Navigation path

Left navigation

Additional tools

Smrtí pracovníka nezaniká jeho nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok

Court of Justice - CJE/14/83   12/06/2014

Other available languages: EN FR DE ES IT EL HU SK RO HR

Tisk a informace

Soudní dvůr Evropské unie

TISKOVÁ ZPRÁVA č. 83/13

V Lucemburku dne 12. června 2014

Rozsudek ve věci C‑118/13

Gülay Bollacke v. K + K Klaas & Kock B. V. & Co. KG

Smrtí pracovníka nezaniká jeho nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok

Unijní právo brání vnitrostátním právním předpisům nebo praxi, které v případě smrti pracovníka znemožňují finanční náhradu za nevybranou dovolenou za kalendářní rok.

Směrnice o úpravě pracovní doby1 stanoví, že každý pracovník má nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů a že tuto dobu dovolené nelze nahradit finanční náhradou, s výjimkou případů ukončení pracovního poměru.

J. Bollacke pracoval v podniku K+K od 1. srpna 1998 do 19. listopadu 2010, kdy zemřel. Od roku 2009 byl vážně nemocen, a byl tedy v pracovní neschopnosti až do dne úmrtí. K tomuto dni J. Bollacke nashromáždil 140,5 dne nevybrané dovolené za kalendářní rok.

Vdova J. Bollackeho požádala společnost K+K o finanční náhradu odpovídající dovolené za kalendářní rok, kterou její manžel nevybral. Podnik tuto žádost odmítl, přičemž vyjádřil pochybnosti o tom, že finanční náhrada může být předmětem dědění.

Landesarbeitsgericht (odvolací soud pro věci pracovní, Německo), který se věcí zabývá, se táže Soudního dvora, zda unijní právo připouští vnitrostátní právní úpravu a praxi, podle nichž v případě, že pracovní poměr skončí smrtí pracovníka, nárok na dovolenou za kalendářní rok zanikne bez nároku na finanční náhradu za nevybranou dovolenou. Klade rovněž otázku, zda tento nárok závisí na tom, zda pracovník podal žádost ex ante.

V dnešním rozsudku Soudní dvůr připomíná2, že právo na placenou dovolenou za kalendářní rok je zásadou sociálního práva zvláštního významu a že nárok na dovolenou za kalendářní rok a nárok na proplacení této dovolené představují dvě stránky jediného nároku.

Soudní dvůr již rozhodl, že pokud pracovní poměr skončí, má každý pracovník nárok na náhradu, a to proto, aby bylo zabráněno situaci, kdy pracovník nebude moci nároku na dovolenou využít3. Unijní právo nedovoluje vnitrostátním právním předpisům nebo praxi, aby na jejich základě bylo možné pracovníkovi při ukončení pracovního poměru neproplatit žádnou finanční náhradu, pokud nemohl z důvodu nemoci čerpat placenou dovolenou za kalendářní rok.

Soudní dvůr zdůrazňuje, že výraz „placená dovolená za kalendářní rok“ znamená, že po dobu trvání dovolené za kalendářní rok musí být zachována odměna pracovníka.

Přiznání peněžité náhrady v případě, že pracovní poměr skončil v důsledku smrti pracovníka, zajišťuje užitečný účinek práva na dovolenou. Smrt pracovníka nesmí zpětně vést k úplné ztrátě nároku na placenou dovolenou za kalendářní rok.

Soudní dvůr tedy konstatoval, že unijní právo brání vnitrostátním právním předpisům nebo praxi, které v případě, že pracovní poměr skončí z důvodu smrti pracovníka, stanoví, že nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok zaniká bez nároku na finanční náhradu za dosud nevybranou dovolenou.

Soudní dvůr dále prohlásil, že tato náhrada nezávisí na tom, zda dotyčná osoba učinila žádost ex ante.

UPOZORNĚNÍ: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce umožňuje soudům členských států, aby v rámci sporu, který projednávají, položily Soudnímu dvoru otázky týkající se výkladu unijního práva nebo platnosti unijního aktu. Soudní dvůr nerozhoduje ve sporu před vnitrostátním soudem. Vnitrostátní soud musí věc rozhodnout v souladu s rozhodnutím Soudního dvora. Toto rozhodnutí je stejně tak závazné pro ostatní vnitrostátní soudy, které případně budou projednávat podobný problém.

Neoficiální dokument pro potřeby sdělovacích prostředků, který nezavazuje Soudní dvůr.

Úplné znění rozsudku se zveřejňuje na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Kontaktní osoba pro tisk: Balázs Lehoczki (+352) 4303 5499

1 :

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. L 299, s. 9; Zvl. vyd. 05/04, s. 381).

2 :

Rozsudek SOudní dvora ze dne 20. ledna 2009, Schultz-Hoff a další (spojené věci C‑350/06 a C‑520/06; viz rovněž tiskovou zprávu č. 4/09).

3 :

Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. května 2012, Neidel (věc C‑337/10; viz rovněž tiskovou zprávu č. 57/12).


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website