Právní upozornění | Cookies | O portálu EUROPA | Hledat | Kontakt
Lisabonská smlouvaPřeskočit lištu s výběrem jazyků (klávesnicová zkratka =2)
EUROPA > Lisabonská smlouva > Smlouva v kostce > Efektivní a moderní instituce
Smlouva pro Evropu 21. stoletíSmlouva pro Evropu 21. století

Efektivní a moderní instituce

Lisabonská smlouva nemění institucionální uspořádání Evropské unie zásadním způsobem. Jeho základem nadále bude trojúhelník Parlament – Rada – Komise. Zavádí však některé nové prvky, které zajistí efektivnější, ucelenější a transparentnější fungování orgánů a institucí v zájmu lepší služby občanům.

Celkem nyní existuje sedm orgánů EU: Evropský parlament, Evropská rada, Rada, Evropská komise, Evropský soudní dvůr, Evropská centrální banka a Evropský účetní dvůr. Jaké konkrétní změny tedy smlouva přináší?

Evropský parlament

Evropský parlament zastupuje občany členských států EU. Lisabonská smlouva posiluje jeho pravomoci při schvalování legislativních návrhů, rozpočtu Unie a mezinárodních smluv. Mění též pravidla pro jeho složení: maximální počet poslanců je omezen na 751 (750 plus předseda). Křesla se mezi jednotlivé členské státy rozdělují tzv. poměrným sestupným způsobem. To znamená, že poslanci z nejlidnatějších zemí zastupují více občanů než poslanci ze zemí s nízkým počtem obyvatel. Smlouva též stanoví minimální (6) a maximální (96) počet poslanců jedné země.

Evropská rada

Evropská rada, jejíž úloha spočívá v určování politického směru EU, se nyní stává orgánem EU. Nezískává však žádné nové pravomoci. Nově se ovšem zřizuje funkce předsedy Evropské rady. Předsedu volí Evropská rada na období dvou a půl roku a jeho hlavním úkolem je zajišťovat přípravu a kontinuitu jednání Evropské rady a napomáhat dosažení konsensu. Předseda Evropské rady nesmí současně zastávat žádnou jinou státní funkci.

Rada Evropské unie

V Radě jsou zastoupeny vlády členských států. Úloha Rady se téměř nemění. Rada i nadále společně s Evropským parlamentem schvaluje legislativní návrhy a rozpočet a zachovává si ústřední úlohu, pokud jde o společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a koordinaci hospodářské politiky.

Zásadní změna, již Lisabonská smlouva přináší, se týká způsobu hlasování. V první řadě uvádí, že nestanoví-li Smlouvy jinak, rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou (tedy nikoliv jednomyslně). V praxi to znamená, že vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se hlasování kvalifikovanou většinou začne používat v řadě nových oblastí (například v oblasti přistěhovalectví a kultury).

V druhé řadě zavádí od roku 2014 hlasování na základě dvojí většiny států. Aby byly Radou schváleny, musí návrhy právních předpisů EU získat nejen většinu hlasů členských zemí (55 %), ale také obyvatelstva (65 %) EU. Tento postup odráží dvojí legitimitu EU – jako unie občanů a států. Současně zvyšuje transparentnost i účinnost tvorby právních předpisů Unie. Tento nový způsob výpočtu kvalifikované většiny doplňuje mechanismus podobný tzv. ioanninskému kompromisu, který umožní malé skupině členských států (téměř dosahující blokační menšiny) vyjádřit nesouhlas s rozhodnutím. V takovém případě bude Rada muset udělat maximum pro to, aby bylo v přiměřené době nalezeno řešení přijatelné pro obě strany.

Evropská komise

Hlavním úkolem Komise je podporovat veřejný zájem EU. Nová Smlouva nabízí možnost, aby Komisi tvořili zástupci všech členských států, zatímco podle původních Smluv by tento počet musel být snížen tak, aby bylo v Komisi méně členů, než kolik je členských států.

Další významnou novinkou je přímá vazba mezi výsledky voleb do Evropského parlamentu a výběrem kandidáta na funkci předsedy Komise.

Předseda Komise zároveň získává novou pravomoc odvolávat jednotlivé komisaře.

Vysoký představitel unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředseda Komise

Zřízení funkce vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku představuje jednu z nejvýznamnějších institucionálních změn, jež Lisabonská smlouva přináší. Nová funkce by měla zvýšit soudržnost jednání EU s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi.

Vysoký představitel má dvojí úlohu: je zástupcem Rady pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a zároveň komisařem pro vnější vztahy. Ve své působnosti má zahraniční politiku i společnou obrannou politiku a předsedá pravidelným setkáním ministrů zahraničí členských zemí v Radě pro zahraniční věci. Zastupuje EU na mezinárodní scéně, přičemž se opírá o Evropskou službu pro vnější činnost, složenou z úředníků Rady, Komise a diplomatických služeb členských států.

Ostatní orgány

Ustanovení smlouvy týkající se pravomocí Evropské centrální banky (ECB) a Účetního dvora zůstávají bez podstatných změn. V případě Soudního dvora Evropské unie rozšiřuje Lisabonská smlouva jeho oblast působnosti, zejména v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech, a provádí několik procesních změn.

Parlamenty členských států

I když národní parlamenty nejsou součástí oficiální struktury institucí EU, hrají ve fungování Unie důležitou roli. Smlouva uznává a posiluje roli národních parlamentů. Jestliže je například dostatečný počet národních parlamentů přesvědčen, že legislativní návrh by měl být předložen na místní, regionální či národní úrovni, musí ho Komise buď stáhnout, nebo jasně odůvodnit, proč se nedomnívá, že návrh je v rozporu s principem subsidiarity.

Právní upozornění | Cookies | O portálu EUROPA | Hledat | Kontakt | Začátek stránky