Navigation path

Left navigation

Additional tools

MEMO/10/627

V Bruselu dne 29. listopadu 2010

Změna klimatu: konference o změně klimatu v Cancúnu – otázky a odpovědi

1. K čemu další konference o změně klimatu?

Smluvní strany Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC)1 a Kjótského protokolu2 se každoročně scházejí na vysoké úrovni, aby jednaly o dalším postupu v boji proti změně klimatu na mezinárodním poli. Hostitelskou zemí letošní konference, která se koná od 29. listopadu do 10. prosince v Cancúnu, je Mexiko. Bude to 16. konference smluvních stran UNFCCC (COP 16) a 6. konference smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran Kjótského protokolu (CMP 6).

Na konferenci v Bali v roce 2007 byla zahájena jednání o zavedení jednotného postupu v boji proti změně klimatu na období po roce 2012, kdy skončí první kontrolní období Kjótského protokolu. Tato jednání měla být uzavřena na Kodaňské konferenci v prosinci 2009, ukázalo se však, že to není možné. Jejím výsledkem nicméně byla Kodaňská dohoda, kterou podepsalo 140 zemí, včetně Evropské unie a jejích členských států.

Jednání o společném postupu v oblasti klimatu po roce 2012 budou tak pokračovat v Cancúnu. Pokud chceme udržet globální oteplování pod hranicí 2 °C ve srovnání s teplotou předindustriálního období, je třeba začít co nejdříve jednat na celosvětové úrovni, jak je podle Kodaňské dohody nezbytné.

2. Jaké výsledky lze od konference v Cancúnu očekávat? Může v oblasti klimatu dospět k řešení na celosvětové úrovni, jehož se v Kodani dosáhnout nepodařilo?

EU byla v Kodani připravena dohodnout se na ambiciózním, komplexním a právně závazném celosvětovém rámci pro řešení problematiky změny klimatu a je k tomu připravena i nyní v Cancúnu. Je ovšem jasné, že mnoho jiných velkých ekonomik zaujímá jiný postoj.

Pro EU je proto důležité, aby se Cancún stal významným mezistupněm, který přinese rozhodnutí v řadě zásadních otázek, umožní tak přijmout okamžitá opatření, a co nejdříve přiblíží svět k vytvoření jednotného a komplexního právně závazného rámce, jak jen to bude možné. Tato rozhodnutí by měla vycházet z Kjótského protokolu a zahrnout politické směrnice stanovené v Kodaňské dohodě. Měla by obsáhnout pokrok, jehož bylo v jednáních až dosud dosaženo, a určit některé nejdůležitější prvky budoucího postupu v otázkách změny klimatu.

3. Co v tomto smyslu znamená výraz „vyvážený“?

Jednání o jednotném postupu po roce 2012 probíhají ve dvou souběžných „kolejích“. Jedna linie se týká dlouhodobého postupu všech smluvních stran UNFCCC, včetně Spojených států, zatímco ta druhá se zabývá budoucími cíli snižování emisí a souvisejícími pravidly pro rozvinuté země, jež jsou smluvními stranami Kjótského protokolu.

Za vyvážený považuje EU takový soubor rozhodnutí, který staví na pokroku dosaženém v různých otázkách v každé z těchto linií i napříč těmito liniemi a který se týká zájmů všech stran.

Vyvážený přístup rovněž znamená stanovit, která opatření přijmou všechny země, zejména pokud jde o zmírnění emisí, a jak bude těmto opatřením poskytována podpora.

4. Kterých otázek by se měla opatření přijatá v Cancúnu týkat?

Na rozsahu působnosti rozhodnutí schválených v Cancúnu je třeba se ještě dohodnout. Podle EU by se rozhodnutí měla týkat řady konkrétních problémů a měla by přispět ke stanovení společného postupu v oblasti změny klimatu po roce 2012. Některá rozhodnutí by měla vést k okamžité realizaci opatření pro boj se změnou klimatu, zejména v rozvojových zemích.

K otázkám, jimiž by se podle EU měl vyvážený soubor rozhodnutí přijatý v Cancúnu zabývat, patří:

  • začlenění závazků ke snížení emisí přijatých v Kodaňské dohodě do procesu OSN

  • pravidla transparentnosti (monitorování, vykazování a ověřování)

  • reforma a rozšíření mechanismů trhu s uhlíkem

  • odlesňování v rozvojových zemích

  • pravidla vykazování pro lesní hospodářství v rozvinutých zemích

  • přizpůsobení se změně klimatu

  • správa budoucího Zeleného kodaňského fondu pro změnu klimatu

  • technická spolupráce

  • budování kapacit pro rozvojové země

  • emise z mezinárodní letecké a námořní dopravy

Informace k této problematice jsou uvedeny níže u otázek 9 až 18.

5. Podporuje EU myšlenku vytvoření druhého kontrolního období v rámci Kjótského protokolu?

EU by uvítala, kdyby celosvětový rámec pro problematiku klimatu na období po roce 2012 měl podobu jednotného, nového a právně závazného nástroje, který by obsahoval základní prvky Kjótského protokolu. EU je však připravena přijmout výsledek založený na samostatných právních nástrojích pro každou ze dvou vyjednávacích linií, pokud tyto nástroje budou obsahovat soudržná, srovnatelná a právně závazná pravidla. EU je ochotna zvážit druhé kontrolní období v rámci Kjótského protokolu, pokud se stane součástí tohoto „dvoukolejného“ výsledku se zapojením všech velkých ekonomik a pokud budou uspokojivě vyřešeny slabé stránky protokolu, které ohrožují jeho ekologickou vyváženost.

6. Jaké si EU klade podmínky pro schválení druhého kontrolního období Kjótského protokolu?

Druhé kontrolní období Kjótského protokolu by mělo být součástí celosvětového a uceleného rámce, který do boje se změnou klimatu zapojí všechny velké ekonomiky. Kjótský protokol sám o sobě nedokáže zabránit nebezpečné změně klimatu, protože se týká pouze 30 % celkového objemu emisí ve světě a tento podíl bude v budoucnosti dále klesat.

Je třeba vyřešit současné nedostatky Kjótského protokolu, které ohrožují jeho ekologickou vyváženost. Dva hlavní problémy spočívají v možnosti smluvních stran převádět přebytkové emisní rozpočty – známé jako jednotky přiděleného množství – z prvního kontrolního období (viz otázka č. 19 níže) a jeho pravidla pro vykazování emisí v lesním hospodářství (viz otázka č. 13 níže). Pokud by tyto nedostatky nebyly vyřešeny, klesl by účinek současného závazku rozvinutých zemí ke snížení emisí prakticky na nulu, dokonce by mohlo dojít k malému nárůstu emisí.

Je třeba dosáhnout pokroku v reformě mechanismu čistého rozvoje a stanovení nových mechanismů trhu s uhlíkem (viz otázka č. 11 níže).

7. Co dělá EU pro snížení svých vlastních emisí skleníkových plynů

EU uznává, že úkolem rozvinutých zemí je postavit se do čela boje proti změně klimatu. Je odhodlána stát se ekonomikou co nejúčinněji využívající přírodní zdroje s nízkými emisemi skleníkových plynů. Daří se jí snížit své vlastní emise skleníkových plynů, které tvoří 11 % světových emisí (včetně emisí pocházejících z odlesňování).

Částečně díky politikám a opatřením prováděným v posledních deseti letech v EU a v jednotlivých členských státech se EU a jejím 27 členským státům daří plnit a možná i překročit své závazky ke snížení emisí v rámci Kjótského protokolu.

Patnáct zemí, které byly členskými státy EU v době schválení Kjótského protokolu, se zavázalo snížit v letech 2008–2012 své společné emise o 8 % ve srovnání s určeným výchozím rokem (jímž je ve většině případů rok 1990). Do roku 2009 se emise snížily o téměř 13 % a výhledy do budoucna naznačují, že by dokonce bylo možné dosáhnout snížení až o 14,2 %. Také ostatních deset členských států EU úspěšně směřuje k naplnění svých individuálních cílů 6 nebo 8% snížení, stanovených v rámci Kjótského protokolu.

Na rok 2020 přijala EU jednostranný závazek snížení svých skleníkových plynů o 20 % ve srovnání s úrovněmi roku 1990 a rovněž si sama stanovila cíl získávat 20 % energie z obnovitelných zdrojů. Jako jediný region na světě zavedla závazné legislativní předpisy zajišťující, že cílů stanovených na rok 2020 bude dosaženo. EU rovněž nabídla, že za určitých podmínek v rámci celosvětové a komplexní dohody o klimatu na období po roce 2012 sníží do roku 2020 své emise dokonce o 30 % ve srovnání s rokem 1990, pokud se ostatní velké ekonomiky zaváží, že i ony přispějí spravedlivým podílem. EU po konferenci Cancúnu situaci znovu posoudí, včetně možností, jak do roku 2020 překročit hranici 20% snížení.

Z vědeckých důkazů rovněž vyplývá, že chceme-li zabránit zvýšení teploty v celosvětovém měřítku o více než 2 °C, bude třeba do roku 2050 snížit celosvětové emise nejméně o polovinu jejich hodnoty z roku 1990. V této souvislosti a v souladu s posláním vyspělých zemí stát v čele tohoto úsilí si EU stanovila cíl snížit své emise ve srovnání s rokem 1990 do roku 2050 o 80–95 %. Připravuje se plán strategie pro dosažení tohoto cíle a dokončení přechodu na nízkouhlíkovou společnost, který bude zveřejněn na počátku roku 2011.

8. Jakou finanční pomoc poskytuje EU na boj proti změně klimatu rozvojovým zemím?

EU je největším poskytovatelem finanční pomoci rozvojovým zemím na světě, její podíl na celosvětové oficiální rozvojové pomoci dosahuje každoročně téměř 60 %, což je zhruba 60 miliard USD. V roce 2008 se EU na veškeré oficiální rozvojové pomoci určené pro boj proti změně klimatu podílela více než 60 %.

Kromě své tradiční rozvojové pomoci se EU zavázala, že v průběhu tří let od roku 2010 do roku 2012 poskytne 7,2 miliardy EUR na podporu rozvojovým zemím, aby mohly co nejdříve přijmout opatření umožňující jim přizpůsobit se změně klimatu a zmírnit své emise. Tento závazek představuje téměř jednu třetinu celkové částky 30 miliard USD na bezodkladné přijetí opatření, k níž se v Kodaňské dohodě na roky 2010–2012 zavázaly vyspělé země.

V roce 2010 EU vyčlenila 2,2 miliardy EUR z částky 7,2 miliardy EUR na financování bezodkladného přijetí opatření, kterou poskytne do konce roku 2012. Na konferenci v Cancúnu předloží komplexní a transparentní zprávu o plnění svého závazku k financování pomoci umožňující rychle přijmout nezbytná opatření, kterou v následujících letech bude předkládat každoročně.

Vyspělé země se v rámci Kodaňské dohody rovněž společně zavázaly, že do roku 2020 každý rok poskytnou 100 miliard USD z prostředků veřejného i soukromého sektoru určených na finanční podporu v oblasti klimatu v rozvojových zemích. EU je připravena podílet se spravedlivým způsobem na té části uvedené sumy, která bude financována v mezinárodním měřítku z veřejných prostředků.

9. Jaká rozhodnutí by EU na jednáních v Cancúnu uvítala, pokud jde o zmírnění celosvětových emisí skleníkových plynů?

V rámci Kodaňské dohody se mnoho rozvinutých i rozvojových zemí, včetně EU (viz otázka č. 7), zavázalo ke snížení nebo omezení svých emisí skleníkových plynů do roku 2020. Tyto závazky jsou dobrým začátkem, ale v souhrnu se jim výrazně nedaří dosáhnout snížení emisí v rozsahu, jakého by bylo třeba k udržení globálního oteplování pod 2 °C.

Vzhledem k nezávazné, politické povaze Kodaňské dohody EU chce, aby konference v Cancúnu přijala rozhodnutí, jež „zakotví" tyto závazky do jednání UNFCCC. V Cancúnu by rovněž měla být zahájena diskuse o nejasnostech kolem některých závazků, nalezena podpora pro jejich realizaci a zváženy možnosti posílení společných cílů odpovídajících snahám o dodržení horní hranice 2 °C.

EU by rovněž uvítala, kdyby v Cancúnu byla přijata rozhodnutí v několika dalších oblastech, které jsou důležité pro zmírnění emisí, jako jsou:

– reforma mechanismu čistého rozvoje a dohoda o stanovení nových mechanismů trhu s uhlíkem (viz otázka č. 11);

– stanovení operačního základu mechanismu ke snížení emisí pocházejících z kácení a znehodnocování lesů v tropických oblastech (viz otázka č. 12);

– revize pravidel vykazování pro lesní hospodářství v rozvinutých zemích (viz otázka č. 13);

– stanovení jednotného politického rámce pro snížení emisí z mezinárodní letecké a námořní dopravy (viz otázka č. 18).

10. Jaká rozhodnutí je v Cancúnu třeba přijmout s ohledem na transparentnost opatření?

EU by uvítala, kdyby bylo v Cancúnu dosaženo hmatatelného pokroku v úsilí o stanovení silnějšího systému monitorování, vykazování a ověřování. To by zajistilo větší transparentnost při zjišťování, zda země skutečně plní své emisní závazky a zda rozvinuté země dostojí své povinnosti poskytovat dlouhodobou finanční pomoc rozvojovým zemím. Tímto způsobem by bylo rovněž možné sledovat celosvětový pokrok v úsilí o dodržení horní hranice 2 °C. Vyšší transparentnost, kterou by přinesl silnější systém monitorování, vykazování a ověřování, by přispěla ke zvýšení důvěry mezi smluvními stranami a obecně mezi Severem a Jihem.

Pokud jde o systém monitorování, vykazování a ověřování, Kodaňská dohoda je užitečným vodítkem, je však třeba se tímto tématem dále zabývat. V Cancúnu by měla být přijata rozhodnutí, která poskytnou rámec soudržnému a vyváženému systému monitorování, vykazování a ověřování a umožní, aby pokyny pro tento systém v příštím roce dostaly konečnou podobu. Systém zajistí soudržný přístup, ale musí rovněž zohlednit různou míru odpovědnosti a schopnosti rozvinutých a rozvojových zemí a respektovat odlišný charakter jejich závazků.

V této souvislosti je třeba, aby všechny země posílily své možnosti poskytování informací na základě stávajícího systému pravidelných „národních sdělení“, avšak různým způsobem. Informace poskytované vyspělými zeměmi jsou již nyní podrobovány důkladnému mezinárodnímu „přezkumu“; je třeba, aby vedle toho byl v souladu s Kodaňskou dohodou v Cancúnu zahájen proces usnadňující „mezinárodní konzultace a analýzy“ informací, které budou předkládat rozvojové země.

Obecně by systém monitorování, vykazování a ověřování měl poskytnout společný rámec pro přesné, důkladné a transparentní vykazování, v němž si všechny země vyměňují informace a poznatky a budují vzájemnou důvěru.

11. Jaká rozhodnutí by měla být v Cancúnu přijata ohledně mechanismů trhu s uhlíkem?

Mechanismy trhu s uhlíkem jsou důležité nástroje pro účinné snižování emisí skleníkových plynů s ohledem na náklady, získávání finančních prostředků ze soukromého sektoru a nasměrování investic do nízkouhlíkových technologií.

EU by uvítala, kdyby v Cancúnu bylo dosaženo pokroku v reformě mechanismu čistého rozvoje v rámci Kjótského protokolu tak, aby se zlepšila jeho ekologická vyváženost, účinnost a správa a regionální rozvržení jeho projektů v rozvojovém světě.

Cancún by se rovněž měl stát základem pro vytvoření nových, rozšířených mechanismů trhu s uhlíkem pro vyspělé rozvojové země a pro uznávání emisních kreditů, které si tyto země vytvoří. Tento základ by měl zahrnovat i podporu pilotních systémů. Nové mechanismy by se mohly týkat celých hospodářských odvětí – odvětvové mechanismy – nebo by se mohlo jednat o jiný typ tržních mechanismů, které přesahují rámec mechanismu čistého rozvoje na základě jednotlivých projektů, kdy jsou emise v rozvinutých zemích kompenzovány uspořenými emisemi v rozvojových zemích.

12. Co by měl Cancún udělat proti odlesňování v tropických oblastech?

Kácení a znehodnocování lesů v tropických oblastech je podle odhadů příčinou 15–20 % celosvětových emisí skleníkových plynů. Panuje mezinárodní shoda, že tuto situaci je třeba řešit v rámci programu na snížení emisí pocházejících z odlesňování a znehodnocování lesů v rozvojových zemích (známého jako REDD), který ovšem zároveň podporuje ochranu lesů a udržitelné lesní hospodářství a zvyšování lesních zásob uhlíku (REDD+).

Kodaňská dohoda vyzvala k vytvoření „mechanismu REDD+“, který by měl pomoci získat finanční prostředky od rozvinutých zemí. EU by přivítala, kdyby v rámci vyváženého souboru bylo v Cancúnu přijato rozhodnutí, díky němuž by bylo možné začít tento mechanismus používat. Toho lze dosáhnout, pokud budou rychle vypracována řádná pravidla a pokyny a stanoveny cíle a formy opatření REDD+, jež zajistí ekologickou vyváženost mechanismu.

Je třeba stanovit cíle, které do roku 2020 sníží hrubý úbytek tropických lesů ze současných úrovní minimálně na polovinu a do roku 2030 úbytek lesních porostů zcela zastaví. Rozhodnutí musí také chránit biologickou rozmanitost tropických lesů, zajistit, aby z výhod měly spravedlivým dílem prospěch všechny zúčastněné strany, uznávat práva a vědomosti původních obyvatel a místních společenství a zdokonalit struktury lesního hospodářství.

Z částky 2,2 miliardy EUR určené na financování pomoci umožňující okamžité přijetí nezbytných opatření, které EU vyčlenila v roce 2010, bylo 362 milionů EUR poskytnuto na podporu činností REDD+ v rozvojových zemích.

13. Jak je tomu s pravidly vykazování pro lesní hospodářství v rozvinutých zemích?

Lesy jsou velkou zásobárnou uhlíku. Jsou přirozeným zdrojem emisí oxidu uhličitého (CO2) do atmosféry a zároveň ho z ní i přirozeným způsobem pohlcují (odstraňují).

Podle Kjótského protokolu musí vyspělé země emise a jejich snižování související se zalesňováním, novým vysazováním a kácením lesů započítávat do svých emisních cílů. Mohou se nicméně rozhodnout, zda zohlední i emise a jejich snižování v důsledku „lesního hospodaření“, tj. hospodářských činností, jako je kácení a opětovné vysazování stromů, na pozemcích, které byly zalesněny před rokem 1990 a které zůstávají zalesněny dodnes. Dobrovolné používání tohoto pravidla a způsob vykazování je slabou stránkou protokolu; v praxi může oslabit účinek cílů pro snižování emisí a dostatečně nemotivuje země, aby zvyšovaly schopnost lesů pohlcovat CO2.

EU by uvítala, kdyby se pravidla pro vykazování v lesnictví zpřísnila, a zvýšila se tak jeho ekologická vyváženost a posílila motivace ke snižování emisí. Evropa rovněž požaduje, aby vykazování emisí a jejich snižování v lesním hospodářství bylo po roce 2012 pro rozvinuté země povinné, pokud jim bude zaručena jistá volnost ve způsobu, jakým ho budou provádět.

Jednání v rámci Kjótského protokolu značně pokročila, pokud jde o revizi pravidel pro vykazování v lesnictví v rámci širšího souboru pravidel pro vykazování emisí z využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF). EU bude požadovat, aby v Cancúnu byla schválena nová pravidla LULUCF.

14. Jaká rozhodnutí by měla být v Cancúnu přijata, pokud jde o přizpůsobení se změně klimatu?

Na změnu klimatu by se měly připravit všechny země, pro nejchudší a nejzranitelnější rozvojové země je to však obzvlášť náročný úkol. V rámci vyváženého souboru pravidel by v Cancúnu mělo být přijato rozhodnutí o vytvoření rámce mezinárodní spolupráce na podporu vnitrostátních opatření pro přizpůsobení se změně klimatu. Stanovení priorit, potřeb a opatření v rámci přípravy na změnu klimatu by mělo být ponecháno na jednotlivých zemích.

V Cancúnu by mělo být rozhodnuto o základních pravidlech rámce. Měla by být rovněž zajištěna nezbytná finanční podpora pro přizpůsobení se změnám klimatu a způsoby monitorování a kontroly provádění adaptačních opatření. Rozhodnutí by mělo vyjadřovat naléhavost a důležitost podpory přizpůsobení se změně klimatu a největší pozornost by měla být věnována nejzranitelnějším zemím, zejména nejméně rozvinutým zemím, malým ostrovním rozvojovým státům a africkým zemím postiženým suchem, rozšiřováním pouštních oblastí a záplavami.

V roce 2010 EU poskytla z prostředků určených na financování bezodkladné pomoci 735 milionů EUR na podporu činností umožňujících rozvojovým zemím přizpůsobit se změně klimatu.

15. Jaká rozhodnutí je v Cancúnu třeba přijmout v souvislosti se Zeleným kodaňským fondem pro změnu klimatu?

V Kodani bylo dosaženo dohody o zřízení Zeleného kodaňského fondu pro změnu klimatu. Z tohoto fondu bude poskytována podpora na projekty, programy, politiky a další činnosti v rozvojových zemích související se zmírňováním emisí (včetně boje proti kácení lesů), přizpůsobováním se změně klimatu, budováním kapacit a rozvojem a přenosem technologií. Fond bude zřízen jako operační subjekt finančního mechanismu UNFCCC.

EU by uvítala, kdyby v rámci vyváženého souboru rozhodnutí bylo v Cancúnu dosaženo dohody o hlavních zásadách správy fondu. EU podporuje myšlenku zahájení procesu vedoucího k vytvoření fondu tak, aby mohl být zprovozněn na příští konferenci OSN o klimatu na konci roku 2011.

16. Jaké rozhodnutí by měl Cancún přinést v oblasti technologií?

Je třeba urychlit vývoj, šíření a využívání technologií, jež by měly pomoci společnosti přizpůsobit se změně klimatu a snížit emise skleníkových plynů. Proto se v rámci Kodaňské dohody chystá vytvoření mechanismu pro technologie.

EU by uvítala, kdyby bylo na konferenci v Cancúnu v rámci vyváženého souboru přijato rozhodnutí o vytvoření mechanismu pro technologie tak, aby bylo možné ho začít používat co nejdříve. Mechanismus by měl sestávat ze:

  • střediska a sítě pro technologie v oblasti klimatu určených na pomoc rozvojovým zemím při budování kapacit pro navrhování strategií a projektů, usnadnění výzkumu a výměnu informací a

  • výkonného výboru pro technologie pro posuzování priorit, nedostatků a potřeb v oblasti technologií a poskytování poradenství a doporučení konferenci smluvních stran.

17. Čeho by měl Cancún dosáhnout v oblasti budování kapacit?

EU uznává, že rozvojové země, zejména ty nejchudší, potřebují podporu v mnoha oblastech, aby si mohly vybudovat kapacity, jež jim umožní přizpůsobit se změně klimatu a zmírnit své emise. EU poskytuje finanční podporu na budování kapacit prostřednictvím své oficiální rozvojové pomoci a z prostředků určených na bezodkladnou realizaci opatření (viz otázka č. 8).

EU by uvítala, kdyby se v rámci vyváženého souboru rozhodnutí dostalo uznání důležitosti budování kapacit a významu, jaký má pro všechny oblasti.

18. A co emise skleníkových plynů z letecké a lodní dopravy?

Mezinárodní letecká a námořní doprava jsou nejrychleji rostoucí zdroje emisí skleníkových plynů. Společně se na celosvětových emisích podílejí více než 4 %, pro emise z těchto odvětví však zatím nebylo nalezeno vhodné řešení.

Za tato dvě odvětví odpovídají dvě mezinárodní organizace, Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a Mezinárodní námořní organizace (IMO). EU by uvítala, kdyby konference v Cancúnu vyslala oběma organizacím jasný politický signál, aby vytvořily jednotný politický rámec pro snížení emisí z těchto odvětví, který by byl v souladu s cílem udržet globální oteplování pod hranicí 2 °C.

19. Čeho by mělo být v Cancúnu dosaženo, pokud jde o přebytkové emisní rozpočty vyspělých zemí?

Podle Kjótského protokolu bylo některým zemím ve střední a východní Evropě, konkrétně Rusku a Ukrajině, poskytnuto větší množství emisních povolenek, než potřebovaly. Protokol jim nyní umožňuje převést své nadbytečné povolenky, známé jako jednotky přiděleného množství, do druhého kontrolního období po roce 2012. Vzniklý přebytek je značný – podle odhadu se rovná 10–11 miliardám tun oxidu uhličitého (CO2) nebo dvojnásobku celkových ročních emisí v EU. Představuje velkou hrozbu pro ekologickou vyváženost rámce pro oblast klimatu po roce 2012; pokud by byl použit, zrušil by podstatnou měrou snížení emisí, k němuž se smluvní strany zavázaly.

V Cancúnu se možná tuto otázku vyřešit nepodaří, EU by však uvítala, kdyby na konferenci byla uznána její důležitost a dále se zkoumaly možnosti, jak s přebytkem správně naložit. Je třeba tak učinit spravedlivým způsobem, který nebude činit rozdíl mezi zeměmi EU a třetími zeměmi.

20. Kdo bude v Cancúnu jednat jménem Evropské unie?

Jako organizace pro regionální hospodářskou integraci je Evropská unie smluvní stranou UNFCC a Kjótského protokolu. Rovněž každý z jejích 27 členských států je nezávislou smluvní stranou.

Belgie, která v současnosti předsedá Radě Evropské unie, a Evropská komise nesou společnou odpovědnost za vedení jednání v Cancúnu jménem Evropské unie a jejích 27 členů. Vedením jednání za EU v konkrétních otázkách jsou však pověřeni zástupci některých členských států, takže budou při jednáních o těchto otázkách vystupovat jejím jménem.

Belgické předsednictví zajistí, aby byl postoj EU koordinován, a aby tak EU hovořila “jedním hlasem”, třebaže její stanovisko budou obhajovat různí lidé.

1 :

Rámcová úmluva OSN o změně klimatu má v současné době 194 smluvních stran, včetně EU a všech členských států EU.

2 :

Kjótský protokol má v současné době 192 smluvních stran, včetně EU a všech členských států EU. Hlavní rozdíl ve srovnání s UNFCCC spočívá v tom, že Kjótský protokol neratifikovaly Spojené státy.


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website