Navigation path

Left navigation

Additional tools

MEMO/11/459

V Bruselu dne 29. června 2011

Mýty o rozpočtu EU a víceletém finančním rámci

O rozpočtu EU se píše často, nicméně ne vždy věcně správně. Tento článek představuje několik všeobecně rozšířených omylů a uvádí je pomocí faktů a čísel na pravou míru.

1. Rozpočet EU je obrovský.

Není.

Rozpočet EU na rok 2011 činí přibližně 140 miliard EUR, což je velmi malý obnos ve srovnání s celkovým součtem rozpočtů všech 27 členských států, kdy výsledná částka přesahuje 6 300 miliard EUR. Jinými slovy jsou celkové vládní výdaje 27 členských států téměř padesátkrát vyšší než rozpočet EU!

Pro bližší představu: každý občan EU v roce 2010 průměrně přispěl na financování rozpočtu pouhými 67 centy denně, což není ani poloviční cena šálku kávy. Vzhledem k obrovským výhodám, jež EU občanům přináší, nejde o vysokou částku.

Rozpočet EU je ve skutečnosti menší než rozpočet středně velkých členských států, jako je Rakousko či Belgie.

Jiné srovnání: rozpočet EU odpovídá zhruba 1 % hrubého domácího produktu EU–27 (tedy celkové hodnoty všeho zboží a služeb vyprodukovaných v EU), zatímco rozpočty členských států dosahují v průměru 44 % HDP.

Rozpočet EU je vždy vyrovnaný, ani euro tedy není utraceno na dluh. A navíc se 94 % prostředků tvořících rozpočet EU vynaloží v členských státech na opatření a programy, z nichž mají občané přímý prospěch.

2. Rozpočet EU stále roste, zatímco členské státy své výdaje omezují.

Omyl.

Objem vnitrostátních rozpočtů NEKLESÁ, nýbrž roste:

  • Za dobu od roku 2000 do roku 2010 narostly vnitrostátní rozpočty o 62 %, zatímco rozpočet EU se za stejné období zvýšil o 37 %.

  • V roce 2011 rozpočet narůstá ve 23 členských státech z 27.

  • V roce 2012 se podle posledních odhadů očekává zvýšení rozpočtu ve 24 členských státech z 27.

3. Převážná část výdajů EU směřuje na administrativu.

To je naprostý omyl. Správní výdaje EU představují méně než 6 % z celkového rozpočtu EU; na platy jde zhruba polovina z oněch 6 %.

Více než 94 % prostředků z rozpočtu EU je určeno občanům, regionům, městům, zemědělcům a podnikům. Rozpočet EU se zaměřuje na zajištění růstu a pracovních míst, zvládnutí změny klimatu, řešení migrace, potírání přeshraniční trestné činnosti a zdolání dalších problémů, jež se dotýkají nás všech. Přispívá k růstu prosperity: peníze například plynou na lepší propojení Evropanů v rámci infrastruktury v oblasti energetiky, dopravy a informačních a komunikačních technologií, dále na podporu méně rozvinutých regionů a vytváření růstu a pracovních míst jak v těchto regionech, tak i ve zbytku EU a na spojování našeho úsilí v oblastech, jako je např. výzkum. Přispívá také k zabezpečení našich zásob potravin. A v neposlední řadě má zajistit, aby EU – stejně jako USA a Čína – hrála ve světě takovou roli, jakou si vzhledem ke své velikosti zaslouží, a aby bylo společně využito naše úsilí v rámci pomoci nejchudším lidem planety.

Platy jsou určeny zaměstnancům zapojeným do vytváření a řízení důležitých politik EU, jež mají pro občany přímý pozitivní dopad.

Příkladem může být liberalizace letového provozu, práva cestujících či levnější roamingové poplatky. Dále lze zmínit rozhodnutí Komise v případech kartelů, jež prostřednictvím neoprávněně nadnesených cen připravily spotřebitele o miliony eur. V roce 2010 ušetřili spotřebitelé díky rozhodnutím Komise v kartelových řízeních odhadem 7,2 miliardy EUR.

Zaměstnanci Komise sjednávají obchodní smlouvy, jež přispívají ke snižování cen spotřebního zboží a širší nabídce cenově dostupných výrobků. Rovněž pomáhají EU vyvodit z finanční a hospodářské krize patřičné závěry a zajistit lepší regulaci finančních trhů a dohled nad nimi. Správní náklady jsou již dlouho stabilní a v posledních pěti letech bylo vynaloženo značné úsilí o jejich udržení na nízké úrovni. Pokud jde o počet zaměstnanců, Komise razila politiku nulového růstu. Nové pravomoci a priority řešila přeřazováním stávajících zaměstnanců mezi různými posty. Nové zaměstnance – s výjimkou pracovních míst vyplývajících z rozšíření – nepožadovala. Komise se rovněž rozhodla zmrazit své správní výdaje v roce 2012.

Je tomu sedm let, co Evropská komise provedla zásadní reformu své administrativy. K jejím opatřením patřilo snížení nástupních platů, vytvoření kategorie smluvních zaměstnanců s nižšími platy, zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu, snížení důchodových nároků a zvýšení příspěvků na důchodové zabezpečení. Touto reformou již daňoví poplatníci EU ušetřili 3 miliardy EUR a do roku 2020 podle plánu ušetří dalších 5 miliard.

4. Rozpočet EU je plný podvodů.

Naše účetní závěrky dostávají od Evropského účetního dvora „dobré vysvědčení“ s tím, že řádně odrážejí vynakládání prostředků z rozpočtu EU.

Je pravda, že v některých oblastech politiky Účetní dvůr s jejich schválením váhá. Například v politice soudržnosti se míra chybovosti – navzdory jejímu podstatnému snížení – stále drží lehce nad 5 %. Podle odhadů Účetního dvora se míra chybovosti Komise v rámci plateb pohybuje – v závislosti na oblasti politiky – mezi 2 až 5 %, zatímco Účetní dvůr stanovil příslušný limit na 2 %.

Nicméně:

  • Míra chybovosti 2 až 5 % není vysoká. Z toho vyplývá, že nejméně 95 % procent našich plateb je v pořádku, takže na úrovni EU si nevedeme tak špatně.

  • „Chyba“ neznamená podvod. Případy, u nichž existuje podezření z podvodu, představují 0,2 % rozpočtu EU – týkají se tedy pouze jeho velmi malé části.

V květnu minulého roku Komise navrhla – prostřednictvím revize finančního nařízení – opatření ke zvýšení odpovědnosti za účetnictví. Podle návrhu by národní platební agentury členských států pro regionální pomoc byly povinny vydávat prohlášení řídicích subjektů o věrohodnosti ohledně prostředků z EU (jak je tomu již v případě zemědělství) podléhající nezávislému auditu. Členské státy se k tomu prozatím staví zdrženlivě.

5. O rozpočtu EU rozhodují eurokrati bez demokratických postupů.

Omyl.

O rozpočtu EU na daný rok rozhodují volení politici v Evropském parlamentu a v Radě, jež spojuje členské státy. Komise rozpočet pouze navrhuje a musí respektovat limity, jež tito volení zástupci stanovili na dané období (v současnosti jde o období 2007–2013),

Víceletý finanční rámec navrhuje Komise. Proces vyjednávání a jeho přijetí probíhá v souladu s transparentními a demokratickými postupy a plně respektuje národní suverenitu a demokratická práva.

Co se týče výdajů, o nařízení, kterým se stanoví nový víceletý finanční rámec platný od roku 2014, rozhoduje Evropská rada jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů svých členů.

V případě vlastních zdrojů, z nichž se rozpočet financuje, musí Rada jednomyslně přijmout rozhodnutí po konzultaci s Evropským parlamentem. Toto rozhodnutí vstoupí v platnost teprve poté, až jej všechny členské státy schválí v souladu se svými ústavními předpisy.

Rovněž na rozhodování o ročním rozpočtu EU se vztahují přísné demokratické postupy, jež jsou vesměs podobné těm, kterými jsou vázány vlády členských států. S prvotním návrhem ročního rozpočtu přichází Komise. Poté rozpočet zkoumají a schvalují Rada a Evropský parlament. Konečné dohody se obvykle dosáhne v prosinci daného roku.

Každý občan může proces vyjednávání o rozpočtu sledovat. Dokumenty jsou k dispozici na našich internetových stránkách a podrobné diskuse ve výborech Evropského parlamentu lze sledovat online.

6. EU stojí příliš hodně peněz.

To prostě není pravda.

Stačí porovnat, kdy nastává den daňové svobody, tedy okamžik, kdy občané přestávají pomyslně platit na stát. Ve většině členských států přestávají občané vydělávat na povinné odvody a daně na jaře až v létě. Oproti tomu odvede průměrný Evropan své příspěvky do rozpočtu EU za 4 dny práce – 4. ledna.

7. EU financuje pochybné projekty, jako jsou výcviková střediska pro psy nebo koncerty Eltona Johna.

Další mýtus.

V obou případech musely příslušné úřady celou, neprávem nárokovanou částku do posledního centu vrátit a daňového poplatníka nestály tyto akce ani euro.

Obecně řečeno vybírají centrální a regionální orgány členských států ty projekty, jež podle nich nejlépe odpovídají jejich potřebám a jež jsou v souladu se strategiemi a prioritami dohodnutými s Komisí. Kontroly na různé úrovni (v rámci projektu, vnitrostátní kontroly, kontroly ze strany EU) zajišťují co nejširší ochranu peněz daňových poplatníků. Pokud nejsou požadované prostředky oprávněné, dané projekty z rozpočtu EU financovány nejsou.

8. Komise chce zavést přímou daň EU a zvýšit daňovou zátěž občanů.

Opět špatně.

Komise nikdy přímou daň EU nenavrhla. Členské státy budou mít i nadále kontrolu nad zvyšováním daní. Z Komise se nestává váš výběrčí daní. V návrzích na nové vlastní zdroje prezentované v přezkumu rozpočtu nejde o další peníze pro Brusel. Nejde o zvyšování daňového zatížení občanů. Jejich cílem je změnit kombinaci zdrojů, z nichž je rozpočet EU financován. Každé euro vybrané podle reformovaného systému jednak sníží příspěvky členských států, jednak zvýší spravedlivost a transparentnost nového rozpočtu.

Věděli jste, že každé rozhodnutí o financování EU vyžaduje jednomyslný souhlas členských států a následnou ratifikaci v souladu s jejich ústavními předpisy? Prováděcí pravidla navíc vyžadují souhlas Evropského parlamentu. Z toho vyplývá, že vlastní zdroje EU podléhají striktní parlamentární kontrole a že suverenita a demokratická práva členských států jsou plně zajištěna.

9. Většina rozpočtu EU je vyhrazena pro zemědělce.

Chyba.

V roce 1985 tvořily přibližně 70 % rozpočtu výdaje na zemědělství. V roce 2011 připadá na přímé podpory zemědělcům a výdaje související s trhem pouze 30 % rozpočtu. Výdaje na rozvoj venkova pak činí 11 %. Tato sestupná tendence pokračuje.

Tento poměrně vysoký podíl je přitom zcela opodstatněný. Zemědělství je jedinou politikou, která je takřka v plném rozsahu financována z rozpočtu EU, což znamená, že evropské výdaje do značné míry nahrazují výdaje vnitrostátní, a proto ukrajují z rozpočtu tak podstatnou část. Rozpočtu EU tak financuje to, co se již od vzniku společné zemědělské politiky (SZP) neplatí z rozpočtů vnitrostátních.

Postupné reformy SZP změnily zaměření podpory z výroby na přímou podporu příjmů pro zemědělce, pokud dodržují určité normy v oblasti zdraví a životního prostředí, a na podporu pro projekty posilující hospodářskou aktivitu ve venkovských oblastech. Společná zemědělská politika se tedy neustále vyvíjí.

EU se mimo to rozrostla o 12 nových členských států, z nichž většina disponuje rozsáhlým zemědělským sektorem. Rozpočet na SZP však nijak – za účelem pokrytí těchto dodatečných nákladů – navýšen nebyl.

10. Protože jsou ceny potravin a komodit vysoké, můžeme zrušit zemědělské dotace.

Právě naopak.

Nárůst a kolísání cen potravin a komodit jasně ukazují, jak je důležité investovat do zemědělství v zájmu větší rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. Vysoké ceny znamenají, že poptávka převyšuje nabídku. Podle předpovědí vzroste celosvětová poptávka po potravinách do roku 2030 o 50 %, jelikož nárůst obyvatelstva doprovázejí v mnoha rozvíjejících se ekonomikách i změny stravovacích návyků. Jedná se tedy o záležitost globálního významu, v níž hraje klíčovou roli problematika zajišťování potravin. Proto je tak důležité, aby si Evropa ve všech oblastech zachovala potenciál zemědělské výroby a nestala se příliš závislá na dovozu potravin.

Vzhledem k tomu, že Evropa má jen málo možností k rozšiřování výrobní oblasti, musí růst produktivity vycházet z inovací a výzkumu. Politika EU v oblasti rozvoje venkova může našim zemědělcům pomoci využít nových možností produkce a urychlit přenos technologií.

11. Společná zemědělská politika vytváří nadbytek potravin a poškozuje zemědělce v nejchudších zemích světa.

Doby „potoků vína“ a „hor másla“ již dávno minuly.

Reformy trvaly 10 let, než naše zemědělská politika začala více zohledňovat potřeby rozvoje. Dnes mají rozvojové země vynikající přístup na trh s nízkými nebo nulovými celními tarify a narušování trhu se výrazně snížilo. Kolem 70 % zemědělského dovozu do EU pochází v současnosti z rozvojových zemí. Výrazně byly navíc omezeny dotace vývozu: před 15 lety jsme každý rok utratili 10 miliard EUR na dotace vývozu. V roce 2009 se tato částka snížila na 350 milionů EUR. V souvislosti s jednáním v rámci WTO nabídla EU zrušení veškerých dotací vývozu do roku 2013. V roce 2011 nenarušuje obchod (nemá vazbu na výrobu) 90 % přímé podpory.

Věděli jste, že průměrný zemědělec v EU dostává z veřejné podpory méně než polovinu toho, kolik dostává zemědělec v USA? A věděli jste, že EU není pouze největším dárcem rozvojové pomoci na světě, ale i největším obchodním partnerem Afriky? Do EU směřuje takřka 40 % afrického vývozu. A hodnota dovozu zemědělských produktů z rozvojových zemí do EU je o 20 % vyšší, než tentýž ukazatel v USA, Kanadě, Japonsku, Austrálii a Novém Zélandu dohromady.

12. Politika soudržnosti je drahá charita.

Politika soudržnosti pomáhá chudším regionům a zemím dohánět ty bohatší a napojovat se na jednotný trh. Jde o prozíravou investiční politiku, z níž má zbytek Evropy zřejmý prospěch díky tomu, že vytváří rovnoměrně růst a pracovní příležitosti.

Vývoz uvnitř EU se například značně zvýšil do regionů, které dostávají podporu z fondů soudržnosti. Mezi politikou soudržnosti a růstem v EU existuje jasná souvislost. Z různých studií vyplývá, že díky investicím realizovaným v rámci politiky soudržnosti v období 2000–2006 byl v roce 2009 HDP v EU-25 jako celku o 0,7 % vyšší. Odhaduje se, že do roku 2020 vzroste tato hodnota na 4 %. V samotné EU-15 bude do roku 2020 činit odhadovaný kumulativní čistý dopad na HDP 3,3 %. Jinými slovy: regionální investice rovná se evropský rozvoj. Růst v jednom chudším regionu vede k nákupu zboží a služeb od jiného, bohatšího regionu. Podporuje to rozvoj jednotného trhu, který představuje 60 % až 80 % vývozu členských států, což je mnohem více než vývoz do třetích zemí, jako je Čína, Indie nebo USA.

Výsledkem politiky soudržnosti v letech 2000–2006 byla návratnost 2,1 eura za každé investované euro. Odhaduje se, že do roku 2020 bude návratnost činit 4,2 eura za každé investované euro. Politika soudržnosti pomohla rovněž zvýšit míru zaměstnanosti. Odhaduje se, že v důsledku politiky prováděné v letech 2000–2006 byl v roce 2009 počet zaměstnaných osob o 5,6 milionu vyšší, což je v průměru 560 000 ročně více zaměstnaných, než by tomu bylo bez politiky soudržnosti.

Po nedávném hospodářském útlumu a dluhové krizi má politika soudržnosti klíčovou úlohu v rámci ekonomického a sociálního oživení a podpory investic v růstových odvětvích, jako je energetická účinnost. Pomáhá také lidem v tom, aby se vzdělávali a zvyšovali své dovednosti při hledání práce.

13. Víceletý finanční rámec je dalším příkladem směřování EU k centrálně plánované ekonomice.

Zcela jistě nikoliv.

Víceletý finanční rámec (VFR) vymezuje dlouhodobé priority výdajů EU podle schválených politických priorit a stanoví maximální roční částku, kterou lze vynaložit na každou prioritu. Finanční rámec zahrnuje sedm let (např. od 2000 do 2006 nebo od 2007 do 2013), aby bylo zajištěno řádné a odpovědné finanční plánování a hospodaření.

Díky víceletému finančnímu rámci se roční rozpočty EU nemohou vymknout kontrole a musí se zaměřovat na reálné priority.

Rozpočet EU nemůže být deficitní, při jeho čerpání nikdy nevzniká zadlužení a utratí se jen tolik, kolik je do něj vloženo. Je vždy vyrovnaný.

Další informace:

Vysvětlivky k rozpočtu EU:

http://ec.europa.eu/budget/explained/index_en.cfm

Vysvětlivky k víceletému finančnímu rámci:

http://ec.europa.eu/budget/reform/index_en.htm


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website