Navigation path

Left navigation

Additional tools

IP/06/1356

V Bruselu dne 12. října 2006

Náklady na stárnutí populace: snížením schodků a reformou důchodového systému vytvoříme pro naše děti udržitelné podmínky

Pokud se členským státům EU ve střednědobém horizontu podaří vyrovnat rozpočty, budou se moci lépe vypořádat s obrovskými náklady na důchodové zabezpečení stárnoucí populace. Podle sdělení Radě a Evropskému parlamentu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí v EU by se v roce 2050, pokud bychom vyrovnaných rozpočtů dosáhli, průměrný poměr zadlužení EU k HDP zvýšil ze současných 63 % na přibližně 80 %, zatímco při zachování stávajícího stavu by se zvýšil na 200 %. Podle sdělení jsou ohroženější členské státy s velmi nevyrovnaným rozpočtem a s jasně stoupajícími náklady kvůli stárnutí populace. Zvládání vlivu stárnutí populace na rozpočet je hlavní politickou výzvou pro celou Unii. Na tu lze odpovědět snížením veřejného zadlužení, zvýšením zaměstnanosti a produktivity, a zároveň také reformou důchodových systémů a systémů zdravotní a dlouhodobé péče.

„Dokud proti časované bombě důchodového systému většina členských států něco neudělá, vybuchne v rukou našich dětí a vnoučat. Odkážeme jim totiž naprosto neudržitelné podmínky. Tento problém je třeba řešit jednak snížením veřejného zadlužení a schodků, a zároveň další reformou důchodových systémů a systémů zdravotní a dlouhodobé péče. Určitých úspěchů se již dosáhlo, ty ale zdaleka nestačí. Navíc již brzy skončí období, během kterého narůstal počet lidí v produktivním věku a celková zaměstnanost“, uvedl komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Joaquin Almunia.

Podle studie Evropské komise a Výboru pro hospodářskou politiku zveřejněné letos v únoru[1] bude v roce 2050 populace Evropské unie kvůli klesající porodnosti, generaci silných ročníků, která půjde do důchodu, a kvůli narůstající délce života mnohem starší, a neúnosně tím zatíží veřejné finance.

Sdělení, jež dnes Komise přijala, a doprovodná studie o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí v EU ukazují, že výhody vyplývající ze snížení veřejného zadlužení a schodků a z provedení strukturálních změn jsou obrovské.

Studie tvrdí, že pokud se nepřijmou reformní opatření a neprovede se konsolidace rozpočtů, bude situace v EU a v eurozóně neudržitelná – jak v celé EU, tak v eurozóně vznikne proluka mezi strukturálním stavem rozpočtu v roce 2005 a stavem, který je udržitelný, a to ve výši přibližně 3,5 % HDP. Konkrétně to znamená, že strukturální schodek dosáhl v roce 2005 v celé EU výše asi 2 % HDP. Pokud se tato proluka uzavře, změní se schodek na strukturální přebytek ve výši přibližně 1,5 % HDP.

Pokud budou do roku 2010 dosaženy střednědobé rozpočtové cíle[2], které odrážejí zvláštnosti jednotlivých zemí a které byly zavedeny jako součást reformovaného Paktu stability a růstu, sníží se zvyšování veřejného zadlužení z unijního průměru 63 % HDP v roce 2005 na 80 % HDP v roce 2050. Pokud tyto cíle dosaženy nebudou, vzroste v roce 2005 poměr zadlužení vůči HDP takřka 200 % HDP.

Studie zároveň ukazuje, že pokud by se míra zaměstnanosti zvýšila ještě více, než je plánováno, zejména u starších pracujících, významně by se zlepšila udržitelnost veřejných financí.

Zdravé finance a reformy se vyplatí

Některé země již zdravé finance mají, mnoho jiných se s výzvou vyrovnává pomocí reforem důchodových systémů a dalších reforem. Tyto země se do budoucnosti mohou dívat s větší jistotou. Naprostá většina má však před sebou dlouhou cestu.

Na základě nynějšího stavu rozpočtů a předpokládaného nárůstu nákladů spojených se stárnutím populace je možné rozdělit členské státy EU na tři skupiny, a to podle udržitelnosti jejich veřejných financí z dlouhodobého hlediska.

- Země s vysokou mírou rizika: Česká republika, Kypr, Řecko, Maďarsko, Portugalsko a Slovinsko.

- Země se střední mírou rizika: Belgie, Francie, Německo, Irsko, Itálie, Lucembursko, Malta, Slovensko, Španělsko a Spojené království.

- Země s nízkou mírou rizika: Rakousko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Litva, Lotyšsko, Nizozemsko, Polsko a Švédsko.

Pro první skupinu je z dlouhodobého hlediska charakteristický výrazný nárůst výdajů spojených se stárnutím populace, což vyžaduje reformy. Nutná a naléhavá je konsolidace rozpočtů, protože většina těchto států má vysoké schodky (zejména Řecko, Maďarsko a Portugalsko, v menším měřítku také Česká republika a Kypr).

Do druhé skupiny spadají země, ve kterých jsou náklady způsobené stárnutím populace významné a vyžadují strukturální reformy (Španělsko, Irsko a Lucembursko). Patří sem také státy, které musí ve střednědobém horizontu konsolidovat veřejné finance (Německo, Francie, Itálie, Malta, Slovensko a Spojené království), přičemž Itálie musí začít snižovat své velmi vysoké zadlužení. Belgie vykazuje charakteristické rysy obou těchto podskupin.

Třetí skupina se v řešení problematiky stárnutí populace dostala nejdále. V souvislosti s udržitelností veřejných financí nicméně nízká míra rizika neznamená, že riziko neexistuje vůbec.

Trojí strategie

Řešení dopadů stárnutí populace na rozpočty vyžaduje jednat trojím způsobem.

Za prvé musí členské státy dosáhnout zdravých základních rozpočtových stavů a udržet je a rychleji snižovat veřejné zadlužení. Zdravé finance jdou také ruku v ruce s nízkými úrokovými sazbami a s vysokým a se stabilním ekonomickým růstem.

Za druhé musí členské státy zvýšit zaměstnanost, zejména zaměstnanost žen a starších pracujících, a zvýšit produktivitu práce. I když v roce 2005 dosahovala zaměstnanost v EU výše 63,8 % oproti 62,4 % v roce 2000[3], stále ještě není na úrovni 70 %, na níž se členské státy dohodly. Úspěšné provedení opatření, která zvýší zaměstnanost a produktivitu v souladu s cíli lisabonské strategie, by zvýšilo potenciální míry růstu, zlepšilo by budoucí životní úroveň a přispělo by k dlouhodobé udržitelnosti.

Za třetí musí vlády provést reformu důchodových systémů, systémů zdravotní a dlouhodobé péče a zajistit jejich životaschopnost a přiměřenost. Asi v polovině členských států snížily reformy vliv stárnutí populace na rozpočet. Důchodové reformy však budou úspěšné pouze za předpokladu, že se prodlouží délka pracovního života. To umožní větší akumulaci nároků na důchodové zabezpečení, a v budoucnu bude mít pozitivní vliv na úroveň důchodů v poměru k platům. Dosažení tohoto cíle však možná bude vyžadovat další strukturální reformy.
Celá zpráva je k dispozici na adrese:

http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/european_economy/2006/ee0406sustainability_en.htm


[1] Dopad stárnutí populace na veřejné výdaje: výhledy pětadvaceti členských států EU v oblasti důchodů, zdravotní péče, dlouhodobé péče, vzdělávání a dávek v nezaměstnanosti (2004–2050) (viz. IP/06/150).

http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/european_economy/2006/eespecialreport0106_en.htm

[2] Střednědobé cíle sahají od vyrovnaného rozpočtu k přebytku u zemí s vysokou mírou zadlužení / nízkým růstem až po vyrovnaný rozpočet nebo mírný schodek u zemí s nízkou mírou zadlužení a velkým růstem.

[3] Viz tisková zpráva Eurostatu STAT/118/2006 ze dne 11. září 2006.


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website