Kvalita na prvním místě
Pravý parmezánský sýr si zaslouží značku jakosti EU.
Před 50 lety, kdy se se společnou zemědělskou politikou Unie začínalo, bylo nejdůležitější zajistit dostatečné množství potravin, protože Evropa se zotavovala po dekádě válkou vyvolaného nedostatku. K tomu sloužilo také dotování produkce a výkup přebytků, což zemědělcům zajišťovalo výši cen jejich výrobků. Tyto metody jsou však již minulostí.
Dnes politika EU producentům všech potravin (od obilnin, masa a mléka až po ovoce a zeleninu nebo víno) umožňuje:
- produkovat dostatečné množství bezpečných, vysoce kvalitních potravin pro evropské spotřebitele
- plně přispívat k rozmanitému ekonomickému rozvoji venkovských oblastí
- splňovat přísné normy péče o životní prostředí a o zvířata.
Spotřebitelé přisuzují stále větší význam kvalitě potravin. Při jejich výběru jim teď pomáhají různé evropské značky kvality. Tato označení (zeměpisného původu, použití tradičních složek či metod – včetně ekologických) také pomáhají zvyšovat konkurenceschopnost evropských zemědělských produktů na světových trzích.
Jednotlivé reformy zemědělské politiky EU rovněž podporují inovace v zemědělství a potravinářském průmyslu. Výzkumné projekty Unie zase zvyšují produktivitu a snižují dopady na životní prostředí (například využíváním vedlejších a odpadních produktů k výrobě energie).
Účelné vynakládání finančních prostředků
Finanční záchranné sítě pro zemědělce ještě stále fungují, používají se však uvážlivěji.
Lze je například použít k poskytnutí pomoci ve výjimečných situacích, jako jsou přírodní katastrofy či propuknutí zvířecích nákaz (třeba kulhavky a slintavky), nebo při vzniku značné nerovnováhy na trhu, která by mohla ohrozit celá odvětví venkovského hospodářství.
Unie doplňuje příjmy zemědělců přímou podporou, aby jim zajistila přiměřenou životní úroveň. Zemědělci však na oplátku musí splňovat normy v oblasti hygieny a bezpečnosti potravin, zdraví a životních podmínek zvířat, biologické rozmanitosti a ochrany krajiny.
Zajištění širokého výběru produktů za přiměřené ceny patří k základním zásadám zemědělské politiky EU.
Spravedlivější hospodářská soutěž
Evropská unie, jako největší dovozce potravin na světě a největší odbytiště pro potraviny z rozvojových zemí, nedávno reformovala svůj systém podpor tak, aby subvence poskytované zemědělcům na vývoz jejich přebytků pokud možno nenarušovaly světové trhy.
Během mezinárodních jednání o liberalizaci obchodu v Dauhá navrhla Unie do roku 2013 zrušit veškeré vývozní subvence a také významně u zemědělských produktů snížit dovozní cla.
Příští reformy
I když v poslední době prošla zemědělská politika EU významnou reformou, bude nutné po skončení platnosti současného finančního balíčku v roce 2013 podniknout další kroky.
Do roku 2050 bude například nutné zdvojnásobit světovou produkci potravin, a reagovat tak na nárůst populace, či uspokojit zvýšenou poptávku po mase. Zároveň bude nutné řešit dopady změny klimatu (ztrátu biologické rozmanitosti, úbytek půdy a zhoršující se kvalitu vody).
V roce 2010 proběhl výzkum veřejného mínění týkající se těchto reforem. Evropané v něm vyjádřili svůj požadavek, aby zemědělská politika EU pomáhala zemědělcům nejen produkovat potraviny, ale mimo jiné také chránit přírodní zdroje a krajinu, zlepšovat životní podmínky zvířat a udržovat životaschopnost venkova.
Unie v reakci na tyto požadavky zveřejnila několik návrhů reforem, které kladou důraz zejména na udržitelnost zemědělské činnosti, inovace, výzkum a šíření poznatků. Mezi další návrhy patří také spravedlivější systém podpor pro evropské zemědělce, který by jim umožnil plnit budoucí úkoly.
Proč je podpora zemědělství tak nákladná
Zemědělská politika EU je evropskou politikou s nejvyšším stupněm integrace, a v rozpočtu Unie tudíž představuje značnou část. Jedná se však většinou o peníze, které by vlády na zemědělství stejně musely vynaložit. Tyto finanční prostředky jsou pouze spravovány na úrovni EU a ne na úrovni jednotlivých států.
Podíl výdajů vynaložených z rozpočtu EU na zemědělství se však postupně výrazně snížil: z téměř 70 % v 70. letech 20. století na 34 % v období 2007 až 2013.
V tom se odráží jak rozšíření odpovědnosti EU na další oblasti, tak úspory nákladů vyplývající z reforem, které od roku 2004 umožnily přivítat v Unii 12 nových členů bez toho, aby se výdaje na zemědělství zvýšily.
