Chemin de navigation

Left navigation

Additional tools

MEMO/11/469

Brusel 29. června 2011

Rozpočet EU: peníze využité tam, kde je jich třeba a kde vám přinášejí prospěch

Rozpočet Evropské unie přináší do života 500 milionů občanů EU významnou přidanou hodnotu. Je malý (kolem 1 % hrubého národního důchodu EU), ale má konkrétní výsledky v mnoha oblastech, v nichž znamená financování na úrovni EU lepší návratnost investic. V této zprávě se uvádí řada příkladů toho, jak současný rozpočet EU přispěl ke změnám.

Obsah

1. Oživování růstu a vytváření pracovních příležitostí 2

Propojování Evropy: energetika 2

Propojování Evropy: doprava 4

Propojování Evropy: telekomunikace a informační a komunikační technologie 6

Investice do obyvatel Evropy: výzkum 7

Investice do obyvatel Evropy: zaměstnanost a sociální financování 10

Investice do obyvatel Evropy: vzdělávání 12

Investice do evropských regionů: politika soudržnosti 13

2. Budování bezpečnější Evropy pro její občany 15

Bezpečnější hranice 1 5

Bezpečnější potraviny: zemědělství, rybolov a zdraví 18

Bezpečnější životní prostředí: opatření v oblasti klimatu a životního prostředí 20

Více bezpečí pro občany 23

3. Posilování vlivu Evropy ve světě 24

Obchod 24

Rozšíření a politika sousedství 25

Vnější činnost 26

Rozvojová politika 28

Humanitární pomoc a řešení krizí 29

4. Efektivní práce zaměstnanců EU 30

  • Oživování růstu a vytváření pracovních příležitostí

Přišlo vám už někdy divné, proč váš rychlík musí najednou zpomalit z 200 km/hod. na 90 km/hod. jen proto, že právě překročil hranice Evropské unie? Proč nelze obrátit tok plynu opačným směrem a občané a firmy jsou během plynové krize ponecháni bez tepla? Nebo proč se stále ještě nedá snadno studovat v zahraničí nebo získat uznání své odborné kvalifikace v jiném členském státě? Při nalézání řešení a při odstraňování těchto přetrvávajících mezer a překážek může přitom pomoci právě rozpočet EU. Ten může pomoci při oživování růstu a při vytváření pracovních míst tím, že propojí Evropu, investuje do jejích obyvatel a do jejích regionů.

Propojování Evropy: energetika

Vývoj evropské energetické infrastruktury je jádrem strategie Evropa 2020 a cílem pro zajištění účinného využívání zdrojů v Evropě. Dobudování sítí a odstranění mezer, překážek a tzv. energetických ostrovů má zásadní význam pro rozvoj vnitřního trhu s energií, pro bezpečné dodávky a pro přenos obnovitelné energie. Jak občané, tak i firmy musí mít možnost spoléhat na to, že budou mít kdykoli za rozumnou cenu k dispozici plyn i elektřinu. Podíl financování EU je obvykle dosti malý, ale stimuluje jiné veřejné a soukromé investice. V případě Plánu evropské hospodářské obnovy z roku 2009 se odhadovalo, že takto stimulované investice dosáhnou asi desetinásobné výše.

Navýšení přenosových kapacit mezi Francií a Španělskem na dvojnásobek: EU uhradila jednu třetinu celkových investičních nákladů ve výši 700 milionů EUR na téměř dvojnásobné posílení stávajícího elektrického vedení na 2 800 MW. Španělsko a Francie se nemohly dohodnout na tom, aby tuto investici realizovaly samy. Projekt byl prostě považován za příliš nákladný v porovnání s užitkem, který jim přinese. Evropská unie zasáhla z toho důvodu, že prospěch z projektu do značné míry překračoval rámec těchto dvou zemí. Projekt zajišťuje lepší spojení Španělska se zbytkem Evropy, a občané a firmy v Německu, Belgii, Spojeném království a Itálii budou tudíž v budoucnu moci dostávat energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů (solárních panelů a větrných energetických zařízení) ve Španělsku. To znamená, že se v Evropě bude využívat více obnovitelné energie, což je dobré pro klima. Znamená to rovněž, že spotřebitelé a firmy budou dostávat obnovitelnou energii za rozumnou cenu, protože solární energii lze ve Španělsku vyrábět levněji než v severní Evropě, a to prostě proto, že ve Španělsku je více slunečných dní. A bez tohoto spojení by Španělsko nemohlo vyvážet veškerou svou solární a větrnou elektřinu.

Obrácení toku plynu: EU spolufinancuje modernizaci baumgartenského plynárenského uzlu v Rakousku a instalaci kompresorů k umožnění přepravy plynu z Německa přes Rakousko na Slovensko, do Maďarska, Slovinska a Chorvatska. Poskytnutím 50 % celkové investice ve výši 13,4 milionu EUR zvýší EU bezpečnost dodávek na Slovensko, do Maďarska, Slovinska a Chorvatska do roku 2012. V případě plynové krize by mohlo Německo zasáhnout a dodat do těchto zemí plyn, což nebylo proveditelné při rusko-ukrajinské krizi v roce 2009, protože stávající plynovod mohl přepravovat plyn pouze z východu na západ, a nikoli opačným směrem. Bez EU by tato modernizace nebyla vůbec realizována, protože Rakousko nemělo žádnou pobídku pro realizaci investic, z nichž by měli užitek pouze zákazníci v jiných zemích.

Nový plynovod z Alžírska do Itálie: EU se podílí 3 % (120 miliony EUR) na financování výstavby nového plynovodu, který nejenom spojí zásoby plynu v Alžírsku s Itálií, ale zvýší i bezpečnost dodávek do takových zemí, jako je Slovensko, Česká republika, Maďarsko, Rumunsko a Slovinsko.

Vůbec první energetické propojení východ-západ mezi Irskem a Spojeným královstvím: s financováním ze strany EU ve výši 110 milionů EUR byl získán úvěr od EIB ve výši 300 milionů EUR, což mělo za následek atraktivní úvěrové podmínky od jiných bank. Financování poskytnuté EU dalo projektu pečeť schválení ze strany EU a podtrhlo jeho politický význam při napojování energetických ostrovů v EU na širší evropskou elektrickou síť. Irsko má kapacitu pro výrobu značného množství elektřiny z obnovitelné větrné energie. Přebytek může být vyvážen do Spojeného království prostřednictvím energetického propojení. Projekt by nebyl realizován bez podnětu v podobě financování EU. Projekt bude dokončen v roce 2012.

Propojení energetických soustav Estlink-2 mezi Finskem a Estonskem: v březnu 2010 poskytla Komise financování ve výši 100 milionů EUR na podporu výstavby elektrického vedení Estlink-2 mezi Estonskem a Finskem o kapacitě 650 megawattů, které má být uvedeno do provozu do roku 2014. S odhadovanými náklady v celkové výši 320 milionů EUR je propojení Estlink-2 dosud největší investicí do estonské energetické sítě. Projekt budují společně provozovatel estonské energetické přenosové soustavy a jeho finský protějšek. Ztrojnásobením přenosové kapacity mezi oběma zeměmi přispěje projekt významným způsobem k další integraci pobaltských a skandinávských energetických trhů. Zvýší rovněž energetickou bezpečnost v Pobaltí.

Propojování Evropy: doprava

Dopravní politika EU je zde proto, aby zajistila dopravní infrastrukturu a vzájemné propojení za účelem podpory jednotného trhu, zajištění volného pohybu zboží a osob a podpory růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti EU. Dopravní systémy v Evropě se v minulosti rozvíjely do značné míry na vnitrostátním základě. To mělo za následek špatné nebo chybějící dopravní propojení na hranicích nebo podél klíčových koridorů. Slabé dopravní propojení brzdí hospodářský růst. Každý milion, který vynaložíme prostřednictvím fondu TEN-T na evropské úrovni, na druhé straně znamená investici ve výši 5 milionů ze strany vlád členských států. Každý milion navíc představuje 20 milionů ze soukromého sektoru. Odhaduje se, že odstranění 20–25 hlavních překážek za účelem vytvoření základní evropské dopravní sítě v letech 2014–2020 by mělo velmi významný dopad na hospodářský růst a vytvořilo by potenciálně až 2,9 milionu pracovních míst. Již dnes je další výzvou interoperabilita. Jednoduše řečeno, vnitrostátní vybavení (rozchod železničních kolejí, bezpečnostní certifikační systémy, elektrifikační soustavy, signalizace na železnici apod.) není kompatibilní. Letadla musí kontaktovat různé letecké dispečery v každé zemi, přes kterou přelétají. Tyto technické překážky mají za následek duplicitu a zpoždění. Jsou také nesmírně nákladné a neúčinné. Evropská dopravní politika od sedmdesátých let minulého století usiluje o vybudování klíčových spojení a o odstranění oněch mnoha překážek a bariér, které blokují volný pohyb zboží a osob. Výsledky jsou velmi významné.

Liberalizace letecké dopravy EU skutečně změnila podobu tohoto druhu dopravy. Nízkonákladové letecké společnosti by například nemohly vzniknout, kdyby EU nezačala v devadesátých letech minulého století otevírat trhy. Evropská unie má nyní 20 nízkonákladových přepravců, kteří představují 40,2 % vnitřního trhu EU. Žádný z těchto přepravců v roce 1990 neexistoval. Díky liberalizaci letecké dopravy získaly miliony spotřebitelů přístup k daleko většímu výběru leteckých tras za mnohem výhodnější ceny. Liberalizace vedla k radikálnímu růstu počtu pasažérů letecké dopravy a obsluhovaných leteckých tras. Počet pravidelných osobních leteckých dopravců vzrostl ze 135 na 152 a průměrný počet vnitrounijních leteckých tras vzrostl mezi lety 1992 a 2010 o 140 % z 1 680 na 4 000. Současně se zintenzivnila konkurence: počet tras obsluhovaných více než dvěma konkurenčními dopravci vzrostl o 415 % z 93 na 479 (zdroj: Official Airline Guide). Počet cestujících v rámci EU vzrostl v letech 2000 až 2009 z 367 milionů na 480 milionů.

Budování chybějících článků, modernizace infrastruktury: peníze EU se používají k částečnému financování výstavby chybějících článků a k modernizaci úseků klíčových dopravních cest a koridorů a ke stimulaci významných investic od členských států do této výstavby. Tyto chybějící články by pravděpodobně žádný členský stát sám nevybudoval, protože vyžadují evropskou podporu a koordinaci, občas i mezi několika členskými státy.

Malmö – Kodaň: Øresundský most je nejdelším kombinovaným silničním a železničním mostem v Evropě. Doprava na něm byla zahájena dne 1. července 2000. Náklady na projekt činily 2,7 miliardy EUR a rozpočet nebyl v žádném ohledu překročen. Rozpočet EU přispěl k tomuto projektu částkou 127 milionů EUR. Rychle se rozvinula železniční doprava, která od roku 2001 vzrostla o 230 %, přičemž počet cestujících dosáhl v roce 2009 11,2 milionu osob. V tomtéž roce přejelo Øresundský most 7 milionů vozidel. Díky tomuto propojení vyvíjí stále větší počet podniků svou činnost na druhé straně Øresundu. K nejúspěšnějším příkladům spolupráce patří Øresundská univerzita a Øresundský vědecký region. Pevná spojnice přes Øresund ukazuje, do jaké míry je infrastruktura nezbytná pro fungování vnitřního trhu.

Vysokorychlostní železniční osa Paříž – Brusel – Kolín nad Rýnem – Amsterdam – Londýn: první evropská přeshraniční vysokorychlostní železniční síť, která spojuje Paříž, Brusel, Kolín nad Rýnem, Amsterdam a Londýn, byla dokončena v roce 2007. Tato železniční síť značně zkrátila čas potřebný k cestě mezi těmito pěti zeměmi a poskytuje cestujícím reálnou alternativu letecké a silniční přepravy. Čas strávený na cestě byl zkrácen na méně než polovinu (např. z více než 3 hodin na 1 hodinu 22 minut na trati Paříž-Brusel a z více než 5 hodin na 1 hodinu 50 minut na trati Londýn-Brusel). Tato nová vysokorychlostní železniční trať v mnoha případech zcela nahradila tradiční letecké trasy. Projekt vyústil v obrovský posun ve způsobu využívané dopravy od letecké a silniční k železniční dopravě. Například počet cestujících Eurostar a Thalys se zvýšil z 6,5 milionu v roce 1995 na 15,3 milionu v roce 2009. Letecké společnosti již nezajišťují přepravu mezi Paříží a Bruselem, protože cesta vlakem je rychlejší než letadlem. Z celkových nákladů projektu ve výši 17,3 miliardy EUR poskytl program EU TEN-T financování ve výši 720 milionů EUR a EIB půjčila 1,8 miliardy EUR.

Jednotné evropské nebe

Evropské nebe a letiště jsou ohroženy zahlcením. Bez podstatných investic do spuštění evropského systému řízení leteckého provozu (Jednotného evropského nebe) budou naše letiště přeplněna. Do roku 2030 bude konkrétně 19 letišť fungovat na plnou kapacitu osm hodin denně každý den v roce, což bude mít dopad na 50 % letů při odletu, příletu nebo v obou případech. V roce 2007 fungovalo na plnou nebo téměř plnou kapacitu pouze 5 letišť, což mělo vliv na 17 % letů. Evropa by však nejen odmítala značnou část potenciální poptávky. Byla by rovněž v dosud nevídaném rozsahu ohrožena pravidelným zpožďováním a rušením letů. Pokud budeme nadále postupovat tak jako dříve, vzrostou náklady spojené se zahlcováním letišť do roku 2050 zhruba o 50 %. Hlavním problémem je zastaralý systém řízení letového provozu; základní používané technologie pocházejí z padesátých let minulého století. Řešení je celoevropské a má svůj název: SESAR, společná iniciativa Evropské komise, organizace EUROCONTROL a leteckého odvětví s cílem a) ztrojnásobit kapacitu vzdušného prostoru, b) desetinásobně zvýšit bezpečnost, c) o 10 % snížit dopad na životní prostředí, d) o 50 % snížit náklady na řízení leteckého provozu a e) o 10 % zkrátit pro cestující dobu letu a o 50 % snížit počet zrušených letů.

http://www.youtube.com/watch?v=k-2G_vxso9g

Elektromobily jsou již vyvíjeny a uváděny na trh. Potřebujeme však vyvinout společné základní normy pro nabíjecí stanice v celé EU – jinak přejedete z Francie do Německa a nebudete moci doplnit pohonné hmoty. Práce na tom byla již zahájena. Celkem 42 partnerů z průmyslu, energetického sektoru, z řad výrobců elektromobilů, obecních úřadů i univerzit a výzkumných ústavů spojilo své síly, aby vyvinulo a demonstrovalo společně akceptovaný rámec snadno použitelné nabíjecí infrastruktury. Projekt s názvem „Green eMotion“ má celkový rozpočet ve výši 41,8 milionu EUR a Evropská komise přispěje k jeho financování částkou 24,2 milionu EUR. Green eMotion propojí probíhající regionální a národní iniciativy pro zavádění elektromobilů s využitím výsledků a srovnání odlišných technologických přístupů k prosazování nejlepších řešení pro evropský trh.

Propojování Evropy: telekomunikace a informační a komunikační technologie

Nižší ceny, větší výběr kvalitních služeb: evropští spotřebitelé a podniky mají nyní k dispozici širší výběr kvalitních telefonických služeb, které jsou podstatně levnější. Je to přímý důsledek liberalizace telekomunikačních trhů ze strany EU, díky níž došlo k posílení konkurence. Lidé si mohou nyní vybírat mezi několika telekomunikačními operátory a mají právo změnit operátora během jednoho pracovního dne (a zachovat si přitom stejné telefonní číslo). V důsledku toho se vnitrostátní hovorné z pevných linek snížilo od roku 1998 o více než 60 %. Ceny mobilních hovorů se v letech 2006 až 2010 snížily nejméně o 30 %.

Roaming: díky legislativě navržené Komisí, která zavedla cenové limity, se náklady na roaming mobilních telefonních hovorů uskutečněných v rámci EU snížily od roku 2005 o 73 %. Tyto limity byly každoročně dále snižovány a poslední snížení nastane dne 1. července 2011. Spotřebitelé i podnikatelé již navíc nejsou šokováni účty za stahování dat prostřednictvím mobilních sítí – měsíční vyúčtování za stahování dat je omezeno na 50 EUR, pokud se zákazník výslovně nedohodne jinak. Komise má za cíl zajistit, aby se rozdíly mezi roamingem a vnitrostátními telekomunikačními sazbami přiblížily do roku 2015 k nule. V červenci roku 2011 proto Komise navrhne nová pravidla pro roaming, jež by měla platit od 1. července 2012.

Jednotný digitální trh: Evropská komise spolupracuje s členskými státy na vytvoření jednotného digitálního trhu. Přestože evropské internetové podniky mohou prosperovat pouze v bezhraničním prostředí, je současná Evropa slepencem vnitrostátních online trhů. Proto je evropským spotřebitelům znemožněno využívat výhod jednotného digitálního trhu. Celkem 60 % pokusů o přeshraniční internetové nákupy selhává. Pouze 8 % těch, kteří v EU nakupují online, nakupuje z jiných zemí. Spotřebitelé si často nemohou legálně stahovat z internetu hudbu z jiné země EU. Nebude-li vytvořen jednotný digitální trh, Evropa může v příštích 10 letech ztratit svou konkurenční výhodu. Aby k tomu nedošlo, usiluje Komise o odstranění roztříštěnosti a o posílení jednotného trhu.

Superrychlý internet: široce dostupný přístup k superrychlému internetu za konkurenční ceny je onen „digitální kyslík“, který Evropa potřebuje ke svému růstu a ke zvyšování své prosperity. Proto má EU za cíl do roku 2013 zaručit základní širokopásmové služby pro všechny Evropany a do roku 2020 zajistit, aby a) měli všichni Evropané přístup k internetu o rychlosti daleko vyšší než nyní (více než 30 Mbps) a aby b) 50 a více procent evropských domácností mělo předplacený přístup k internetu o rychlosti vyšší než 100 Mbps.

Mobilní telefony a širokopásmové služby: 3G a 4G: evropský průmysl získal s podporou financování ze strany EU celosvětovou vedoucí pozici v mobilních a bezdrátových technologiích a standardech. Evropský 3G standard používá více než 600 milionů mobilních telefonů na světě. Investice ve výši 120 milionů EUR vynaložená na evropské úrovni před 10–15 lety umožnila rozkvět dnešního trhu produktů a služeb pro 3G telekomunikační zařízení v hodnotě 250 miliard EUR. Za podpory financování ze strany EU vyvinuli výzkumníci první koncepci infrastruktury 4G mobilní sítě. 4G je nejnovější bezdrátová radiotechnologie, která zajišťuje desetkrát rychlejší internet než stávající 3G mobilní sítě. 4G zajistí rychlosti potřebné v nadcházejících 100 letech k uspokojení poptávky po službách, které si žádají stále širší pásma, a bude současně stimulovat hospodářský růst. Odhaduje se, že komunikačních sítí 4G bude v roce 2016 využívat 500 milionů uživatelů. Analytici trhu očekávají, že operátoři na celém světě vloží do zařízení 4G do roku 2013 investiční prostředky ve výši téměř 6 miliard EUR.

Investice do obyvatel Evropy: výzkum

Výzkum je někdy velmi drahý a – aby mohl poskytovat smysluplné výsledky – musí být zároveň prováděn ve velmi širokém rozsahu. Zásadním faktorem je dosáhnout co možná největší efektivity vložených peněz. Je-li výzkum prováděn v rámci spolupráce na úrovni EU, nedochází k duplicitě a je možné sdružovat dovednosti i stávající poznatky; to přináší vyšší přidanou hodnotu než v případě čistě vnitrostátního financování. Jedno euro z rámcového programu EU vede ke zvýšení přidané hodnoty v daném odvětví o 7 až 14 EUR. Dlouhodobý makroekonomický dopad současného sedmého rámcového programu (kolem 8 miliard EUR ročně) představuje 900 000 pracovních míst (z toho 300 000 ve výzkumu), zvýšení HDP o 0,96 %, zvýšení vývozu o 1,57 % a snížení dovozu o 0,88 %.

Jedině sdružováním zdrojů prostřednictvím programů financování EU a další koordinací vnitrostátního financování může EU dosáhnout kritického množství ve vědě a výzkumu potřebného k tomu, aby mohla převzít vedení při řešení největších současných i budoucích výzev pro Evropu i celý svět. Tyto výzvy se týkají mimo jiné: změny klimatu, energetiky a zabezpečení potravin, účinného využívání zdrojů, zdraví a stárnutí obyvatelstva.

Pokrok při hledání řešení těchto problémů nejen přímo zlepší životy milionů Evropanů, ale také Evropě umožní získat konkurenční výhodu v odvětvích budoucnosti a poskytovat produkty a služby, které budou chtít jiné země čelící stejným výzvám koupit. To bude mít za následek vytvoření udržitelných a kvalitních pracovních míst v Evropě.

Díky evropské iniciativě pro ekologické automobily jsou nyní v Evropě na komerční bázi široce zaváděny elektromobily. Sdružením 51 výzkumných projektů, velkých výrobců zařízení, jako je Siemens, a nejvýznamnějších výrobců automobilů (Volkswagen a Renault) se iniciativě podařilo přimět hlavní zúčastněné strany k tomu, aby se vydaly stejným směrem. Iniciativa řeší otázky, jako jsou evropské normy, elektrorozvodné sítě, inteligentní informační a komunikační technologie, rychlejší nabíjení, baterie s delší životností a lehčí a odolnější automobilové díly. Ropa je stále vzácnější a tlak na výrobce automobilů, aby jejich výrobky byly ekologičtější, se stupňuje, a proto si mnoho zemí klade ambiciózní cíle týkající se zavádění elektromobilů: Čína usiluje o to, aby elektromobily v roce 2020 představovaly 50 % všech prodaných nových automobilů. Světový trh nabude ohromných rozměrů a Evropa na něm musí být významným hráčem; technologie v oblasti elektromobilů mohou vést k vytvoření pracovních příležitostí a růstu nebývalého rozsahu. Prostředky investované do této iniciativy dosahují celkem 5 miliard EUR, přičemž 4 miliardy EUR pocházejí z Evropské investiční banky a 1 miliarda EUR z programu EU pro výzkum. Evropa může v tomto odvětví získat vedoucí postavení pouze na základě spolupráce, stanovení společných norem a dosažení dohody, pokud jde o vývoj kompatibilních a vzájemně se doplňujících technologií.

Financování EU stimuluje soukromé investice. V případě finančního nástroje EU pro sdílení rizik, ze kterého se poskytují prostředky na rozsáhlé, vysoce rizikové technické projekty s potenciálem velkého ekonomického a společenského přínosu, je objem úvěrů dvanáckrát vyšší a dodatečné investice do výzkumu, vývoje a inovací třicetkrát vyšší než příspěvek EU.

Cílený výzkum prováděný Společným výzkumným střediskem Komise s náklady ve výši zhruba 1 milion EUR snížil nákladnost testů BSE a přímá dotace ES na jeden test tak mohla být zredukována z 20 na 7 EUR, což vedlo k úspoře rozpočtových nákladů Společenství v letech 2002–2006 v úhrnné výši přibližně 250 milionů EUR.

První pilotní iniciativa k posílení výzkumu neurodegenerativních chorob, zejména Alzheimerovy choroby, která spočívá v propojení vnitrostátních výzkumných programů a financování, byla spuštěna v roce 2009 a dodneška se do ní zapojilo 23 zemí. Lepší koordinace výzkumného úsilí v EU zajistí Evropě účinnější řešení společenských výzev souvisejících s těmito otázkami.

Sdružování výzkumných zdrojů a znalostí má zásadní význam pro naši účinnou konkurenceschopnost ve vztahu k USA a Japonsku; obě tyto země mají daleko vyšší počet obyvatel, a tedy i vyšší veřejné a soukromé rozpočty na výzkum a inovace než kterákoli jednotlivá země EU. Do tohoto závodu se zapojily i nově se rozvíjející ekonomiky, které rychle dohánějí vyspělé státy. I když reálné investice EU do výzkumu vzrostly v letech 1995 až 2008 o 50 %, v USA tyto investice vzrostly o 60 % a ve čtyřech znalostně nejintenzivnějších zemích v Asii (Japonsko, Jižní Korea, Signapur a Tchaj-wan) dokonce o 75 %. Tempo růstu těchto investic je ještě vyšší v zemích BRIS (Brazílie, Rusko, Indie, Jižní Afrika) – 145 % – a v Číně: 855 %. Bude-li Čína pokračovat tímto tempem, předežene EU v objemu výdajů na výzkum a vývoj již do roku 2014.

Investice do obyvatel Evropy: zaměstnanost a sociální financování

Evropský sociální fond (ESF) každoročně pomáhá přibližně 10 milionům Evropanů a 2 milionům občanů umožní nalézt zaměstnání. Jedna ze čtyř osob, které nalezly v letech 2000 až 2008 zaměstnání, je nalezla po školení zajištěném ESF. Díky podpoře na úrovni EU mohou členské státy vkládat do svých obyvatel nové investice, které by jinak nebyly uskutečněny. Vynakládáním vyšších částek v méně prosperujících zemích pomáhá Evropský sociální fond (ESF) členským státům investovat daleko více do lidského kapitálu, což má pro ně zásadní význam při dosahování úrovně zemí, které jsou na tom nejlépe. Polsko dostává v letech 2007–2013 z ESF 250 EUR na osobu v porovnání s částkou 50 EUR, kterou dostává Dánsko. Od roku 2000 obdržely členské státy z ESF podporu ve výši 80 miliard EUR, což představuje okolo 10 % celkového rozpočtu Evropské unie. Tomu odpovídá spolufinancování z vnitrostátních a soukromých prostředků ve výši přes 40 miliard EUR. V letech 2000–20081 poskytl ESF podporu přibližně 76 milionům osob a 1,7 milionu organizací. Evropský sociální fond (ESF) každoročně pomáhá přibližně 10 milionům Evropanů a 2 milionům občanů umožní nalézt zaměstnání. Téměř jednu čtvrtinu těchto 10 milionů účastníků ESF tvoří každoročně mladí lidé, což podporuje zaměstnanost a podnikání mládeže a mobilitu mladých pracovníků, pomáhá při snižování počtu mladých lidí, kteří předčasně odcházejí ze školy, a zvyšuje úroveň dovedností. (V roce 2009 to bylo 3,1 milionu z 11 milionů).

Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) vyřídil od zahájení své činnosti v roce 2006 77 žádostí z 19 zemí o téměř 353 milionů EUR na náklady na školení a pomoc při hledání zaměstnání pro téměř 75 000 evropských pracujících, kteří ztratili zaměstnání. Fond EFG financuje opatření, která jdou nad rámec povinností firem po rozsáhlém propouštění, a přes 40 % z těch, kdo byli vyškoleni s podporou EFG, získalo v roce 2009 zaměstnání.

Prostřednictvím nového nástroje mikrofinancování PROGRESS stimuluje finanční podpora ze strany EU financování od mezinárodních finančních institucí tím, že poskytuje mikrofinancování ohroženým skupinám a rozvíjejícímu se podnikání, sociální ekonomice a mikropodnikům v celé EU. Unijní příspěvek do nástroje mikrofinancování dosáhne do konce roku 2013 100 milionů EUR (2010–2013). Podle odhadu Komise by mohl být unijní příspěvek doplněn o mikroúvěry poskytnuté díky zapojení jiných mezinárodních finančních institucí, např. Evropského investičního fondu (EIF), do celkové výše 500 milionů EUR.

Další zálohy plateb z prostředků EU, vyplacené v reakci na hospodářskou krizi, poskytly v roce 2009 okamžitou peněžitou injekci ve výši 6,25 miliardy EUR (z toho 1,76 miliardy EUR pro ESF a 4,5 miliardy EUR pro EFRR), takže členské státy mohly rychle vynaložit více peněz na své prioritní projekty, pomoci malým a středním podnikům a zaměřit podporu na nejzranitelnější skupiny.

Německý spolkový program spolufinancovaný z prostředků ESF umožnil pracovníkům na krátkodobý úvazek získat novou kvalifikaci.

Případ MG Rover (Spojené království)

Balíček podpory nabízený anglickým projektem Better West Midlands poskytuje službu přizpůsobenou potřebám zaměstnavatelů i jednotlivců. Tento balíček zahrnuje individuální poradenství a podporu a přístup k získávání dovedností a ke školení. Financování ze strany Evropského sociálního fondu pomohlo při poskytování široké škály podpory a školení pracovníkům, kterým hrozila výpověď pro nadbytečnost nebo kteří tuto výpověď již dostali, ještě před koncem jejich stávajícího pracovního poměru. Cílem je co nejvíce posílit jejich schopnost přejít přímo do nového zaměstnání. Projekt pomůže zhruba 14 500 pracovníkům firem z výrobních i jiných odvětví v celé oblasti West Midlands.

Fond EFG podporuje více než 3 000 pracujících v Německu

Německo požádalo v červnu 2007 o podporu z EFG poté, co 3 303 osob ztratilo zaměstnání, když tchajwanský výrobce mobilních telefonů BenQ zastavil veškerou finanční podporu svým dvěma německým dceřiným společnostem a způsobil tak jejich insolventnost. Tyto dceřiné společnosti se nacházely v bavorském Mnichově a v Kamp-Lintfortu a Bocholtu (Severní Porýní-Vestfálsko). Celkem 2 528 propuštěných pracovníků se rozhodlo vstoupit do přechodové společnosti, aby mohli využít opatření aktivní politiky na trhu práce. Fond EFG umožnil prodloužit toto období z 12 na 17 měsíců a zvýšit kvalitu podpůrných opatření. Nakonec bylo 1 879 (neboli 74 %) osob, které využily podpory EFG, opětovně začleněno na trhu práce.

Investice do obyvatel Evropy: vzdělávání

Evropská unie investuje každoročně celkem 2,5 miliardy EUR – tedy 1,8 % svého celkového rozpočtu – do vzdělávání, mládeže, kultury, kinematografie a mobility výzkumných pracovníků. Tato relativně malá část rozpočtu přináší významné výsledky a značnou přidanou hodnotu pro členské státy, které nemají srovnatelné systémy financování. Organizovat nadnárodní mobilitu studentů a spolupráci mezi vzdělávacími institucemi (např. univerzitami, školami atd.) je mnohem efektivnější na úrovni EU než v rámci spleti dvoustranných iniciativ. Peníze vynakládané prostřednictvím programů EU představují obvykle „počáteční kapitál“, který přiláká další veřejné a soukromé financování a pomáhá nastartovat mnoho užitečných projektů. Prokázalo se, že financování ze strany EU může přinést velmi vysokou návratnost.

Prostřednictvím programu celoživotního učení bude EU investovat v letech 2007 až 2013 přibližně 7 miliard EUR do výměn v rámci nadnárodní mobility a přeshraničních projektů. Každý rok bude kolem 300 000 evropských studentů a učitelů moci strávit určitý čas v zahraničí, kde budou absolvovat kurzy či studium, a zhruba 20 000 vzdělávacích institucí bude mít možnost účastnit se projektů nadnárodní spolupráce. Tento program také pomáhá překlenout propast mezi světem vzdělávání a světem práce, a to především díky odborným praxím v podnicích. Od roku 1987 získalo zejména prostřednictvím programu Erasmus podporu pro studium nebo odbornou praxi v zahraničí 2,5 milionu studentů. Studie ukazují, že studenti programu Erasmus jsou více adaptabilní a motivovaní a že tato zkušenost zlepšuje jejich vyhlídky na trhu práce. Program Erasmus současně pomohl připravit půdu pro srovnatelnější vysokoškolské programy a pro uznávání studia v zahraničí (tzv. „boloňský proces“). Rozpočet na tento program je každoročně plně využit a zhruba 50 % žádostí musí být zamítnuto.

Prostřednictvím akcí „Marie Curie“ poskytuje EU každoročně 8 000 výzkumných pracovníků možnost pracovat v zahraničí a stimuluje vytváření partnerství mezi výzkumem a podnikáním. Evropský inovační a technologický institut je vůbec prvním pokusem o posílení „znalostního trojúhelníku“ vzdělání, výzkumu a inovací na úrovni EU. Institut bude ve stále větším rozsahu řešit „mezeru v oblasti inovací“ a posilovat tak konkurenceschopnost EU a vytváření pracovních míst.

Kultura: kulturní a tvůrčí odvětví vytvářejí 4,5 % HDP Evropské unie a mají 3,8procentní podíl na zaměstnanosti, což je více než u mnoha jiných klíčových odvětví. Podpora filmové distribuce poskytovaná programem MEDIA zvyšuje konkurenceschopnost tohoto odvětví a pomáhá malým společnostem, čímž vytváří pracovní příležitosti. Multiplikační účinek podpory z programu MEDIA pro odvětví kinematografie lze odhadovat na 13 EUR výnosu z každého investovaného eura.

Mobilita zaměřená na stáže v podnicích (odborné praxe)

Stáže v podnicích či odborné praxe ve firmách nebo organizacích jsou nejrychleji se rozvíjející oblastí v rámci Erasmu v programu celoživotního učení. V letech 2009–2010 bylo financováno přes 35 000 zahraničních pracovních stáží, což představuje roční nárůst o více než 17 %. Granty studentům umožňují strávit tři až dvanáct měsíců na odborné praxi v zahraničí. Díky době strávené v zahraniční firmě mohou studenti lépe splňovat požadavky trhu práce a rozvíjet konkrétní dovednosti, přičemž se zároveň posiluje spolupráce mezi vysokými školami a firmami.

Investice do evropských regionů: politika soudržnosti

Politika soudržnosti pomáhá chudším regionům a zemím zvyšovat svou úroveň a zapojit se do jednotného trhu. Jedná se o investiční politiku orientovanou do budoucna, která je jednoznačným přínosem i pro zbytek Evropy, protože zajišťuje celoevropský růst a vytváření pracovních příležitostí.

Jako příklad lze uvést značné zvýšení vývozu v rámci EU do regionů, které využívají financování v oblasti politiky soudržnosti. Mezi politikou soudržnosti a růstem v EU existuje jasná vazba. Studie ukázaly, že díky investicím realizovaným v rámci politiky soudržnosti v letech 2000–2006 bylo HDP v EU-25 jako celku v roce 2009 o 0,7 % vyšší. Odhaduje se, že do roku 2020 dojde k nárůstu na 4 %. Podle odhadů dosáhne kumulativní čistý efekt u HDP jen v EU-15 do roku 2020 3,3 %. Jinými slovy: regionální investice znamenají evropský rozvoj. Růst v jednom, možná chudším regionu, vede k nákupu zboží a služeb z jiného, bohatšího regionu. To povzbuzuje rozvoj jednotného trhu, který představuje 60 až 80 % vývozu členských států, tedy značně více než podíl vývozu do třetích zemí, jako je Čína, Indie nebo USA.

V letech 2000–2006 zajistila politika soudržnosti návratnost ve výši 2,1 EUR za každé investované euro. Odhaduje se, že tato návratnost dosáhne do roku 2020 výše 4,2 EUR na jedno investované euro. Politika soudržnosti rovněž pomohla při zvyšování zaměstnanosti. Podle odhadů za rok 2009 byl počet zaměstnaných osob v důsledku této politiky v letech 2000–2006 o 5,6 milionu vyšší, tedy ročně v průměru o 560 000 vyšší než bez politiky soudržnosti.

V důsledku nedávného poklesu a v zemích, které zápasí s dluhovou krizí, hraje politika soudržnosti klíčovou úlohu v hospodářském a sociálním oživení tím, že stimuluje investice do rozmáhajících se odvětví, například do energetické účinnosti; pomáhá však také lidem, kteří díky ní absolvují školení a zlepšují své dovednosti, aby si mohli najít zaměstnání.

Výdaje v rámci politiky soudržnosti jsou přínosem pro několik členských států

Polsko, které je největším příjemcem financování v rámci politiky soudržnosti v současném programovém období, zpracovalo v roce 2009 studii2 o přínosu opatření realizovaných v rámci politiky soudržnosti v Polsku pro země EU-15. Studie na základě zkoumání kontraktů získaných podniky ze zemí EU-15 ukazuje, že zhruba 8 % celkového objemu kontraktů v Polsku bylo zadáno společnostem z EU-15, přičemž zdaleka nejvýznamnější skupinu tvořily podniky z Německa. Tyto podniky měly obvykle úspěch u velkých polských projektů.

Uskupení firem v oblasti čistých technologií v Lahti (Finsko)

Zapojení EU do tohoto projektu fungovalo jako katalyzátor: povzbudilo inovace a vývoj ekologických technologií tím, že svedlo dohromady malé a velké podniky, vzdělávací organizace a regionální orgány. Uskupení poskytuje služby, které usnadňují vytváření sítí mezi jeho 200 účastnickými podniky a jejich vstup na mezinárodní trh.

Vědecký a obchodní park v Lahti, který toto uskupení koordinuje, se stal předním střediskem ekologických technologií ve Finsku. V letech 2005 až 2007 se do tohoto regionu přestěhovalo na 20 firem a organizací v oblasti čistých technologií. Rozpočet EU přispěl na tento projekt částkou 1,5 milionu EUR. Služby, které park poskytuje v rámci rozvoje podnikání a přesídlování firem, přilákaly investice v hodnotě více než 30 milionů EUR a vytvořily v regionu na 170 nových pracovních míst.

Nový přístup k obnovitelným zdrojům energie v Güssingu (Rakousko)

Güssing, městečko na jihovýchodě Rakouska, je vzorem prozíravé politiky v oblasti obnovitelných zdrojů energie na místní úrovni, která je hnací silou hospodářského rozvoje v celém regionu. Město používá ve své teplárně na biomasu dřevo z místních lesů, a vyrábí tak více elektřiny, než spotřebovává, proto je schopno zásobovat elektřinou celý region. Jen v odvětví obnovitelných zdrojů energie vzniklo více než 50 firem a Güssing snížil od roku 1995 své emise oxidu uhličitého o 100 %.

V důsledku dostupnosti levného (o 30 % levnějšího) tepla vzniklo v městečku a v okolí více než 1 000 nových pracovních míst, včetně 100 míst v nové kancelářské budově v průmyslové zóně, která je sídlem Evropského centra pro obnovitelné zdroje energie. K zajištění šíření zkušeností v oblasti obnovitelných zdrojů energie byla založena síť regionálních, národních a mezinárodních partnerů.

Rozpočet EU přispěl na tento projekt částkou 461 000 EUR.

  • Budování bezpečnější Evropy pro její občany

Evropané se dennodenně střetávají s tisíci menších či větších přeshraničních výzev. Úkolem EU je utvářet prostor zákona, práv a spravedlnosti za účelem usnadnění každodenního života našich občanů. Co se týče našich vnějších hranic, nedávné události v jižním Středomoří ukazují, že Evropa je nejen povolána k poskytování jednoznačné podpory demokratických změn v arabském světě, ale že je zapotřebí více spolupráce a solidarity k tomu, aby se bylo možné vyrovnat s desítkami tisíc migrantů, kteří přijíždějí do Evropy. Stejně tak se ani výzvy v oblasti životního prostředí nezastavují na našich hranicích a mohou být nejlépe řešeny prostřednictvím celoevropských opatření a podpory. Pokrok směrem k ekologičtějšímu hospodářství bude dosažitelnější, pokud opatření a podpora ze strany EU pomohou stimulovat investice do ekologických inovací, do zvyšování účinnosti využívání zdrojů a do ochrany klimatu. Jsme rovněž rádi, že máme v celé EU velký výběr potravin. To vyžaduje celoevropské systémy a pravidla pro bezpečnost potravin, ochranu spotřebitelů a zdraví živočichů. Zajišťovat, aby se nebezpečné výrobky vůbec nedostaly do Evropské unie, lze rovněž nejlépe prostřednictvím spolupráce v rámci celních kontrol.

Bezpečnější hranice

Pilotní projekt EU pro přesídlení z Malty v rámci EU (EUREMA): Komise financovala v rámci Evropského uprchlického fondu dva projekty pro přesídlení uprchlíků z Malty v rámci EU: jeden pilotní projekt s účastí Francie částkou 770 000 EUR a druhý, probíhající projekt známý jako „EUREMA“ (European Relocation Malta) částkou téměř 2 miliony EUR. Projekt EUREMA je realizován pod vedením maltských orgánů za účasti deseti členských států (Francie, Německa, Spojeného království, Portugalska, Lucemburska, Maďarska, Polska, Slovinska, Slovenska a Rumunska), které se zavázaly přesídlit na svá území téměř 260 uprchlíků, kteří uvízli na Maltě. Projektu se účastní rovněž UNHCR a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). Evropské financování pokrylo náklady a umožnilo členským státům převzít uprchlíky, nabídnout jim lepší budoucnost a ulehčit Maltě od zvlášť silného migračního tlaku, jemuž často čelí v důsledku své zeměpisné polohy.

Agentury jako Europol nebo Frontex pomáhají členským státům při spolupráci na místě, například v boji proti organizovanému zločinu, při kontrole vnějších hranic EU nebo udržování bezpečného otevřeného evropského prostoru. Vytváření společných vyšetřovacích týmů koordinovaných Europolem (s rozpočtem na rok 2011 ve výši 83 milionů EUR) vedlo k úspěšným operacím, při nichž byly rozbity mezinárodní zločinecké gangy, které se zabývaly obchodem s drogami nebo paděláním peněz. Jen ohlášené množství kokainu zabaveného v roce 2008 (přibližně 77 tun) je téměř dvojnásobné oproti ohlášenému množství kokainu zabavenému v Evropě v roce 2003. Tento „trh“ je celoevropský a reakce musí být tedy rovněž celoevropská.

Budování schengenského prostoru znamená, že jeden členský stát kontroluje svůj úsek vnějších hranic za všechny ostatní členské státy. Evropská unie musí být schopna poskytovat podporu těm členským státům, které se v důsledku své zeměpisné polohy a podoby toku cestujících a migračních tras ocitají v obtížných situacích. To je úlohou agentury Frontex (s rozpočtem 78 milionů EUR v roce 2011), která čelí rostoucím požadavkům ze strany členských států. V červnu 2011 bylo dohodnuto posílení této agentury.

Pohraniční jednotky rychlé reakce (RABIT) v Řecku. Během operace, která trvala od 2. listopadu 2010 do 2. března 2011, pomáhalo každý týden téměř 200 vyškolených hostujících příslušníků pohraniční stráže z 26 členských států svým řeckým kolegům kontrolovat hraniční oblasti a identifikovat zadržené nelegální přistěhovalce. Nasazení pohraničních jednotek rychlé reakce řízené agenturou Frontex řeckým orgánům rovněž pomohlo při shromažďování informací o migračních trasách a sítích převaděčů, kteří zneužívají zoufalé situace nelegálních přistěhovalců. V říjnu – tedy před touto operací – bylo na řecko-turecké pozemní hranici zachyceno celkem 7 607 osob. Během této čtyřměsíční operace bylo vypátráno celkem přes 11 800 migrantů a počet nelegálních vstupů poklesl o více než 70 %.

Společná operace Hera koordinovaná agenturou Frontex představuje největší evropskou pátrací a záchrannou operaci. Tato operace zabránila nesčetným úmrtím, protože odradila nelegální migranty od toho, aby se vydali na nebezpečnou cestu ze severní Afriky (ze Senegalu, Mauritánie a Kapverd) přes volné moře na Kanárské ostrovy v malých člunech nevhodných pro námořní plavbu. Následné operace Hera pak téměř uzavřely západoafrickou trasu pro nelegální migraci (oproti maximálnímu počtu téměř 32 000 příjezdů na Kanárské ostrovy v roce 2006). Pašerácké sítě a obchodníci s lidmi se však nedají snadno odradit. Organizovaný zločin je motivován ziskem a používané metody jsou stále složitější a sofistikovanější. Od zahájení operace Hera se trasa pro pašování lidí systematicky posouvala přes střední část Středozemního moře do východního Středomoří na řecko-tureckou hranici.

Cla: když mělo mnoho Evropanů po fukušimské havárii v Japonsku v březnu 2011 obavy z radioaktivního ozáření potravin a zboží dovezeného z Japonska, stály evropské celní orgány v popředí snah o zajištění dodržování radiačních limitů a toho, že se do EU nedostanou žádné kontaminované výrobky.

Celní unie EU existuje již více než 40 let a vytváří přidanou hodnotu, která do značné míry přesahuje působnost evropské celní politiky. Vedle výběru cla a zemědělských poplatků pro členské státy EU a pro rozpočet EU (v částce více než 20 miliard EUR ročně) podporuje celní unie členské státy při výběru DPH a spotřebních a jiných daní a zajišťuje kontrolu vývozu, aby se zabránilo nesprávným vrácením DPH nebo spotřební daně. Celní unie dále přímo kontroluje a realizuje další politiky EU, například v oblasti dopravy, zemědělství, hygieny či životního prostředí. Celní unie stojí rovněž v přední linii při zajišťování bezpečnosti dodavatelského řetězce, v boji proti pašování a podvodům a při vymáhání práv duševního vlastnictví na hranicích.

Celkové náklady, které by vznikly 27 členským státům, pokud by v boji proti podvodům, při usnadňování obchodu a zabezpečování jednotného uplatňování zákonů měly dosáhnout stejných výsledků, by byly nejméně čtyřikrát vyšší než náklady vynaložené na tytéž služby Komisí. Stručně řečeno, každé euro vynaložené Komisí přispívá ke snížení nákladů těchto 27 členských států o nejméně čtyři eura.

Celní program s rozpočtem 324 milionů EUR na období 2008–2013 je klíčovým nástrojem EU umožňujícím hladké fungování celní unie jako jednotné správy namísto směsice 27 implementujících správ. Tento program umožňuje vnitrostátním správám mj. zpracovávat každou sekundu 7 celních prohlášení – tedy celkem 211 milionů ročně – bez narušení dovozu a vývozu.

Celoevropská zabezpečená počítačová síť, která navzájem propojuje všechny celní a daňové správy, stojí ročně 11 milionů EUR. Členským státům, které by jinak musely zavádět dvoustranné sítě, každoročně ušetří 35 milionů EUR.

Dalším příkladem obrovských úspor z rozsahu, kterých lze dosáhnout prostřednictvím řízení na úrovni EU, je centrální informační systém (tzv. „TARIC“), který online zpřístupňuje každý den veškeré celní sazby a obchodní opatření EU. Komise vynaložila na rozvoj tohoto systému od roku 2007 3,7 milionu EUR. Pokud by všechny členské státy vyvinuly své vlastní systémy, stálo by je to celkem zhruba 80 milionů EUR, což představuje poměr 1 ku 20!

Jiným příkladem v oblasti cel je systém hospodářských subjektů, v němž jsou uloženy informace o 2,5 milionech právnických osob registrovaných v 27 členských státech EU, které jsou v kontaktu s celními správami. Podniky v rámci takového jednotného systému šetří čas a zdroje, protože se již nemusí při provozování své činnosti registrovat v jednotlivých členských státech. Zatímco náklady Komise na vývoj tohoto systému činily 5 milionů EUR, členské státy by na jeho samostatný vývoj vynaložily 25 milionů EUR!

Bezpečnější potraviny: zemědělství, rybolov a zdraví

Zabezpečení potravin je strategickou záležitostí pro Evropskou unii i jakýkoli národ a převážná většina občanů EU se domnívá, že jde o životně důležitou otázku. Jelikož je 70 % veřejných financí určených na zemědělství a rozvoj venkova v Evropě zajišťováno z rozpočtu EU, představuje zabezpečení potravin nezbytnou součást tohoto rozpočtu.

Tato politika plní širokou škálu cílů. Evropské venkovské oblasti pokrývají 77 % území EU (z toho 47 % tvoří zemědělská půda a 30 % lesy) a jsou domovem pro zhruba polovinu obyvatel EU (pro zemědělská společenství a jiné rezidenty). Celkem 13,7 milionu zemědělců zajišťuje potraviny pro 500 milionů Evropanů, stará se o naši krajinu, hraje ústřední úlohu při ochraně životního prostředí a biologické rozmanitosti a při boji proti změně klimatu s cílem pomoci zachovat živý venkov. Vysoké normy v oblasti ochrany spotřebitele zajišťují, aby občané měli na svých talířích kvalitní potraviny.

Rozpočet společné zemědělské politiky není vysoký, přestože tvoří poměrně značnou část rozpočtu EU:

Výdaje na zemědělskou politiku vynakládané prostřednictvím SZP činí méně než 1 % veškerých veřejných výdajů všech členských států. V porovnání s tím vynakládá EU a její členské státy třikrát tolik na obranu a téměř pětkrát tolik na výzkum, který není harmonizován.

Celkové náklady pro EU činí okolo 55 miliard EUR ročně, což je v poměru na jednoho občana zhruba 110 EUR ročně, 2,20 EUR týdně nebo 30 centů denně, tedy cena jedné cigarety.

Jelikož zemědělství je jediným odvětvím financovaným především z rozpočtu Evropské unie, nahrazují výdaje na evropské úrovni – na rozdíl od jiných politik – do značné míry vnitrostátní výdaje. To vysvětluje, proč tyto výdaje představují velkou část rozpočtu EU. V letošním roce zemědělství představovalo 40 % celkového rozpočtu EU, ale tento podíl neustále klesá ze 71 % v roce 1984 (kdy měla EU jen 10 členských států) a v roce 2013 (s 27 členskými státy) má činit 39 %. Tento klesající trend bude pokračovat i po roce 2013.

Kdyby neexistovala jedna společná politika, bylo by zde 27 různých nákladnějších a méně účinných vnitrostátních politik, což by vedlo k odlišným úrovním zásahů a vyvolalo velké riziko narušení hospodářské soutěže. Díky reformám je nyní evropské zemědělství mnohem více orientováno na tržní hospodářství, veřejné sklady jsou nyní prakticky prázdné a nedochází k vyhazování potravin.

Probíhá rovněž reforma společné rybářské politiky. Unie má výhradní pravomoc k zachování mořských biologických zdrojů a sdílenou pravomoc ve vztahu ke zbytku této politiky. V oblasti námořní politiky a rybolovu mají pilotní projekty „MARSUNO“ a „BluemassMed“ připravit v celé EU půdu pro účinnější a úspornější dohled nad mořským prostředím. Projektu BluemassMed v oblasti Středozemního moře se účastní orgány šesti přímořských členských států. Do projektu MARSUNO jsou zapojeny orgány devíti členských států sousedících s mořskými oblastmi v severní Evropě a Norska. Projekty BluemassMed a MARSUNO tak značně přispívají k hledání způsobů, jak zabránit nákladné duplicitě při shromažďování údajů, a to náležitou vzájemnou komunikací výše uvedených orgánů. Náklady na projekt BlueMassMed, koordinovaný Francií, činí 10,2 milionu EUR, přičemž EU k těmto nákladům přispívá částkou 3,6 milionu EUR. Projekt MARSUNO, který koordinuje Švédsko, stojí 3,05 milionu EUR a EU se na této částce podílí 1,9 miliony EUR.

Choroby zvířat nebo rostlin a kontaminace potravinového řetězce neznají hranic. Evropská unie věnuje ročně kolem 300 milionů EUR na spolufinancování ročních nebo víceletých programů s cílem kontrolovat a vymýtit řadu chorob. Evropská unie zajišťuje bezpečnost potravin prostřednictvím legislativy a jiných nástrojů v rámci komplexního přístupu k zajištění bezpečných potravin, a to od místa jejich výroby až do okamžiku, kdy se dostanou na náš talíř, tedy z farmy až na stůl. Přestože se objevily nové choroby, např. katarální horečka ovcí, zdravotní stav v EU se neustále zlepšuje, a to i v nových členských státech, což má pozitivní dopad na fungování vnitřního trhu s živými zvířaty a potravinami živočišného původu, na vývozní možnosti EU a na spotřebitelskou důvěru. Podpora na úrovni EU je důležitá, protože zatímco dopad je přeshraniční, náklady musí obvykle nést jednotlivé členské státy. Podobně i v oblasti zdraví rostlin mohou členské státy získat spolufinancování ze strany EU na výdaje související s vymýcením a omezením počtu regulovaných škodlivých organismů rostlin. Rozsáhlá opatření členských států proti nákazám těmito škůdci se dají jen těžko realizovat bez podpory EU, jelikož jednotlivé členské státy musí nést vysoké náklady, z nichž přitom do značné míry těží jiné členské státy a Evropská unie jako celek.

Například klasický mor prasat je závažnou chorobou domácích i divokých prasat, která v devadesátých letech minulého století způsobila v několika členských státech EU ničivé případy nákazy. Přímé a nepřímé ztráty v důsledku této nákazy v Nizozemsku v letech 1997–1998 se odhadovaly na zhruba 2 miliardy EUR. Od poloviny devadesátých let minulého století věnovala EU na likvidaci této choroby v případě naléhavé potřeby a na dohled nad ní přibližně 218 milionů EUR. Situace se značně zlepšila. Během posledních deseti let nedošlo k žádné závažnější nákaze, což vedlo k praktickému vymýcení této choroby ve většině členských států EU a ke značnému zlepšení situace také v nových členských státech. Pokud bychom spočítali náklady jen v samotném Nizozemsku, přináší každé euro vynaložené na úrovni EU potenciální úsporu 9 EUR, a pokud by se vzaly v úvahu i náklady v jiných členských státech, byla by tato úspora ještě vyšší. Cílené výzkumy Společného výzkumného střediska, které stály zhruba 1 milion EUR, vedly ke snížení nákladů na testy BSE, známější jako nemoc šílených krav. Přímé dotace Evropské komise na jeden test se snížily z 20 EUR na 7 EUR, v důsledku čehož se v letech 2002 až 2006 ušetřilo celkem zhruba 250 milionů EUR.

Bezpečnější životní prostředí: opatření v oblasti klimatu a životního prostředí

Většina problémů týkajících se životního prostředí, včetně změny klimatu, se nezastavuje na hranicích a nemůže být řešena samotnými členskými státy. Členské státy musí k řešení těchto problémů, které by mohly – pokud by nebyly vyřešeny – později znamenat pro EU jako celek vysoké náklady, spojit své síly a vytvářet partnerství se zúčastněnými stranami.

Opatření EU v oblasti klimatu zahrnují nejen první a nejambicióznější soubor právně závazných cílů souvisejících se snižováním emisí a obnovitelnými energiemi, ale také celosvětově první a největší systém pro obchodování s emisemi ETS. Nikdo by nevěřil, že by belgický nebo dánský vnitrostátní trh s uhlíkem měl smysl nebo pomáhal při účinném snižování emisí, natož aby přesvědčil naše globální partnery, aby následovali příklad těchto zemí. Pouze všechny státy Evropy dohromady mohou uspět při podnikání účinných opatření proti změně klimatu s následnými pozitivními dopady na udržitelnější růst a na vytváření pracovních míst. Opatření EU v oblasti klimatu kromě toho snižují naše náklady na energii: v roce 2010 zaplatila Evropa za dovoz ropy o zhruba 50 miliard EUR více než v roce 2009. To představuje téměř jednu třetinu částky, kterou celkově vynakládají všechny členské státy EU na výzkum a vývoj. Snižování závislosti na fosilních palivech a lepší využívání obnovitelných energií by znamenalo, že tyto státy nebudou muset při každém prudkém vzestupu cen ropy posílat spoustu peněz do zahraničí. Namísto toho by mohly být ušetřené peníze investovány do evropského výzkumu, vzdělávání nebo do jiných opatření na posílení růstu a vytváření pracovních míst.

Rozhodná a včasná evropská opatření v oblasti klimatu a energetiky by do roku 2020 vytvořila čistých 1,5 milionu dalších pracovních příležitostí, například v rámci obnovy budov a vytváření inteligentních elektrických sítí v Evropě. Předpokládá se, že bez těchto společných opatření se dovoz fosilních paliv do roku 2050 zdvojnásobí. Pokud se daná opatření uskuteční, dovoz fosilních paliv klesne v porovnání s dneškem o více než polovinu. Průměrné náklady na palivo ročně klesnou o 175 až 320 miliard EUR.

V podobě Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii vytvořila Komise inovativní celosvětový fond rizikového kapitálu za účelem mobilizace soukromých investic do projektů v oblasti energetické účinnosti a získávání energie z obnovitelných zdrojů v rozvojových a rozvíjejících se zemích. Rozpočet EU sice v letech 2007 až 2010 do tohoto fondu přispěl pouze 80 miliony EUR, ale očekává se, že budou zmobilizovány soukromé investice ve výši 300 milionů EUR. Výdaje EU na rozvoj a včasné zavádění technologií (např. zachycování a ukládání CO2) poskytují výhodu sdílení rizik u inovativních demonstračních projektů, v nichž je poprvé zkoušena určitá technologie. Sdílení rizik s pomocí rozpočtu EU a využití výsledků na vnitrostátní úrovni jsou vítaným způsobem zmírnění změny klimatu prostřednictvím nových technologií.

Evropský program ochrany životního prostředí LIFE+ napomáhá vytváření partnerství, která by jinak jen těžko vznikala, a pomocí zvýšeného sdružování zdrojů a odborných znalostí tak zajišťuje účinnější intervence než v případě opatření jednotlivých členských států. Prostředky určené na tento program – včetně ochrany klimatu – činí celkem 2,2 miliardy EUR (tedy asi 300 milionů EUR ročně). I když má program relativně malý rozsah, jeho jednotlivé projekty mají často nepoměrně vyšší dopad.

Několikanásobný přínos pro životní prostředí: dobrým příkladem několikanásobného přínosu, který může mít financování v oblasti životního prostředí na evropské úrovni, je rakouský projekt LIFE známý jako Donauufer. Jedná se o projekt malého rozsahu, který navrátil do původního stavu přírodní říční břehy a záplavové oblasti podél tříkilometrového úseku řeky Dunaj, jeho výsledky jsou však patrné mnohem dál než v nejbližším okolí. Došlo nejen ke zlepšení ochrany ohrožených druhů ryb, rostlin a ptáků, např. orla mořského, ale podařilo se rovněž zpomalit říční proud a odblokovat boční ramena v záplavových oblastech, což snížilo riziko povodní v blízkém Hainburgu a ve slovenské Bratislavě dále po proudu řeky. Tento projekt, který posléze navštívili nesčetní odborníci, slouží jako vzor pro podobné iniciativy na Dunaji i jinde. Stál přitom pouze 1,7 milionu EUR (se spolufinancováním ze strany EU ve výši 0,7 milionu EUR).

Ekonomicky přínosné využití odpadu v EU: voda je jednoznačně sdílený zdroj, a čištění odpadních vod tudíž hraje klíčovou úlohu v legislativě EU v oblasti životního prostředí. Jedním z produktů procesů čištění odpadních vod je kal z čistíren: v Evropě je každoročně produkováno devět milionů tun kalu z čistíren odpadních vod, který obsahuje dost energie na to, aby se pokryla potřeba elektřiny a tepla pro 1,7 milionu domácností. Kal je však ekologicky citlivá záležitost a je tedy naléhavě zapotřebí budovat důvěru veřejnosti. V rámci projektu LIFE s názvem MAD but Better byl vyvinut komplexní proces zpracování, který se dá díky své vysoké adaptabilnosti využít v celé řadě podniků v souvisjících odvětvích zpracování odpadu a který se stal katalyzátorem pro lepší nakládání s odpadními vodami. Technologie tohoto projektu se nyní stala standardní technologií zpracování kalu z čistíren odpadních vod pro celé vodohospodářské odvětví ve Spojeném království. Do srpna 2007 byly ve Spojeném království vybudovány čtyři závody na enzymatickou hydrolýzu a zadáno bylo vybudování pěti dalších. O vybudování stejně fungující čistící stanice nyní projevilo zájem asi 12 členských států EU a 26 zemí z celého světa. Přitažlivost této technologie souvisí částečně i s její nízkou cenou: náklady na likvidaci kalu jsou dále sníženy na pouhých 210 EUR na jednu tunu sušiny, což představuje polovinu běžných nákladů při ukládání na skládky. Tato metoda rovněž šetří zemědělcům zhruba 175 EUR na hektar jako náhrada hnojiv.

Evropský program monitorování Země (GMES) by mohl ročně pro průmysl přinést zhruba 6,9 miliard EUR nebo 0,2 % ročního HDP EU. Přírodní a člověkem způsobené katastrofy v Evropě, Americe, Asii a Africe spolu s větší potřebou bezpečnosti dále zdůraznily nutnost dokonalejších monitorovacích systémů. V rámci evropské iniciativy pro globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti (GMES) se budou na podporu potřeb tvůrců veřejné politiky shromažďovat relevantní údaje, např. o znečištění životního prostředí, povodních, pohybech uprchlíků, lesních požárech nebo zemětřeseních. Iniciativa GMES má velký potenciál pro podniky na trhu služeb, které budou moci zdarma využívat údajů, které poskytuje. Úhrnný potenciální přínos GMES za období 2006–2030 bude srovnatelný s 0,2 % současného ročního HDP Evropské unie. Přínos veškerých služeb GMES při plném využití dosáhne 130 miliard EUR (v cenách z roku 2005) nebo zhruba 6,9 miliard EUR ročně.

Více bezpečí pro občany

Budování evropského prostoru zákona, práv a spravedlnosti: návrhy Evropské komise v oblasti spravedlnosti se snaží nabízet praktická řešení přeshraničních problémů jak pro občany, tak i pro podniky: pro občany tak, aby mohli snadno žít, cestovat a pracovat v jiném členském státě a přitom mít jistotu, že jsou jejich práva chráněna bez ohledu na to, kde v Evropské unii se právě nacházejí; pro podniky tak, aby mohly plně využívat možností na jednotném trhu. I když je na oblast spravedlnosti vynakládáno pouze 0,1 % rozpočtu EU, mnoho politických iniciativ v této oblasti má konkrétní úsporný účinek a může stimulovat růst.

Ochrana údajů

Rychlý technologický vývoj a globalizace způsobily ve světě hluboké změny. Cílem Komise je přizpůsobit pravidla tak, aby vyhovovala výzvám této nové doby, kterou utváří globalizace a nové technologie. Silný, soudržný a jednotný evropský rámec ochrany údajů posílí „dimenzi vnitřního trhu“ ochrany údajů. Nová pravidla sníží administrativní zátěž pro firmy (např. co se týče oznamování, které stojí podle odhadů 80 milionů EUR ročně) a zajistí skutečně rovné podmínky pro všechny podniky, které uchovávají osobní údaje a které působí v různých členských státech.

Směrnice o právech spotřebitele

Směrnice o právech spotřebitele bude pro spotřebitele a podniky znamenat hmatatelný přínos. Současná pravidla jsou roztříštěná, což občanům a podnikům brání plně využívat výhod našeho jednotného trhu. Tento návrh zvýší ochranu spotřebitelů, protože odstraní skryté poplatky a náklady na internetu. Podniky budou mít prospěch z jednotného souboru základních pravidel pro smlouvy uzavřené na dálku a smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory v Evropské unii, čímž se vytvoří rovné podmínky a sníží se transakční náklady pro přeshraniční obchodníky, zejména v elektronickém obchodě. Soubor standardních podmínek spotřebitelských smluv by mohl pro obchodníky působící v rámci celé EU podstatně snížit náklady na dodržování předpisů, a to až o 97 %.

Integrace Romů

Celkem 10-12 milionů evropských Romů se nadále setkává s diskriminací, vyloučením a popíráním svých práv. Sociální a ekonomická integrace Romů je v zájmu evropských společností, a to především z toho důvodu, že by integrace Romů mohla znamenat značný hospodářský přínos. Se svým průměrným věkem 25 let v porovnání s průměrným věkem 40 let v EU tvoří Romové stále větší podíl obyvatelstva v produktivním věku. V Bulharsku a Rumunsku je každý pátý nový příchozí na trh práce romského původu. Výzkum Světové banky naznačuje, že úplná integrace Romů by pro hospodářství některých zemí mohla představovat přínos v hodnotě zhruba 0,5 miliardy EUR ročně, protože by zlepšila produktivitu, snížila sociální výdaje a zvýšila příjmy z výběru daní. Proto Evropská komise vyzvala členské státy ke zpracování národních strategií romské integrace.

Ženy na trhu práce

Přestože ženy tvoří téměř polovinu pracovních sil a představují 60 % čerstvých absolventů vysokých škol v EU, jsou nadále nedostatečně zastoupeny v hospodářské oblasti na pozicích s rozhodovacími pravomocemi, zejména na nejvyšších pozicích. Naším cílem je využít ladem ležící talent k plnění našich hospodářských a společenských cílů. Větší zastoupení žen na vrcholových pozicích je pro podnikání dobré zejména z toho důvodu, že jsou to právě ženy, které činí zhruba 80 % spotřebitelských rozhodnutí o nákupu. Podle prognózy firmy Goldman Sachs by odstranění rozdílů mezi muži a ženami mohlo zvýšit hrubý domácí produkt eurozóny až o 13 %.

  • Posilování vlivu Evropy ve světě

Opravdu si myslíte, že vaše země je sama dost velká nebo významná na to, aby formovala globalizaci nebo hájila naše zájmy a hodnoty ve světě? V době, kdy se mění světový řád a kdy rozvíjející se ekonomiky jako Čína, Indie a Brazílie prosazují svůj vliv, musí Evropa zaujímat společnou pozici a být aktivním partnerem při formování kroků na globální úrovni. Evropa prosadí svou váhu ve světě a uhájí své zájmy a hodnoty pouze tehdy, pokud sdruží své zdroje a bude postupovat jednotně. Příležitost k tomu nabízí společná obchodní politika, příprava kandidátských zemí na členství, investice do našeho sousedství a poskytování pomoci těm, kteří jsou v nouzi.

Obchod

EU je největším obchodním uskupením na světě. Celková hodnota obchodu EU (vývoz a dovoz zboží, služby a přímé zahraniční investice) má hodnotu zhruba 3,5 biliónu eur ročně (2010). Obchodní politika EU usiluje o zajišťování růstu a o vytváření pracovních míst pro evropské firmy pomocí usnadňování jejich obchodní činnosti na celém světě. Obchodní politika spojuje Evropu s hlavními zdroji a regiony globálního růstu. Více než 36 miliónů pracovních míst v Evropě přímo závisí na našem obchodu se zbytkem světa. Obchodní politika EU má během následujících pěti let za cíl přinést do naší ekonomiky dalších zhruba 150 miliard eur. S větší obchodní výměnou jde ruku v ruce širší nabídka zboží za nižší ceny pro spotřebitele, kteří tak v průměru ročně ušetří odhadem cca 600 eur ročně.

Jednotná obchodní politika (zahrnující obchod se zbožím a službami a zahraniční investice) funguje na úrovni EU z toho důvodu, že 27 členských států Evropské unie sdílí jednotný trh a jednotné vnější hranice, a EU tedy obchoduje s cizími zeměmi jako jeden celek. Členské státy EU hovoří při sjednávání velkých obchodů „jedním hlasem“ evropského komisaře pro obchod, a to jednak v rámci Světové obchodní organizace, v níž se schvalují a prosazují pravidla mezinárodního obchodu, jednak v rámci vztahů s jednotlivými obchodními partnery.

Rozvíjející se ekonomiky zvyšují svůj podíl na světovém růstu. Do roku 2015 bude 90 % světového růstu vznikat mimo Evropu, přičemž třetinu bude tvořit sama Čína. Je pravděpodobné, že rozvojové a rozvíjející se země budou do roku 2030 vytvářet bezmála 60 % světového HDP oproti méně než 50 % v současnosti. I přes vzestup rozvíjejících se ekonomik si EU v posledním desetiletí v průměru zachovala svůj 17,5% podíl na světovém obchodu.

Dohoda o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou vstupuje v platnost 1. července. Představuje významný milník pro obchodní vztahy mezi EU a Jižní Koreou a vývozcům EU přinese již v první den své platnosti úspory ve výši 850 milionů EUR. Jedná se vůbec o nejambicióznější obchodní dohodu, jakou kdy EU vyjednala, a první takovou dohodu uzavřenou s asijskou zemí. Očekává se, že dohoda zajistí pro EU nový obchod se zbožím a službami v hodnotě 19,1 miliard EUR a že v příštích 20 letech se dvoustranný obchod mezi EU a Jižní Koreou – v porovnání se scénářem bez této dohody – více než zdvojnásobí.

Rozšíření a politika sousedství

EU má optimální možnosti, jak podporovat jednak (potenciální) kandidátské země při přípravách na přistoupení, jednak ekonomiky sousedních zemí při přizpůsobování předpisům a normám EU. Bližší integrace s našimi sousedy pomáhá EU dosáhnout jejích vlastních cílů v řadě oblastí důležitých pro její prosperitu a bezpečnost i hospodářské oživení a udržitelný růst, jako je např. energetická a síťová infrastruktura, ochrana životního prostředí a úsilí o řešení změny klimatu.

Politika rozšíření přináší hmatatelné výsledky v podobě růstu a tvorby pracovních míst všude v EU – jak ve starých, tak i v nových členských státech. Vytváří výhodné podmínky jako pro stávající, tak i pro možné budoucí členské státy.

Například v Rakousku vzniklo od rozšíření EU v roce 2004 a v roce 2007 (o 12 zemí) na 150 000 nových pracovních míst. Polovina rakouského vývozu nyní směřuje do těchto nových členských států. Přímé rakouské investice ve střední a východní Evropě tvoří téměř 50 % celkových rakouských přímých investic v zahraničí.

Perspektiva přistoupení představuje silnou pobídku k politickým a ekonomickým reformám v zemích, které jsou nejbližšími sousedy EU. Reformy v oblasti právního státu, včetně reformy soudnictví, a boj proti korupci a organizované trestné činnosti jsou přínosem nejen pro dané země, ale rovněž pro občany a pro hospodářské subjekty Evropské unie. Tyto reformy posilují mír, stabilitu a demokracii v Evropě a šetří finanční prostředky EU, které by jinak musely být vynaloženy na prevenci krizí, na zesílené hraniční kontroly a na boj proti nedovolenému přistěhovalectví.

Evropská politika sousedství (EPS) vznikla v roce 2004 za účelem zvýšení prosperity, stability a bezpečnosti EU i jejích sousedů. Za účelem posilování našeho partnerství překračujeme rámec klasické zahraniční politiky a s využitím našich mezinárodních zkušeností podporujeme reformy a modernizaci v celé řadě oblastí, jako je doprava, energetika, výzkum a migrace.

Průkopníkem v používání inovativních finančních nástrojů v regionu sousedství se stala investiční facilita sousedství, což je kombinovaný nástroj, jehož prostřednictvím jsou z rozpočtu EU poskytovány granty za účelem pobídek pro poskytování úvěrů od mezinárodních finančních institucí na podporu cílů evropské politiky sousedství a jejích regionálních iniciativ (Unie pro Středomoří, Východní partnerství nebo černomořská synergie). Facilitě byly od vzniku v květnu 2008 poskytnuty grantové prostředky ve výši téměř 308 miliónů EUR (245 miliónů EUR z rozpočtu EU a 62,5 miliónu EUR od členských států). Od té doby byly v jejím rámci schváleny grantové příspěvky pro 39 projektů v celkové výši okolo 277 miliónů EUR, což přispělo k poskytnutí úvěrů od evropských finančních institucí ve výši přes 5 miliard EUR na celkové investiční náklady v částce více než 10 miliard EUR. Investiční facilita sousedství se osvědčila jako účinný nástroj při zajišťování dodatečné podpory pro země EPS (na východ a i na jih) a napomohla rovněž v regionu sousedství při koordinaci dárců.

Vnější činnost

Evropská unie je globálním ekonomickým a politickým aktérem s odpovědností a bezpečnostními zájmy na celosvětové i regionální úrovni. Je aktivně zapojena do ochrany lidských práv a prosazuje agendu důstojné práce, další univerzální hodnoty a plnění mezinárodních úmluv v oblasti ochrany životního prostředí a sociální oblasti. EU se stále více angažuje v oblasti prevence konfliktů, řešení krizí a při upevňování míru a pod jejím vedením probíhá řada misí v těchto oblastech. EU je navíc odhodlána podporovat multilaterální systém a jeho reformu. Vnější politika je proto významným polem působnosti EU, jež bylo v novém institucionálním rámci Lisabonské smlouvy dále posíleno. Konkurenční výhoda EU spočívá v její celosvětové působnosti, rozsáhlých odborných zkušenostech, nadnárodním charakteru, její koordinační úloze a v úsporách z rozsahu.

EU disponuje sítí mezinárodních dohod s partnery a organizacemi na celém světě, se kterou se jednotlivé členské státy nemohou rovnat a která jim zajišťuje vliv v takřka všech oblastech mezinárodních vztahů. Pouze EU – se 27 členskými státy provádějícími společné politiky a strategie – má takovou váhu, jež je nezbytná pro řešení globálních výzev, jako je snižování chudoby, změna klimatu, zajišťování stability a řízení migrace. V rámci EU coby globálního hráče – a nikoliv na úrovni jednotlivých členských států – je zajištěna jednak věrohodnost a objektivnost v otázkách lidských práv, volebních pozorovatelských misí, správy věcí veřejných a řešení krizí, jednak neutralita a nestrannost při poskytování humanitární pomoci. Unikátní je rovněž rozvojová pomoc, kterou EU dlouhodobě a spolehlivě poskytuje na celém světě lidem, kteří ji nejvíce potřebují.

Přidanou hodnotu EU v oblasti vnější činnosti lze ilustrovat na následujících příkladech v různých situacích. Ve většině z nich je zdůrazněna schopnost EU zajistit takové finanční a politické prostředky, jež mají na danou situaci podstatný dopad. Něčeho takového by členský stát jednající sám za sebe sotva dosáhl.

Přechod k demokracii

Po vypuknutí krize v severní Africe nasadila EU značné finanční a politické prostředky na podporu přechodu k demokracii u našich sousedů. Tento proces si vyžaduje značné prostředky. Například Tunisko: Od začátku roku bylo poskytnuto 60 milionů EUR na pomoc při řešení humanitárních potřeb v Tunisku a Egyptě v důsledku libyjské krize. EU rovněž připravuje podporu volebního procesu v Tunisku a vyčleňuje na stávající spolupráci s Tuniskem dalších 140 milionů EUR na období 2011–2013. Byly využity i ostatní nástroje zaměřené na podporu tuniské občanské společnosti a přechodu k demokracii. EU mimoto v současné době diskutuje o možných úpravách své politiky sousedství. Přidaná hodnota vnější činnosti EU spočívá v rychlém zajištění významných politických a finančních prostředků ve spojení s vymezením společného rámce intervence.

Bezpečnost

Vzhledem k rychle se zhoršující situaci v západním Sahelu – regionu, kde bezpečnost a rozvoj spolu bezprostředně souvisejí – EU poskytla významnou finanční pomoc a zvýšila politické úsilí s cílem řešit krizi s potenciálními katastrofálními následky Stávající a plánované působení EU reagující na cíle v oblasti bezpečnosti a rozvoje vymezené ve strategii lze vyčíslit na přibližně 450 milionů EUR, jež pocházejí většinou z Evropského rozvojového fondu, ale i nástroje stability. Tato strategie na podporu bezpečnosti a rozvoje v oblasti Sahelu by měla umožnit jednak komplexnější a koordinovanější zapojení EU, jednak další finanční a politické prostředky.

Krizové situace

Po zemětřesení, jež v lednu 2010 postihlo Haiti, se EU a členské státy dohodly, že budou společně podporovat úsilí o obnovu země a na dárcovské konferenci k obnově Haiti v New Yorku v březnu 2010 přislíbily 1,234 miliardy EUR, z čehož 522 milionů EUR tvoří podíl EU. Tento společný závazek jednoznačně zvýšil viditelnost a význam EU jako hlavního mezinárodního dárce prostředků na proces obnovy. Členské státy a EU rovněž provedly společné plánování programů, jehož výsledkem je revidovaná společná strategie na období 2011–2013. Tímto způsobem se naplňuje cíl koordinovanější a efektivnější intervence EU-členské státy.

Rozvojová politika

EU a její členské státy poskytují více než polovinu (56 %) světové rozvojové pomoci. EU je odhodlána dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí ve stanovené lhůtě, tj. do konce roku 2015.

V současných hospodářských souvislostech je třeba víc než kdykoliv předtím rozvojovou pomoc koordinovat s cílem maximalizovat její dopad a zároveň se vyvarovat duplicitě činností a ztráty peněz. Jednání prostřednictvím EU může zajistit členským státům úspory, které mohou podle nedávné studie (The Benefits of a European Approach – Výhody evropského přístupu, HTSPE, 2009) dosáhnout 3 až 6 miliard EUR ročně.

Spolupráce s EU je rovněž levnější. Administrativní náklady, které jsou na základě údajů z roku 2009 odhadovány na 5,4 %, jsou nižší než průměrné administrativní náklady hlavních dárců dvojstranné pomoci. Platná administrativní pravidla mají zajistit, aby peníze daňových poplatníků v EU byly řádně vynaloženy na základě striktních kritérií, která lze monitorovat. Cílem je transparentnost a řádné řízení.

Rozvojová pomoc je investicí pro všechny Evropany. Díky rozvojové spolupráci lze některé problémy vyřešit v předstihu a ušetřit tak peníze. Investováním do rozvojových zemí řešíme takové otázky, jako je migrace, změna klimatu, zajišťování potravin, pirátství, sexuální násilí a mnoho dalších. Často je daleko levnější odstranit příčiny chudoby než následně řešit její projevy.

Africký mírový projekt je prvořadým příkladem toho, jak může EU převzít se zapojením členských států iniciativu v určité věci. Většina členských států sice v této oblasti nepůsobí, prostřednictvím EU však může jednoduše a rychle nasměrovat své příspěvky. Od roku 2004 poskytla EU 740 miliónů EUR na prevenci konfliktů a na prosazování stability poté, co k nim došlo.

Potravinový nástroj je dalším projektem, který mohl zřídit pouze dárce s takovou zásadní váhou jako EU. Tento nástroj, který byl zaveden v prosinci 2008 jako rychlá reakce na prudce rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích, poskytl v letech 2009-2011 další 1 miliardu EUR na projekty a programy v 50 cílových zemích doposud pomohl zhruba 50 miliónům lidí. Je ukázkou schopnosti Evropy reagovat na globální krizi v oblasti zajišťování potravin v takovém rozsahu a kvalitě, jež by byla na úrovni jednotlivých členských států nedosažitelná.

Nástroj Vulnerability FLEX (V-FLEX), který Evropská unie zavedla v 2009, pomohl 40 až 80 miliónům lidí v rozvojových zemích, ohrožených naprostou chudobou v důsledku globální hospodářské krize. Z celkové částky 500 miliónů EUR přidělených podle tohoto mechanismu v roce 2009 a 2010 již bylo 434 miliónů EUR vyplaceno 17 nejchudším africkým a karibským zemím.

Humanitární pomoc a řešení krizí

Humanitární pomoc a pomoc v oblasti civilní ochrany představují první reakci Evropské unie na krize a katastrofy. Význam opatření EU v této oblasti, která jsou řízena Komisí, podtrhuje rostoucí frekvence, intenzita a složitost humanitárních krizí a přírodních a lidmi způsobených katastrof na celém světě. Počet přírodních katastrof se v letech 1979 až 2010 v celosvětovém měřítku zpětinásobil. Jen v roce 2010 došlo na celém světě k 950 katastrofám (z nichž pět bylo obrovského rozsahu), které se dotkly stovek miliónů lidí. Ohrožení se týká rovněž Evropy: četnost povodní a lesních požárů, zemětřesení a extrémních povětrnostních podmínek se neustále zvyšuje. Ekonomické náklady humanitárních krizi v roce 2010 se odhadují na zhruba 100 miliard EUR. Tento problém se bude v budoucnu patrně zhoršovat očekává se, že počet lidí zasažených klimatickými katastrofami poroste do roku 2015 o 375 miliónů ročně. Když Evropská unie reaguje na tyto rostoucí výzvy společně pomocí humanitární podpory a pomoci v oblasti civilní ochrany, jsou naše opatření a investice účinnější, efektivnější a relevantnější než v případě, kdy by se členské státy snažily vyrovnat se s účinky krizí v Evropě a v zahraničí samy.

EU je největším poskytovatelem humanitární pomoci na světě – připadá na ni přibližně 50 % oficiální humanitární pomoci. Komise je v oblasti humanitární pomoci druhým největším dárcem na světě. Rozpočet humanitární pomoci EU svou pouhou velikostí účinně zvyšuje hodnotu jinak roztříštěného úsilí, přičemž zároveň prosazuje správnou dělbu práce. Jedním z příkladů této hodnoty jsou tzv. „opomíjené krize“ – katastrofy nebo konflikty, které se neobjevují na titulních stránkách novin, ale jejichž oběti potřebují mezinárodní pomoc. Evropská komise například pomohla zaměřit mezinárodní pozornost na krize v oblasti Sahelu (Burkina Faso, Čad, Mali, Mauretánie a Niger), která trpí chronickým nedostatkem srážek, politickou nestabilitou, vysokými cenami potravin a epidemiemi, jež dále zhoršují situaci již beztak ohrožených komunit. Přesto je v zahraničí tomuto problému věnována jen omezená pozornost.

Účinná reakce na stále komplikovanější krize, například na Haiti, v Japonsku a v Libyi, jde často nad rámec možností jednotlivých členských států nebo je mimořádně nákladná. Evropská unie má oproti tomu prostřednictvím svých společných zdrojů a dostupných vnitrostátních kapacit dostatečné prostředky, zkušenosti a odbornost k zajištění účinné a nákladově efektivní reakce. Jedním příkladem je pomoc Evropské unie Japonsku po trojí katastrofě, která jej postihla v březnu 2011. Mechanismus civilní ochrany koordinoval poskytování a doručování pomoci (od pokrývek přes vodu až po měřiče radiace). Komise tuto pomoc v oblasti civilní ochrany, jež poskytovaly členské státy, doplňovala humanitární pomocí pro evakuované obyvatele. Jiným příkladem je Libye: již během prvního týdne občanských nepokojů Komise zprostředkovala a spolufinancovala zajištění dopravních prostředků pro okamžitou evakuaci 5 800 občanů EU. Operace byla realizována letouny a loděmi poskytnutými členskými státy a byla koordinována a částečně spolufinancována Evropskou komisí. Ve stejném týdnu vyslala Komise humanitární týmy na egyptské a tuniské hranice, na nichž uvízly tisíce lidí, kteří se pokoušeli uprchnout před násilím přes libyjské hranice. Komise byla prvním mezinárodním dárcem humanitární pomoci, jenž byl neustále v Libyi přítomen. Odborníci EU na humanitární pomoc v Benghází koordinovali humanitární pomoc ve východní Libyi až do příjezdu OSN dne 9. dubna.

  • Efektivní práce zaměstnanců EU

Efektivita se odvíjí nejen od toho, jak jsou koncipovány a realizovány politiky a programy EU, ale i od skutečnosti, že v institucích EU pracují vysoce kvalifikovaní lidé, kteří připravují právní předpisy EU a kontrolují jejich provádění, koordinují akce členských států, připravují rozhodnutí o fúzích, kartelech a antitrustová rozhodnutí, zajišťují fungování EU ve 23 jazycích a řídí programy financování. Níže uvádíme pár příkladů efektivity práce zaměstnanců Evropské komise.

Zaměstnanci generálního ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti a generálního ředitelství pro vnitřní trh hrají zásadní úlohu v boji proti nejhorší finanční krizi za dlouhá desetiletí, zejména co se týče jejích důsledků pro eurozónu. Evropská komise se postavila do čela a zasadila se o kolektivní a komplexní evropskou reakci na krizi. Například balíček šesti návrhů, který předložila Evropská komise v září 2010, povede k zásadní změně ve způsobu, jakým se v Evropě koordinuje a kontroluje hospodářská politika.

Zaměstnanci generálního ředitelství pro vnitřní trh a služby (DG MARKT) zpracovali návrhy nové evropské struktury finančního dozoru, jejíž nové orgány zahájili v letošním roce svou činnost. Tyto nové orgány dohledu budou usnadňovat a koordinovat práci obdobných orgánů na vnitrostátní úrovni. Toto soustředění úsilí na úrovni EU znamená výrazné zvýšení efektivity v porovnání s předchozí roztříštěností. Nové orgány budou v roce 2011 zaměstnávat celkem asi 150 zaměstnanců a plánuje se, že jejich počet po čtyřech letech činnosti vzroste zhruba na 300. Je to výrazně méně zaměstnanců, než kolik jich má většina národních orgánů dohledu (například britský finanční kontrolní úřad má přibližně 3 300 zaměstnanců), přesto však jejich počet bude k plnění zadaných úkolů dostatečný.

Zaměstnanci DG MARKT stáli rovněž u vzniku příslušných pravidel EU, která vedla k vypracování otevřeného a konkurenceschopného způsobu zadávání veřejných zakázek, jež zajistil úspory okolo 20 miliard EUR, tedy částky, která značně překračuje náklady na regulační rámec, jež se odhadují na 5 miliard EUR.

Roaming: díky právním předpisům, jež předložili zaměstnanci Komise a jež zavedly cenové limity, se náklady na roaming mobilních telefonních hovorů uskutečněných v rámci EU snížily od roku 2005 o 73 %.

Závažné nehody ropných tankerů „Erika“ a „Prestige“ podnítily EU k tomu, aby provedla radikální reformy svého stávajícího režimu a přijala nová pravidla a normy pro předcházení nehodám na moři. I zde to byli pracovníci Komise, kteří předložili legislativní návrhy, které mají zabránit dalším únikům ropných látek při nehodách.

Poradenská služba China IPR SME Helpdesk, spolufinancovaná Komisí, poskytuje malým a středním podnikům v EU bezplatnou pomoc za účelem ochrany a vymáhání práv duševního vlastnictví v Číně nebo v souvislosti s Čínou.

Zaměstnanci Komise, kteří pracují na generálním ředitelství pro hospodářskou soutěž, realizují soutěžní politiku Evropské unie, která poskytuje přímý a nepřímý prospěch evropským spotřebitelům a podnikům v hodnotě mnoha miliard eur. Záležitosti v této oblasti mají důležitý přeshraniční dopad, který se lépe řeší na

evropské než na vnitrostátní úrovni. V roce 2010 vydala Komise 14 antitrustových a kartelových rozhodnutí, jimiž uložila pokuty ve výši 2 873 676 433 EUR. Peníze získané z pokut snižují částky, jimiž členské státy musí přispívat do rozpočtu EU. V roce 2010 byl přínos pro zákazníky vyplývající jen z kartelových rozhodnutí Komise odhadován na nejméně 7,2 miliard EUR (pravděpodobně však až 10,8 miliard EUR). V roce 2010 vydala Komise 274 rozhodnutí o fúzích, z nichž 16 vyžadovalo od účastníků provedení určitých změn v navrhovaných plánech fúze. V roce 2010 se přínos z rozhodnutí Komise o fúzích odhaduje nejméně na 4,2 miliardy EUR (pravděpodobně však až 6,3 miliard EUR). Od vydání nařízení o spojování podniků v roce 1989 vyřídila Evropská komise okolo 4 500 takových případů. Na základě opatrného předpokladu, že se průměrná fúze dotýká čtyř členských států, jsme se za 20 let vyhnuli 18 000 národním řízením. V roce 2010 vydala Komise rovněž 435 rozhodnutí o státní podpoře, z nichž mnoho bylo významnou součástí reakce EU na finanční a ekonomickou krizi.

Díky práci zaměstnanců generálního ředitelství pro spravedlnost prosadila Evropská komise uznávání rozsudků v rámci celé EU: v prosinci 2010 navrhla Evropská komise zrušení doložky „exequatur“ – složitého a nákladného procesu uznávání a vymáhání rozsudků v občanskoprávních a obchodněprávních věcech mezi členskými státy. Reforma navržená Komisí bude prosazovat volný pohyb rozsudků. Díky zrušení doložky „exequatur“ bude jakýkoli rozsudek vydaný v jednom členském státě uznán v kterémkoli jiném členském státě. Postup „exequatur“ stojí firmu nebo fyzickou osobu v průměru 2 000 EUR v jednoduchém případě řešeném v EU (tyto náklady se pohybují od 1 000 EUR v Bulharsku až po 3 800 EUR v Itálii). Náklady na složitější případy mohou dosáhnout až 12 700 EUR. Tento proces rovněž znamená nadbytečnou zátěž v podobě zprostředkovatelských řízení, která mohou trvat až 12 měsíců. Lisabonská smlouva nám nyní umožňuje plně důvěřovat v občanskoprávních a obchodněprávních záležitostech rozsudkům ze všech 27 členských států EU.

Rozdíl v daňových pravidlech se může stát překážkou pro účinné podnikání na vnitřním trhu. Rada na základě návrhu vypracovaného zaměstnanci Komise například přijala dne 13. července 2010 směrnici, která zajišťuje, aby daňové orgány nyní přijímaly elektronické faktury vydané v jiných členských státech. Doposud byl tento vývoj brzděn rozdíly mezi vnitrostátními pravidly pro elektronické vyúčtování. Komise odhaduje, že odstranění překážek pro elektronickou fakturaci v pravidlech pro DPH může ročně firmám na nákladech uspořit až 18 miliard EUR .

Hlavní činností zaměstnanců generálního ředitelství pro obchod je sjednávání mnohostranných i dvoustranných obchodních ujednání za účelem zajištění přístupu evropských společností na nové trhy. Obchodní vyjednavači EU z GŘ pro obchod každoročně podnikají na 2 000 obchodních cest za účelem zajištění přístupu na trhy a zlepšení obchodních pravidel pro podniky. GŘ pro obchod má v Bruselu a v delegacích EU na celém světě jen asi 750 zaměstnanců. To je velmi skromný počet v porovnání s podobnými orgány pro obchodní politiku v USA, Kanadě nebo Japonsku. V rámci jednotné obchodní politiky EU již žádná z 27 členských zemí nemusí jednotlivě podstupovat zdlouhavá jednání, žádná země nepotřebuje mít vlastní tým vyjednávačů, kteří musí na jednání cestovat do 27 různých hlavních měst. Proto je jednotná obchodní politika EU účinná a šetří finanční prostředky. Dalším úkolem zaměstnanců Komise, kteří se zabývají obchodem, je zajistit „fair play“ ze strany našich partnerů ve smyslu respektování obchodních pravidel EU a WTO a podnikat jménem firem z EU právní kroky, pokud naši partneři tato pravidla nerespektují. Ukládáme rovněž zvláštní cla dovozcům, kteří nedodržují pravidla platná na trhu EU. GŘ dále nabízí firmám z EU mnoho služeb, aby optimálně využily přínosy jednotné obchodní politiky EU, například internetovou tržní databázi „Market Access“ pro vývozce z EU, exportní poradenské centrum pro rozvojové země a zvláštní týmy pro přístup na trh, které v EU i na celém světě usilují o odstranění nespravedlivých obchodních překážek, se kterými se potýkají společnosti z EU.

Více než 100 odborníků Komise, kteří se věnují humanitární pomoci, velmi pozorně v zastoupení Evropy sleduje situaci na příslušných místech. Tito odborníci posuzují humanitární potřeby v krizových situacích a při katastrofách a plní bezprostřední priority – přínos, který by jednotlivé členské státy nebyly schopny zajistit. Tito odborníci také poskytují Komisi a členským státům bezprostřední, pravidelné a spolehlivé informace o humanitárních potřebách (např. prostřednictvím zpráv o situaci) a koordinují rovněž činnost s humanitárními partnery na místě tak, aby zabránili dvojí práci a zabránili přerušení dodávek pomoci. Humanitární odborníci EU dále sledují realizaci projektů financovaných Evropskou unií, čímž jim v důkladném systému kontrol a auditů vytvořeném Evropskou komisí patří vedoucí postavení.

1 :

Údaje uvedené v tomto oddíle pocházejí z hodnocení ex-post ESF, jakož i z údajů za rok 2009, které poskytly členské státy ve výročních zprávách o provádění.

2 :

Instytut Badan Strukturnalnych, Hodnocení přínosů provádění politiky soudržnosti v Polsku pro země EU-15 (2009).


Side Bar

Mon compte

Gérez vos recherches et notifications par email


Aidez-nous à améliorer ce site