You are here:

Zahraniční a bezpečnostní politika

Evropská unie má svou vlastní zahraniční a bezpečnostní politiku, kterou již řadu let rozvíjí a díky níž Unie vystupuuje v mezinárodních otázkách jednotně. To zajišťuje 28 členským zemím EU mnohem větší vliv, než kdyby každý stát sledoval své vlastní zájmy zvlášť.

Lisabonská smlouva přijatá v roce 2009 tuto politickou oblast ještě posílila.

Mír a bezpečnost

Cílem zahraniční a bezpečnostní politiky EU je

  • zachovávat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost
  • podporovat mezinárodní spolupráci
  • rozvíjet a upevňovat
    • demokracii
    • zásady právního státu
    • dodržování lidských práv a základních svobod

Diplomacie a partnerství

Evropská unie je klíčovým aktérem v otázkách sahajících od íránského jaderného programu, přes stabilizaci situace v Somálsku a ostatních zemích Afrického rohu až po boj proti globálnímu oteplování. Její společná zahraniční a bezpečnostní politika má za cíl řešit konflikty a dosáhnout porozumění mezi národy a jejím základem je diplomacie, přičemž doplňující roli často plní obchod, humanitární pomoc, bezpečnost a obrana.

Jakožto největší světový poskytovatel rozvojové pomoci má Evropská unie jedinečné předpoklady pro spolupráci s rozvojovými zeměmi.

Již demografický a ekonomický blok jejích 28 členských zemí je silou sám o sobě. Unie je největší světovou obchodní velmocí a používá druhou nejdůležitější měnu světa – euro. Trend společné zahraniční politiky při tom její pozici dále posiluje.

Unie udržuje partnerské vztahy s dalšími světovými velmocemi, včetně zemí, které se jako velmoci nově etablují. Cílem je zajistit, aby byly tyto vztahy budovány na společných zájmech a prospěchu. Unie organizuje pravidelná setkání na nejvyšší úrovni s Čínou, Indií, Japonskem, Kanadou, Ruskem a Spojenými státy. Její mezinárodní vztahy zahrnují tyto oblasti:

  • vzdělávání
  • ochrana životního prostředí
  • bezpečnost a obrana
  • potírání trestné činnosti
  • prosazování lidských práv

Mírové mise

Mírové mise EU působí v několika světových ohniscích napětí. Například v srpnu 2008 zprostředkovala Unie příměří mezi Gruzií a Ruskem. Do oblasti vyslala své pozorovatele, aby (pozorovatelská mise EU v Gruzii Vybrat překlad k předcházejícímu odkazu   English (en) ) situaci monitorovali, a poskytla humanitární pomoc lidem, kteří museli kvůli bojům opustit své domovy.

V Kosovu zajišťuje Unie ochranu práva a pořádku pomocí policejních a justičních útvarů (EULEX Kosovo Vybrat překlad k předcházejícímu odkazu   English (en) ).

Prostředky intervence

Evropská unie nemá vlastní stálou armádu. V rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) se spoléhá na jednotky, které ke konkrétnímu úkolu sestavují členské státy EU. Stává se tak v těchto situacích:

  • při společných operacích za účelem odzbrojení
  • při humanitárních a záchranných misích
  • při poradních a pomocných vojenských misích
  • za účelem předcházení konfliktům a udržování míru
  • při řešení krizí (např. budování míru a stabilizaci po ukončení konfliktů).

Od roku 2003 realizovala EU kolem 30 civilních misí a vojenských operací na třech kontinentech. Všechny byly reakcí na krizové situace:

  • pomoc po ničivém tsunami v Indonésii
  • ochrana uprchlíků na Mali a ve Středoafrické republice
  • zásah proti aktivitám pirátů ze Somálska a Afrického rohu.

V současné době má EU významnou úlohu při zajišťování bezpečnosti.

Od ledna 2007 EU provedla rychlé reakce se 2 vojenskými skupinami, z nichž každá čítá 1500 vojáků. Je-li to nezbytné, je možné zahájit 2 operace prakticky souběžně. Rozhodnutí o nasazení vojenských skupin přijímají ministři členských států EU na zasedání v Radě EU.

Užší vazby se sousedními zeměmi: Evropská politika sousedství

V rámci Evropské politiky sousedství rozvíjí Unie vztahy s 16 sousedícími zeměmi v jižním a východním regionu.

Na jihu se jedná o tyto země: Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Libye, Maroko, Palestina (toto označení nepředstavuje uznání Palestiny jako státu a nejsou jím dotčeny postoje k otázce uznání Palestiny jako státu), Sýrie a Tunisko.

Na východě: Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Moldavská republika a Ukrajina.

Koncepce této politiky se zaměřuje na posílení vztahů EU se sousedními zeměmi a nabízí:

  • politické přidružení
  • hospodářskou integraci
  • vyšší mobilitu pro občany těchto zemí.

V důsledku nedávného rozšíření EU se blízkými sousedy staly země východní Evropy a jižního Kavkazu. Jejich bezpečnost, stabilita a prosperita tak nutně ovlivňuje i situaci Unie. V roce 2009 byla zahájena společná politická iniciativa s názvem Východní partnerství, jejímž cílem je prohloubit vztahy Unie s jejími 6 východními sousedy. Užší spolupráce mezi EU a jejími východoevropskými partnery – Arménií, Ázerbájdžánem, Běloruskem, Gruzií, Moldavskou republikou a Ukrajinou – je klíčovým prvkem vnějších vztahů Unie.

V návaznosti na události tzv. arabského jara obnovila EU vůči dotčeným zemím svou Evropskou politiku sousedství s cílem lépe podpořit partnerské země v regionu při realizaci reforem v zájmu demokracie, právního státu a lidských práv. Unie tak chce v těchto zemích podporovat hospodářský rozvoj podporující začlenění a rozvíjet nejen vztahy s vládami těchto zemí, ale navazovat partnerství s různými místními organizacemi.

Sousedním zemím EU také pomáhá v řešení přetrvávajících krize a vznikajících konfliktů. Je rovněž hlavním poskytovatelem podpory obětem humanitární krize v Sýrii. Od roku 2011 Unie poskytla 3,2 miliardy eur. V současné době také pomáhá při řešení složité politické a bezpečnostní situace v Libyi.

Nadále podporuje mezinárodní snahy o nastolení míru na Blízkém východě. Podporuje řešení dvou států – koexistenci palestinského státu a Izraele. EU, OSN, USA a Rusko (tzv. „Kvartet pro Blízký východ“) se společně snaží o dosažení dohody na obou stranách. V zájmu nalezení mírového řešení konfliktu rovněž úzce spolupracují s regionálními partnery.

Jedním z nejvážnějším zdrojem mezinárodního napětí je íránský nukleární program. V listopadu 2013 došlo k přelomové dohodě s mezinárodním společenstvím, což představovalo první krok k vyřešení problému. Jednalo se o nemalý úspěch EU při mírových rozhovorech vedených jménem mezinárodního společenství.

Asie a Latinská Amerika

Evropská unie posiluje vztahy i s regionálními uskupeními v Asii a Latinské Americe. S rychle se rozvíjejícími asijskými zeměmi uzavřela Unie tzv. „posílená partnerství“ – dohody, které kombinují hospodářské, politické, sociální a kulturní prvky vzájemných vztahů. Je také silným zastáncem regionální integrace obou regionů.

Země západního Balkánu

Země západního Balkánu mají velký zájem na členství v EU.

Země Právní statut
Chorvatsko Přistoupilo k EU v červenci 2013 a stalo se tak 28. členem Unie.
Černá Hora, Srbsko V současné době se s nimi vedou přístupová jednání.
Bývalá jugoslávská republika Makedonie Komise doporučila zahájit jednání.
Albánie Na základě schválení žádosti Radou získala Albánie statut kandidátské země.
Bosna a Hercegovina, Kosovo V současné době potenciální žadatelé.

Přestože Kosovo vyhlásilo v roce 2008 nezávislost na Srbsku, jeho mezinárodní status nebyl doposud rozhodnut. Díky závazku EU podporovat zprostředkovací jednání uzavřely obě strany v dubnu 2013 zásadní dohodu. Ta je svědectvím odhodlání vlád těchto zemí a Catherine Ashtonové, bývalé vysoké představitelky EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, vztahy normalizovat. Rovněž je dokladem toho, že EU je pevně odhodlána usilovat o usmíření mezi zeměmi západního Balkánu.

Rozhodovací postupy v zahraniční politice EU

Nejdůležitějším rozhodovacím orgánem Evropské unie je Evropská rada, v níž se k jednání scházejí vedoucí představitelé států a vlád 28 členských zemí. Rada se schází čtyřikrát ročně a definuje zásady a obecné směry, jimiž se bude politika EU v dalším období ubírat.

Úlohou vysokého představitele je konsolidace evropské zahraniční a bezpečnostní politiky. Předsedá každý měsíc zasedáním Rady pro zahraniční věci, v níž se schází všech 28 ministrů zahraničních věcí členských států EU. Vysoký představitel se rovněž účastní zasedání Evropské rady, na nichž předkládá zprávu o zahraničněpolitických otázkách.

Většina rozhodnutí v zahraničněpolitických a bezpečnostních otázkách vyžaduje souhlas všech zemí EU.

Úkolem Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) je napomáhat vysokému představiteli při plnění jeho úkolů. Služba působí jako diplomatický sbor EU. Evropské hodnoty a zájmy pomáhá dále hájit síť 139 delegací a zastoupení po celém světě.