Chemin de navigation

Left navigation

Additional tools

MEMO/11/468

V Bruselu dne 29. června 2011

Víceletý finanční rámec (VFR): otázky a odpovědi

Cílem tohoto sdělení je vysvětlit hlavní aspekty návrhů, které Komise předložila v souvislosti s víceletým finančním rámcem. Týká se 1) hlavních prvků, na nichž stojí definice a fungování VFR, 2) hlavních nových prvků, které Komise navrhuje pro jednotlivé politiky, a 3) nových způsobů financování budoucího rozpočtu.

1. Definice, historické souvislosti a postupy

Co se rozumí pod pojmem víceletý finanční rámec (VFR)?

Víceletý finanční rámec (VFR) je finančním vyjádřením politických priorit EU na pětileté nebo delší období. Článek 312 Lisabonské smlouvy stanoví, že VFR má formu nařízení přijatého jednomyslně Radou po obdržení souhlasu Evropského parlamentu (ten buď přijme nebo odmítne celý návrh, nemůže iniciovat změny). Ve VFR jsou stanoveny maximální roční limity (stropy) pro výdaje EU jako celku a pro hlavní kategorie výdajů (okruhů). VFR není tak podrobný jako roční rozpočet.

Proč takový rámec potřebujeme?

Tím, že VFR stanoví výdajové limity pro každou kategorii výdajů, ukládá rozpočtovou kázeň a zajišťuje, že se výdaje Unie budou vyvíjet správným způsobem v rámci limitu jejích vlastních zdrojů a v souladu s jejími politickými cíli. Kromě toho tento systém zajišťuje předvídatelný příliv zdrojů pro dlouhodobé priority Unie a poskytuje větší jistotu příjemcům prostředků z fondů EU, například malým a středním podnikům, regionům dohánějícím zpoždění, studentům, výzkumným pracovníkům, organizacím občanské společnosti atd.

VFR stanoví základ pro roční rozpočtový proces. Výrazně usnadňuje dohodu o ročním rozpočtu mezi Evropským parlamentem a Radou, tedy dvěma složkami rozpočtového orgánu Unie. Zároveň zajišťuje kontinuitu nezbytnou pro dosahování priorit stanovených ve prospěch Evropy. Finanční rámec rovněž obsahuje veškerá další ustanovení, která jsou nutná pro hladký průběh ročního rozpočtového procesu.

Byl rozpočet vždy připravován prostřednictvím víceletých rámců?

VFR je součástí fungování Evropské unie od roku 1988 a byl přijímán na období 5 až 7 let.

  • První finanční rámec, tzv. balíček Delors I, se týkal let 1988–1992 a byl zaměřen na vytváření vnitřního trhu a upevnění víceletého rámcového programu pro výzkum a rozvoj.

  • Druhý rámec na období 1993–1999, známý pod názvem balíček Delors II, kladl důraz na sociální politiku, politiku soudržnosti a zavedení eura.

  • „Agenda 2000“ se týkala období 2000–2006 a byla zaměřena na rozšíření Unie.

  • Poslední VFR vypracovaný na období 2007–2013 se zaměřuje na udržitelný růst a konkurenceschopnost s cílem vytvářet více pracovních míst.

Příští víceletý finanční rámec stanoví rozpočtové priority Unie na období 2014-2020.

Jak se na víceletém finančním rámci na období 2014–2020 projeví skutečnost, že v roce 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva?

Před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost byl VFR výsledkem interinstitucionální dohody. Nyní mu však článek 312 Smlouvy o fungování Evropské unie svěřuje rovněž právně závazné poslání stanovit „výši ročních stropů prostředků na závazky podle kategorie výdajů a ročních stropů prostředků na platby“. Kromě toho je v nové smlouvě stanoveno, že rozhodnutí o VFR musí Rada přijmout jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

Proč je nutné finanční rámec schválit nejpozději do roku 2012?

Dohoda o právních základech pro všechny víceleté programy a projekty, které budou financovány v rámci VFR v takových oblastech, jako jsou výzkum, vzdělání, soudržnost, rozvojová pomoc, politika sousedských vztahů atd., zabere 12 až 18 měsíců. Aby bylo možné tyto programy spustit v lednu 2014, musí být politická dohoda o finančním stropu ve VFR přijata nejpozději jeden a půl roku před tím, než rámec vstoupí v platnost. Navíc je nutné tuto politickou dohodu vyjádřit přijetím nařízení Rady, pro něž je nezbytný souhlas Evropského parlamentu.

Co by se stalo, kdyby se nedosáhlo dohody?

Kdyby se do konce roku 2013 nedosáhlo dohody, prodloužila by se platnost finančních stropů z roku 2013 do roku 2014 a připočítala by se k nim 2% inflace. Smlouva rovněž stanoví, že by došlo k prodloužení platnosti „jiných ustanovení“ pro poslední rok finančního rámce. Znamená to, že by byla prodloužena veškerá ustanovení týkající se úprav a revize finančního rámce a nástrojů mimo finanční rámec.

V každém případě, ať už by dohoda byla přijata nebo ne, stropy finančního rámce pro rok 2014 budou existovat a rozpočet tedy bude moci být přijat v souladu se Smlouvou.

Pokud by nebyl schválen finanční rámec na období 2014–2020, značně by se zkomplikovalo přijímání nových programů. Bez nových právních základů a jejich orientačních finančních obálek by nebylo možné přijímat žádné závazky pro víceleté výdajové programy, u nichž platnost právního základu skončí v roce 2013.

V takovém případě, stejně jako v případě pozdě přijaté dohody, by se rozpočet na rok 2014 pravděpodobně týkal pouze zemědělských plateb a plateb na neuhrazené závazky. Jinými slovy, občané, kteří čerpají prostředky EU, např. výzkumní pracovníci, studenti nebo organizace občanské společnosti, by se dostali do obtížné situace.

2. Novinky na straně výdajů VFR

Co je nového pro společnou zemědělskou politiku?

Komise navrhuje přidělit společné zemědělské politice 36,2 % VFR v porovnání se 39,4 % v předchozím období (v roce 2013 41,5 %).

Struktura společné zemědělské politiky (SZP) spočívající na dvou základních pilířích bude zachována. Hlavní změny navržené Komisí jsou tyto:

  • provázání přímých plateb s životním prostředím: aby se zajistilo, že SZP pomáhá EU dosahovat cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, bude 30 % přímých podpor vázáno na splnění podmínek v oblasti životního prostředí. Znamená to, že všichni zemědělci musí používat postupy přispívající k ochraně životního prostředí, které budou definovány v právních předpisech a které budou ověřitelné. Díky tomu se zemědělský sektor výrazně posune směrem k udržitelnějšímu hospodaření a zemědělci budou dostávat platby za to, že poskytují veřejné statky svým spoluobčanům;

  • sbližování plateb: postupně se upraví úrovně přímé podpory na hektar (přičemž se přihlédne k rozdílům, které stále ještě existují na úrovni mezd a vstupních nákladů) s cílem zajistit spravedlivější vyplácení přímých plateb;

  • přidělování prostředků na rozvoj venkova bude revidováno na základě objektivnějších kritérií a bude lépe zaměřeno na cíle SZP. Zajistí se tak rovnější zacházení se zemědělci vykonávajícími stejnou činnost. Aby Komise předešla snížení příjmů zemědělců, navrhne, aby členské státy mohly, pokud si to budou přát, zachovat stávající nominální výší financování formou převodů z pilíře dva do pilíře jedna;

  • omezení úrovně přímých plateb tím, že se omezí základní úroveň přímé podpory příjmů určené pro velké zemědělské podniky, vzhledem k tomu, že tyto podniky dosahují úspor z rozsahu a přímo vytvářejí pracovní místa. Komise navrhuje, aby se úspory převedly do rozpočtových prostředků pro rozvoj venkova a aby zůstaly ve finančním balíčku toho členského státu, v němž vznikly.

Komise navrhuje přidělit v období 2014–2020 281,8 miliard EUR na pilíř I společné zemědělské politiky a 89,9 miliard EUR na rozvoj venkova. Toto financování bude doplněno dalšími 15,2 miliardami EUR.

Co je nového pro politiku soudržnosti?

Komise navrhuje přidělit na politiku soudržnosti 36,7 % VFR ve srovnání s 35 % v předchozím období.

Hlavní změny navržené Komisí jsou tyto:

  • návrh předpokládá vytvoření kategorie přechodových regionů, jejichž HDP je mezi 75 % a 90 % průměrného HDP EU. Tato nová kategorie doplní dvě stávající kategorie (regiony způsobilé v rámci cíle konvergence a regiony způsobilé v rámci cíle konkurenceschopnost). Tyto „přechodové regiony “ by si měly v období příštího VFR ponechat dvě třetiny svých předchozích přídělů. Podpora by se tak prioritně zaměřila na nejchudší regiony a členské státy, aby se jim umožnilo vyrovnat se rozvinutějším členským státům;

  • zavedení podmínek v politice soudržnosti: bude se odvíjet od výsledků a pobídek k provedení reforem nutných k zajištění účinného využívání finančních zdrojů. Kromě toho bude 5 % rozpočtu politiky soudržnosti pro každý členský stát vyňato jako výkonnostní rezerva a po přezkumu v polovině období přiděleno těm členským státům, jejichž programy nejvíce přispěly k pokroku v plnění cílů stanovených ve smlouvách o rozvoji a investičním partnerství;

  • Komise navrhuje vytvořit pro všechny strukturální fondy společný strategický rámec, jehož prostřednictvím by se cíle strategie Evropa 2020 převedly na investiční priority. Z operačního hlediska Komise navrhuje uzavřít smlouvy o partnerství s každým členským státem. Tyto smlouvy vymezí závazky partnerů na vnitrostátní a regionální úrovni při využívání prostředků přidělených na provádění strategie Evropa 2020;

  • Evropský sociální fond (ESF) bude i nadále hrát klíčovou roli v boji proti nezaměstnanosti a vysoké míře chudoby a při dosahování hlavních cílů strategie Evropa 2020. ESF bude představovat 25 % celkového rozpočtu na politiku soudržnosti, tj. 84 miliard EUR.

Komise navrhuje přidělit 376 milionů EUR na nástroje politiky soudržnosti obecně (včetně nástroje na propojení Evropy – viz níže).

Co je nového pro infrastrukturu a propojení vnitřního trhu?

Komise navrhuje vytvořit nástroj na propojení Evropy pro urychlení rozvoje infrastruktury v oblasti dopravy, energetiky a informačních a komunikačních technologií v EU ve prospěch všech. Zkušenosti ukazují, že vnitrostátní rozpočty nikdy nepřisoudí dostatečně vysokou prioritu nadnárodním, přeshraničním investicím na vybavení jednotného trhu takovou infrastrukturou, kterou potřebuje. Rozpočet EU může zajistit financování celoevropských projektů, které spojují centra a periférie.

Tento nástroj bude centrálně řízen a bude financován z nového oddílu rozpočtu. Míry spolufinancování z rozpočtu EU budou vyšší, pokud se investice uskuteční v regionech způsobilých v rámci cíle konvergence než v regionech způsobilých v rámci cíle konkurenceschopnost. Místní a regionální infrastruktury budou napojeny na prioritní infrastruktury EU, takže budou propojeni všichni občané v EU, a bude existovat možnost financování nebo spolufinancování ze strukturálních fondů (z Fondu soudržnosti a/nebo Evropského fondu pro regionální rozvoj, v závislosti na situaci každého členského státu/regionu).

Nástroj na propojení Evropy nabízí příležitosti pro využívání inovačních finančních nástrojů pro zajištění rychlejších a větších investic, než které by bylo možno poskytnout pouze prostřednictvím veřejného financování. Komise bude úzce spolupracovat s EIB a dalšími veřejnými investičními bankami na kombinovaném financování těchto projektů. Komise bude zejména podporovat využití projektu dluhopisů EU1 jako prostředku k uskutečnění těchto důležitých projektů.

Komise navrhuje přidělit na tuto prioritu 40 miliard EUR a doplnit je dodatečnými 10 miliardami EUR na související investice do dopravy v rámci Fondu soudržnosti. Tato částka zahrnuje 9,1 miliard EUR pro odvětví energetiky, 31,6 miliard EUR pro odvětví dopravy (včetně 10 miliard EUR v rámci Fondu soudržnosti) a 9,1 miliard EUR pro odvětví IKT.

Co je nového pro výzkumnou politiku?

Vytvoření společného strategického rámce ve výzkumu a vývoji (s názvem Horizont 2020) znamená, že stávající tři nástroje výzkumu a inovací (sedmý rámcový program, rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace a Evropský inovační a technologický institut) budou sdruženy. Nový rámec bude úzce spojen s hlavními odvětvovými politickými prioritami, jako jsou zdraví, bezpečnost potravin a bio-hospodářství, energetika a změna klimatu. Evropský technologický institut bude součástí programu Horizont 2020 a bude hrát důležitou úlohu při sloučení tří stran trojúhelníku znalostí – vzdělání, výzkumu a inovací – prostřednictvím znalostních a inovačních komunit.

Pokud jde o financování, pomohou při získávání soukromých investic inovační finanční nástroje. Bude se prosazovat partnerství veřejného a soukromého sektoru i partnerství v rámci veřejného sektoru. Dojde ke standardizaci a zjednodušení režimů financování. Pro všechny režimy financování bude existovat jediný soubor pravidel pro účast, audit, podpůrné struktury, šíření výsledků a režimy poskytování náhrad.

Komise navrhuje přidělit na období 2014–2020 společnému strategickému rámci pro výzkum a inovace 80 miliard EUR. Tyto finanční prostředky budou doplněny významnou podporou ze strukturálních fondů (60 miliard EUR na období 2007–2013).

Co je nového pro politiku životního prostředí a akce v oblasti klimatu?

Akční priority politik v oblasti životního prostředí a změny klimatu budou začleněné do všech hlavních nástrojů financování EU, včetně politiky soudržnosti, zemědělství, námořní politiky a rybolovu, výzkumu a inovace, jakož i do programů vnější pomoci. Komise má v úmyslu zvýšit podíl výdajů souvisejících se změnou klimatu na nejméně 20 %, s výhradou vyhodnocení dopadů příspěvků v různých politických oblastech. Tento přístup bude maximalizovat součinnost mezi politikami v oblasti životního prostředí a v dalších oblastech, vzhledem k tomu, že stejná opatření mohou a měla by mít vzájemně se doplňující cíle. Tento přístup rovněž napomůže k omezení množství programů a minimalizaci administrativní zátěže.

Kromě začlenění problematiky životního prostředí do různých politických oblastí Komise navrhuje, aby na současný program LIFE + navázal samostatný program ochrany životního prostředí. Komise se domnívá, že budoucí program by měl zůstat centrálně řízený, ale že by jeho vedení mohlo být do značné míry přeneseno na stávající výkonné agentury typu Výkonné agentury pro konkurenceschopnost a inovace. Komise navrhuje vyčlenit na období 2014–2020 na program LIFE + 3,2 miliardy EUR (0,8 miliard pro klima a 2,4 miliardy pro životní prostředí).

Co je nového v oblasti vzdělávání a odborné přípravy?

Plánuje se zjednodušení stávající struktury na jeden hlavní program s cílem vyhnout se roztříštění úsilí, překrývání a/nebo šíření projektů, jimž chybí kritická velikost nezbytná pro trvalý dopad. Nový vzdělávací evropský program bude zahrnovat tři klíčové priority. Za prvé se zaměří na podporu nadnárodní mobility ve vzdělávání. Zásadní význam pro zajištění velmi vysoké evropské přidané hodnoty budou mít přísné kvalitativní podmínky pro mobilitu, soustředění na klíčové cíle politiky, pro něž je možné dosáhnout kritického množství, a doplňkovost s jinými programy EU. Za druhé bude program podporovat spolupráci mezi vzdělávacími institucemi a světem práce s cílem podpořit modernizaci vzdělávání, inovace a podnikání. Za třetí poskytne podporu pro získávání důkazů o efektivitě investic do vzdělávání a pomůže členským státům zavést účinné politiky.

Komise navrhuje přidělit na oblast vzdělávání a odborné přípravy 15,2 miliard EUR. Tyto finanční prostředky budou doplněny významnou podporou ze strukturálních fondů (72,5 miliard EUR na období 2007–2013).

Je něco nového v oblasti řešení problémů přistěhovalectví a v oblasti vnitřních věcí?

Komise navrhuje snížit počet programů na dva: Fond pro migraci a azyl a Fond pro vnitřní bezpečnost. Oba fondy budou mít vnější rozměr zajišťující kontinuitu financování začínající v EU a pokračující ve třetích zemích (například při návratech uprchlíků, zpětném přebírání osob a u regionálních programů ochrany). Zjednoduší se tak výdajové nástroje a přispěje se k hladkému vytváření prostoru bez vnitřních hranic, do kterého mohou občané EU a státní příslušníci třetích zemí s právem na vstup a pobyt vstupovat a v němž se mohou pohybovat, žít a pracovat.

Komise rovněž uvažuje o přechodu od ročních programů k víceletým programům zaměřeným na výsledky, čímž by se snížila pracovní zátěž Komise, členských států a konečných příjemců.

Komise navrhuje přidělit oblasti vnitřních věcí 8,2 miliardy EUR na období 2014– 2020.

Co rozšíření, sousedství a vnější vztahy?

Je třeba upozornit na několik důležitých změn:

  • jako finanční pilíř strategie rozšíření je navržen jediný integrovaný předvstupní nástroj zahrnující všechny rozměry vnitřní politiky a jednotlivých tematických oblastí. Bude prováděn prostřednictvím vnitrostátních/vícestranných programů dohodnutých s příjemci a bude brát ohled na strukturální fondy, Fond soudržnosti a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV);

  • Evropský nástroj sousedství (ENI) bude finanční nástroj, jehož prostřednictvím bude EU poskytovat většinu pomoci sousedním zemím. Bude podporovat evropskou politiku sousedství a dvoustranná partnerství (včetně dvoustranných dohod o přidružení). Partnerské země budou rovněž čerpat z dalších nástrojů, například z evropské iniciativy pro demokracii a lidská práva a nástroje pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti a reakce na krizové situace (humanitární pomoc, makrofinanční pomoc a nástroj stability). Investiční facilita sousedství, kterou bude ENI i nadále podporovat, rovněž poskytne flexibilní a účinný finanční nástroj na podporu investic v partnerských zemích v oblasti dopravy a energetických propojení, životního prostředí a změny klimatu a hospodářského rozvoje;

  • Komise navrhuje ukončit financování programů v průmyslově vyspělých a rozvíjejících se zemích a namísto toho vytvořit nový nástroj partnerství k podpoře veřejné diplomacie, společných přístupů a podporu obchodu a sbližování předpisů v případech, kdy takové financování může přispět k posílení partnerství s EU po celém světě. Tento přístup reaguje na změny probíhající na mezinárodní scéně;

  • návrh rovněž předpokládá vytvoření panafrického nástroje na podporu provádění společné africko-evropské strategie se zaměřením na jasnou přidanou hodnotu meziregionálních a celokontinentálních činností. Tento nástroj bude dostatečně pružný na to, aby mohl zohledňovat příspěvky z členských států EU, afrických států, finančních institucí a soukromého sektoru.

Komise navrhuje přidělit na tradiční nástroje vnější politiky 70 miliard EUR na období 2014–2020. Tato částka bude doplněna financováním mimo rozpočet a VFR pro Evropský rozvojový fond (29,9 miliardy EUR).

3. Financování a vlastní zdroje

Odkud pocházejí rozpočtové prostředky?

Evropská unie má tři typy vlastních zdrojů na financování svých výdajů:

  • tradiční vlastní zdroje (dávky z cukru a zemědělství a cla),

  • vlastní zdroje založené na DPH (část z vnitrostátní DPH vybrané členskými státy na vnitrostátní úrovni),

  • vlastní zdroje založené na HND („národní příspěvky“ na základě HND každého členského státu).

V roce 2011 bude 76 % příjmů rozpočtu EU pocházet ze zdroje založeného na HND, 12 % z cel a dávek z cukru a 11 % ze zdroje založeného na DPH. Zbývající 1 % pochází z daní, které odvádí zaměstnanci EU, a z jiných zdrojů, jako jsou pokuty uložené podnikům, které porušily pravidla hospodářské soutěže nebo jiné předpisy, nebo se jedná o nevyužité částky z předchozích let.

Proč se navrhují nové vlastní zdroje?

Neboť současný systém má několik nevýhod. Je neprůhledný a složitý. Ve většině členských států je vnímán jako nespravedlivý systém, zejména kvůli opravám, z nichž je nejznámější britská sleva, ale je méně známo, že Německo, Nizozemsko, Rakousko a Švédsko mají výjimky z financování opravy pro Spojené království („sleva ze slevy“!). Tytéž země mají nižší sazbu příspěvků z DPH a Nizozemsko a Švédsko navíc snížily národní příspěvky založené na HND. Stávající systém financování rovněž příliš závisí na národních příspěvcích. Mnoho států tyto příspěvky vidí jen jako výdaje, které je nutno omezit na minimum, a které se státu musí nějakým způsobem vrátit. Kromě toho, s výjimkou cel vyplývajících z celní unie, nejsou stávající zdroje jasně provázány s politikami EU.

Proto je cílem našeho návrhu snížit příspěvky členských států, a tak přispět k úsilí členských států o konsolidaci rozpočtu, dále chceme vytvořit propojení mezi politickými cíli EU a financováním EU a chceme, aby systém byl spravedlivější a transparentnější. Nejde o zvyšování rozpočtu EU.

Byl způsob financování rozpočtu EU již někdy změněn?

Od roku 1970 bylo přijato šest rozhodnutí o vlastních zdrojích. Struktura příjmové stránky se v průběhu času značně změnila. Reformy na straně výdajů byly většinou provázeny reformami způsobu financování Unie. Příspěvek vycházející z hrubého národního důchodu (HND), tj. proporcionálního bohatství každého členského státu, získal větší význam a nyní představuje tři čtvrtiny rozpočtu. Postupně byl proveden velký počet složitých oprav a byla přijata zvláštní ujednání týkající se příjmové i výdajové strany rozpočtu.

Tyto změny vedly k tomu, že jednání o rozpočtu byla v poslední době do velké míry ovlivněna tím, že členské státy kladly důraz na pojem čisté pozice (diskuse o „spravedlivém vyrovnání“) a zaměřovaly se spíše na nástroje, které mají geograficky vymezenou finanční obálku, než na nástroje, které mají pro EU největší přidanou hodnotu.

Kdo rozhoduje o vlastních zdrojích?

Rada přijímá rozhodnutí jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem. Než toto rozhodnutí vstoupí v platnost, musí být ratifikováno všemi členskými státy v souladu s jejich ústavními požadavky (čl. 311).

Jaké nové zdroje tedy navrhujete?

Hlavní změny navržené Komisí jsou tyto:

  • zjednodušit příspěvky členských států ukončením složitého systému vlastních zdrojů z DPH od roku 2014. Systém příspěvků tak bude jednodušší a transparentnější;

  • zavést dva nové vlastní zdroje: daň z finančních transakcí a modernizovanou DPH. To usnadní rozpočtové konsolidace ve členských státech, protože sníží jejich příspěvek do rozpočtu EU, a dodá nový impuls k rozvoji vnitřního trhu v oblasti DPH a zdanění finančního sektoru;

  • reformovat mechanismus oprav tím, že se všechny stávající opravy nahradí jednoduchým a transparentním systémem paušálních částek souvisejících s prosperitou členských států.

Předkládané návrhy Komise plně využívají možností Lisabonské smlouvy zřídit nové kategorie vlastních zdrojů nebo zrušit stávající. Zpráva o fungování systému vlastních zdrojů vysvětluje, jakým způsobem se každý návrh vztahuje k ostatním a jak je doplňuje.

Proč zrušit vlastní zdroje založené na DPH?

Komise navrhuje zrušit složitý systém vlastního zdroje založeného na DPH. Ve srovnání s vlastním zdrojem z HND mají stávající vlastní zdroj z DPH malou přidanou hodnotu. Za účelem vytvoření srovnatelného základu daně vychází příspěvky založené na DPH z matematického výpočtu spíše než přímo od občanů k EU. Příspěvky z DPH jsou navíc omezeny horním limitem v poměru k HND, jsou tedy částečně srovnatelné s příspěvky z HND. Taková forma vlastního zdroje z DPH přispívá ke složitosti a neprůhlednosti financování rozpočtu EU.

Proč by si EU měla zvolit zdanění finančního sektoru a DPH na úrovni EU?

Odborná analýza různých možných nových vlastních zdrojů poukázala na následující klíčové prvky:

  • zdanění finančních transakcí EU: toto zdanění by poskytlo větší manévrovací prostor vládám členských států a přispělo by k celkovému úsilí o rozpočtovou konsolidaci. Zdanění již existuje na národní úrovni v některých členských státech, ale zdanění na úrovni EU by mohlo být efektivnější a účinnější a mohlo by hrát úlohu při snižování stávající fragmentace vnitřního trhu. Komise předloží návrh na podzim;

  • modernizovaná DPH: vytvořila by skutečnou vazbu mezi vnitrostátní DPH a DPH pro EU a přispěla by k další harmonizaci vnitrostátních systémů DPH. Poskytla by EU významné a stabilní příjmy, aniž by vnitrostátním správním orgánům a podnikům vznikly velké náklady na správu a zajišťování souladu. Tento návrh je součástí nedávné širší iniciativy Komise zahájené v prosinci 2010 vydáním Zelené knihy o budoucnosti DPH a zaměřené na snížení daňového narušení vnitřního trhu. Rozšíření daňového základu, omezení prostoru pro podvody, zlepšení správy daní a snížení nákladů na dosahování souladu by spolu se správní spoluprací v rámci širší reformy DPH mohlo přinést důležité výsledky a vytvořit nové toky příjmů pro členské státy a EU.

Jak vysoké příjmy očekáváte z těchto nových vlastních zdrojů?

Odhaduje se, že do roku 2020 by nové vlastní zdroje mohly činit téměř polovinu příjmů rozpočtu EU, zatímco podíl příspěvků založených na HND by se snížil na přibližně jednu třetinu (z více než tří čtvrtin v současnosti). Vnitrostátní příspěvky členských států se sníží v poměru k jejich HND (tedy v poměru k jejich relativnímu bohatství).

Jaké jsou mechanismy oprav?

Evropská rada na svém zasedání ve Fontainebleau v roce 1984 stanovila důležité hlavní zásady pro zajištění spravedlivého rozpočtu EU. Uvedla zejména, že „výdajová politika je nezbytným prostředkem pro vyřešení otázky rozpočtové nevyváženosti “. Zároveň však uznala, že „…každý členský stát, který nese rozpočtovou zátěž, která je v poměru k jeho relativní prosperitě nadměrná, může v příslušnou dobu využít opravy.“ Tyto zásady byly potvrzeny a důsledně uplatňovány v následných rozhodnutí o vlastních zdrojích.

Od té doby byly přidány různé složité opravné mechanismy, včetně:

  • opravy ve prospěch Spojeného království (úleva pro Spojené království);

  • snížení financování opravy pro Spojené království Německem, Nizozemskem, Rakouskem a Švédskem;

  • podíl 25 %, které si nechávají členské státy jako „náklady na výběr tradičních vlastních zdrojů“ (zejména celních poplatků), který představuje skrytou opravu ve prospěch omezeného počtu členských států;

  • dočasné snížení příspěvků založených na DPH pro Německo, Nizozemsko, Rakousko a Švédsko a

  • dočasné snížení příspěvků založených na HND pro Nizozemsko a Švédsko.

Co se stane s úlevou pro Spojené království?

Komise navrhuje změnit stávající mechanismus na paušální částku hrubého snížení plateb vlastního zdroje odvozeného z HND. Systém paušálních částek by byl transparentní a snadno srozumitelný, a je tedy výhodnější pro veřejnou a parlamentní kontrolu; byl by spravedlivý, protože by se s velkými přispěvateli do rozpočtu EU zacházelo v souladu s jejich hospodářskou prosperitou, a zajistil by vyvážené financování oprav; vzhledem k tomu, že by se jednalo o předem stanovenou částku, nemělo by smysl pokoušet se ji různými způsoby ovlivnit.

Návrh vychází z následující analýzy. V době zavedení opravy pro Spojené království byla tato oprava reakcí na jasně nespravedlivou situaci: rozpočtová zátěž Spojeného království nebyla přiměřená jeho relativní prosperitě. Tato situace se však změnila. Spojené království je nyní jedním z nejbohatších členských států EU, který je schopen plně přispívají k solidaritě s chudšími členy Unie. Rozpočtové zatížení Spojeného království nyní také více odpovídá zatížení ostatních čistých přispěvatelů vzhledem k postupnému snížení podílu výdajů na SZP v rozpočtu EU, které bude zřejmě pokračovat i v příštím finančním rámci, a k podílu zdroje z DPH na vlastních zdrojích EU, který Komise navrhuje plně odstranit po roce 2013. Kromě toho po zrušení vlastního zdroje založeného na DPH nebude možné získat základní údaje pro výpočet opravy pro Spojené království.

1 :

Pro podrobnější informace viz doprovodný pracovní dokument útvarů Komise SEK (2011) 868


Side Bar

Mon compte

Gérez vos recherches et notifications par email


Aidez-nous à améliorer ce site