Institucionální záležitosti

Evropská unie je jedinečný subjekt. Jejími členy jsou svrchované státy, které se rozhodly svou svrchovanost v některých oblastech sdílet. Podobně jako každá vláda, i Unie má svou zákonodárnou a výkonnou moc a nezávislé soudnictví.

Zobrazit celý článekZobrazit celý článek

Pravomoci orgánů EU vyplývají ze zakládajících smluv, které mezi sebou členské státy uzavřely a které každý z nich ratifikoval. V oblastech, které nejsou upraveny ve smlouvách, si státy ponechávají svrchovanost.

Nejdůležitějšími smlouvami jsou Římská smlouva (1957), kterou bylo založeno Evropské hospodářské společenství, a Maastrichtská smlouva (Smlouva o Evropské unii), která nabyla účinnosti v roce 1993. K dalším smlouvám patří Jednotný evropský akt (1987), kterým se vytvořil jednotný trh, a Amsterodamská (1999) a Niceská (2003) smlouva. Poslední smlouvou je zatím Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost 1. prosince 2009 a pozměnila některé předchozí smluvy.

Tlumočníci EU tlumočí do 23 úředních jazyků Unie.

Institucionální trojúhelník

Za tvorbu politiky a přijímání rozhodnutí jsou v EU odpovědné tři orgány:

Rada Evropské unie
Evropská komise a
Evropský parlament.

Čtvrtým hlavním orgánem je Evropská rada, která definuje politické priority, ale nemá zákonodárnou funkci.

Rada Evropské unie

Coby hlavní rozhodovací orgán je Rada Evropské unie nejvlivnějším ze všech tří výše uvedených orgánů. Představuje hlas členských států. Jejich ministři zasedají v Radě několikrát za měsíc. Má jak zákonodárnou funkci, kterou vykonává spolu s Evropským parlamentem, tak i funkci výkonnou, kterou sdílí s Evropskou komisí. Ministři příslušných resortů zasedají v různém složení – např. ve složení pro vnější vztahy, hospodářské a finanční věci, dopravu, energetiku, zemědělství atd. Radě se také říká Rada ministrů.

Většina rozhodnutí se přijímá většinovým hlasováním, avšak rozhodnutí v některých citlivých oblastech, kam patří např. daně, azyl a přistěhovalectví nebo zahraniční a bezpečnostní politika, vyžadují jednomyslnost.

Budova Evropského parlamentu ve Štrasburku

Evropská komise

Komise je nezávislá na vládách členských států a jejím úkolem je hájit zájmy Unie jako celku. Plní dvě základní funkce: předkládá politické a legislativní návrhy a dohlíží na dodržování smluv EU a právních přijatých předpisů. Někdy je proto nazývána „strážkyní smluv“.

Komise je nově jmenována každých pět let tak, aby se její funkční období v zásadě shodovalo s pětiletým funkčním obdobím Evropského parlamentu. Členy Komise – po jednom z každého členského státu – musí před nástupem do úřadu schválit Evropský parlament.

Evropský parlament

Podobně jako jiné parlamenty v dějinách musel Evropský parlament za své právo zastupovat lid bojovat. Poprvé byl zvolen přímo občany v roce 1979. Současný Parlament, zvolený v červnu 2009 na 5 let, má 736 poslanců ze všech 27 zemí EU.

Hlavní náplní práce Parlamentu je přijímat návrhy legislativních aktů předkládané Evropskou komisí. Parlament může vyslovit nedůvěru Evropské komisi, a tím ji odvolat.

Evropská rada

Hlavy států a vlád členských států se scházeji k jednání minimálně čtyřikrát do roka na tzv. Evropské radě. Další schůze svolává předseda Evropské rady podle potřeby. Schůze slouží k projednávání politických priorit. Rozhodnutí se obvykle přijímá na základě shody.

Roli orgánu EU a funkci voleného předesedy dostala Rada poté, co vstupila v platnost Lisabonská smlouva.

Prosazování práva

Úkolem Soudního dvora Evropské unie je zajistit, aby právo EU bylo vykládáno a uplatňováno stejným způsobem ve všech členských státech.

Soudnímu dvoru rovněž přísluší rozhodovat v právních sporech mezi členskými státy, orgány EU, podniky a jednotlivci. Soudní dvůr sídlí v Lucemburku a z každého členského státu je v něm zastoupen jeden soudce.

Ostatní instituce

Kromě těchto čtyř hlavních orgánů má Evropská unie ještě dalších šest významných institucí:

Účetní dvůr, který dohlíží na to, aby rozpočet EU, financovaný evropskými daňovými poplatníky, byl řádně využíván.
Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu zodpovídá za správu eura a za evropskou měnovou politiku.
Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů jsou poradní orgány, které v Bruselu zastupují zájmové skupiny a místní samosprávy.
Evropská investiční banka se sídlem v Lucemburku financuje projekty v chudších regionech EU a podporuje malé a střední podniky.
Evropský veřejný ochránce práv vyšetřuje stížnosti občanů, podniků a jiných subjektů na postup orgánů EU.