Navigation path

Left navigation

Additional tools

IP/11/355

V Bruselu dne 23. března 2011

EU chce posílit právo občanů na konzulární ochranu a pomoc v třetích zemích

Občané EU pobývající v zahraničí mají za mimořádných okolností a v případě krizí, jako např. v Japonsku, Libyi nebo Egyptě, právo požádat o pomoc jakýkoli konzulát nebo velvyslanectví EU, pokud jejich členský stát nemá v dané zemi zastoupení. Členské státy EU rovněž musí pomoci občanům s evakuací tak, jako kdyby byli jejich vlastními státními příslušníky. Toto právo, které je klíčovou součástí občanství EU, zaručují Smlouvy EU a Listina základních práv EU. Ochrana rovněž platí v každodenních situacích, jako např. při krádeži pasu, vážné nehodě nebo onemocnění. Mnozí Evropané si však tohoto práva nejsou vědomi. Přibývá občanů EU žijících či pracujících v zahraničí a do zahraničí cestujících (občané EU podniknou každoročně přes 90 milionů cest mimo EU a okolo 30 milionů jich pobývá v nečlenských zemích EU), proto je důležitější než kdy dříve zlepšit informovanost. V dnešním politickém sdělení o konzulární ochraně v třetích zemí Evropská komise vytyčuje konkrétní opatření, jak zlepšit informovanost občanů EU ohledně jejich práv. Komise v příštím roce navrhne koordinační opatření pro usnadnění konzulární ochrany pro občany v každodenním životě. Navíc Komise spouští specializované internetové stránky. Budou zde uvedeny adresy konzulárních či diplomatických úřadů v nečlenských zemích EU a přístup k poradenským službám, které ve všech členských státech poskytují informace o cestování.

„Evropané se snaží pomoci lidem v Japonsku a Libyi, kteří se ocitli v nouzi,“ uvedla místopředsedkyně Komise Viviane Redingové, komisařka EU pro spravedlnost. Při řešení těchto problémů vidíme evropskou solidaritu v akci. Členské státy táhnou za jeden provaz a navzájem si pomáhají s evakuací státních příslušníků. Přibývá občanů EU pracujících v zahraničí či do zahraničí cestujících, takže je nezbytné, aby všichni věděli, kde a jak získat pomocnou ruku v případě krize, bez ohledu na to, kde se ve světě nacházejí, a bez ohledu na svou státní příslušnost.“

Zatímco v roce 2005 cestovalo do třetích zemí přes 80 milionů občanů EU, v roce 2008 jich bylo již více než 90 milionů. Více než 30 milionů občanů EU žije trvale v třetích zemích, ale jen ve třech státech (USA, Číně a Rusku) má diplomatické zastoupení všech 27 členských států.

Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že Evropané mají, pokud jde o pomoc v zahraničí, vysoká očekávání. Šedesát dva procent dotázaných očekává od velvyslanectví jiného státu EU pomoc na stejné úrovni, jako by se jim dostalo od jejich vlastního státu (viz příloha). Mnozí Evropané si však stále nejsou vědomi svého práva na takovou ochranu vyplývající z titulu občanství EU. Komise proto hodlá zvýšit informovanost občanů a konzulárních úředníků EU, pokud jde o právo obrátit se na velvyslanectví či konzulát jiného než vlastního členského státu, jak tyto úřady nalézt a jakou pomoc lze očekávat. Členské státy by mohly své občany o tomto právu informovat při vydávání nových pasů. Dvacet členských států se pro tento postup již rozhodlo.1

Nedávné události v Japonsku, Libyi a na Haiti ukázaly, jak je důležitá konzulární podpora pro cizí státní příslušníky, kteří se ocitli v zahraničí v krizové situaci. V Libyi se v době vypuknutí krize nacházelo přibližně 6 000 občanů EU, přičemž zde má svá zastoupení pouze osm členských států. 9. března 2011 se zde stále nacházelo 1 345 občanů EU. Pomoc byla koordinována prostřednictvím telekonferencí a zabezpečených internetových stránek společného situačního střediska EU. Členské státy si navzájem vystavují pro své občany náhradní cestovní doklady a poskytují si navzájem volná místa v letadlech při evakuaci státních příslušníků nečlenských států EU. Na Haiti bylo okolo 2 700 občanů EU zasaženo zemětřesením v roce 2010, ale pouze polovina zemí EU tam byla diplomaticky zastoupena. V Japonsku, kde nemají své zastoupení pouze Malta a Kypr, kontaktovalo národní konzulární služby přibližně 1 000 občanů a požádalo o pomoc s odcestováním ze země. Německo pomohlo evakuovat německé státní příslušníky a přinejmenším 18 občanů jiných států EU zvláštním autobusem z města Sendai.

Při těchto mimořádných situacích sehrává klíčovou úlohu evropská solidarita. V Libyi přijala EU rychlá opatření a spustila mechanismus civilní ochrany, který pomáhá koordinovat a spolufinancovat přepravní náklady při evakuaci. Výsledkem je například Maďarsko, které evakuovalo z Tripolisu 29 Rumunů, 27 Maďarů, 20 Bulharů, osm Němců, šest Čechů a šest státních příslušníků členských i nečlenských zemí EU. Žádný občan EU by neměl být odmítnut. Zvyšovat informovanost o ochraně poskytované členskými státy a zajišťovat podporu mohou rovněž delegace EU, které jsou součástí Evropské služby pro vnější činnost. K tomu již došlo v průběhu krize v Gaze v roce 2009, kdy bylo díky podpoře delegace EU evakuováno v obrněných autobusech téměř 100 osob.

Právo na konzulární ochranu je nezbytné v době krize, ale lze jej využít i v běžnějších situacích, např. v případě ztráty či odcizení pasu, vážné nehody či nemoci či v případě násilného trestného činu. Pravidla konzulární ochrany se však v jednotlivých členských státech liší. Úroveň poskytované ochrany může být různá v závislosti na tom, na kterou zemi se občan EU obrátí. Členské státy mohou poskytovat finanční zálohy, zejména pokud jde o malé částky (např. na odlet domů nebo na pobyt v hotelu). Členský stát, který pomoc poskytuje, musí předem požádat o povolení domovský stát občana, který mu pak částku nahradí a dále pak může požadovat náhradu od občana.

Členské státy rovněž získávají kompenzaci v případě evakuace občanů EU, kteří nemají v předmětné zemi zastoupení. V praxi se však stávající pravidla poskytování náhrad často nepoužívají. Aby byla zajištěna stejná pomoc občanům nezastoupeného státu EU a členské státy byly podněcovány k ještě aktivnějšímu přístupu v průběhu krizí, které se netýkají jejich vlastních státních příslušníků, Komise prověřuje další způsoby, jak proplácení usnadnit a zjednodušit.

Komise rovněž v příštích 12 měsících předloží návrhy právních předpisů s cílem:

  • zlepšit právní jistotu, pokud jde o rozsah, podmínky a postupy související s konzulární ochranou, a optimalizovat využívání zdrojů, rovněž v průběhu krize,

  • zavést opatření pro koordinaci a spolupráci nezbytná pro usnadnění konzulární ochrany v každodenním životě pro občany nezastoupených států EU a vyřešit otázku finanční kompenzace konzulární ochrany v krizových situacích.

Souvislosti

Smlouvy o EU zaručují všem občanům EU právo na rovné zacházení, pokud jde o ochranu diplomatickými a konzulárními orgány jakéhokoli členského státu, když cestují či žijí mimo území EU, a jejich vlastní země zde nemá své zastoupení (viz čl. 20 odst. 2 písm. c) a článek 23 Smlouvy o fungování Evropské unie; článek 46 Listiny základních práv EU). Téměř ve všech zemích světa schází zastoupení alespoň jednomu členskému státu EU.

Komise se ve své zprávě o občanství z října 2010 (viz IP/10/1390 a MEMO/10/525) zavázala zvýšit účinnost práva občanů EU získat pomoc v třetích zemích, včetně doby krize, ze strany diplomatických a konzulárních orgánů všech členských států, tím, že navrhne legislativní opatření a bude lépe informovat občany prostřednictvím specializovaných internetových stránek a cílených komunikačních opatření.

Další informace

Stránky Evropské komise věnované konzulární ochraně:

http://ec.europa.eu/consularprotection

Internetové stránky místopředsedkyně Evropské komise a evropské komisařky pro spravedlnost Viviane Redingové:

http://ec.europa.eu/commission_2010-2014/reding/index_en.htm

PŘÍLOHA

Očekávání občanů EU, pokud jde o konzulární ochranu

Příslušná ustanovení Smluv

Článek 20 Smlouvy o fungování Evropské unie

1. Zavádí se občanství Unie. Každá osoba, která má státní příslušnost

členského státu, je občanem Unie. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je.

2. Občané Unie mají práva a povinnosti stanovené

Smlouvami.

Mají mimo jiné:

(…)

c) na území třetí země, kde členský stát, jehož jsou státními příslušníky, nemá své zastoupení, právo na diplomatickou a konzulární ochranu kterýmkoli členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu;

(…)

Tato práva se vykonávají za podmínek a v mezích stanovených Smlouvami a opatřeními přijatými na jejich základě.

Článek 23 Smlouvy o fungování Evropské unie

Každý občan Unie má na území třetí země, kde členský stát, jehož je občan státním příslušníkem, nemá své zastoupení, právo na diplomatickou nebo konzulární ochranu kterýmkoli členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. Členské státy přijmou nezbytná ustanovení a zahájí mezinárodní jednání potřebná pro zajištění této ochrany.

Rada může zvláštním legislativním postupem a po konzultaci s Evropským parlamentem přijímat směrnice o opatřeních v oblasti koordinace a spolupráce nezbytných pro usnadnění této ochrany.

Článek 46 Listiny základních práv EU

Diplomatická a konzulární ochrana

Každý občan Unie má na území třetí země, kde členský stát, jehož je státním příslušníkem, nemá své zastoupení, právo na diplomatickou nebo konzulární ochranu kterýmkoli členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu.

1 :

Rakousko, Belgie, Bulharsko, Kypr, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, Švédsko, Španělsko a Spojené království.


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website