz výše. Jinou vhodnou definicí evropského díla by mohla být definice uvedená ve směrnici o audiovizuálních mediálních službách. Komise uvítá další návrhy mechanismu, který by omezil soupeření mezi členskými státy a pokud možno by nevyžadoval rozlišování mezi evropskými díly a díly ostatními.

Jak je to se státní podporou pro umělecká díla využívající více médií, transmédia a videohry?

Transmediální projekty a projekty využívající více médií jsou nevyhnutelně spjaty s filmovou produkcí, a proto je filmová složka projektu považována za audiovizuální dílo v oblasti působnosti tohoto návrhu sdělení.

Většina reakcí z veřejné konzultace k dokumentu o klíčových otázkách byla proti rozšíření platnosti tohoto sdělení na videohry. Pro videohry jsou příznačné jiné vlastnosti, pokud jde o produkci, distribuci, marketing a jejich užívání, než pro filmy.

Komise nemá k dispozici dostatek rozhodnutí o státní podpoře ve vztahu k videohrám, a proto nemá dost zkušeností k tomu, aby mohla definovat jednotná kritéria k posouzení či vyloučení projektů, které o tuto podporu žádají. Bylo by tak předčasné toto odvětví do sdělení zahrnovat.

Jakákoliv opatření na podporu videoher nicméně budou i nadále posuzována případ od případu.

Proč se chce Komise zabývat zavedenými distribučními intervaly?

Mnoho příspěvků z prvního kola veřejné konzultace se týkalo „distribučních intervalů“, jež si některé režimy státní podpory kladou za podmínku. Producenti a distributoři argumentovali, že o marketingových a distribučních strategiích by měl rozhodovat trh, neboť strategie je pro každé audiovizuální dílo jiná. Studie o udělování licencí pro více území vypracovaná pro Komisi obsahuje seznam členských států, které si takové podmínky kladou.

Povinné distribuční intervaly jako podmínka poskytnutí podpory mohou mít dopad na viditelnost a oběh audiovizuálních děl, a tím i na schopnost podpory zajistit evropským divákům kulturně rozmanitější výběr audiovizuálních děl. Návrh sdělení proto členským státům doporučuje neuvalovat zbytečná omezení distribuce a marketingu audiovizuálního díla coby podmínku jeho podpory.

Jaký je harmonogram přezkumu Komisí ?

Orientační harmonogram lze nalézt na webu veřejné konzultace. Během přezkumu bude průběžně aktualizován.

  • březen 2012 – červen 2012: veřejná konzultace o návrhu sdělení

  • červen 2012: zveřejnění reakcí z veřejné konzultace

  • druhá polovina roku 2012: přijetí nového sdělení o filmu


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website