Navigation path

Left navigation

Additional tools

České republice se ukládá povinnost zaplatit paušální částku 250 000 eur z důvodu nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora týkajícího se zaměstnaneckého penzijního pojištění

Court of Justice - CJE/13/76   25/06/2013

Other available languages: EN FR DE ES IT EL PL

Tisk a informace

Soudní dvůr Evropské unie

TISKOVÁ ZPRÁVA č. 76/13

Lucemburku dne 25. června 2013

Rozsudek ve věci C‑241/11

Komise v. Česká republika

České republice se ukládá povinnost zaplatit paušální částku 250 000 eur z důvodu nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora týkajícího se zaměstnaneckého penzijního pojištění

Vzhledem k neexistenci druhého pilíře (doplňkový důchod sjednaný některými zaměstnavateli pro své zaměstnance) v českém důchodovém systému má Soudní dvůr za to, že toto porušení mělo na vnitřní trh omezený dopad.

Členské státy mají volnost co do organizace svých důchodových systémů a rozhodnutí o úloze každého ze tří „klasických pilířů“ důchodového systému na svém území. První pilíř zahrnuje zákonné důchody vyplácené státem a financované z příspěvků odváděných zaměstnavateli a pracovníky, druhý dávky zaměstnaneckého penzijního pojištění financované ze zaměstnavatelských příspěvků a třetí představuje individuální doplňkové důchody.

Ačkoliv členské státy mají při úpravě této oblasti volnost, přijala Unie směrnici1 o institucích zaměstnaneckého penzijního pojištění, zejména s cílem umožnit jim působit přeshraničně.

Česká republika – jejíž důchodový systém nezahrnuje druhý pilíř a která nedovoluje usazení institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění na svém území – původně neprovedla některá ustanovení směrnice v rozsahu, v němž tato ustanovení ukládala povinnosti členským státům, na jejichž území jsou takové instituce usazeny. Soudní dvůr, k němuž Komise podala proti tomuto členskému státu žalobu pro nesplnění povinnosti, v rozsudku vydaném dne 14. ledna 20102 rozhodl, že Česká republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze směrnice. I když český důchodový systém nezahrnuje druhý pilíř, byl podle Soudního dvora tento členský stát povinen převzít všechny požadavky stanovené touto směrnicí vytvořením přesného a transparentního právního rámce, zejména za účelem toho, aby všechny subjekty v tomto členském státě a v Evropské unii věděly, jaká jsou jejich práva a povinnosti pro případ, že by se Česká republika rozhodla doplnit svůj důchodový systém druhým pilířem.

Komise následně konstatovala, že Česká republika nesplnila povinnosti vyplývající z tohoto rozsudku, a vyzvala ji, aby nejpozději do 28. ledna 2011 tomuto rozsudku vyhověla. Vzhledem k tomu, že Česká republika k tomuto dni nepřijala nezbytné předpisy, obrátila se Komise znovu na Soudní dvůr. V průběhu řízení před Soudním dvorem Česká republika konečně splnila povinnosti vyplývající z předmětného rozsudku, a to dne 31. srpna 2011, kdy byl vyhlášen a nabyl účinnosti zákon, který plně provádí směrnici do vnitrostátního práva. Komise nicméně i nadále trvala na tom, aby tomuto členskému státu byla uložena paušální částka ve výši mírně přesahující 3,3 milionů eur za dobu neplnění povinností vyplývajících z rozsudku od vyhlášení rozsudku v roce 2010 do nabytí účinnosti tohoto zákona.

Soudní dvůr připomněl, že členské státy jsou povinny započít s plněním povinností vyplývajících z rozsudku okamžitě a toto plnění musí být završeno v co nejkratší možné lhůtě. Podle Soudního dvora to platí tím spíše od vstupu v platnost Lisabonské smlouvy, která zrušila jednu z částí řízení, které může Komise zahájit v případě nesplnění povinností vyplývajících z takového rozsudku. V daném případě uplynulo mezi dnem vyhlášení prvního rozsudku (14. ledna 2010) a dnem vyhlášení a nabytí účinnosti českého zákona (31. srpna 2011), kterým byly vnitrostátní právní předpisy uvedeny do souladu s unijním právem, 19 měsíců.

Soudní dvůr měl tedy za to, že je důvodné uložit České republice zaplacení paušální částky. Pokud jde o výši této částky, Soudní dvůr poukázal na to, že vzhledem k neexistenci druhého pilíře v rámci českého důchodového systému mělo porušení na vnitřní trh s poskytováním zaměstnaneckého penzijního pojištění omezený dopad. Za těchto podmínek a vzhledem k tomu, že Česká republika prokázala loajální spolupráci s Komisí a směrnici provedla, stanovil Soudní dvůr částku, kterou tento členský stát musí zaplatit, na 250 000 eur.

UPOZORNĚNÍ: Žaloba pro nesplnění povinnosti, směřující proti členskému státu, který nesplnil své povinnosti vyplývající z práva Unie, může být podána Komisí nebo jiným členským státem. Jestliže Soudní dvůr rozhodne, že došlo k nesplnění povinnosti, dotyčný členský stát je povinen vyhovět rozsudku v co nejkratší lhůtě.

Dojde‑li Komise k názoru, že členský stát rozsudku nevyhověl, může podat novou žalobu s návrhem na uložení peněžitých sankcí. V případě, že Komisi nebyla sdělena opatření k provedení směrnice, však Soudní dvůr může na návrh Komise uložit sankce již ve stadiu prvního rozsudku.

Neoficiální dokument pro potřeby sdělovacích prostředků, který nezavazuje Soudní dvůr.

Úplné znění rozsudku se zveřejňuje na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Kontaktní osoba pro tisk: Balázs Lehoczki (+352) 4303 5499

1 :

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi (Úř. věst. L 235, s. 10; Zvl. vyd. 05/04, s. 350).

2 :

Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. ledna 2010, Komise v. Česká republika (C‑343/08).


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website