Navigation path

Left navigation

Additional tools

MEMO/11/238

V Bruselu dne 13. dubna 2011

Revize směrnice o zdanění energie – otázky a odpovědi

Co je směrnice o zdanění energie?

Zdanění energie již existuje ve všech členských státech EU a na úrovni EU je do jisté míry harmonizováno. Stávající směrnice o zdanění energie přijatá v roce 2003 byla navržena především tak, aby v rámci vnitřního trhu zabraňovala narušení hospodářské soutěže v odvětví energetiky. Stanoví společná pravidla ohledně toho, co má být zdaněno, kdy a jaké jsou povoleny výjimky. Pro produkty používané pro topení, elektřinu a pohonné hmoty jsou stanoveny minimální sazby závislé zejména na objemu spotřebované energie. Nad minimální sazby mohou členské státy stanovit své vlastní vnitrostátní sazby, jak uznají za vhodné.

Proč chce Komise tato pravidla revidovat?

Stávající směrnice o zdanění energie je zastaralá v tom smyslu, že nezohledňuje větší ambice EU v energetické politice a v politice týkající se změny klimatu. Dalším důvodem její revize je potřeba řešit problémy, které vyvstaly na vnitřním trhu, a konečně, její současná oblast působnosti není koherentní s oblastí působnosti systému EU pro obchodování s emisemi (ETS), což je největší mezinárodní program pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

V první řadě, stávající minimální sazby za energetické produkty jsou založené zejména na objemu (EUR/1000 l) a jsou stanoveny na základě historických sazeb v členských státech. Tím vzniká nekalá soutěž mezi zdroji paliv a neoprávněné daňové zvýhodnění některých druhů paliv ve srovnání s jinými. V rámci současných minimálních sazeb je například nejnižší daň za uhlí a nejvyšší za ethanol. Při uplatňování stávající směrnice o zdanění energie jsou obzvláště znevýhodněny obnovitelné zdroje energie, protože jsou zdaněny stejnou sazbou jako zdroje energie, které mají nahradit (např. daň za bionaftu je stejná jako za naftu, atd.) Vzhledem k tomu, že tato sazba je založena na objemu, a nikoliv na obsahu energie, jsou produkty s nižším obsahem energie, jako například obnovitelné zdroje, zatíženy vyšší daní ve srovnání s konkurenčními palivy. Tento problém by se v revidované směrnici Komise vyřešil, neboť zdanění energie by bylo závislé na energetickém obsahu.

Zadruhé, stávající směrnice o zdanění energie z hlediska změny klimatu žádným způsobem neřeší potřebu omezit emise CO2. Jak již bylo zmíněno dříve, některá fosilní paliva jsou dokonce zdaněna výhodněji než jejich čistší alternativy. Rámec EU by členským státům umožnil aplikovat daň z emisí CO2 a dosáhnout společných cílů, aniž by ohrozily svou konkurenceschopnost v rámci EU.

Zrevidovaná směrnice o zdanění energie zahrnující otázku emisí CO2 by navíc zabránila tomu, aby směsice nejrůznějších vnitrostátních politik způsobovala překážky a narušení vnitřního trhu. Členské státy již začínají zavádět své vlastní vnitrostátní daně z emisí CO2, avšak různé interpretace mohou vést k dvojímu zdanění a vysokým nákladům spojeným s dodržováním předpisů v případě podniků provozujících svou činnost ve více zemích. Přístup ke zdanění emisí CO2 na úrovni EU by vytvořil rovné podmínky pro průmysl v celé EU a zjednodušil přeshraniční činnost. Daně z emisí CO2 by se neuplatňovaly na obnovitelné zdroje energie, které by tak získaly další výhodu ve srovnání s konvenčními palivy, jimž konkurují.

Jaké jsou hlavní cíle nově navrhované směrnice o zdanění energie?

Zrevidovaná směrnice má restrukturalizovat způsob zdanění energie a tím podpořit cíl přechodu na nízkouhlíkové a energeticky účinné hospodářství a vyhnout se problémům na vnitřním trhu.

  • Změna klimatu: zavedením složky emisí CO2 do zdanění energie návrh usiluje o sladění zdanění energie se závazky EU týkajícími se změny klimatu. Budou zpoplatněny emise CO2 způsobené odvětvími, na která se nevztahuje systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS): čím vyšší jsou emise určitého paliva, tím vyšší bude daň z emisí CO2. Tak budou zvýhodněny ekologičtější zdroje energie a povzbudí se úsilí o splnění cílů EU souvisejících se snížením emisí CO2, energetickou účinností a obnovitelnými zdroji energie.

  • Energetická účinnost: energie je vzácná a její zdanění by tomu mělo odpovídat. Souvislost mezi úrovní zdanění a energetickým obsahem paliv by vytvořilo obrovskou motivaci pro všechna odvětví stát se energeticky účinnějšími.

  • Vnitřní trh: vytvoření rámce EU pro zdanění emisí CO2 by zabránilo směsici různých daňových politik zaměřených na ochranu životního prostředí v členských státech, poskytlo podnikům větší právní jistotu a snížilo náklady spojené s dodržováním předpisů. V návrhu by se rovněž rozlišilo mezi odvětvími, na něž se vztahuje EU ETS, a odvětvími stojícími mimo tento systém, což by pomohlo předejít dvojímu zdanění.

  • Podpora růstu a zaměstnanosti: členské státy by mohly rozhodnout o přeskupení daní zvýšením daní za energetické produkty za současného snížení daňové zátěže pracovních sil, což by podpořilo růst v souladu se strategií Evropa 2020.

Jaké změny nový návrh přinese?

Daně za energii by byly rozděleny do dvou složek: jedna by byla založena na obsahu CO2 a druhá na obsahu energie.

CO2: Pro všechna odvětví, na která se nevztahuje systém EU ETS, by byla zavedena jediná minimální sazba za emise CO2 (20 EUR/t CO2). Tím by byly pro tato hospodářská odvětví stanoveny ceny uhlíku, konkrétně pro domácnosti, dopravu, menší podniky a zemědělství, která nespadají do EU ETS. Obnovitelné zdroje energie by do této složky emisí CO2 nebyly zahrnuty.

ENERGIE: Minimální sazby daně za energii by vycházely z energetického obsahu paliva (EUR/GJ), nikoli z objemu. To znamená, že palivo bude zdaněno na základě množství energie, kterou vyrábí, a tím automaticky dojde k ocenění vyšší energetické účinnosti. Energetická složka daně pomůže odstranit současné distorze mezi konkurenčními zdroji energie (např. benzínem a naftou) a zdanění se tak stane pro spotřebitele spravedlivějším, neboť energetický obsah je při spotřebě energie důležitější než objem. Jeden GJ by byl zdaněn stejně, bez ohledu na produkt, z něhož vzniká.

Obě složky, jak emise CO2, tak energetický obsah, by se zkombinovaly a výsledkem by byla celková sazba, kterou je produkt zdaněn. Členské státy budou moci stanovit své vlastní vnitrostátní sazby převyšující minimální úrovně EU a vytvořit pro tyto daně vlastní strukturu: budou moci například rozhodnout, že nad minimální úroveň zvýší pouze složku daně spojenou s energetickým obsahem a nikoliv složku spojenou s emisemi CO2 nebo naopak. Stejné sazby a stejná struktura však poté musí být uplatněny na všechna paliva používaná pro stejný účel (motorová nebo jiná paliva).

Odvětví bude mít díky dlouhým přechodným obdobím, která umožní uvést zdanění energetického obsahu do úplného souladu se směrnicí, dostatek času – do roku 2023 – na to, aby se nové struktuře zdanění přizpůsobilo.

Co spadá do působnosti návrhu?

Energetická složka daně by se vztahovala na všechna paliva používaná v dopravě a pro vytápění. Jiné využití energetických produktů než jako paliva zůstane i nadále mimo působnost zdanění energie (např. metalurgické procesy).

Složka daně související s emisemi CO2 doplní systém pro obchodování s emisemi tím, že zahrne odvětví, která stojí mimo (doprava, domácnosti, zemědělství a malá průmyslová odvětví). Pro všechny emise z průmyslových zařízení tak bude platit jediný signál o ceně CO2.

Proč nyní?

Existuje řada důvodů, proč právě teď nadešel vhodný okamžik, aby Komise tento návrh předložila. Zaprvé, jelikož členské státy navrhují a provádějí své strategie ke splnění cílů EU v oblasti energetiky a změny klimatu pro roky 2013–2020, poskytl by tento návrh jasnou odpověď na otázku úlohy daní v uvedených oblastech. Zadruhé, zrevidovaná směrnice o zdanění energie je uzpůsobena tak, aby doplnila třetí fázi EU ETS (2013–2020), jež na globální úrovni zavede stropy emisí v EU a stanoví přechod od povolenek k dražbám. Je proto třeba bezodkladně předložit návrh nyní, aby měly Parlament a Rada dostatek času na jeho schválení.

Z hlediska vnitřního trhu je nyní rovněž důležité stanovit společný rámec pro zdanění CO2. Členské státy začínají zavádět své vlastní daně z emisí CO2 a jejich přístupy se mohou navzájem lišit. Směsice nejrůznějších vnitrostátních politik by mohla podnikům působícím v různých státech způsobit potíže a hospodářská soutěž v EU by mohla být narušena. Je lepší zavést jednotný přístup EU nyní než později, kdy by bylo nutné provést složité úpravy vnitrostátních právních předpisů.

Za třetí, revize směrnice o zdanění energie rovněž představuje součást strategie Evropa 2020 a reaguje na žádost Evropské rady z března 2008 a na konferenci OSN o změně klimatu, která se konala v listopadu a prosinci 2010 v mexickém Cancunu. Tímto způsobem by přispěla k udržitelnému růstu a k propagaci ekologičtějšího a konkurenceschopnějšího hospodářství, které je rovněž účinnější z hlediska zdrojů. Vzhledem k tomu, že členské státy v současné době formulují své politické strategie k překonání hospodářské a finanční krize, představuje revidovaná směrnice o zdanění energie také příležitost ke sladění environmentálních a hospodářských cílů. Pokud budou členské státy chtít, mohou tak přesunout část daňové zátěže z pracovníků nebo kapitálu na zdanění, které by podporovalo chování, jež nezatěžuje životní prostředí a účinným způsobem využívá energii. Mnoho různých zúčastněných stran, Evropský parlament, jakož i řada členských států, nevládních organizací a zástupců podnikatelského prostředí po Komisi naléhavě požadují, aby tento návrh předložila co nejdříve.

Jakým způsobem bude návrh prosazovat energetickou účinnost?

Komise se zavázala prosazovat energetickou účinnost s cílem zlepšit konkurenceschopnost EU a bezpečnost dodávek energie a zároveň dosáhnout ambicióznějších cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. Daně představují účinný nástroj, který může spotřebitele přimět k účinnějšímu využívání energie z hlediska zdrojů. Zdanění energetických produktů v závislosti na jejich energetickém obsahu je nejefektivnějším způsobem motivace k účinnějšímu využívání energie, neboť dává spotřebiteli jasný signál o ceně související se skutečnou energetickou hodnotou produktu, který využívá.

Pokud jde o energetickou složku daně, návrh rovněž posílí význam minimálních sazeb, protože zajistí, že podniky již nebudou moci využívat snížení těchto sazeb pod minimální hodnotu. Možnost poskytnutí snížených sazeb daně, které budou však v každém případě stanoveny nad minimální hodnotu, bude kromě toho jasně podmíněna plněním cílů energetické účinnosti, např. prostřednictvím odvětvových dohod s prokazatelně úspornými cíli.

Jakým způsobem bude brát nový návrh v úvahu znečištění?

Návrh zohlední emise CO2 z paliv v daňovém systému uplatněním složky daně související s emisemi CO2 na paliva, na něž se nevztahuje EU ETS. Emise CO2 se šíří bez překážek a jejich účinky přesahují hranice států. Je proto logické, aby se tento problém řešil ve společném rámci EU pro zdanění. Na druhé straně, pokud jde o místní znečištění ovzduší, je vhodnější, aby Komise nechala výběr nástroje na členských státech. Jiné nástroje, jako jsou například poplatky za používání pozemních komunikací a za přetěžování dopravy, mohou být k řešení těchto problémů použity cílenějším způsobem než zdanění energie.

Proč navrhuje Komise minimální sazby namísto plné harmonizace zdanění energie?

Přístup spočívající v minimálních sazbách byl v roce 1993 zvolen jako kompromisní řešení s cílem omezit narušování vnitřního trhu a umožnit členským státům jistou míru flexibility, aby mohly uspokojit své rozpočtové potřeby. Přestože obecný přístup stále platí, je důležité, aby minimální sazby stanovené v právních předpisech EU zůstaly smysluplné a aby byly pravidelně aktualizovány a reagovaly tak na hospodářský, politický a mezinárodní vývoj.

Jaký má revidovaná směrnice o zdanění energie dopad na motorová paliva?

Dopad směrnice bude záviset na řadě faktorů, včetně stávajících úrovní daně a způsobu, jaký členské státy zvolí k vytvoření struktury svých daní na základě nových minimálních hodnot. Hlavním účinkem směrnice pro všechny členské státy bude to, že budou muset ukončit současné nerovné daňové zacházení s benzínem a naftou, která je v současné době ve všech členských státech kromě Spojeného království daněna nižší sazbou za litr než benzín, a to navzdory vyššímu objemovému obsahu energie a CO2. Výsledkem toho je, že cenové signály trhu již dále nemohou plnit svou úlohu: zatímco cena nafty (před daní) je vyšší než cena benzínu (z důvodu větší poptávky po naftě v EU), je tento poměr u benzínových pump vzhledem k daňovému systému opačný. Výsledkem je ještě větší poptávka po naftě navzdory jejímu nedostatku v EU. Návrh tomuto narušení učiní konec uplatněním neutrálního zdanění benzínu a nafty, jakož i ostatních motorových paliv po přechodné době deseti let, během níž budou moci účastníci trhu upravit své průmyslové procesy. Většina členských států bude moci tohoto úkolu dosáhnout buď zvýšením sazby za naftu nebo snížením sazby za benzín.

Jak se bude zacházet s alternativními motorovými palivy, jako je LPG (zkapalněný ropný plyn) a CNG (stlačený zemní plyn)?

Členské státy, které podporují používání CNG a LPG, často uplatňují na tyto produkty velice nízké úrovně zdanění. Celková míra jejich používání je však stále spíše omezená. V zájmu větší důslednosti by měly být uplatňovány stejné daňové sazby podle obsahu energie a emisí CO2 na všechna motorová paliva, včetně CNG a LPG. To znamená, že relativní výhody každého paliva, pokud jde o emise CO2, budou automaticky oceněny prostřednictvím daňového systému, avšak bez dalších konkurenčních výhod. V nové směrnici se nicméně počítá s dlouhými přechodnými obdobími pro sladění úrovní daně, protože současné daňové sazby za tyto produkty jsou často poměrně nízké a mohl by být zapotřebí určitý časový rámec, než budou moci stejnou měrou konkurovat tradičním motorovým palivům. Členské státy mohou proto po dobu dvanácti let nadále poskytovat CNG a LPG zvýhodněné zacházení.

Jaký dopad bude mít tento návrh na biopaliva?

Biopaliva jsou v současné době daněna na základě objemu stejnou sazbou jako palivo, které mají nahradit, a jsou proto v konkurenční nevýhodě. Podle návrhu by byla daněna na základě jejich vlastního – obecně nižšího – energetického obsahu. Byla by rovněž osvobozena od složky CO2, aby se zohlednily jejich lepší hodnoty, pokud jde o emise CO2. Tento pozitivní přístup se nicméně týká pouze biopaliv, která splňují příslušná kritéria udržitelnosti stanovená v článku 17 směrnice o energii z obnovitelných zdrojů (2009/28/ES) a v článku 7b směrnice o jakosti paliv (2009/30/ES).

Jaký bude dopad na topná paliva?

Nová směrnice odstraní rovněž současné nerovné zacházení s energetickými produkty, konkrétně s topnými palivy, tak, že členské státy přinutí uplatňovat stejnou úroveň daně na t/CO2 i na GJ. To například znamená, že současné velmi nízké daňové sazby za uhlí, což je produkt s nejvyšším obsahem CO2, se budou muset zvýšit.

Spolu se zavedením složky založené na emisích CO2 bude zdanění topných produktů poprvé odrážet účinky těchto produktů na klima. Vzhledem k tomu, že všechny podniky podléhající systému EU ETS budou automaticky od této daňové složky osvobozeny, nastolí návrh také rovné podmínky pro zařízení v rámci a mimo rámec ETS a zajistí, že se na úsilí o snížení skleníkových plynů budou podílet všichni emitenti.

Jaký bude přístup k elektřině?

Revidovaná směrnice o zdanění energie v zásadě přístup k elektřině nezmění. Stejně jako dříve bude v místě spotřeby vybírána daň stanovená na základě energetického obsahu a minimální sazba nebude měněna.

Pokud jde o složku emisí CO2, mohla by být vybírána pouze ze vstupních paliv používaných k výrobě elektřiny, neboť elektřina sama o sobě nezpůsobuje v místě spotřeby žádné emise. Výroba elektřiny nicméně podléhá systému EU ETS a bude proto od složky emisí CO2 osvobozena. Tato složka se bude uplatňovat i na malá zařízení pro výrobu elektřiny, která vzhledem ke své velikosti nespadají pod ETS.

Bude mít návrh dopad na jadernou energii?

Návrh nebude mít na nakládání s jadernou energií žádný vliv. Elektřina z jaderných zdrojů se v místě spotřeby daní stejně jako elektřina pocházející ze všech ostatních zdrojů. Daně za jaderné palivo, jako je například nedávno zavedená daň v Německu, nespadají do oblasti působnosti směrnice o zdanění energie a současná revize na ně proto nemá vliv.

Jak ovlivní nový návrh domácnosti?

Domácnosti produkují 10 % emisí CO2. Členské státy proto budou muset toto odvětví zahrnout do svých strategií bez ohledu na způsob, který se rozhodnou použít (např. daň z emisí CO2 nebo požadavek na výměnu systému vytápění). Environmentální politiky mají někdy dopad na rozpočty domácností, zejména na domácnosti s nižšími příjmy. Je proto jasné, že ambiciózní environmentální politiky by měly mít spolehlivé záchranné sítě a měla by je doprovázet sociální opatření. Dopad nově navrhované daně z energie/emisí CO2 by z velké míry závisel na způsobu, jakým se členské státy rozhodnou příjmy z této daně využít. Mohly by například část tohoto zisku použít na poskytnutí náhrady domácnostem (zejména těm s nižšími příjmy) prostřednictvím paušálních plateb. Část zisku z daně z energie by rovněž mohla být účinně přerozdělena tak, aby značně minimalizovala dopad na domácnosti. Je běžné, že členské státy, které již daň z emisí CO2 zavedly, spolu s takovým opatřením zavádějí i účinná opatření sociální.

Návrh bude kromě toho členským státům i nadále umožňovat, aby se rozhodly pro sníženou sazbu v případě energetických produktů používaných pro vytápění domácností. Na rozdíl od stávající směrnice však v případě, kdy se tato možnost snížené sazby vztahuje pouze na zemní plyn, uhlí a elektřinu, budou moci členské státy takovou výjimku stejnou měrou uplatnit na všechna topná paliva pro domácí využití (včetně plynového oleje a uhlí). Komise zhodnotí účinky tohoto ustanovení o výjimce po dvou letech ve zprávě.

Bude návrh zohledňovat specifické aspekty některých odvětví?

Jedním z cílů revidované směrnice o zdanění energie je zajistit, aby se toto zdanění uplatňovalo důsledněji a účinněji v celé EU. Nový daňový systém by proto rozlišoval pouze mezi odvětvími spadajícími pod ETS, na něž se cena uhlíku již uplatňuje, a odvětvími mimo ETS, která budou muset za složku emisí CO2 platit.

Aby se však zabránilo nepříznivým účinkům, navrhují se některá zvláštní pravidla pro odvětví s rizikem úniku uhlíku (tj. průmyslová odvětví, která vypouštějí skleníkové plyny a v zájmu zachování konkurenceschopnosti by mohla uvažovat o přesunutí výroby mimo EU). V případě složky daně související s emisemi CO2 budou využívat daňové kredity na základě vývoje své spotřeby. Specifičnost zemědělství se bude i nadále do jisté míry v revidované směrnici odrážet, neboť bude zachována možnost využít plného osvobození od energetické složky daně, které bude možné v případě, že budou přijaty určité závazky ve prospěch životního prostředí a energetické účinnosti.

Byla také navržena určitá přechodná období, aby se tak předešlo příliš náhlým změnám, s nimiž by se museli uživatelé některých energetických produktů vyrovnávat (jako je například nafta, viz výše).

Co se plánuje pro dovážené zboží?

Zpoplatnění emisí uhlíku spojených s produkcí v rámci EU může vést k narušení ve vztahu k producentům ze třetích zemí, kde nejsou podobné mechanismy zavedeny. Většina průmyslových odvětví produkujících emise skleníkových plynů, u nichž hrozí „únik uhlíku“, podléhá ETS. EU přijala v této souvislosti rozhodnutí vyvážit toto riziko distribucí vyššího podílu bezplatných povolenek dotčeným odvětvím, a nikoliv snahou zavést na dovážené produkty „hraniční uhlíkovou daň“. Revidovaná směrnice o zdanění energie proto takovou daň pro dovážené produkty nestanoví. Průmyslová odvětví, která nespadají pod ETS a na něž by se uplatňovala složka emisí CO2, jsou většinou menší, neúčastní se v takové míře mezinárodní hospodářské soutěže a nehrozí u nich vysoké riziko možného úniku uhlíku. Návrh nicméně obsahuje ustanovení pro zařízení v odvětvích, u nichž může únik uhlíku hrozit (např. odvětví s vysokou energetickou náročností a závislostí na obchodu, jako je řada mineralogických procesů), a stejně tak i ustanovení pro riziková průmyslová odvětví podléhající ETS. Ta obdrží daňový kredit na složku emisí CO2 na základě své dosavadní spotřeby energie, což je ochrání před nekalou hospodářskou soutěží a zároveň zachová motivaci pro snížení jejich emisí.

Pro shrnutí, jaké výjimky stávající směrnice o zdanění energie nabízí a jak budou vypadat v budoucnosti?

Členské státy si do značné míry udrží flexibilitu, kterou mají v současnosti, v souladu s politickými cíli v oblasti energie a klimatu.

  • V případě motorových paliv usiluje návrh po uplynutí přechodného období o uplatňování konzistentního zacházení se všemi produkty z hlediska obsahu energie a CO2. Stávající výjimky pro biopaliva, CNG (stlačený zemní plyn) a LPG (zkapalněný ropný plyn) budou proto postupně rušeny (do roku 2023). To znamená, že v roce 2023 bude moci každý produkt využít výjimky pouze v případě, že bude odůvodněna jeho bilancí CO2.

  • Pokud jde o topná paliva používaná podniky, umožňují současná pravidla členským státům za určitých podmínek snížit daňové sazby v případě podniků s vysokou spotřebou energie až na nulu a v případě dalších podniků až na 50 % minimální hodnoty EU. Aby se omezila narušení hospodářské soutěže mezi členskými státy a předešlo se problémům se státní podporou, umožní revidovaná směrnice členským státům diskreční snížení daní pouze za podmínky, že budou respektovány minimální hodnoty EU (jak pro daňovou složku energie, tak pro složku emisí CO2). Podniky účastnící se EU ETS budou na druhé straně automaticky osvobozeny od daňové složky spojené s emisemi CO2. Společnosti působící v odvětvích vystavených riziku úniku uhlíku kromě toho obdrží povinný daňový kredit na složku emisí CO2. Obě tato pravidla budou závazně uplatňována členskými státy, čímž se předejde narušení hospodářské soutěže.

  • Pokud jde o vytápění domácností, bude stávající flexibilita, která umožňuje členským státům vyjmout některé produkty (plyn, uhlí, koks a elektřina), rozšířena na všechna topná paliva (včetně minerálních olejů), aby bylo se všemi energetickými produkty nakládáno stejným způsobem. Komise zároveň podá zprávu o výsledcích této výjimky ve své pravidelné zprávě, v níž zhodnotí, zda je toto opatření v souladu s jejími politickými cíli v oblasti energie a klimatu.

  • Zemědělství bude i nadále využívat nižších daňových sazeb, které však budou nyní záležet na environmentálních cílech, aby se zajistilo, že i zemědělství přispívá ke sdílenému cíli úspory energie.

  • Členské státy si zachovají možnost uplatnit příznivější daňové zacházení v případech, kdy to bude z environmentálního hlediska odůvodněno. Jedná se například o elektřinu pocházející z obnovitelných zdrojů nebo vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny.

  • Vzhledem k platným mezinárodním závazkům a k riziku narušení hospodářské soutěže jednostrannými akcemi členských států nebude mít dnes předložený návrh vliv na stávající výjimky pro mezinárodní letectví a námořní dopravu. I tyto výjimky však budou znovu přezkoumány v pravidelné zprávě Komise o uplatňování směrnice.

  • Devět nových členských států (Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Rumunsko a Slovensko) bude moci využít přechodné období do roku 2020, během něhož nebudou muset uplatňovat složku emisí CO2. Důvodem tohoto opatření je jejich úroveň příjmů, která je obecně nižší.

Budou minimální sazby upravovány podle změn vnějších faktorů, jako je inflace nebo vývoj ceny za emise CO2?

Ano. To bude jednou z hlavních výhod návrhu. Minimální sazby budou upravovány podle změn vnějších faktorů, jako je inflace nebo nárůst/pokles ceny za emise CO2. Revidovaná směrnice o zdanění energie bude proto ve větší míře na tyto externí okolnosti reagovat. Minimální sazba daně stanovená na základě energetického obsahu si bude udržovat svou reálnou hodnotu a bude upravována každé tři roky v závislosti na čisté míře inflace (míra inflace produktů kromě potravin a energie). Pokud jde o minimální sazbu související s emisemi CO2, předpokládají se ve směrnici pravidelné revize s cílem zajistit, že je tato sazba v souladu s cenou za CO2 v systému EU ETS a že se v této souvislosti minimalizuje nebezpečí narušení hospodářské soutěže mezi podniky podléhajícími systému ETS a podniky mimo tento systém.

Které země již uhlíkovou daň zavedly?

K dnešnímu dni se uhlíková daň uplatňuje v Dánsku, Irsku, Finsku a Švédsku. Tyto vnitrostátní sazby jsou však stanoveny na velmi různých úrovních a neodrážejí cenu uhlíku platnou v systému EU ETS.

Kdy vstoupí revidovaná směrnice o zdanění energie v platnost?

Revidovaná směrnice se začne uplatňovat od roku 2013 paralelně s třetí fází EU ETS. Členským státům bude poskytnuta přiměřeně dlouhá doba pro její postupné zavádění, aby mohly restrukturalizovat své daně a aby se vnitrostátní správní orgány, podniky a energetické odvětví mohly přizpůsobit. Odvětví bude mít díky dlouhým přechodným obdobím, která umožní uvést zdanění energetického obsahu do úplného souladu se směrnicí, dostatek času – do roku 2023 – na to, aby se přizpůsobilo nové struktuře zdanění.

Viz rovněž IP/11/468


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website