 |
|
Tribunál zamítá žaloby podané podnikem Budějovický Budvar směřující k zabránění zápisu ochranné známky Společenství „BUD“ přihlášené společností Anheuser‑Busch pro pivo
Tuto ochrannou známku lze zapsat vzhledem k tomu, že užívání označení původu „bud“ ve Francii a v Rakousku není významné.
Nařízení o ochranné známce Společenství1 stanoví, že majitel označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní, může podat námitky proti zápisu ochranné známky Společenství.
V letech 1996 až 2000 požádal americký pivovar Anheuser‑Busch Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) o zápis obrazového a slovního označení BUD jako ochranné známky Společenství pro určité druhy výrobků, včetně piv.
Český pivovar Budĕjovický Budvar podal proti zápisu ochranné známky Společenství námitky, a to pro všechny výrobky uvedené v přihláškách. Na podporu svých námitek uplatňoval český podnik existenci označení „bud“, jak je chráněno ve Francii, Itálii a Portugalsku na základě Lisabonské dohody2, a v Rakousku na základě dvoustranných smluv uzavřených mezi Rakouskem a bývalou Československou socialistickou republikou3.
OHIM zamítl námitky podniku Budĕjovický Budvar v plném rozsahu zejména z toho důvodu, že důkazy o užívání označení původu „bud“ v Rakousku, ve Francii, v Itálii a v Portugalsku, které český podnik poskytl, nejsou dostatečné.
Budĕjovický Budvar podal žalobu k Tribunálu, který v prvním rozsudku rozhodnutí OHIM zamítající námitky českého pivovaru zrušil4. Společnost Anheuser‑Busch podala proti rozsudku Tribunálu kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru, který jej částečně zrušil5. Soudní dvůr zejména rozhodl, že zeměpisné označení chráněné v členském státě může zabránit zápisu ochranné známky Společenství pouze tehdy, pokud je skutečně užíváno dostatečně významným způsobem v obchodním styku na podstatné části území tohoto státu. Vzhledem k tomu, že spor nebyl ve stavu, v němž by o něm soudní řízení dovolovalo rozhodnout, Soudní dvůr vrátil věci Tribunálu. Ten měl tak přezkoumat, zda ve světle rozsudku Soudního dvora vydaného v rámci kasačního opravného prostředku umožňovalo užívání označení původu „bud“ podnikem Budĕjovický Budvar zabránit zápisu požadovanému společností Anheuser‑Busch.
Ve svém rozsudku z dnešního dne Tribunál nejprve konstatuje, že ve věci T‑309/06 RENV nepředložil podnik Budějovický Budvar OHIM žádný důkaz, který by mohl prokázat užívání – přede dnem podání přihlášky ochranné známky Společenství společnosti Anheuser‑Busch, tedy před 1. dubnem 1996 – staršího označení, jehož význam není pouze místní, v obchodním styku. Tribunál z tohoto důvodu žalobu v této věci zamítl.
Dále, co se týče ostatních věcí, Tribunál uvádí, že k prokázání skutečného užívání označení „bud“ ve Francii český pivovar předložil OHIM faktury. Tribunál v tomto ohledu konstatuje, že některé z těchto faktur musí být z přezkumu vyloučeny, jelikož byly vystaveny po dni podání přihlášky dotčené ochranné známky Společenství. Tribunál rovněž rozhodl, že se ostatní předložené faktury týkají velmi omezeného objemu výrobků a s nimi související dodávky se omezovaly nanejvýše na tři města na francouzském území, a to Thiais, Lille a Štrasburk. Za těchto okolností Tribunál rozhodl, že podmínka týkající se užívání označení, jehož význam není pouze místní, v obchodním styku, není ve vztahu k francouzskému území splněna.
Tribunál rovněž uvádí, že dokumenty předložené podnikem Budějovický Budvar k prokázání skutečného užívání označení „bud“ v Rakousku ukazují velmi nízké prodeje, jak co se týče objemu, tak co se týče obratu. Nadto, i když český pivovar prodal pivo pod tímto označením v několika městech v Rakousku, prodeje uskutečněné mimo Vídeň představují zanedbatelné objemy. Tribunál na základě toho dospěl k závěru, že podmínka týkající se užívání označení, jehož význam není pouze místní, v obchodním styku, není splněna ani ve vztahu k rakouskému území.
Za těchto podmínek Tribunál žaloby podniku Budějovický Budvar zamítl v plném rozsahu.
UPOZORNĚNÍ: Proti rozhodnutí Tribunálu lze ve lhůtě dvou měsíců od jeho oznámení podat k Soudnímu dvoru kasační opravný prostředek omezující se jen na právní otázky.
UPOZORNĚNÍ: Cílem žaloby na neplatnost je zrušení aktů orgánů Unie, které jsou v rozporu s právem Unie. Za určitých podmínek mohou členské státy, evropské orgány i jednotlivci podat žalobu na neplatnost k Soudnímu dvoru nebo Tribunálu. Je‑li žaloba opodstatněná, akt bude zrušen. Příslušný orgán je povinen odstranit případnou právní mezeru vzniklou v důsledku zrušení aktu.
Neoficiální dokument pro potřeby sdělovacích prostředků, který Tribunál nezavazuje.
Úplné znění rozsudku se zveřejňuje na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.
Kontaktní osoba pro tisk: Balázs Lehoczki (+352) 4303 5499
Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) [nahrazené nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. října 1958, revidovaná ve Stockholmu dne 14. července 1967 a pozměněná dne 28. září 1979 (Sbírka smluv Organizace spojených národů, svazek 828, č. 13172, s 205).
Smlouva o ochraně údajů o původu, označení původu a jiných označení zemědělských a průmyslových výrobků odkazujících na původ, uzavřená dne 11. června 1976 mezi Rakouskem a Československou socialistickou republikou, jakož i dvoustranná dohoda o provádění této smlouvy.
