Navigation path

Left navigation

Additional tools

Soudní dvůr potvrdil svou judikaturu, podle níž mohou cestující, jejichž let byl významně zpožděn, obdržet náhradu škody

Court of Justice - CJE/12/135   23/10/2012

Other available languages: EN FR DE DA ES NL IT SV PT FI EL ET HU LT LV MT PL SK SL BG RO

Tisk a informace

Soudní dvůr Evropské unie

TISKOVÁ ZPRÁVA č. 135/12

V Lucemburku dne 23. října 2012

Rozsudek ve spojených věcech C‑581/10

Nelson a další v. Deutsche Lufthansa AG a C‑629/10 TUI Travel a další v. Civil Aviation Authority

Soudní dvůr potvrdil svou judikaturu, podle níž mohou cestující, jejichž let byl významně zpožděn, obdržet náhradu škody

Jestliže cestující dosáhnou cílového místa určení o tři nebo více hodin později, než je plánovaný čas příletu, mohou po letecké společnosti požadovat paušální náhradu škody, nebylo‑li zpoždění způsobeno mimořádnými okolnostmi.

Unijní právo1 stanoví, že v případě zrušení letu mohou cestující obdržet paušální náhradu škody ve výši od 250 do 600 eur. V rozsudku Sturgeon2 dospěl Soudní dvůr k závěru, že v souvislosti s právem cestujících na náhradu škody lze na cestující, jejichž let byl zpožděn, nahlížet stejně jako na cestující, jejichž let byl zrušen. Soudní dvůr tedy rozhodl, že pokud cestující dosáhnou cílového místa určení o tři nebo více hodin později, než je původně plánovaný čas příletu, mohou po letecké společnosti požadovat paušální náhradu škody, nebylo‑li zpoždění způsobeno mimořádnými okolnostmi.

Amtsgericht Köln (okresní soud v Kolíně nad Rýnem, Německo) a High Court of Justice (Spojené království) požádaly o upřesnění významu rozsudku Sturgeon. V první z uvedených věcí (C‑581/10) byl německému soudu předložen spor mezi cestujícími a leteckou společností Lufthansa ohledně zpoždění jejich letu o více než 24 hodin oproti původně plánovanému času příletu. Ve druhé věci (C‑629/10) se skupina TUI Travel, společnost British Airways, společnost easyJet Airline a organizace International Air Transport Association (Mezinárodní asociace leteckých dopravců – IATA) obrátily na soudy Spojeného království poté, co Civil Aviation Authority (úřad pro civilní letectví) nevyhověl jejich žádosti, aby jim nebyla ukládána povinnost poskytovat náhradu škody cestujícím, jejichž let byl zpožděn. Tento nezávislý úřad, který je ve Spojeném království pověřen dohledem nad dodržováním právních předpisů v oblasti letectví, sdělil, že je rozsudkem Sturgeon vázán.

Soudní dvůr v dnešním rozsudku potvrdil výklad unijního práva, který podal v rozsudku Sturgeon. Soudní dvůr připomněl, že zásada rovného zacházení vyžaduje, aby v souvislosti s uplatňováním nároku cestujících na náhradu škody bylo na cestující, jejichž let byl zpožděn, pohlíženo tak, že se nacházejí v situaci srovnatelné se situací cestujících, jejichž let byl „na poslední chvíli“ zrušen, neboť jsou tito cestující vystaveni podobnému nepohodlí, a to časové ztrátě.

Jelikož mají cestující, jejichž let byl zrušen, nárok na náhradu škody, utrpí-li časovou ztrátu v rozsahu tří nebo více hodin, Soudní dvůr rozhodl, že tento nárok mohou uplatnit i cestující, jejichž let byl zpožděn, jestliže v důsledku zpoždění letu utrpí stejnou časovou ztrátu, tzn. jestliže svého cílového místa určení dosáhnou o tři nebo více hodin později, než je čas příletu původně plánovaný leteckým dopravcem.

Unijní zákonodárce však přijetím této právní úpravy zamýšlel dosáhnout rovnováhy zájmů cestujících v letecké dopravě a zájmů leteckých dopravců. Takové zpoždění tedy cestujícím nezakládá nárok na náhradu škody, může‑li letecký dopravce prokázat, že významné zpoždění je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, tedy okolnostmi, jež se vymykají účinné kontrole leteckého dopravce.

Soudní dvůr také uvedl, že požadavek na poskytnutí náhrady škody cestujícím, jejichž let byl zpožděn, je slučitelný s Montrealskou úmluvou3. Soudní dvůr v tomto ohledu konstatoval, že časová ztráta vyvolaná zpožděním letu je nepohodlím, na které se Montrealská úmluva nevztahuje. Povinnost nahradit škodu cestujícím, jejichž let byl zpožděn, proto do působnosti této úmluvy nespadá, je však k úpravě náhrady škody obsažené v této úmluvě komplementární.

Soudní dvůr následně dospěl k závěru, že uvedená povinnost je slučitelná také se zásadou právní jistoty, podle které musejí cestující a letečtí dopravci znát přesný rozsah svých práv a povinností.

Soudní dvůr navíc upřesnil, že tento požadavek jesouladu se zásadou proporcionality, podle které nesmí akty unijních orgánů překračovat meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, a způsobené nevýhody nesmí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům. Soudní dvůr v tomto ohledu konstatoval, že se povinnost nahradit škodu netýká každého zpoždění, nýbrž pouze zpoždění významného. Letecké společnosti dále nemají povinnost vyplácet náhradu škody, jestliže mohou prokázat, že zrušení nebo významné zpoždění je způsobeno mimořádnými okolnostmi.

Soudní dvůr nakonec zkoumal návrhy dotyčných leteckých společností na omezení časových účinků vydaného rozsudku. Letecké společnosti měly za to, že se cestující nemohou dovolávat unijního práva na podporu návrhů na náhradu škody v souvislosti se zpožděnými lety předcházejícími datu vyhlášení tohoto rozsudku, s výjimkou cestujících, kteří již ke dni vyhlášení tohoto rozsudku podali k soudu žalobu na náhradu škody.

Soudní dvůr v tomto ohledu odpověděl, že omezovat časové účinky tohoto rozsudku není namístě.

UPOZORNĚNÍ: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce umožňuje soudům členských států, aby v rámci sporu, který projednávají, položily Soudnímu dvoru otázky týkající se výkladu práva Unie nebo platnosti aktu Unie. Soudní dvůr nerozhoduje ve sporu před vnitrostátním soudem. Vnitrostátní soud musí věc rozhodnout v souladu s rozhodnutím Soudního dvora. Toto rozhodnutí je stejně tak závazné pro ostatní vnitrostátní soudy, které případně budou projednávat podobný problém.

Neoficiální dokument pro potřeby sdělovacích prostředků, který nezavazuje Soudní dvůr.

Úplné znění rozsudku se zveřejňuje na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Kontaktní osoba pro tisk: Balázs Lehoczki (+352) 4303 5499

Obrazový záznam z vyhlášení rozsudku je dostupný na Europe by Satellite (+32) 2 2964106

1 :

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (Úř. věst. L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10).

2 :

Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2009, Sturgeon (C‑402/07 a C‑432/07), viz také TZ č. 102/09.

3 :

Úmluva o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu podepsaná v Montrealu dne 9. prosince 1999 a schválená jménem Evropského společenství rozhodnutím 2001/539/ES ze dne 5. dubna 2001 (Úř. věst. L 194, s. 38).


Side Bar

My account

Manage your searches and email notifications


Help us improve our website