Navigation path

Left navigation

Additional tools

MEMO/05/248

V Bruselu dne 11. srpna 2005

Otázky a odpovědi k politice Evropské unie o elektrickém a elektronickém odpadu

1) Co je podstatou problému s elektrickým a elektronickým odpadem?

Elektrickým a elektronickým odpadem se rozumí odpad z řady výrobků. Patří mezi ně malé i velké domácí spotřebiče, výpočetní technika a telekomunikační zařízení, osvětlovací zařízení a spotřební elektronika, například rozhlasové přijímače, televizory, videokamery a hi-fi věže. Tato zařízení jsou vyrobena z řady různých materiálů a konstrukčních částí, z nichž některé jsou nebezpečné. Proto může elektrický a elektronický odpad způsobit značné environmentální problémy ve fázi nakládání s odpady, zejména při skládkování a spalování, pokud není patřičně zpracován.

Každé elektrické a elektronické zařízení je ve skutečnosti tvořeno kombinací několika základních stavebních prvků, jako jsou desky či sestavy elektronických obvodů, kabely a dráty, plastové součásti s obsahem látek snižujících hořlavost, rtuťové spínače, zobrazovací zařízení, například katodové obrazovky a displeje z tekutých krystalů, akumulátory a baterie, zdroje světla, kondenzátory atd.

Látky přítomné v těchto součástech a problematické z hlediska životního prostředí zahrnují některé těžké kovy (rtuť, olovo, kadmium a chróm) a halogenované sloučeniny (chlorfluoruhlovodíky, polychlorované bifenyly, polyvinylchloridy a bromované retardéry hoření). Mnohé z těchto látek mohou být toxické a mohou představovat nebezpečí pro lidské zdraví, pokud se uvolní. Například olovo může poškodit nervovou soustavu a může nepříznivě ovlivnit kardiovaskulární systém a ledviny. Kadmium rovněž ovlivňuje funkci ledvin a může způsobit poškození mozku.

Doposud se více než 90 % elektrického a elektronického odpadu ukládalo na skládky, spalovalo nebo využívalo bez jakéhokoli předzpracování, což znamená, že znečišťující látky mohly být uvolněny do životního prostředí a kontaminovat vzduch, vodu a půdu.

Klíčové údaje o elektrickém a elektronickém odpadu (odpadních elektrických a elektronických zařízeních - OEEZ) z roku 1998 vykazují produkci 14 kg na osobu a rok - celkem přibližně 6 milionů tun ročně (4 % toku komunálního odpadu). Nárůst elektrického a elektronického odpadu se odhaduje na 3-5 % ročně, což z něj činí nejrychleji rostoucí tok odpadu, jenž roste třikrát rychleji než průměrný tok odpadu. Dnes občané pravděpodobně produkují mezi 17 a 20 kg na hlavu a rok.

2) Jak řeší elektrický a elektronický odpad Evropská unie?

Evropská unie přijala dvě směrnice, které mají za cíl řešit problémy, jež elektrický a elektronický odpad představuje.

Směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (směrnice o OEEZ)[1] má za cíl předcházet produkci elektrického a elektronického odpadu a podporovat opětovné použití, recyklaci a jiné způsoby jeho využití, aby se snížilo množství tohoto odpadu, jež se odstraňuje skládkováním nebo spalováním. Vyžaduje tedy sběr OEEZ, jejich využití a opětovné použití či recyklaci. Kdekoliv je to možné, je třeba upřednostnit opětovné použití celého spotřebiče.

Směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (směrnice o nebezpečných látkách)[2] usiluje o nahrazení olova, rtuti, kadmia, šestimocného chrómu, polybromovaných bifenylů (PBB) a polybromovaných difenyletherů (PBDE) v elektrických a elektronických zařízeních, jsou-li k dispozici náhrady, s cílem usnadnit šetrné využití a předejít problémům ve fázi nakládání s odpady. (Chlorfluoruhlovodíky, polychlorovanými bifenyly a polyvinylchloridy se zabývají jiné právní předpisy EU.)

3) Jaká jsou klíčová ustanovení a lhůty v rámci směrnice o OEEZ?

Směrnice vstoupily v platnost dne 13. února 2003 a všechny členské státy je měly provést do vnitrostátních právních předpisů během jednoho a půl roku – do 13. srpna 2004.

2005: Členské státy musí založit a udržovat seznamy výrobců a každé dva roky poskytnout Komisi informace o množství výrobků, jež byly uvedeny na trh, sebrány, využity, opětovně použity a recyklovány. Každé tři roky budou muset členské státy zasílat zprávu o provádění uvedené směrnice.

13. srpen 2005: Do tohoto data musí členské státy zajistit zřízení sběrných systémů a výrobci elektrických a elektronických zařízení zajistit financování sběru, zpracování, využití a likvidace šetrné k životnímu prostředí. Sběrem se rozumí, že spotřebitelé budou moci vrátit svá stará elektrická a elektronická zařízení při nákupu nových výrobků v poměru „kus za kus“. Navíc budou zřízena další sběrná místa, kde budou moci osoby vlastnící OEEZ a distributoři tato zařízení zdarma vracet. Při zřizování těchto sběrných míst je třeba zohlednit přístupnost a hustotu obyvatel.

Všechny výrobky uváděné na trh po 13. srpnu 2005 budou muset být označeny symbolem přeškrtnutého kontejneru na odpadky, aby spotřebitelé věděli, že tyto výrobky nemohou jednoduše vyhodit.

Systémy financování zajistí financování sběru, zpracování, využití a likvidace OEEZ. Výrobci, kteří uvedou na trh nový výrobek po 13. srpnu 2005, musí poskytnout finanční záruku (např. v podobě pojištění, peněz na blokovaném účtu nebo účasti v kolektivním systému), která tyto náklady pokryje. Tím se má zabránit situaci, kdy by se nikdo nepostaral o „osiřelé výrobky“, tj. staré elektrické a elektronické výrobky, jejichž výrobci již neexistují.

Pokud jde o nakládání s „historickými OEEZ“, tj. výrobky uvedenými na trh před 13. srpnem 2005, budou se výrobci muset zapojit do kolektivního systému. Kolektivní financování může mít podobu paušálního odvodu nebo poplatku za nové zařízení.

31. prosinec 2006: Do tohoto data musí členské státy zajistit míru odděleného sběru nejméně 4 kg na osobu za rok. Výrobci musí splnit různé cíle týkající se využití a recyklace či opětovného použití OEEZ předaných ke zpracování, jež budou vypočteny na základě průměrné hmotnosti daného spotřebiče. Je třeba upřednostnit opravu zařízení, aby jej bylo možno opětovně použít. Pokud to není možné, stanoví směrnice o OEEZ cíle týkající se opětovného použití součástí a recyklace a využití materiálů, které zařízení obsahuje.

Například kvóta využití pro velké domácí spotřebiče, například ledničky a mikrovlnné trouby, činí nejméně 80 % a kvóta opětovného využití a recyklace jejich konstrukčních částí 75 %. Kvóta využití pro malé domácí spotřebiče, osvětlovací zařízení, elektrické a elektronické nástroje, hračky, vybavení pro volný čas a sporty a přístroje pro monitorování a kontrolu činí 70 % a kvóta opětovného použití a recyklace jejich konstrukčních částí, materiálů a látek 50 %. Jednotlivé cíle využití a opětovného použití a recyklace jsou stanoveny podle kategorií.

Nové členské státy: Deseti novým členským státům, které přistoupily k Evropské unii 1. května 2004, byla lhůta prodloužena o 24 měsíců (Slovinsku o 12 měsíců), pokud jde o cíl sběru 4 kg/osobu a rok a o cíle využití a opětovného použití či recyklace.

4) Jaká jsou klíčová ustanovení a lhůty v rámci směrnice o nebezpečných látkách?

1. červenec 2006: Od tohoto data nesmí výrobci nadále uvádět na trh elektrická a elektronická zařízení obsahující tyto nebezpečné látky: olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chróm, polybromované bifenyly (PBB) a polybromované difenylethery (PBDE).

Příloha uvedené směrnice obsahuje seznam výjimek ze zákazu látek, pro které nejsou k dispozici náhrady. Směrnice rovněž umožňuje prostřednictvím změn přílohy přizpůsobovat seznam vědeckému a technickému pokroku - pokud je eliminace nebezpečných látek technicky nebo vědecky neproveditelná, nebo pokud negativní dopady na životní prostředí, zdraví nebo bezpečnost spotřebitelů způsobené náhradou převáží přínosy.

5) Jaké jsou úlohy různých účastníků - členských států, spotřebitelů, Evropské komise?

Členské státy: Úlohou členských států je provést ustanovení směrnice o OEEZ a směrnice o nebezpečných látkách do vnitrostátního práva (viz otázka 7). Navíc musí zajistit, aby výrobci plnili všechny své povinnosti (viz otázky 3 a 4).

Spotřebitelé: Spotřebitelé by nadále neměli jednoduše vyhazovat stará elektrická a elektronická zařízení. Od 13. srpna 2005 by měli mít možnost je vrátit v poměru „kus za kus“ v obchodech při nákupu nového výrobku, nebo je odevzdat na jiných sběrných místech, a to v obou případech zdarma. Od stejného data musí být nová elektrická a elektronická zařízení označena symbolem přeškrtnutého kontejneru na odpadky, který spotřebitele informuje o tom, že tato zařízení nelze likvidovat jako netříděný odpad. (Viz otázka 3.) Odděleným sběrem OEEZ a jejich odevzdáním na sběrných místech občané přispějí k opětovnému používání, recyklaci a jiným způsobům využití šetrným k životnímu prostředí.

Komise: Komise podporuje provádění obou směrnic. Poskytuje členským státům pokyny týkající se prováděcích záležitostí souvisejících se směrnicemi. Za tímto účelem byl vypracován dokument v podobě „často kladených dotazů“.

Byl zveřejněn na webových stránkách generálního ředitelství pro životní prostředí: http://ec.europa.eu/environment/waste/weee_index.htm.

V roce 2003 Komise přijala změnu směrnice o OEEZ, která vyjasnila povinnosti, pokud jde o financování týkající se OEEZ od uživatelů jiných, než jsou domácnosti.[3] V roce 2004 přijala rozhodnutí o dotazníku, který musí členské státy vyplnit, aby Komisi informovaly o průběhu provádění směrnice o OEEZ.[4] V roce 2005 přijala rozhodnutí o formátech údajů.

V současné době Komise přijímá další rozhodnutí o změně směrnice o nebezpečných látkách, kterými umožní další výjimky ze zákazu látek a stanoví maximální koncentrace nebezpečných látek, kterých se tato směrnice týká.

6) Kolik bude provádění obou směrnic stát, poškodí konkurenceschopnost průmyslu? Způsobí růst cen elektrických a elektronických zařízení?

Ustanovení obou směrnic platí nediskriminačně pro výrobce z EU i výrobce mimo EU. V podobném duchu ponesou výrobci v EU i výrobci mimo EU stejnou měrou náklady na nahrazení nebezpečných látek, kterých se směrnice o nebezpečných látkách týká. Hospodářská soutěž tedy není narušena.

Celkové náklady na soulad se směrnicí o OEEZ se odhadují na 500-900 milionů EUR ročně v celé EU. Z toho bude 300-600 milionů EUR vynaloženo na sběr a 200-300 milionů EUR na využití, opětovné použití a recyklaci.

Odhad výsledného růstu cen se pohybuje od 1 % pro většinu elektrických a elektronických zařízení po 2-3 % pro ledničky, televizory a monitory. Náklady a růst cen se zdají oprávněné vzhledem k výhodám, které obě směrnice přinesou.

Hlavním cílem obou směrnic je chránit lidské zdraví a životní prostředí. Recyklace OEEZ nicméně přinese rovněž úspory energie, které zhruba odpovídají 2,8 milionu tun ropného ekvivalentu ročně. Následkem toho ustoupí negativní dopady na životní prostředí spojené s využíváním zdrojů. Obě směrnice navíc povedou k úspoře výrobních nákladů na surové materiály a úspoře nákladů na likvidaci.

7) Jak jsou členské státy daleko s prováděním obou směrnic?

Směrnice o OEEZ a směrnice o nebezpečných látkách vstoupily v platnost dne 13. února 2003 a lhůta pro jejich provedení do vnitrostátního práva trvala do 13. srpna 2004.

Do dnešního dne všechny členské státy kromě Francie, Malty, Polska a Spojeného království sdělily Komisi opatření přijatá za účelem provedení směrnice o OEEZ.

Pokud jde o směrnici o nebezpečných látkách, učinily tak všechny členské státy kromě Francie a Spojeného království.

Komise v současné době provádí hodnoceni, zda oznámená opatření správně provádějí povinnosti uložené směrnicemi. Je na uvážení Komise, zda zahájí řízení pro porušení povinnosti proti členským státům, které směrnice provedly nesprávně.

V červenci 2005 zahájila Komise řízení pro porušení povinnosti proti osmi členským státům, které dosud směrnice neprovedly.
Další informace o směrnici OEEZ a směrnici o nebezpečných látkách lze najít na adrese:

http://ec.europa.eu/environment/waste/weee_index.htm

Podrobnosti o systémech zavedených ve členských státech lze najít například zde:
Belgický systém zpětného odběru:

http://www.recupel.be, v provozu od 1. července 2001
Nizozemské systémy zpětného odběru:

http://www.nvmp.nl, v provozu od 1. ledna 2001
Švédský systém zpětného odběru:

http://www.el-kretsen.se/Index-e.htm, v provozu od 1. července 2001


[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) [Úř. věst. L 37, 13.2.2003], ve znění směrnice 2003/108/ES [Úř. věst. L 345, 31.12.2003].

[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES ze dne 27. ledna 2003 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních [Úř. věst. L 37, 13.2.2003].

[3] Tato změna, směrnice 2003/108/ES [Úř. věst. L 345, 31.12.2003], se týká financování OEEZ od uživatelů jiných, než jsou domácnosti. U elektrických a elektronických zařízení uvedených na trh po roce 2005 musí výrobci pokrýt náklady na nakládání s nimi. U „historického“ odpadu budou výrobci náklady financovat, pokud výrobek nahradili výrobkem ekvivalentním, nebo výrobkem, který plní stejnou funkci. Ujednání nicméně zahrnují možnost, aby za financování odpovídali uživatelé. Ostatní „historický“ odpad financují uživatelé.
[4] Rozhodnutí 2004/249/ES.


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website