Změna klimatu
Čistá voda je známkou zdravého životního prostředí.
Změna klimatu je jeden z největších problémů, kterému nyní lidstvo čelí. EU usiluje o to, aby byla o snížení emisí skleníkových plynů uzavřena celosvětová dohoda, a sama za sebe na tomto snížení intenzivně pracuje. Vedoucí představitelé EU dospěli v prosinci 2008 k průlomovému rozhodnutí o rozsáhlém balíčku opatření, jimiž se emise sníží. Počítá s tím, že do roku 2020 se emise skleníkových plynů sníží oproti hodnotám z roku 1990 o 20 %, že se podíl energie z obnovitelných zdrojů na trhu zvýší o 20 % a že se celková spotřeba energie (oproti předpokládaným trendům) sníží o 20 %. S intenzivnějším využíváním energie z obnovitelných zdrojů souvisí také závazek, že 10 % paliv pro dopravu by měly tvořit biopaliva, elektřina a vodík.
Obchodování s emisemi
Ústředním bodem strategie EU pro boj proti změně klimatu je systém obchodování s emisemi, v jehož rámci se odměňují společnosti, které emise CO2 snižují, a penalizují ty, které překračují jejich limity.
Systém byl zaveden v roce 2005. Týká se přibližně 12 000 továren a závodů, na jejichž vrub jde okolo poloviny emisí CO2, které EU vypouští. Právě CO2 má rozhodující vliv na globální oteplování.
V rámci tohoto systému stanoví vlády členských států EU limity množství oxidu uhličitého, která se smějí vypouštět v rámci odvětví náročných na spotřebu energie (výroba energie a ocelářské a cementárenské provozy). Pokud tyto podniky chtějí vypouštět víc CO2, než určuje kvóta, musejí si koupit povolenky od ekologicky efektivnějších společností.
V budoucnu se budou kvóty vztahovat i na další odvětví, např. leteckou dopravu a petrochemický průmysl. Země EU budou také moct kompenzovat emise nákupem kreditů z projektů snižování CO2 v nečlenských zemích.
Biologická rozmanitost
EU se zavázala zastavit snižování stavů ohrožených druhů a mizení přírodních stanovišť v EU do roku 2010. Splnění tohoto cíle si však vyžádá značné úsilí. Už sice existují politiky a právní předpisy řešící tento problém, úsilí o jejich realizaci však bude nutné mnohokrát znásobit. EU má především zájem o rozšíření sítě Natura 2000, která sdružuje oblasti, kde se povinně chrání rostlinné a živočišné druhy i jejich biotop. Síť v současné době čítá více než 26 000 přírodních stanovišť v celé EU.
Zdravotní rizika vyplývající ze stavu životního prostředí
Hluk, voda ke koupání, vzácné druhy a reakce na mimořádné události – to je jen ukázka z mnoha témat, na něž se vztahuje rozsáhlá environmentální legislativa, kterou EU za několik desetiletí vytvořila. Podle těchto předpisů, zaměřených především na limity znečištění jako prevenci zdravotních rizik, země EU povinně monitorují mnoho různých znečišťujících látek a v případě překročení bezpečných limitů musejí zakročit.
Jedním z posledních kroků v této oblasti jsou závazné limity pro emise jemných částic (zvaných PM2.5). Tyto mikroskopické částice vypouštěné osobními a nákladními vozidly mohou způsobit respirační nemoci. Podle nového právního předpisu, který nabude účinnosti v roce 2011, budou muset státy EU do roku 2020 snížit expozici jemným částicím v městských oblastech v průměru o 20 % (oproti hodnotám z roku 2010).
Udržitelný rozvoj
Udržitelný rozvoj je jednou z dlouhodobých priorit politiky EU. Vedoucí představitelé EU přijali první strategii EU pro udržitelný rozvoj v roce 2001. Její aktualizace z roku 2006 řeší nedostatky a zohledňuje nové problémy.
Revidovaný plán těsně souvisí s bojem proti změně klimatu a energetickou politikou a zdůrazňuje význam vzdělání, výzkumu a veřejných financí proto, aby byla produkce a spotřeba i nadále udržitelná.
Úsilí při tvorbě politik v této oblasti bylo velmi intenzivní. Nyní je nutné se soustředit na realizaci této politiky v praxi. V roce 2009 Komise navrhla sérii opatření s cílem prosadit produkty šetrné k životnímu prostředí, mimo jiné širším používáním štítků označujících energetickou účinnost (nyní je vídáme na pračkách).
