Chemin de navigation

Left navigation

Additional tools

MEMO/11/364

V Bruselu dne 31. května 2011

Správa ekonomických záležitostí v EU: významný krok vpřed

Evropská unie a její členské státy přijaly řadu důležitých rozhodnutí, která posílí ekonomickou a rozpočtovou koordinaci v celé EU a zejména v eurozóně. Vyváží se tak nerovnováha existující mezi dvěma částmi evropské hospodářské a měnové unie. Nedávná krize ukázala, že je velmi důležité, aby členské státy koordinovaly své hospodářské politiky v užší spolupráci. Přijatá rozhodnutí tuto těsnější koordinaci zajistí. Vzájemně provázané ekonomiky členských států EU tak budou moci lépe vydláždit cestu rozvoji a tvorbě nových pracovních míst. Jedná se o významný pokrok.

Nová správa ekonomických záležitostí je založena na třech hlavních reakcích na krizi:

1. Posílení našeho společného hospodářského programu přísnějším dohledem EU

  • Schválili jsme hospodářské priority pro EU: Strategie Evropa 2020 je společným hospodářským programem EU. Stanoví jasné priority a cíle na úrovni EU a jednotlivých členských států za účelem podpory růstu Evropy v příštím desetiletí. Roční analýza růstu určuje prioritní opatření pro příštích osmnáct měsíců, která se stávají součástí národních cílů a opatření šitých na míru potřebám jednotlivých členských států. Pakt euro plus stanoví dodatečné závazky pro země, které se ho účastní.

  • Bude zaveden přísnější dohled EU nad hospodářskými a fiskálními politikami:
    Komise navrhla vybavit EU lepšími prostředky k zabránění neudržitelným veřejným financím a výrazně nevyvážené konkurenceschopnosti mezi členskými státy. Systém zahrnuje sankce: zemím eurozóny, které nedodržují pravidla, mohou hrozit pokuty. Evropský parlament a Rada mají balíček opatření dokončit v červnu 2011.

  • Budeme projednávat naše hospodářské priority a rozpočtové politiky každý rok ve stejnou dobu: Náš nový koordinační nástroj k monitorování závazků na úrovni EU se nazývá evropský semestr. V prvním pololetí každého roku se budou konat diskuse o hospodářském programu EU na základě roční analýzy růstu, kterou Komise předloží v lednu, a o prioritách členských států, které členské státy předloží na jaře ve svých národních programech. V červnu budou vydána konkrétní doporučení pro jednotlivé země a členské státy budou mít čas je zapracovat do svých rozpočtů a hospodářských politik na příští rok.

2. Zabezpečení stability eurozóny

V roce 2010 reagovala EU na krizi státních dluhů zavedením dočasných podpůrných mechanismů, které v roce 2013 nahradí stálý Evropský mechanismus stability. Tato podpůrná opatření pomáhají zabezpečit finanční stabilitu eurozóny. Jsou podmíněna přísnými programy fiskální konsolidace a reforem a vytvářena v úzké spolupráci s Mezinárodním měnovým fondem.

3. Ozdravení finančního sektoru

EU zavedla nová pravidla a zřídila agentury k včasnějšímu rozpoznání a řešení veškerých problémů a k zajištění toho, aby byli všichni aktéři ve finančním sektoru řádně regulováni a kontrolováni. Mezi další opatření v tomto sektoru se zařadí systematičtější a přísnější zátěžové testy bank, které právě probíhají. Zdravý finanční sektor je základní podmínkou toho, aby podniky a domácnosti měly přístup k úvěrům.

1. Posílení našeho společného hospodářského programu přísnějším dohledem EU

K řešení ekonomických problémů EU a k návratu na cestu silnějšího růstu je nezbytný společný rámec. Chybějící jasný systém správy ekonomických záležitostí mezi členskými státy vedl v minulosti k nerovnováze a promarněným příležitostem. Celá EU tak byla v době, kdy krize uhodila, zranitelnější. Abychom zajistili, že tyto dny už jsou za námi, navrhla Komise strategii Evropa 2020, kterou Evropská rada schválila v červnu 2010. Strategie slučuje 1) společný hospodářský program a 2) silnější rámec dohledu EU, který by měl být dojednán a monitorován synchronizovaným způsobem 3).

1.1 Evropa 2020, roční analýza růstu a Pakt euro plus

Strategie Evropa 2020 *1 je společným hospodářským programem EU – plánem k překonání krize a podpoře inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění v průběhu příštích deseti let. Zabývá se jak krátkodobými problémy spojenými s krizí, tak potřebou strukturálních reforem a opatření na podporu růstu, která jsou nezbytná k tomu, aby se Evropa zotavila z krize a její hospodářství bylo odolnější vůči hospodářským šokům v budoucnosti.

Strategie Evropa 2020 je založena na jednoduchém a účinném prováděcím mechanismu, který tvoří cíle, konkrétní prioritní opatření a dohled. Patří sem:

  • Pět cílů pro rok 2020. Pro rok 2020 bylo stanoveno pět cílů, aby se úsilí soustředilo v oblastech zásadně důležitých pro budoucnost EU: zaměstnanost, inovace, klima/energie, vzdělávání a sociální začlenění. Tyto cíle byly schváleny pro celou EU a členské státy je nyní již zapracovaly do svých národních cílů.

  • 75 % obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let by mělo být zaměstnáno.

  • 3 % HDP Evropské unie by měla být investována do výzkumu a vývoje.

  • Evropská unie by měla snížit emise CO2 o 20 %, zvýšit energetickou účinnost o 20 % a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie v celkové spotřebě energie na 20 %.

  • Podíl dětí, které předčasně ukončí školní docházku, by měl být pod hranicí 10 % a nejméně 40 % mladší generace by mělo dosáhnout terciární úrovně vzdělání.

  • Počet osob ohrožených chudobou by měl klesnout o 20 milionů.

  • Sedm „stěžejních iniciativ“. S cílem urychlit dosažení cílů strategie Evropa 2020 představila Komise soubor sedmi „stěžejních iniciativ“, mezi něž patří: „Digitální agenda pro Evropu“2, „Unie inovací“3, „Mládež v pohybu“4, „Evropa účinněji využívající zdroje“5, „Průmyslová politika pro éru globalizace“6, „Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa“7 a „Evropská platforma pro boj proti chudobě“8. Dalším příkladem opatření Komise na podporu strategie Evropa 2020 je nedávné přijetí Aktu o jednotném trhu9.

  • Deset konkrétních priorit pro rok 2011. V lednu 2011 Komise podrobněji popsala budoucí vývoj v roční analýze růstu*10, v níž nastínila naléhavá opatření pro příštích osmnáct měsíců.

  • Tři priority k zajištění makroekonomické stability: 1. ozdravit veřejné finance, 2. přijmout opatření, existují-li velké schodky nebo přebytky běžného účtu, a 3. zajistit stabilitu finančního sektoru. Příklad: V roce 2011 provádějí všechny členské státy plány fiskální konsolidace, které stanoví přísné cílové hodnoty schodku, jichž je třeba dosáhnout tento rok, a které členským státům pomohou snížit rozpočtové schodky pod 3 % HDP v dohodnutém časovém rámci.

  • Čtyři priority k posílení strukturálních reforem: 1. pomoci lidem vrátit se zpět do práce nebo nalézt práci novou, a to jejím zatraktivněním po finanční stránce, 2. nutně reformovat důchodové systémy, 3. zajistit, aby podpora v nezaměstnanosti podněcovala k práci, a 4. lépe vyvážit flexibilitu a bezpečnost na pracovním trhu. Neznamená to však, že bychom měli opustit náš společný evropský sociální model. Naopak je třeba začlenit ty, kteří jsou momentálně z pracovního trhu vyloučeni.

  • i priority k urychlení kroků vedoucích k posílení růstu: 1. odstranit překážky, které dosud brání jednotnému trhu, 2. zvýšit investice do energetických a dopravních infrastruktur a infrastruktur informačních technologií mj. prostřednictvím inovativních nástrojů financování (včetně projektových dluhopisů EU) a 3. vytvořit nákladově efektivní přístup k energii. Rychlejší růst rovněž pomůže uspíšit fiskální konsolidaci a podpořit strukturální reformy.

  • Vzhledem k hlubší vzájemné provázanosti byl schválen doplňující program s dodatečnými reformami s názvem Pakt euro plus* mezi členskými státy eurozóny a dalšími šesti zeměmi, které se rozhodly k paktu přistoupit: Bulharsko, Dánsko, Litva, Lotyšsko, Polsko a Rumunsko. Pakt se zaměřuje na čtyři oblasti: konkurenceschopnost, zaměstnanost, udržitelnost veřejných financí a posilování finanční stability.

  • Pakt byl schválen na jarním zasedání Evropské rady 24.–25. března 2011 . Všech 23 signatářů se zavázalo provést reformy v něm uvedené. Ostatní čtyři členské státy se mohou dobrovolně rozhodnout, zda k paktu přistoupí.

  • Pakt je plně začleněn do nového rámce správy ekonomických záležitostí a závazky v něm přijaté začlenily příslušné členské státy do svých národních programů reforem*.

  • Jeden integrovaný prováděcí mechanismus zajišťující, aby byly závazky EU účinně plněny prostřednictvím národních reforem. Členské státy se zavazují:

  • stanovit národní cíle, kterých budou chtít dosáhnout do roku 2020, a zavazují se tak přispívat k celkovému úsilí EU. Učinily tak v roce 2010. Komise sleduje pokrok,

  • určit ve svých národních programech reforem* nebo v programech stability a konvergenčních programech* opatření, která mají v úmyslu ve svých zemích přijmout, aby přispěly k tomu, co bylo dohodnuto na úrovni EU. Měly by přitom zohlednit jak roční analýzu růstu, tak hlavní oblasti obsažené v Paktu euro plus. Své národní programy reforem a programy stability a konvergenční programy by členské státy měly zasílat Komisi,

  • zapracovat tato opatření do konkrétních politických opatření prostřednictvím svých rozpočtů a zákonů, které projednají národní parlamenty.

1.2. Přísnější dohled EU nad hospodářskými a fiskálními politikami

V posledních několika letech EU nebyla schopna dodržovat cíle, které si stanovila v oblasti hospodářských a fiskálních politik, a jedním z důvodů byl i málo důsledný mechanismus dohledu. Komise proto dne 29. září 2010 předložila šest legislativních návrhů (tzv. Six-Pack11). Evropský parlament a Rada mají konečnou podobu tohoto balíčku šesti opatření schválit v červnu 2011. Balíček sleduje tři hlavní cíle:

- První cíl: Silnější preventivní opatření díky posílenému Paktu o stabilitě a růstu

Členské státy musí zabránit nadměrným schodkům veřejných financí (nad 3 % HDP) a nadměrnému dluhu (nad 60 % HDP), aby neohrožovaly fiskální udržitelnost. Tato pravidla jsou zakotvena ve Smlouvách a podrobně uvedena v Paktu o stabilitě a růstu*.

K dosažení tohoto cíle slouží jak dohled nad rozpočty jednotlivých členských států, tak dohled nad hospodářskými politikami a jejich koordinace (na základě článku 121 Smlouvy). Za tímto účelem stanovují členské státy každý rok ve svých programech stability nebo konvergenčních programech* strukturální reformy a úsilí nutné k dosažení fiskální udržitelnosti.

Nový systém správy zavádí tři hlavní změny:

  • Větší transparentnost: Členské státy by měly zajistit, aby jejich fiskální rámce zohledňovaly na všech úrovních veřejné správy (státní, regionální a místní) rozpočtový rámec EU. Za tímto účelem je třeba uvést všechny složky, jako národní systémy veřejných účtů, statistické a prognostické postupy, do souladu se standardy EU a umožnit tak větší transparentnost a vzájemný tlak.

  • Přísnější pravidla: Členské státy s neudržitelnými veřejnými financemi budou muset učinit výrazný pokrok směrem ke střednědobým rozpočtovým cílům, aby dodržely kritérium schodku ve výši 3 % HDP. Růst výdajů by měl být navázán na střednědobé tempo růstu HDP, aby všechny mimořádné příjmy vedly ke zvýšení úspor, a nikoli ke zvyšování výdajů. Rychlejší postup korekce k dosažení střednědobého rozpočtového cíle se bude očekávat od zemí s poměrem dluhu k HDP převyšujícím 60 %, od zemí s rychle rostoucím poměrem dluhu a od zemí, jejichž veřejné finance nemusí být dlouhodobě udržitelné.

  • Lepší prosazování: Členské státy, které nebudou dohodnuté zásady dodržovat, obdrží od Komise varování, a to již ve fázi preventivních opatření. Bude-li členský stát porušovat pravidla trvale a/nebo poruší-li je obzvláště závažným způsobem, vydá Komise členskému státu doporučení, aby přijal nápravná opatření. Rada doporučení přijme, pokud proti němu nebude hlasovat kvalifikovaná většina členských států (tzv. postup hlasování založený na pravidle obrácené většiny). V případě členských států eurozóny bude doporučení podpořeno donucovacím mechanismem (na základě článku 136 Smlouvy) v podobě úročeného vkladu ve výši 0,2 % HDP. Tuto preventivní složku Paktu o stabilitě a růstu dále posílil Pakt euro plus. Na jeho základě jsou členské státy eurozóny (a několik dalších států) povinny zapracovat fiskální pravidla EU stanovená v Paktu o stabilitě a růstu do svých právních řádů prostřednictvím konkrétního právního nástroje vlastní volby. Nástroj by měl být dostatečně závazný a trvalý (např. ústavní nebo rámcový zákon).

- Druhý cíl: Silnější nápravná opatření díky posílenému Paktu o stabilitě a růstu

Nedodržují-li členské státy hranice stanovené ve Smlouvách, zahajuje se postup při nadměrném schodku*. Současná rozpočtová situace v téměř všech členských státech a problémy státního dluhu v některých členských státech však ukazují, že stávající postup při nadměrném schodku nebyl účinný. Komise navrhla posílit Pakt o stabilitě a růstu lepším prosazováním a možností uložit členským státům pokutu (jak je uvedeno výše). Dvě hlavní změny jsou:

  • Přísnější pravidla: Kritériem při posuzování veřejných financí nyní bude snižování dluhu. Členské státy s dluhem přesahujícím 60 % HDP musí v průběhu tří let snížit částku, o niž jejich dluh překračuje hranici, o nejméně 1/20 ročně. Neučiní-li tak, bude u nich zahájen postup při nadměrném schodku. Při posuzování uspokojivého tempa snižování dluhu by se měly zohlednit všechny relevantní faktory uvedené v návrhu Komise.

  • Lepší prosazování: Členský stát eurozóny, vůči němuž bude zahájen postup při nadměrném schodku, bude muset složit neúročený vklad ve výši 0,2 % HDP. Komise vydá členskému státu doporučení, aby přijal nápravná opatření. Rada doporučení přijme, pokud proti němu nebude hlasovat kvalifikovaná většina členských států (tzv. postup hlasování založený na pravidle obrácené většiny). Nedodrží-li členský stát požadavky původního doporučení k přijetí nápravných opatření, bude tento neúročený vklad (viz níže) přeměněn na pokutu. V případě opakovaného nedodržení doporučení bude pokuta zvýšena.

- Třetí cíl: Odstraňování makroekonomické nerovnováhy a nevyvážené konkurenceschopnosti

V průběhu minulého desetiletí podnikly členské státy různé ekonomické kroky, které v EU nepříznivě ovlivnily konkurenceschopnost a vedly k významné makroekonomické nerovnováze. Aby bylo možno takové problémy rozeznat a napravit mnohem dříve, bude zaveden nový mechanismus dohledu. Bude se opírat o tyto hlavní prvky:

  • Systém včasného varování: Srovnávací přehled vnějších a vnitřních ukazatelů (kolem deseti) ke zjištění nerovnováhy v různých oblastech hospodářství. Složení ukazatelů se může v průběhu času měnit. Určí a oznámí se hraniční hodnoty. Ukazatele nebudou posuzovány mechanicky, ale bude je posuzovat Komise na základě důkladných přezkumů, programů stability a konvergenčních programů a národních programů reforem.

  • Přísnější pravidla: Na základě článku 121 Smlouvy bude nyní vytvořen nový postup při nadměrné nerovnováze*. Tento postup vychází z postupu při nadměrném schodku týkajícího se veřejných financí. Domnívá-li se Komise, že existuje makroekonomická nerovnováha (či hrozí její vznik), navrhne Radě, aby zahájila postup při nadměrné nerovnováze, a doporučí dotyčnému členskému státu (dotyčným členským státům), aby přijal(y) plán nápravných opatření s jasným přehledem prováděcích opatření a lhůt. Dosažený pokrok bude pravidelně přezkoumáván.

  • Lepší prosazování: Nebude-li rovnováha napravena, budou donucovací mechanismy pro členské státy eurozóny zahrnovat jak pokuty (0,1 % HDP), tak opatření jiné než finanční povahy.

1.3 Evropský semestr

V minulosti přezkoumávaly orgány EU hospodářskou politiku na jaře a fiskální rámce na podzim. Jak členské státy plní závazky na úrovni EU, se přezkoumávalo pouze zpětně. V podstatě jsme rozhodovali o hospodářských cílech, aniž bychom nutně věděli, kolik peněz máme k dispozici.

Od teď budou členské státy a Komise diskutovat o strukturálních reformách, opatřeních na podporu růstu a rozpočtovém dohledu zároveň. Tyto diskuse budou probíhat na úrovni EU každý rok od ledna do června (evropský semestr*12 odkazuje na první pololetí každého roku). Evropa tak zajistí soudržnost mezi ekonomickými rozhodnutími a rozpočtovými omezeními, aby posílila jejich účinnost a zlepšila provádění na úrovni členských států. Do tohoto nového procesu budou plně začleněny i dodatečné závazky přijaté v rámci Paktu euro plus.

Jak to bude fungovat?

  • Leden: Komise udá směr. Komise zahájí každý cyklus v lednu představením své roční analýzy růstu*13, v níž jasně zhodnotí ekonomickou situaci EU a dá pokyny pro další nutná prioritní opatření na úrovni EU i jednotlivých členských států. Analýza zahrne tři součásti hospodářské politiky: makroekonomickou a fiskální politiku, strukturální reformy a opatření na podporu růstu.

  • Březen: politické schválení Evropskou radou. Evropská rada tento program ekonomických reforem a fiskální politiky prodiskutuje a schválí na svém jarním zasedání v jednom souboru závěrů. Hlavy států a předsedové vlád tak za společný hospodářský program a rámec rozpočtového dohledu převezmou odpovědnost a zaváží se k řádnému provádění ve svých zemích.

  • Duben/květen: předložení národních programů. Členské státy poté předloží Komisi a ostatním členským státům své národní programy reforem* a programy stability (v případě členských států eurozóny) nebo konvergenční programy* (v případě členských států, které do eurozóny nepatří). Národní programy reforem stanoví program členských států v oblasti strukturálních reforem a opatření na podporu růstu a vytváření pracovních míst směrem k dosažení cílů agendy Evropa 2020. Rovněž zahrnují krátkodobé závazky přijaté v rámci Paktu euro plus zeměmi, které k paktu přistoupily. Programy stability a konvergenční programy na druhé straně stanoví národní plány zdravých a udržitelných veřejných financí. Synchronizace příprav těchto dvou programů zajistí zefektivnění postupů a ukáže pozitivní spirálu zdravých veřejných financí a strukturálních reforem.

  • Červen: doporučení Komise. Po důkladném posouzení těchto národních zpráv předloží Komise Radě v červnu návrh konkrétních doporučení pro jednotlivé země, v nichž zmapuje pokrok a nedostatky každého členského státu při realizaci dohodnutých opatření. Evropská rada na svém červnovém zasedání tato doporučení prodiskutuje a Rada je poté přijme. Pokyny obdržené od Rady členské státy zohlední při sestavování svých rozpočtů na nadcházející rok. Návrhy rozpočtů budou vlády v druhé polovině roku nadále posílat k projednání národním parlamentům, neboť ty neztrácejí své právo rozhodovat o rozpočtu. Jinak řečeno, nový rámec v žádném případě neznamená omezení suverenity národních parlamentů.

2. Zabezpečení stability eurozóny

Ekonomická krize vyvinula obrovský tlak na veřejné finance a zvýšila úroveň schodků a veřejného dluhu ve všech členských státech. Třem členským státům, které nepatří k eurozóně, poskytly EU, MMF a Světová banka finanční pomoc (prostřednictvím mechanismu platební bilance) výměnou za souhlas s provedením programů fiskální konsolidace a strukturálních reforem. První program byl dohodnut s Maďarskem, které mezi říjnem 2008 a listopadem 2010 obdrželo prostředky ve výši 5,5 miliardy EUR. Druhý program byl v lednu 2009 schválen pro Lotyšsko výměnou za pomoc ve výši až 7,5 miliardy EUR. Třetí program na 5 miliard EUR byl v květnu 2009 dohodnut s Rumunskem. Rumunský a lotyšský program probíhají v současné době.

Vývoj státního dluhu se stal od roku 2010 předmětem vážných obav a znemožnil některým členským státům eurozóny refinancovat státní dluh udržitelným způsobem na trhu.

Pro krajní případy byly zřízeny dočasné mechanismy, které mají zajistit stabilitu eurozóny jako celku a pomoci jednotlivým členským státům nacházejícím se ve finančních nesnázích a/nebo pod velkým tlakem trhu. Byl rovněž dojednán stálý mechanismus, který bude zaveden dne 1. července 2013.

Finanční pomoc se může poskytnout členskému státu eurozóny, který o ni požádá, a podléhá přísné podmíněnosti promítnuté do ozdravného ekonomického programu, který vyjedná Komise a Mezinárodní měnový fond ve spolupráci s Evropskou centrální bankou. Pomocí těchto mechanismů může Komise jednat, aby ochránila euro i za extrémních zátěžových scénářů. Jasně odrážejí společný zájem a solidaritu v eurozóně, jakož i individuální odpovědnost každého členského státu před ostatními.

- Mechanismus dvoustranných úvěrů (pro Řecko). Dne 2. května 2010 byl zřízen speciální mechanismus za účelem řešení bezprostředně hrozící platební neschopnosti Řecka. Členské státy eurozóny se rozhodly poskytnout spolu s Mezinárodním měnovým fondem Řecku finanční pomoc na dobu tří let ve výši 110 miliard eur ve formě dvoustranných úvěrů se zvláštními úrokovými sazbami. Tyto úvěry byly podmíněny přísným programem fiskální konsolidace a prodiskutovala je Komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond. Komise sleduje pokrok prostřednictvím čtvrtletních misí a podává zprávy ministrům financí.

Dohoda ze dne 11. března 2011 sjednotila splatnost budoucích i již vyplacených tranší úvěrů Řecku a tranší úvěru poskytnutého Irsku (průměrně sedm a půl roku). Dále bylo rozhodnuto snížit úroky z budoucích i již vyplacených tranší úvěrů Řecku o 100 bazických bodů.

- Dočasný mechanismus v hodnotě až 500 miliard eur (2010–2013). Z důvodu neustálého tlaku na trhy se státními dluhopisy se členské státy eurozóny a Komise dne 10. května 2010 rozhodly zřídit dva dočasné záchranné finanční mechanismy v hodnotě až 500 miliard eur na podporu jakékoli další země eurozóny, která by mohla finanční pomoc potřebovat. Jedná se o evropský mechanismus finanční stabilizace* založený na zárukách z rozpočtu Společenství až do výše 60 miliard eur a evropský nástroj finanční stability*, mezivládní orgán poskytující až 440 miliard eur v zárukách od členských států eurozóny. Mezinárodní měnový fond se rozhodl doplnit tyto mechanismy potenciální finanční pomocí zemím eurozóny až do výše 250 miliard eur.

V listopadu 2010 požádalo Irsko o pomoc z těchto nově zřízených mechanismů ve výši 85 miliard eur poté, co se výrazně zhoršila jeho fiskální pozice v důsledku mimořádných problémů bank, které ještě zesílily dopad recese. Komise, Mezinárodní měnový fond a Evropská centrální banka se dohodly na programu. Spojené království, Dánsko a Švédsko se rozhodly tento mechanismus pomoci doplnit dvoustrannými úvěry14.

Na základě zkušeností Irska a s cílem řešit jakoukoli další žádost před rokem 2013 Evropská rada na svém zasedání ve dnech 24. a 25. března dále vylepšila hlavní prvky těchto dočasných mechanismů. Byla snížena cena úvěrů z evropského nástroje finanční stability (a poté i z evropského mechanismu finanční stabilizace), aby lépe zohledňovala udržitelnost dluhu zemí čerpajících pomoc, přičemž zůstala vyšší než náklady na financování nástroje v souladu s zásadami MMF pro stanovování cen pomoci. Vedle toho se stal flexibilnějším rozsah činností evropského nástroje finanční stability: v rámci programu s přísnou podmíněností může mechanismus výjimečně zasáhnout na primárním trhu s dluhopisy (tj. nakoupit nově vydané státní dluhopisy). Na doporučení Komise bude dále možno plně čerpat dohodnutou úvěrovou kapacitu evropského nástroje finanční stability ve výši 440 miliard eur.Změny právní dohody o evropském nástroji finanční stability budou připraveny tak, aby je mohly za plného respektování národních ústavních požadavků do konce června 2011 schválit národní parlamenty.

V květnu 2011 poskytla EU finanční pomoc ve výši 78 miliard eur rovněž Portugalsku, aby mu pomohla řešit finanční problémy. Dvě třetiny pomoci budou pocházet ze zdrojů EU: 26 miliard eur z evropského nástroje finanční stability a 26 miliard eur z evropského mechanismu finanční stabilizace. Zbývajících 26 miliard eur poskytne Mezinárodní měnový fond.Vyplácení pomoci bude rozloženo do tří let v závislosti na výsledcích čtvrtletních hodnocení, jak Portugalsko provádí dohodnutý program zahrnující ambiciózní fiskální korekci, velkou řadu reforem na podporu růstu a konkurenceschopnosti a opatření na posílení stability finančního sektoru.

- Evropský mechanismus stability* (od 1. července 2013). Loni na podzim se členské státy eurozóny rozhodly zřídit stálý mechanismus zakotvený ve Smlouvě jako strukturální reakci na případné budoucí žádosti o finanční pomoc od roku 2013 a dále.

Evropský mechanismus stability15 poskytne stálý rámec pro řešení krizí a od 1. července 2013 bude zastávat úlohu evropského nástroje finanční stability i evropského mechanismu finanční stabilizace spočívající v poskytování vnější finanční pomoci členským státům eurozóny. Přístup k finanční pomoci z Evropského mechanismu stability bude umožněn za přísné politické podmíněnosti v rámci ozdravného makroekonomického programu a na základě přísné analýzy udržitelnosti veřejného dluhu, kterou provede Komise spolu s Mezinárodním měnovým fondem a ve spolupráci s Evropskou centrální bankou. Členský stát, který pomoc přijímá, bude muset s ohledem na konkrétní okolnosti vhodnou formou a v plném souladu s praxí Mezinárodního měnového fondu zapojit soukromý sektor. Členské státy, které do eurozóny nepatří, se mohou pro účast na opatřeních v rámci Evropského mechanismu stability ad hoc rozhodnout (jako je tomu nyní v případě Irska).

Podmínky Evropského mechanismu stability, včetně jeho správy, kapitálové struktury a podílů, umístění, nástrojů a zapojení Mezinárodního měnového fondu, byly dojednány dne 11. března na vrcholné schůzce zemí eurozóny a potvrzeny na zasedání Evropské rady ve dnech 24. a 25. března. Evropský mechanismus stability bude mít skutečnou úvěrovou kapacitu ve výši 500 miliard eur (celkový upsaný kapitál ve výši 700 miliard eur, z čehož 80 miliard eur bude ve formě splaceného kapitálu a 620 miliard eur kombinací přislíbeného kapitálu splatného na požádání a záruk od členských států eurozóny).

Zřízení Evropského mechanismu stability si vyžádá změnu Smlouvy o fungování Evropské unie (článku 136). Poté, co Komise a Evropský parlament vydaly pozitivní stanoviska, odsouhlasila tuto změnu v únoru a březnu 2011 i Evropská rada, a uvolnila tak cestu ratifikaci v jednotlivých členských státech.

3. Ozdravení finančního sektoru

Od vypuknutí finanční krize v roce 2008 se činnost EU zaměřuje na odstraňování nedostatků v regulaci finančního sektoru a na posilování dohledu nad tímto sektorem za účelem zlepšení stability, transparentnosti a důvěry.

  • V lednu 2011 byla ve spolupráci s Evropskou radou pro systémová rizika zřízena nová přísná struktura finančního dohledu zajišťující, aby byla makroekonomická rizika dostatečně včas rozeznána. Doplňují ji tři evropské orgány dohledu pro jednotlivá odvětví: Evropský orgán pro bankovnictví (se sídlem v Londýně), Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (se sídlem ve Frankfurtu) a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (se sídlem v Paříži)16.

  • Definují se přísnější pravidla týkající se kapitálových požadavků na banky, investiční společnosti a pojišťovny: čtvrtá revize směrnice o kapitálových požadavcích pro banky a investiční společnosti a směrnice Solventnost II pro pojišťovny (ta vstupuje v platnost v roce 2013). Lepší řízení rizik ve finančních institucích usnadní stávající a nová pravidla upravující udělování odměn a prémií ve finančních institucích a omezující pobídky k podstupování krátkodobých rizik. Zaváděný globální přístup má zajistit, aby žádný finanční aktér, trh ani produkt neunikl náležité regulaci a účinnému dohledu17. Byla již přijata opatření k vytvoření rámce pro zajišťovací (hedgeové) fondy a fondy soukromého kapitálu a k zavedení některých pravidel pro ratingové agentury. V úsilí je však třeba pokračovat. Další iniciativy se právě vyjednávají nebo se v blízké budoucnosti plánují18, mimo jiné v oblasti derivátů, krátkého prodeje, finančních trhů a zneužívání trhu. Komise se zavázala předložit všechny legislativní návrhy nezbytné k realizaci závazků sjednaných na zasedáních G20 v Londýně, Pittsburghu a Washingtonu před koncem léta 2011.

  • Je rovněž velmi důležité zvrátit současnou situaci morálního hazardu, kdy banky de facto spoléhají na zásah vlád, potýkají-li se s vážnými problémy. Proto Komise v několika příštích měsících navrhne komplexní rámec řešení úpadků bank, aby banky mohly řádným způsobem vyhlásit úpadek a daňoví poplatníci nemuseli v případě vzniklých problémů platit.

Souběžně s tím pokračuje práce na zajištění životaschopnosti bankovního sektoru a na překonání krize.

  • Zátěžové testy bank jsou jedním z nástrojů dohledu používaných na úrovni EU ke zjištění možných slabin a k předcházení úpadkům nebo selhání systému. Testy konkrétně posuzují celkovou odolnost bankovního sektoru v EU a solventnost jednotlivých bank za předpokladu nepříznivých událostí. Tyto činnosti řídí Evropský orgán pro bankovnictví. Dalšími zúčastněnými stranami jsou Evropská centrální banka, Komise a orgány dohledu členských států, které jsou odpovědné za provádění testů na národních úrovních.

  • Od roku 2008 již proběhla dvě kola zátěžových testů. V březnu zahájil Evropský orgán pro bankovnictví nové kolo zátěžových testů na širokém vzorku bank v EU. Provede se přísné vzájemné hodnocení a kontrola kvality a výsledky budou zveřejněny v polovině června 2011. Je nezbytné zajistit úplnou transparentnost, pokud jde o rizika, kterým se banky vystavují. Od všech bank, které zátěžový test označí za zranitelné a zřejmě i podkapitalizované, se bude očekávat přijetí nezbytných opatření. Ještě před zveřejněním výsledků nového zátěžového testu vypracují členské státy konkrétní nápravné plány restrukturalizace zranitelných institucí, včetně možných tržních řešení jako přímé financování na trzích nebo prodej aktiv, ale také pevné rámce pro rekapitalizaci jednotlivých institucí a případně i zrychlení restrukturalizace bank v rámci pravidel EU pro státní podporu. Zátěžové scénáře vytvořené Evropským orgánem pro bankovnictví v úzké spolupráci s Evropskou centrální bankou, Evropskou radou pro systémová rizika a Komisí jsou přísné a rozptylují obavy na trzích ohledně stupně přísnosti a rozsahu testu. Ke zjištění úvěrového rizika zemí budou simulovány šoky u expozic v obchodních portfoliích bank.

  • Nezávisle na tom Evropský orgán pro bankovnictví hodnotí struktury financování bank a likviditu jejich portfolií aktiv.

GLOSÁŘ: PŘEHLED HLAVNÍCH POJMŮ V OBLASTI SPRÁVY EKONOMICKÝCH ZÁLEŽITOSTÍ

Roční analýza růstu – na začátku každého roku ji předkládá Komise. Tato analýza stanoví ekonomické priority pro EU, které mají podpořit růst a zaměstnanost během následujících dvanácti měsíců. Na základě roční analýzy růstu jarní zasedání Evropské rady vydává pokyny, které jsou pak do dubna/května zapracovány do národních plánů. Předložení ročních analýz růstu je také začátkem evropského semestru.

Pakt euro plus – Pakt euro plus je doplňkovým programem k roční analýze růstu a stanoví dodatečné reformy, k nimž se zavázaly členské státy eurozóny. Mohou k němu dobrovolně přistoupit i další členské státy (učinily tak Bulharsko, Dánsko, Litva, Lotyšsko, Polsko a Rumunsko). Pakt, který byl schválen v březnu 2011, se zaměřuje na konkurenceschopnost, zaměstnanost, udržitelnost veřejných financí a posilování finanční stability.

Strategie Evropa 2020 – je společným hospodářským programem EU. Jedná se o desetiletou reformní strategii k posílení růstu a vytváření pracovních míst, podpoře sociálního začleňování a boji proti změně klimatu. Byla schválena v březnu 2010 a stanoví pět nástrojů růstu a pět cílů, kterých je třeba dosáhnout do roku 2020 v oblasti zaměstnanosti, výzkumu a inovací, energetiky, vzdělávání a snižování chudoby.

Evropský nástroj finanční stability (EFSF) – byl zřízen v květnu 2010. Jedná se o mezivládní orgán, který může zemím eurozóny, jež potřebují finanční podporu, půjčit až 440 miliard EUR. Za úvěry ručí samotné členské státy eurozóny. Evropský nástroj finanční stability bude od 1. července 2013 nahrazen Evropským mechanismem stability.

Evropský mechanismus finanční stabilizace (EFSM) – byl rovněž zřízen v květnu 2010. Slouží k poskytování úvěrů členským státům eurozóny, které potřebují finanční pomoc, až do výše 60 miliard eur. Záruky za evropský mechanismus finanční stabilizace nese rozpočet Společenství, pomoc však z rozpočtu samotného ve skutečnosti vyplácena není. Evropský mechanismus finanční stabilizace bude od 1. července 2013 rovněž nahrazen Evropským mechanismem stability.

Evropský mechanismus stability (ESM) – Stálý mechanismus EU pro řešení krizí začne fungovat od 1. července 2013. Nahradí evropský nástroj finanční stability a evropský mechanismus finanční stabilizace a bude sloužit k poskytování finanční pomoci členským státům eurozóny, které ji potřebují. Pomoc bude založena na přísné politické podmíněnosti a úzce spojena s ozdravným makroekonomickým programem. Podmínky Evropského mechanismu stability schválila Evropská rada na svém zasedání v březnu 2011. bude mít skutečnou úvěrovou kapacitu ve výši 500 miliard eur.Aby bylo možno Evropský mechanismus zřídit, byla schválena změna článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Evropský semestr – byl zahájen v roce 2011. V prvním pololetí bude probíhat intenzivní politická koordinace mezi orgány EU a 27 členskými státy týkající se jak hospodářského programu, tak rozpočtového dohledu. Jedná se o klíčový prvek posílené správy ekonomických záležitostí. Semestr začíná v lednu, kdy Komise předloží roční analýzu růstu, v níž stanoví priority pro EU v oblasti hospodářských reforem a fiskální konsolidace. Tyto priority poté na svém březnovém zasedání projedná a schválí Evropská rada. V dubnu předkládají členské státy Komisi a sobě navzájem své národní programy reforem a programy stability a konvergenční programy. Komise následně k těmto programům vydá doporučení, která na svém červnovém zasedání schválí Evropská rada, a v červenci je formálně přijme Rada. Členské státy tato doporučení zohlední při sestavování svých rozpočtů, které v druhé polovině roku obvyklým způsobem projednají národní parlamenty. Tím se poprvé zajistí evropský rozměr tohoto procesu.

Postup při nadměrném schodku (EDP) – Členské státy musí zabránit nadměrným schodkům veřejných financí (nad 3 % HDP) a nadměrnému dluhu (nad 60 % HDP). Komise navrhla zpřísnit stávající postup při nadměrném schodku, jehož účelem je zabránit vládám v překročení těchto hraničních hodnot. Nerespektuje-li členský stát tyto hranice, rozhodne Rada na základě doporučení Komise o zahájení postupu při nadměrném schodku. Členské státy eurozóny, vůči nimž bude zahájen postup při nadměrném schodku, budou muset složit neúročený vklad ve výši 0,2 % svého HDP a přijmout nápravná opatření podle doporučení Rady. Nebude-li se země doporučení držet, bude vklad přeměněn na pokutu.

Postup při nadměrné nerovnováze (EIP) – Novým prvkem správy ekonomických záležitostí EU je důraz na sledování a nápravu makroekonomické nerovnováhy a nevyvážené konkurenceschopnosti zejména v eurozóně. Zjišťovat nerovnováhu vznikající v různých oblastech hospodářství Komisi pomůže srovnávací přehled asi deseti ukazatelů. Na doporučení Komise může Rada zahájit postup při nadměrné nerovnováze vůči členskému státu, v němž nerovnováha existuje nebo její vznik hrozí. V případě členských států eurozóny platí, že pokud se jim nepodaří nerovnováhu podle dohodnutého plánu a ve stanovené lhůtě napravit, může jim být uložena pokuta ve výši 0,1 % HDP.

Národní programy reforem (NRP) – Každý členský stát předkládá v dubnu/květnu po březnovém zasedání Evropské rady Komisi národní program reforem. Uvede v něm ekonomické reformy a opatření na podporu růstu, která je třeba přijmout v nadcházejícím roce a dalších letech v zájmu plnění cílů, k nimž se zavázal v rámci strategie Evropa 2020. Členský stát předkládá národní program reforem spolu s programem stability nebo konvergenčním programem (který se zaměřuje na fiskální konsolidaci). Z obou plánů vychází Komise při sestavování doporučení pro jednotlivé země.

Programy stability nebo konvergenční programy (SCP) – V týdnech následujících po březnovém zasedání Evropské rady předkládají členské státy Komisi plány zdravých veřejných financí a fiskální udržitelnosti. Členské státy eurozóny předkládají programy stability, ostatní členské státy konvergenční programy. Komise tyto programy a národní programy reforem členských států v průběhu dubna/května posoudí. Doporučení Komise schválí Evropská rada na svém červnovém zasedání a krátce poté je formálně přijme Rada.

Pakt o stabilitě a růstu (SGP) – Pakt o stabilitě a růstu představuje rámec, jehož prostřednictvím EU zajišťuje fiskální udržitelnost ve všech 27 členských státech a v eurozóně především. Díky reformám správy ekonomických záležitostí v EU, které budou formálně schváleny v červnu 2011, se Pakt o stabilitě a růstu stane jasnějším, silnějším a účinnějším, a to jak ve fázi prevence, tak ve fázi vynucování. Poprvé bude mít kritérium veřejného dluhu a kritérium schodku veřejných financí stejnou váhu. Členské státy budou muset učinit výrazný pokrok při plnění střednědobých rozpočtových cílů a růst jejich výdajů bude muset odpovídat tempu růstu HDP. Komise doporučí uložit pokuty ve výši 0,2 % HDP těm členským státům eurozóny, které nepřijmou nápravná opatření k dosažení těchto cílů v dohodnutém časovém rámci. Tyto pokuty se použijí, pokud proti nim nebude hlasovat kvalifikovaná většina členských států.

1 :

* Všechny výrazy označené hvězdičkou * jsou vysvětleny v glosáři připojeném k této tiskové zprávě.

Viz IP/10/225 .

2 :

Viz IP/10/581 , MEMO/10/199 a MEMO/10/200 .

3 :

Viz IP/10/1288 a MEMO/10/473 .

4 :

Viz IP/10/1124 a MEMO/10/408 .

5 :

Viz IP/11/63 a MEMO/11/43 .

6 :

Viz IP/10/1434 , MEMO/10/532 a MEMO/10/533 .

7 :

Viz IP/10/1541 a MEMO/10/602 .

8 :

Viz IP/10/1729 a MEMO/10/687 .

9 :

Viz IP/10/1390 , IP/11/469 a MEMO/11/239 .

10 :

Viz IP/11/22 a MEMO/11/11 .

11 :

Viz IP/10/1199 , MEMO/10/455 , MEMO/10/454 a MEMO/10/456 .

12 :

Viz IP/11/22 a MEMO/11/14 .

13 :

Viz MEMO/11/11 .

14 :

Viz IP/10/1768 .

15 :

Viz MEMO/10/636 .

16 :

Viz MEMO/10/434 .

17 :

Viz IP/10/1353 , MEMO/10/506 a MEMO/10/660 .

18 :

Viz MEMO/11/6 .


Side Bar

Mon compte

Gérez vos recherches et notifications par email


Aidez-nous à améliorer ce site