Navigation path

Left navigation

Additional tools

MEMO/10/683

V Bruselu dne 15. prosince 2010

Evropská občanská iniciativa

I. Obecné otázky a odpovědi o evropské občanské iniciativě

1. Co se o evropské občanské iniciativě píše v Lisabonské smlouvě?

2. Je již možné předložit občanskou iniciativu? Odkdy bude možné předkládat první občanské iniciativy?

3. Co se stane například s nedávnou peticí Greenpeace? Může se předložit znova, až začne platit nařízení o občanské iniciativě?

4. Jaká je přidaná hodnota evropské občanské iniciativy?

5. Jaký je rozdíl mezi evropskou občanskou iniciativou a peticí?

6. Existují občanské iniciativy i v členských státech?

7. Může evropská občanská iniciativa řešit umístění sídla Evropského parlamentu ve Štrasburku?

8. Budou občané moci vyzvat prostřednictvím evropské občanské iniciativy k přezkumu Smluv?

9. Mohou evropské občanské iniciativy podepisovat cizí státní příslušníci, kteří bydlí v EU?

II. Otázky a odpovědi, které se týkají nařízení: jak bude evropská občanská iniciativa fungovat?

1. Kdo může takovou iniciativu zorganizovat?

2. Je možné, aby občanskou iniciativu uspořádaly organizace?

3. Bude upravena transparentnost financování?

4. Budou organizátoři evropské občanské iniciativy dostávat peníze z EU?

5. Jak budou občané informováni o probíhajících iniciativách?

6. Jak Komise ověří, že skupiny, které zahájily iniciativy, jsou seriózní?

7. Jak Komise zabrání tomu, aby tohoto nástroje nevyužívali extrémisté k propagaci svých názorů?

8. Jaké budou podmínky pro registraci navrhované iniciativy?

9. V jakém jazyce budou muset organizátoři žádat o registraci navrhované iniciativy?

10. Budou se navrhované iniciativy v Komisi překládat do jiných jazyků?

11. Jak se mohou případní organizátoři ujistit, že jejich iniciativa spadá do pravomocí Komise?

12. Komise vždy trvala na tom, aby registrace a test přípustnosti byly od sebe časově odděleny. Proč se od této myšlenky upustilo?

13. Proč je třeba sebrat podpisy ze čtvrtiny členských států, aby bylo možné předložit iniciativu? Proč nestačí jen jeden?

14. Proč se používá násobek počtu členů Evropského parlamentu jako hranice pro minimální počet projevů podpory pro každý členský stát?

15. Co se stane s projevy podpory, které byly shromážděny v členském státě, který nedosáhl minimální počtu?

16. Kolik let musí být občanům, aby mohli iniciativu podepsat?

17. Musí být občané zaregistrování ve volebních listinách, aby mohli iniciativu podepsat?

18. Pokud je občan státním příslušníkem jednoho členského státu, který žije v jiném členském státě, v kterém státě bude jeho prohlášení podpory započítáno?

19. Mohou iniciativu podepsat také občané Unie, kteří v EU nežijí? V kterém členském státě budou jejich projevy podpory započítány?

20. Bude možné podpořit evropskou občanskou iniciativu on-line?

21. Jak bude občanům zaručena bezpečnost podpisu iniciativy on-line?

22. Jak je občanům, kteří podpoří iniciativu, zaručeno, že jejich osobní údaje nebudou využity k jiným účelům?

23. Jak budou projevy podpory ověřovány?

24. Jak bude Komise reagovat na úspěšné iniciativy?

25. Co se stane, když se Komise rozhodne nepředložit na základě občanské iniciativy žádný návrh? Jaké právo na nápravu mají občané v tomto případě?

26. Bude možné předložit iniciativu, která je v rozporu s jinou probíhající iniciativou? Bude možné předložit stejnou iniciativu několikrát?

27. Proč členské státy potřebují rok na provedení evropské občanské iniciativy?

28. Není evropská občanská iniciativa po dosažení kompromisu příliš byrokratická?

I. Obecné otázky a odpovědi o evropské občanské iniciativě

1. Co se o evropské občanské iniciativě píše v Lisabonské smlouvě?

Lisabonská smlouva evropskou občanskou iniciativu zavádí. Stanoví, že „nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat Evropskou komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Smluv“. (Ustanovení čl. 11 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii)

Dále uvádí, že postupy a podmínky požadované pro tuto občanskou iniciativu, včetně minimálního počtu členských států, z nichž musí tito občané pocházet, budou stanoveny v nařízení, které přijme Evropský parlament a Rada na návrh Evropské komise (ustanovení čl. 11 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a článek 24 Smlouvy o fungování Evropské unie). Komise svůj návrh přijala dne 31. března 2010. Parlament a Rada nyní dospěly ke konečné dohodě o nařízení.

2. Je již možné předložit občanskou iniciativu? Odkdy bude možné předkládat první občanské iniciativy?

Pravidla pro občanskou iniciativu již existují, ale v nařízení je uvedeno, že první občanské iniciativy bude možno předložit teprve rok od jeho vstupu v platnost. Před zahájením první iniciativy totiž členské státy potřebují čas na úpravu svého vnitrostátního práva.

3. Co se stane například s nedávnou peticí Greenpeace? Může se předložit znova, až začne platit nařízení o občanské iniciativě?

Takové petice, jako nedávno podala organizace Greenpeace, nemůžeme pokládat za občanskou iniciativu. Podle Smlouvy se postupy a podmínky občanské iniciativy řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady a iniciativy, které byly zahájeny před přijetím nařízení a před jeho vstupem v platnost, nelze pokládat za „občanské iniciativy“ ve smyslu Smlouvy, protože podmínky a postupy ještě nebyly zavedeny. Podpisy, které byly získány před datem účinnosti nařízení, není možné využít později, protože v nařízení je uvedeno, že projevy podpory lze začít shromažďovat až po registraci navrhované iniciativy u Komise, což bude možné, až nařízení nabude účinnosti. Názory vyjádřené v petici Greenpeace mezitím Komise samozřejmě podrobně prostuduje.

4. Jaká je přidaná hodnota evropské občanské iniciativy?

Podle Lisabonské smlouvy bude fungování Evropské unie dále založeno na „zastupitelské demokracii“ a evropští občané budou na úrovni Unie dále přímo zastoupeni v Evropském parlamentu. Lisabonská smlouva tyto základní zásady řádně připomíná.

Zavedením evropské občanské iniciativy však nová Smlouva rozšiřuje sféru veřejné diskuse a poskytuje občanům možnost intenzivněji se zapojit do demokratického života Unie prostřednictvím tohoto nástroje „participativní demokracie“.

Právo iniciativy zůstává u Komise, a ta proto nemusí předložit po každé občanské iniciativě legislativní návrh. Všechny iniciativy, jež spadají do jejího pole působnosti, však musí důkladně prostudovat a zvážit, zda by takový návrh nebyl vhodný.

Komise se proto domnívá, že tento nový nástroj velmi pozitivně ovlivní demokracii i přijímání politických rozhodnutí v EU.

5. Jaký je rozdíl mezi evropskou občanskou iniciativou a peticí?

Právo podat petici k Evropskému parlamentu, které bylo zakotveno již v předchozích Smlouvách, se od nové občanské iniciativy, kterou zavedla Lisabonská smlouva, výrazně liší. Petice mohou předkládat občané Unie i fyzické osoby s bydlištěm nebo právnické osoby se statutárním sídlem v některém členském státě, a to buď samostatně, nebo společně s dalšími občany či osobami, ve věcech, které spadají do oblasti činnosti Unie a které se jich přímo dotýkají (jedná se např. o stížnost). Netýkají se tedy vždy nových politických návrhů. Petice se zasílají Evropskému parlamentu, protože plní úlohu přímého zástupce občanů na úrovni EU.

Na druhé straně občanská iniciativa umožňuje, aby alespoň milion občanů přímo vyzval Komisi k předložení nových politických iniciativ.

6. Existují občanské iniciativy i v členských státech?

Ve většině členských států již občanské iniciativy existují, a to na celostátní, regionální nebo místní úrovni. Následující členské státy zavedly možnost občanské iniciativy na celostátní úrovni: Rakousko, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Nizozemsko. Regionální iniciativy existují v Rakousku, Německu, Španělsku, Švédsku a Nizozemsku. Místní občanské iniciativy umožňuje Belgie, Německo, Maďarsko, Itálie, Lucembursko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko. Občanské iniciativy existují i mimo EU (ve Švýcarsku, v USA atd.). Rozsah těchto iniciativ se výrazně liší a obvykle se řídí různými pravidly.

7. Může evropská občanská iniciativa řešit umístění sídla Evropského parlamentu ve Štrasburku?

Ne, protože toto téma nespadá do oblastí, v nichž má Komise právo předkládat návrhy. V nařízení je uvedeno, že navrhované občanské iniciativy, které jasně spadají mimo rámec pravomocí Komise předložit návrh právního aktu Unie pro účely provádění Smluv, se nebudou registrovat. O sídle orgánů rozhodly vlády členských států vzájemnou dohodou.

8. Budou občané moci vyzvat prostřednictvím evropské občanské iniciativy k přezkumu Smluv?

Ne. Ve Smlouvě a v nařízení je stanoveno, že občanské iniciativy se mohou týkat pouze návrhů v oblastech, v nichž je podle názoru občanů nutné přijmout pro účely provádění Smluv právní akt Unie.

9. Mohou evropské občanské iniciativy podepisovat cizí státní příslušníci, kteří bydlí v EU?

Ne. Ve Smlouvě je stanoveno, že evropskou občanskou iniciativu nesmějí podepsat státní příslušníci států, které nejsou členy EU. Smlouva jasně uvádí, že iniciativu mohou podepisovat pouze občané členských států EU.

II. Otázky a odpovědi, které se týkají nařízení: jak bude evropská občanská iniciativa fungovat?

1. Kdo může takovou iniciativu zorganizovat?

Občanské iniciativy musejí organizovat občanské výbory složené z nejméně sedmi občanů s bydlištěm v nejméně sedmi různých členských státech. Členové občanského výboru musejí být občany Unie s právem hlasovat ve volbách do Evropského parlamentu (od 18 let ve všech členských státech kromě Rakouska, od 16 let v Rakousku). Výbory jmenují jednoho zástupce a jeho náhradníka, kteří budou oprávněni za výbor jednat během celého řízení. Pro účely dosažení minimálního počtu občanů požadovaného pro zřízení výboru nelze započítávat členy Evropského parlamentu.

2. Je možné, aby občanskou iniciativu uspořádaly organizace?

Ne, organizace nemohou pořádat občanské iniciativy. Jakýkoli právní subjekt však může navrženou iniciativu propagovat nebo podporovat, pokud jedná zcela transparentně.

3. Bude upravena transparentnost financování?

V zájmu transparentnosti a demokratické odpovědnosti budou muset organizátoři iniciativ pravidelně předkládat aktuální informace o subjektech, které je podporují, a o způsobech financování. Je to v zájmu občanů, kteří o podepsání iniciativy uvažují, a takový postup je také v souladu s Evropskou iniciativou pro transparentnost zavedenou Evropskou komisí.

4. Budou organizátoři evropské občanské iniciativy dostávat peníze z EU?

Ne. Evropská unie na tyto účely nevyčlenila žádné prostředky.

5. Jak budou občané informováni o probíhajících iniciativách?

Všechny probíhající iniciativy budou zaregistrovány a zveřejněny na internetových stránkách Komise. Bude tak možné sledovat, jaké iniciativy právě probíhají, a zároveň bude zajištěna komunikace a transparentnost.

6. Jak Komise ověří, že skupiny, které zahájily iniciativy, jsou seriózní?

Nařízení stanoví, že pokud nebudou navrhované iniciativy seriózní (budou např. urážlivé, neopodstatněné nebo popouzející), Komise je nezaregistruje. Vzhledem k tomu, že organizátorem občanské iniciativy musí být výbor občanů, je však pravděpodobné, že počet neseriózních návrhů iniciativ bude nízký.

7. Jak Komise zabrání tomu, aby tohoto nástroje nevyužívali extrémisté k propagaci svých názorů?

V nařízení je stanoveno, že Komise musí odmítnout registraci navrhovaných iniciativ občanů, které jsou jasně v rozporu s hodnotami Unie, aby předešla publikaci extremistických názorů na stránkách Komise.

8. Jaké budou podmínky pro registraci navrhované iniciativy?

Organizátoři iniciativy budou muset požádat Komisi o registraci svého návrhu. Do elektronického formuláře na stránkách Komise budou muset v jednom z úředních jazyků vyplnit následující údaje:

  • název navrhované občanské iniciativy,

  • její předmět,

  • popis cíle návrhu, na který by Komise měla reagovat,

  • ustanovení Smlouvy, která jsou podle názoru organizátorů relevantní pro navrhovanou akci,

  • jméno a příjmení, poštovní adresu, státní příslušnost a datum narození sedmi členů občanského výboru, s konkrétním uvedením zástupce a náhradníka a jejich e-mailové adresy,

  • všechny zdroje financování a podpory.

Organizátoři budou mít také možnost poskytnout v příloze podrobnější informace, včetně návrhu legislativního textu.

Komise na základě těchto informací navrhovanou iniciativu zaregistruje, pokud budou splněny podmínky stanovené v nařízení, zejména pokud se iniciativa bude týkat oblasti, ve které má Komise pravomoc předložit návrh legislativního aktu Unie pro účely provádění Smluv.

9. V jakém jazyce budou muset organizátoři žádat o registraci navrhované iniciativy?

Organizátoři mohou žádat o registraci své iniciativy v jakémkoli úředním jazyce EU.

10. Budou se navrhované iniciativy v Komisi překládat do jiných jazyků?

Ne. Za překlad navrhovaných iniciativ do požadovaných jazyků budou odpovědní organizátoři. Poté, co je registrace v jednom z úředních jazyků potvrzena, mají organizátoři možnost požádat o doplnění dalších úředních jazyků. Před jejich přidáním do rejstříku Komise ověří, zda v porovnání s původní verzí nedošlo v názvu, předmětu a cílech k výrazným nesrovnalostem.

11. Jak se mohou případní organizátoři ujistit, že jejich iniciativa spadá do pravomocí Komise?

Komise poskytne informace o svých pravomocech na internetové stránce občanské iniciativy. Na základě těchto informací by měli případní organizátoři zjistit, zda mohou ve Smlouvě nalézt ustanovení umožňující Komisi v dané oblasti jednat.

12. Komise vždy trvala na tom, aby registrace a test přípustnosti byly od sebe časově odděleny. Proč se od této myšlenky upustilo?

Komise chtěla provádět test přípustnosti až poté, co by bylo shromážděno značné množství projevů podpory, aby měla jistotu, že to organizátoři myslí se shromažďováním projevů podpory vážně a že již pro svou iniciativu získali značnou podporu, aby bylo vyloučeno riziko zneužití.

V průběhu diskusí Parlament navrhl vytvoření občanských výborů, které by sloužily tomuto účelu. Vytvořením takového výboru, jenž by se skládal z nejméně sedmi občanů z nejméně sedmi členských států, se tak od samého začátku prokáže serióznost a evropský rozměr iniciativy.

Kromě toho Komise nebude přijímat formální rozhodnutí o přípustnosti, jak se předpokládalo v původním návrhu, ale bude registrovat navrhované iniciativy pouze tehdy, pokud budou splněny podmínky stanovené v nařízení a zejména skutečnost, že navrhované iniciativy nebudou zjevně spadat mimo rámec pravomocí Komise, definovaných Smlouvami, předložit návrh požadovaného právního aktu.

13. Proč je třeba sebrat podpisy ze čtvrtiny členských států, aby bylo možné předložit iniciativu? Proč nestačí jen jeden?

Pokud má být zajištěno, aby se občanská iniciativa skutečně týkala tématu, jež je v zájmu Unie, musí být stanoven minimální počet členských států, z nichž občané musí pocházet. Kromě toho je ve Smlouvě stanoveno, že občané musí pocházet „z podstatného počtu členských států”.

Parlament a Rada se dohodly na jedné čtvrtině členských států, což v současné době znamená sedm členských států.

14. Proč se používá násobek počtu členů Evropského parlamentu jako hranice pro minimální počet projevů podpory pro každý členský stát?

Komise ve své zelené knize navrhla stanovit hranici na 0,2 % obyvatelstva každého členského státu. Tato hranice, kterou se má prokázat celoevropský zájem, však byla v mnoha reakcích na zelenou knihu považována za příliš vysokou. Kromě toho byla procentní sazba považována za nevyváženou, neboť je například mnohem jednodušší, shromáždit projevy podpory od 1 000 občanů (představujících 0,2 % obyvatelstva) v Lucembursku, než od 160 000 občanů v Německu, a tudíž je snazší započítat menší členské státy než velké.

Zvolený přístup proto zohledňuje oba tyto argumenty. Nařízení předpokládá pevnou hranici pro každý členský stát, od které se lze odchýlit poměrně k počtu obyvatel každého státu a která má stanovenou minimální a maximální mez.

Aby se zajistilo, že tyto hranice budou vycházet z objektivních kritérií, jsou založeny na násobku počtu členů Evropského parlamentu zvolených v každém členském státě. Vybrán byl koeficient 750, aby se na jedné straně zohlednily požadavky mnoha zúčastněných stran na stanovení hranice pod 0,2 % obyvatelstva, a na straně druhé vzaly v úvahu obavy, aby hranice v malých členských státech nebyla příliš nízká.

Tento systém tak umožní získat poměrně nižší číslo podepsaných osob pro velké země a poměrně vyšší číslo pro země malé.

Minimální počet podepsaných osob na členský stát je uveden v příloze I nařízení.

15. Co se stane s projevy podpory, které byly shromážděny v členském státě, který nedosáhl minimální počtu?

Tato prohlášení podpory budou samozřejmě přidána k celkovému počtu podpisů, avšak příslušný členský stát nebude započítán do požadované jedné čtvrtiny členských států.

16. Kolik let musí být občanům, aby mohli iniciativu podepsat?

Iniciativu mohou podpořit všichni občané Unie, kteří se mohou účastnit voleb do Evropského parlamentu. To znamená, že jim musí být ve všech členských státech vyjma Rakouska (16) alespoň 18 let.

17. Musí být občané zaregistrování ve volebních listinách, aby mohli iniciativu podepsat?

Ne. Občané Unie musí pouze dosáhnout věku, kdy mohou volit do Evropského parlamentu.

18. Pokud je občan státním příslušníkem jednoho členského státu, který žije v jiném členském státě, v kterém státě bude jeho prohlášení podpory započítáno?

To závisí na údajích, které dotyčný občan uvede, a tudíž na tom, ve kterém členském státě bude jeho prohlášení podpory ověřováno. Splňují-li poskytnuté údaje požadavky členského státu, v němž má bydliště, bude jeho projev podpory započítán v tomto státě. Pokud ovšem poskytnuté údaje splňují požadavky členského státu, jehož je osoba státním příslušníkem, bude jeho projev podpory započítán tam. Například rakouský státní příslušník žijící v Estonsku může buď vyplnit projev podpory, který bude ověřen a proto započítán v Estonsku, pokud uvede jméno, příjmení, adresu, datum a místo narození a státní příslušnost, nebo bude ověřen a započítán v Rakousku, pokud k výše uvedeným údajům doplní jedno z osobních identifikačních čísel, která Rakousko akceptuje a která jsou uvedena v části C přílohy III nařízení.

V každém případě smí občané podepsat iniciativu pouze jednou.

19. Mohou iniciativu podepsat také občané Unie, kteří v EU nežijí? V kterém členském státě budou jejich projevy podpory započítány?

To, zda mohou občané Unie žijící mimo EU podepsat iniciativu, závisí na členském státě, jehož jsou státními příslušníky. Některé členské státy nejsou schopny ověřit projevy podpory svých státních příslušníků žijících mimo EU. V návrhu Komise se původně počítalo s tím, že občanskou iniciativu budou moci podepsat všichni občané Unie žijící mimo EU. Vzhledem k novým požadavkům předloženým členskými státy však někteří občané nebudou moci iniciativu podepsat. Ti, kteří tuto možnost budou mít, budou započítáni v členském státě, jehož jsou státními příslušníky.

20. Bude možné podpořit evropskou občanskou iniciativu on-line?

Občané budou mít možnost podepsat iniciativu on-line. Organizátoři budou muset zřídit systém sběru projevů podpory on-line, který bude odpovídat technickým a bezpečnostním požadavkům stanoveným v nařízení. Komise vypracuje technické normy a poskytne otevřený software, aby organizátorům při vývoji jejich systémů pomohla.

21. Jak bude občanům zaručena bezpečnost podpisu iniciativy on-line?

Před zahájením sběru podpisů on-line musí organizátoři požádat příslušný vnitrostátní orgán, u kterého budou údaje uloženy, o osvědčení jejich systému sběru on-line. Totéž platí v případě, kdy organizátoři využívají otevřeného softwaru poskytnutého Komisí. Vnitrostátní orgány poté ověří, zda bezpečnostní a technické prvky jejich on-line systému pro sběru odpovídají minimálním požadavkům stanoveným v nařízení. Tím se zajistí bezpečnost podpisu on-line.

22. Jak je občanům, kteří podpoří iniciativu, zaručeno, že jejich osobní údaje nebudou využity k jiným účelům?

Nařízení zaručuje plnou ochranu osobních údajů během organizování občanské iniciativy i během následných opatření ze strany všech příslušných činitelů – organizátorů, členských států a Komise. Pro zpracování osobních údajů pro účely občanské iniciativy se použijí platné právní předpisy. Organizátoři občanské iniciativy jako správci údajů ponesou odpovědnost za způsobené škody v souladu s platným vnitrostátním právem a budou se na ně vztahovat odpovídající sankce za porušení tohoto nařízení.

23. Jak budou projevy podpory ověřovány?

Ve svých projevech podpory musí občané uvést informace požadované členským státem, z něhož pocházejí (ať už z členského státu, v němž mají bydliště, nebo z členského státu, jehož jsou státními příslušníky), například jméno a příjmení, adresu, datum a místo narození, státní příslušnost a v některých členských státech osobní identifikační číslo. Část těchto informací (jako úplná adresa, datum nebo místo narození) se v některých členských státech nepožaduje. Podrobnosti k údajům požadovaným v jednotlivých zemích lze nalézt ve dvou vzorech formulářů pro projevy podpory, které jsou uvedeny v příloze III (části A a B) nařízení. Část C přílohy III obsahuje seznam dokumentů/čísel, jež jsou akceptovány těmi členskými státy, které požadují osobní identifikační číslo.

Organizátoři musí na stejném formuláři shromažďovat pouze podpisy, které budou ověřovány stejným členským státem. Poté musí tyto projevy podpory zaslat vnitrostátnímu orgánu daného členského státu. Následně vnitrostátní orgány vhodným způsobem ověří a potvrdí počet platných projevů podpory.

24. Jak bude Komise reagovat na úspěšné iniciativy?

Podle dohody má Komise tři měsíce na to, aby prověřila občanskou iniciativu, která jí byla předložena a která podle nařízení získala potřebný počet projevů podpory. Dříve než Komise uvede své závěry ve sdělení, setká se na vhodné úrovni s organizátory, aby jí mohli podrobně objasnit aspekty, na něž se iniciativa zaměřuje. Kromě toho proběhne v Evropském parlamentu veřejné slyšení.

25. Co se stane, když se Komise rozhodne nepředložit na základě občanské iniciativy žádný návrh? Jaké právo na nápravu mají občané v tomto případě?

Občanská iniciativa je iniciativou s cílem zařadit určité téma na pořad jednání, a proto se nijak nedotýká pravomoci Komise předkládat návrhy. Komisi jakožto kolegiu nicméně ukládá povinnost požadavky předložené občanskými iniciativami vážně posuzovat. Pokud se Komise rozhodne, že nebude v dané věci jednat, musí jasně vysvětlit své důvody. Toto politické posouzení iniciativy a jejího obsahu ze strany Komise nemůže být předmětem řízení o opravném prostředku.

Naopak, proti rozhodnutí o registraci navrhované iniciativy, které musí být právně odůvodněné, se odvolat lze. Pokud Komise odmítne registraci iniciativy, informuje organizátory o důvodech a o všech možných soudních a mimosoudních opravných prostředcích, které mají k dispozici.

26. Bude možné předložit iniciativu, která je v rozporu s jinou probíhající iniciativou? Bude možné předložit stejnou iniciativu několikrát?

Nařízení neobsahuje žádná pravidla, pokud jde o opakované předkládání stejných nebo podobných iniciativ. Obdobně nezakazuje předkládání vzájemně si odporujících iniciativ.

27. Proč členské státy potřebují rok na provedení evropské občanské iniciativy?

Mnoho členských států musí upravit své vnitrostátní právo, aby mohly ověřovat projevy podpory a/nebo zajistit, že budou organizátorům uloženy přiměřené sankce v případě porušení nařízení.

28. Není evropská občanská iniciativa po dosažení kompromisu příliš byrokratická?

Občanská iniciativa nebude zatěžována zbytečnými byrokratickými pravidly. Dohodnutá pravidla představují vyvážený kompromis mezi potřebou zajistit důvěryhodnost tohoto nástroje a potřebou zajistit jeho snadné používání.

Kromě toho Komise hodlá vypracovat ucelenou a uživatelsky přívětivou příručku, která by usnadnila pochopení různých fází postupu a v případě potřeby poskytla pomoc organizátorům.


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website