You are here:

Institucionální záležitosti

Evropská unie je ojedinělý politický subjekt. Její členské státy sdílejí v klíčových oblastech svou svrchovanost k dosažení společných cílů. Všem občanům členských států náleží kromě státní příslušnosti jejich domovského státu také občanství EU, které jim dává právo podílet se na demokratickém chodu Unie.

Podobně jako každá vláda má i Unie svůj zákonodárný orgán (Parlament a Rada), orgán výkonné moci (Komise) a orgán nezávislého soudnictví (Soudní dvůr).

Pravomoci orgánů EU vyplývají ze zakládajících smluv, které mezi sebou členské státy uzavřely a které každý z nich ratifikoval. V oblastech, které nejsou upraveny ve smlouvách, si státy ponechávají svrchovanost.

Dvěma nejdůležitějšími smlouvami jsou:

K dalším smlouvám patří Jednotný evropský akt (1987), kterým se vytvořil jednotný trh, Amsterodamská smlouva (1999) a Niceská (2003) smlouva. Nejnovější je Lisabonská smlouvapdf(3 MB) Vybrat překlad k předcházejícímu odkazu  (2009), která pozměňuje některé předchozí smlouvy.

Institucionální trojúhelník

Za tvorbu politiky a přijímání rozhodnutí jsou v EU odpovědné tři orgány:

  • Evropský parlament
  • Rada Evropské unie
  • Evropská komise.

Evropský parlament

Evropský parlament zastupuje v EU občany Unie. Jeho pravomoci byly rozšířeny několika změnami základních smluv EU. Poprvé byl občany přímo zvolen v roce 1979. Současný Parlament, zvolený v květnu 2014 na 5 let, má 751 poslanců ze všech 28 zemí EU.

Hlavním úkolem Parlamentu je přijímat společně s Radou návrhy právních předpisů, které předkládá Komise. Další jeho funkcí je kontrola a schvalování rozpočtu Unie. Parlament rovněž vykonává demokratický dohled nad Komisí, což kromě jiného obnáší i pravomoc vyjádřit Komisi jako celku nedůvěru a odvolat ji.

Evropská rada

Hlavy států a vlád členských zemí se scházejí k jednání minimálně 4krát do roka na tzv. Evropské radě. Další jednání Rady může předseda svolat, kdykoli to uzná za vhodné. Schůze slouží k projednávání politických priorit. Rozhodnutí se obvykle přijímají na základě konsensu.

Roli orgánu EU a funkci voleného předsedy dostala Rada (což je v podstatě summit EU) poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva.

Rada Evropské unie

Představuje hlas vlád členských států. Ministři každého z nich zasedají v Radě několikrát za měsíc. Rada má jak zákonodárnou funkci, kterou vykonává spolu s Evropským parlamentem, tak i funkci výkonnou, kterou sdílí s Evropskou komisí. Ministři příslušných resortů zasedají a přijímají rozhodnutí v různém složení – např. ve složení pro vnější (zahraniční) vztahy, hospodářské a finanční věci, dopravu, energetiku, zemědělství apod. Radě se také říká Rada ministrů.

Rozhodnutí se obvykle přijímají kvalifikovanou většinou, avšak v řadě oblastí – např. daně, azyl, přistěhovalectví nebo zahraniční a bezpečnostní politika – se vyžaduje jednomyslnost.

Evropská komise

Komise je nezávislá na vládách členských států a jejím úkolem je hájit zájmy Unie jako celku. Vykonává čtyři hlavní funkce:

  • navrhuje politiky a právní předpisy EU
  • dohlíží nad dodržováním smluv a právních předpisů EU (funkce „strážkyně smluv“)
  • řídí a provádí politiky EU a související rozpočet
  • reprezentuje EU ve světě v záležitostech, které spadají do její působnosti.

Komise je jmenována každých pět let, po volbách do Evropského parlamentu. Předseda komise je volen Parlamentem na základě návrhu Evropské rady. Komisaře (členy Komise) musí před nástupem do úřadu schválit Evropský parlament. Z každého členského státu je jmenován jeden, včetně předsedy Komise a místopředsedů.

Prosazování práva

Úkolem Soudního dvora Evropské unie je zajišťovat, aby bylo právo EU vykládáno a uplatňováno stejným způsobem ve všech členských státech.

Soudnímu dvoru rovněž přísluší pravomoc rozhodovat v právních sporech mezi členskými státy, orgány EU, podniky a jednotlivci. Sídlí v Lucemburku a tvoří jej soudci ze všech zemí EU.

Ostatní orgány a instituce

Evropská unie má 8 dalších hlavních orgánů pověřených konkrétními úkoly:

Na konkrétní provádění evropských právních předpisů v příslušných oblastech dohlíží 40 agentur různého charakteru a velikosti, které se nacházejí na různých místech Unie.