Právní upozornění | Cookies | O portálu EUROPA | Hledat | Kontakt
Lisabonská smlouvaPřeskočit lištu s výběrem jazyků (klávesnicová zkratka =2)
EUROPA > Lisabonská smlouva > Smlouva v kostce > Demokratičtější a transparentnější Evropa
Hlavní stranaHlavní strana

Demokratičtější a transparentnější Evropa

Lisabonská smlouva potvrzuje tři zásady demokratického řádu v Evropě:

  • Zásada demokratické rovnosti: Evropské orgány musí věnovat stejnou pozornost všem občanům
  • Zásada zastupitelské demokracie: posílení role Evropského parlamentu a větší zapojení parlamentů členských zemí
  • Zásada participativní demokracie: nové způsoby interakce mezi občany a evropskými orgány, jako je například občanská iniciativa

Ve smlouvě jsou blíže specifikovány vztahy mezi Evropskou unií a členskými státy.

Posílení pravomocí Evropského parlamentu

Poslanci Evropského parlamentu, kteří jsou voleni každých pět let ve všeobecných přímých volbách, zastupují občany členských zemí. Pravomoci parlamentu byly postupně posilovány s každou novou evropskou smlouvou. Výjimkou není ani Lisabonská smlouva, která rozšiřuje jeho pravomoci, pokud jde o tvorbu právních předpisů, rozpočet a mezinárodní dohody.

Tvorba právních předpisů: použití postupu spolurozhodování (přejmenovaného na „řádný legislativní postup“) bylo rozšířeno na několik nových oblastí. To v praxi znamená, že Parlament získává skutečnou legislativní pravomoc, na stejné úrovni jako Rada, v některých oblastech, ve kterých se dříve na schvalování nepodílel nebo byl pouze konzultován. Jedná se například o legální přistěhovalectví, justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust, prevence trestné činnosti, sbližování trestního práva – standardů ve věznicích, kategorizace přestupků a pokut), policejní spolupráci (Europol) nebo různé předpisy týkající se obchodní politiky či společné zemědělské politiky. Evropský parlament se tedy nyní podílí na rozhodování v téměř všech oblastech legislativní činnosti.

Rozpočet: Lisabonská smlouva potvrzuje zavedený postup týkající se víceletého finančního rámce, k jehož schválení je vyžadován souhlas Parlamentu. Lisabonská smlouva dále stanoví, že Parlament a Rada společně určují celkové výdaje, přičemž ruší současný rozdíl mezi takzvanými povinnými výdaji (například na přímé podpory pro zemědělství) a nepovinnými výdaji. Tato změna zajistí rovnováhu těchto dvou orgánů při schvalování rozpočtu unie.

Mezinárodní dohody: Lisabonská smlouva také stanoví, že souhlas Evropského parlamentu je vyžadován k uzavření všech mezinárodních dohod, které se týkají otázek podléhajících řádnému legislativnímu postupu.

Větší úloha parlamentů členských států

Lisabonská smlouva posiluje úlohu národních parlamentů, které se budou moci více podílet na činnosti EU spolu s evropskými orgány. Nové ustanovení jasně stanoví práva a povinnosti parlamentů členských států v rámci Unie. Jedná se například o jejich právo na informace, o způsob kontroly subsidiarity, hodnotící nástroje v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva nebo o revize smluv.

Lisabonská smlouva přináší novinky zejména v oblasti kontroly subsidiarity. Unie podle zásady subsidiarity jedná, s výjimkou oblastí, jež jsou v její výlučné pravomoci, pouze tehdy, je-li její činnost účinnější než činnost vyvíjená na vnitrostátní úrovni. Parlament každého členského státu může vyjádřit názor, že určitý návrh není v souladu s touto zásadou, přičemž musí uvést důvody. Následuje dvoustupňový postup:

  • pokud má třetina parlamentů členských států za to, že návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, musí Komise svůj návrh přezkoumat a rozhodnout, zda jej zachová, pozmění nebo stáhne
  • pokud tyto obavy sdílí většina parlamentů členských států a Komise se přesto rozhodne trvat na svém návrhu, zahájí se zvláštní postup. Komise pak musí objasnit své důvody a Evropský parlament a Rada rozhodnou, zda bude legislativní postup pokračovat.

Transparentnost v Radě ministrů

Parlamenty členských států i občané se nyní mohou přímo seznámit s rozhodnutími přijatými členy Rady z každého členského státu, neboť všechna jednání a rozhodnutí Rady v legislativní oblasti se zveřejňují.

Více participativní demokracie

Evropští občané mají již k dispozici řadu nástrojů, které jim umožňují získávat informace a zapojovat se do politického procesu v EU. Nejnovějším z těchto nástrojů je občanská iniciativa, na jejímž základě může nejméně milion občanů z více členských států vyzvat Komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila určitý návrh. Praktická pravidla pro postup při občanských iniciativách budou upřesněna, jakmile vstoupí Lisabonská smlouva v platnost.

Smlouva rovněž podtrhuje význam konzultací a také dialogu se sdruženími, občanskou společností, sociálními partnery, církvemi a nekonfesijními organizacemi.

Vztahy mezi Unií a členskými státy

Lisabonská smlouva odpovídá na otázku, kterou si v souvislosti s EU klade mnoho občanů: „Kdo dělá v Unii co?“ Smlouva zavádí klasifikaci pravomocí:

  • výlučné pravomoci: pouze EU má pravomoc tvořit právní předpisy v oblastech, jako je celní unie, společná obchodní politika nebo hospodářská soutěž
  • podpůrné, koordinační a doplňkové činnosti: v oblastech, jako jsou kultura, vzdělávání nebo průmysl, může EU pouze podporovat činnost členských států, například prostřednictvím finančních intervencí
  • sdílené pravomoci: v ostatních oblastech, jako je životní prostředí, doprava a ochrana spotřebitele, sdílí Unie pravomoc tvořit právní předpisy v souladu se zásadou subsidiarity s členskými státy.

Členské státy zůstávají po přistoupení k Evropské unii jejími členy na základě vlastní volby. Lisabonská smlouva nově obsahuje ustanovení o dobrovolném vystoupení z EU, čímž uznává, že členské státy mají právo kdykoli z Unie vystoupit.

Právní upozornění | Cookies | O portálu EUROPA | Hledat | Kontakt | Začátek stránky