You are here:

Jeden trh bez hranic

Na jednotném trhu EU (někdy též nazývaném vnitřní trh) je volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu stejně svobodný jako na trzích jednotlivých států. Zásadním prvkem, který umožňuje obchodovat bez překážek, je vzájemné uznávání norem.

Občané EU mohou studovat, žít, nakupovat, pracovat a pobírat důchod v kterékoli zemi EU a využívat produktů z celé Evropy.

Odstranění bariér mezi státy

K vytvoření jednotného trhu bylo nutné odstranit stovky technických, právních a administrativních překážek, které omezovaly volnou obchodní výměnu a volný pohyb mezi členskými státy EU.

Díky tomu mohly firmy rozšířit působnost svého podnikání. Větší konkurence snížila ceny a přinesla spotřebitelům širší nabídku zboží a služeb:

  • Telefonní hovory v rámci Evropy nyní stojí zlomek toho, co stály před 10 lety.
  • Výrazně se snížily ceny řady letenek a zavedlo se mnoho nových linek.
  • Řada domácností i podniků si může nyní vybrat dodavatele elektřiny a zemního plynu.

Unie se zároveň snaží zajistit, aby tato větší volnost nebyla na úkor poctivého jednání, ochrany spotřebitele nebo životního prostředí. Zde sehrávají důležitou úlohu orgány pro ochranu hospodářské soutěže a regulační orgány.

Velká příležitost pro podnikatele

Evropské podniky působící v EU mohou bez překážek oslovit téměř 500 milionů spotřebitelů. To jim umožňuje udržet si konkurenceschopnost. Jednotný trh je také atraktivní pro zahraniční investory.

Hospodářská integrace může být také velkou výhodou v době recese, jelikož státy EU mohou i nadále obchodovat mezi sebou a nejsou nuceny zavádět protekcionistická opatření, která krizi prohlubují.

Přetrvávající překážky

V oblastech, v nichž je integrační proces složitější, však přetrvávají mnohé překážky:

  • odlišné daňové systémy jednotlivých států překáží integraci trhů a oslabují jejich účinnost
  • oddělené vnitrostátní trhy stále existují v odvětvích finančních služeb, energetiky a dopravy
  • rozvoj elektronického obchodování mezi státy Unie je pomalejší než v rámci jednotlivých států, přičemž se velmi liší pravidla, normy a postupy, kterými se řídí
  • odvětví služeb zaostává za trhem se zbožím (i když je už od roku 2006 možné, aby podniky poskytovaly své služby přeshraničně přímo ze země, kde jsou usazeny)
  • je nutné zjednodušit pravidla pro uznávání odborných kvalifikací, aby se mohli kvalifikovaní pracovníci snáze ucházet o zaměstnání v jiné zemi EU.

Zvláštním případem je trh s finančními službami. Evropská unie se snaží vybudovat silný, bezpečný finanční sektor (a zároveň zabránit opakování krize z roku 2009) zavedením dohledu nad finančními institucemi, regulací složitých finančních produktů a přísnějšími požadavky na kapitálové rezervy bank. Vytvoření bankovní unie znamenalo v řadě zemí Unie převedení bankovního dohledu a mechanismu řešení krizí z vnitrostátní úrovně na úroveň EU. V plánu je také vytvoření evropské unie kapitálových trhů, díky níž by se:

  • snížila roztříštěnost finančních trhů
  • diverzifikovaly zdroje financování
  • posílily kapitálové toky mezi zeměmi EU
  • zlepšila nabídka finančních prostředků pro podniky, zejména ty malé a střední.

Kontroly na vnějších hranicích

Občané EU, kteří cestují v rámci schengenského prostoru se nemusí prokazovat cestovním pasem. Tento prostor v současnosti zahrnuje 26 zemí:

  • všechny země EU kromě Bulharska, Chorvatska, Irska, Kypru, Rumunska a Spojeného království
  • Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko

Země schengenského prostoru již sice neprovádějí kontroly na vnitřních hranicích, o to více však posílily kontroly na vnějších hranicích Unie.

Pro zajištění bezpečnosti v schengenském prostoru musí tyto země více spolupracovat v policejní oblasti, zejména prostřednictvím pronásledování a nepřetržitého sledování podezřelých osob, které se pohybují mezi státy. Schengenský informační systém umožňuje, aby si policie, celníci a vnitrostátní orgány ostrahy hranic předávaly hlášení o hledaných či pohřešovaných osobách, příp. o odcizených vozidlech nebo dokladech.