Právní upozornění | Cookies | O portálu EUROPA | Hledat | Kontakt
Lisabonská smlouvaPřeskočit lištu s výběrem jazyků (klávesnicová zkratka =2)
EUROPA > Lisabonská smlouva > Otázky a odpovědi
Smlouva pro Evropu 21. stoletíSmlouva pro Evropu 21. století

Otázky a odpovědi

Podané ruce, na nichž je vyobrazena modrá mapa Evropy.Proč Evropa potřebuje Lisabonskou smlouvu?

Chce-li Evropská unie plně využít svůj potenciál, musí se modernizovat a reformovat. EU má dnes 27 členských zemí, avšak funguje podle pravidel stanovených pro 15 členů. V posledním desetiletí Evropská unie hledá nejvhodnější způsob, jak optimalizovat své nástroje a zvýšit svou akceschopnost.

Současně roste podpora společného postupu na úrovni EU v oblastech, které se dotýkají všech občanů, jako je například změna klimatu, energetická bezpečnost či mezinárodní terorismus. Potřeba modernizovat pravidla fungování EU logicky vyplývá z jejího rozšíření i ze změn její oblasti působnosti. Smlouva by měla EU umožnit čelit výzvám současného světa.

Tři základní důvody pro smlouvu jsou: zvýšení efektivity rozhodovacího procesu, posílení demokracie díky větší úloze Evropského parlamentu a národních parlamentů a zvýšení soudržnosti ve vnějších vztazích. To vše EU umožní lépe prosazovat zájmy svých občanů.

Nahoru
Muž a žena uprostřed davuCo Lisabonská smlouva přinese občanům?

Lisabonská smlouva zvyšuje akceschopnost EU díky větší soudržnosti ve vnějších vztazích, širšímu spektru vnitřních politik, vyšší efektivitě, pokud jde o dosahování konkrétních výsledků pro občany, a moderním institucím přizpůsobeným Unii o 27 členech.

Smlouva dává Evropské unii silnější a jednotnější hlas ve světě díky funkci vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který je zároveň místopředsedou Komise a má na svou podporu nově zřízenou službu pro vnější činnost. Občanům, kteří cestují mimo EU, smlouva zajišťuje praktičtější diplomatickou a konzulární pomoc.

Lisabonská smlouva reaguje na obavy evropských občanů. Plně například odráží politickou vůli řešit vzájemně provázané problémy změny klimatu a energetické politiky. Poprvé v historii je tak ve smlouvách EU zakotvena část o energetice, podle níž je cílem Evropské unie zajišťovat bezproblémové fungování trhu s energií a bezpečnost dodávek energie a podporovat energetickou účinnost a úspory energie, jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie.

Smlouva vytváří nové možnosti například pro řešení přeshraničních otázek veřejného zdraví a civilní ochrany a pro podporu přeshraničních aktivit v oblasti sportu. Do středu svých priorit staví svobodu, spravedlnost a bezpečnost. Evropská unie je tak lépe vybavena pro boj proti pašování lidí, podporu prevence trestné činnosti a boj proti terorismu prostřednictvím zmrazování finančních prostředků. Lisabonská smlouva též potvrzuje závazek EU vytvořit společnou přistěhovaleckou politiku. Smlouva dále obsahuje tzv. „doložku solidarity“, podle níž mají EU a její členské státy jednat společně v duchu solidarity, pokud by některý členský stát byl cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy.

Tato nová ustanovení Unii umožňují účinněji provádět politiky zaměřené na podporu hospodářského růstu a konkurenceschopnosti, na zlepšování sociálních podmínek a zaměstnanosti, na zvyšování osobní i kolektivní bezpečnosti, na ochranu životního prostředí a zdraví, na podporu soudržnosti a solidarity mezi členskými státy a podporu vědeckotechnického pokroku a na zvyšování akceschopnosti na mezinárodní scéně.

Lisabonská smlouva rovněž vytváří stabilní institucionální systém, který umožňuje rozhodovat rychleji a transparentněji, s větší demokratickou kontrolou a s lepším zajištěním toho, že se rozhoduje na odpovídající úrovni. Občané tak budou mít jasnější představu o tom, kdo za co odpovídá a proč Evropská unie daná opatření přijímá.

Novinkou je ustanovení, podle kterého může jeden milion občanů z několika členských států přímo vyzvat Komisi, aby přijala určitou iniciativu v oblasti působnosti EU.

Nahoru
Plenární zasedání v jednacím sále Evropského parlamentu (Hemicycle).Získávají parlamenty členských zemí větší slovo v evropských záležitostech?

Ano. Národní parlamenty jsou poprvé výslovně uznány jako součást demokratické struktury Evropské unie. Byly vytvořeny zvláštní mechanismy, jež jim umožňují větší zapojení do rozhodovacího procesu na evropské úrovni. 

Národní parlamenty tak dohlížejí zejména na dodržování tzv. zásady subsidiarity. (Podle této zásady se rozhodnutí přijímají co nejblíže občanům a vždy se ověřuje, zda je činnost na úrovni EU opodstatněná ve srovnání s možnostmi na národní, regionální či místní úrovni). Dále mají pravomoc vyjádřit se k návrhům ještě před jejich podrobným projednáváním v Evropském parlamentu a v Radě ministrů.

Nahoru
Dva lidé komunikují pomocí „telefonu“ z dvou plechovek spojených drátem.Mají občané možnost předkládat orgánům EU vlastní iniciativy?

Ano. Lisabonská smlouva zavádí tzv. evropskou občanskou iniciativu. Podle tohoto nového ustanovení na podporu participativní demokracie se nejméně jeden milion občanů pocházejících z podstatného počtu členských států může ujmout iniciativy a vyzvat Komisi, aby předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu EU pro účely provedení Smluv. Podrobnosti o fungování tohoto postupu stanoví zvláštní právní předpis. 

Nahoru
Mladé ženy s megafony.Posiluje Lisabonská smlouva demokratičnost rozhodování?

Ano. Lisabonská smlouva zvyšuje počet oblastí, v nichž přímo volený Evropský parlament schvaluje právní předpisy EU společně s Radou ministrů členských států (tzv. postup spolurozhodování).

Smlouva posiluje demokratickou kontrolu v EU díky větší úloze Evropského parlamentu a národních parlamentů.

Přináší jasnější rozdělení pravomocí mezi Unii a členské státy, což občanům umožní lépe pochopit, kdo za co odpovídá.

Nahoru
Zasedání u kulatého stolu s vlajkami EU a členských států uprostřed.Jak funguje nový systém hlasování v Radě ministrů?

Standardním systémem hlasování v Radě ministrů bude tzv. hlasování kvalifikovanou většinou (QMV), jež bude založeno na zásadě dvojí většiny. Rozhodnutí Rady ministrů bude muset schválit alespoň 55 % členských států (v současné EU alespoň 15 z 27), které představují nejméně 65 % obyvatel EU. Aby malá skupina největších zemí nemohla bránit přijetí rozhodnutí, musí blokační menšinu tvořit nejméně čtyři členské státy, jinak se bude kvalifikovaná většina považovat za dosaženou i přes nesplnění kritéria počtu obyvatel.

Podle dohody uzavřené v Evropské radě se bude nový systém uplatňovat od roku 2014. Až do roku 2017 bude moci kterýkoli členský stát požádat o uplatnění hlasování kvalifikovanou většinou ve stávající podobě stanovené Niceskou smlouvou.

Nahoru
Informační tabule s výsledkem hlasování.Je více rozhodnutí přijímáno kvalifikovanou většinou?

Ano. Lisabonská smlouva zavádí hlasování kvalifikovanou většinou v nových oblastech. Evropská unie velmi potřebuje efektivnější rozhodovací mechanismy, zejména v otázkách jako boj se změnou klimatu, energetická bezpečnost a humanitární pomoc v krizích po celém světě. Další změny se týkají například občanských iniciativ, diplomatické a konzulární ochrany a procedurálních otázek. Jednomyslnost je zachována zejména v oblasti daní, zahraniční politiky, obrany a sociálního zabezpečení.

Nahoru
Puzzle se symbolem EU.Jaké hlavní institucionální změny smlouva přináší?

Na rozdíl od stávajících Smluv nabízí Lisabonská smlouva možnost, aby Komisi tvořili zástupci všech členských států, tj. každý stát by měl mít jednoho komisaře.

Počet poslanců Evropského parlamentu nepřekročí 751. Maximální počet poslanců z jedné země byl stanoven na 96 a minimální na 6.

Zavádí se nová stálá funkce – předseda Evropské rady, který je volen Evropskou radou na dobu dva a půl roku. Tím je lépe zajištěna kontinuita a stabilita činnosti Evropské rady.

Další novou funkcí je vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Vysoký představitel je též místopředsedou Komise a předsedá Radě pro vnější vztahy. Posílí se tak soudržnost ve vnějších vztazích a EU získá ve světě silnější hlas.

Nahoru
Svíčka s vlajkou EU na pozadí.Jak Listina základních práv posiluje práva občanů EU?

Lisabonská smlouva odkazuje na Listinu základních práv jako na katalog práv, jichž by podle EU měli požívat všichni její občané ve vztahu k evropským institucím a právním předpisům. Šest hlav Listiny se týká těchto oblastí: práva související s důstojností, svobody, rovnost, solidarita, občanská práva a spravedlnost. Tato práva jsou z převážné části obsažena v dalších mezinárodních dokumentech, například v Evropské úmluvě o lidských právech, a nyní získávají právní zakotvení v rámci EU.

Orgány EU musí ctít práva jmenovaná v Listině. Totéž platí pro členské státy, když provádějí evropské právo ve svých právních řádech. Řádné uplatňování Listiny zajišťuje Soudní dvůr. Listina nijak nemění pravomoci Unie, ale posiluje práva a svobody občanů.

Nahoru
Miniaturní zeměkoule s regulátorem teploty.Neoslabuje Lisabonská smlouva úroveň ochrany životního prostředí v EU? A co změna klimatu?

Ne, úroveň ochrany životního prostředí zůstává v plném rozsahu zachována. Podle Lisabonské smlouvy je jedním z cílů EU udržitelný rozvoj Evropy založený zejména na vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí. Třebaže myšlenka udržitelného rozvoje je obsažena již ve stávajících smlouvách, Lisabonská smlouva tento cíl ještě posiluje a lépe definuje. Udržitelný rozvoj je též uznán za jeden ze základních cílů EU ve vztazích se zbytkem světa.

Životní prostředí je jednou z oblastí, v nichž Unie sdílí pravomoc s členskými státy. Veškerá činnost EU v této oblasti musí přispívat k plnění konkrétních cílů, jimiž je ochrana životního prostředí a zvyšování jeho kvality, ochrana veřejného zdraví, podpora racionálního využívání přírodních zdrojů a podpora opatření na mezinárodní úrovni, určených k řešení regionálních a celosvětových problémů životního prostředí.

Změna klimatu patří k největším ekologickým, sociálním a hospodářským problémům, před nimiž lidstvo v současnosti stojí. Lisabonská smlouva činí z boje proti změně klimatu na mezinárodní úrovni jeden z cílů politiky EU v oblasti životního prostředí. Tím jednoznačně uznává, že by Unie v této oblasti měla zastávat vedoucí úlohu na mezinárodní scéně.

Nahoru
Snímání otisků prstů.K jakým změnám došlo v oblasti spravedlnosti a vnitra?

V oblasti spravedlnosti, svobody a bezpečnosti usnadňuje Lisabonská smlouva činnost na evropské úrovni díky použití metody Společenství v převážné většině záležitostí, tj. hlasování kvalifikovanou většinou na základě návrhů Komise, posílená úloha Evropského parlamentu, větší demokratická kontrola ze strany národních parlamentů a možnost přezkumu ze strany Soudního dvora. Zvláštní režim byl přijat pro Dánsko, Irsko a Spojené království.

Nahoru
Stylizovaný snímek Evropy na glóbu.Posiluje Lisabonská smlouva hlas Evropy ve světě?

Ano, to by měl být jeden z hlavních přínosů smlouvy. Lisabonská smlouva stanoví společné zásady a cíle činnosti EU na mezinárodní scéně, jimiž jsou demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity.

Většina ustanovení stávajících smluv, která se týkají vnějších vztahů, je seskupena do jediné hlavy Lisabonské smlouvy. To zvyšuje jejich srozumitelnost a podporuje soudržnost činnosti Unie.

Stávající funkce vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) je sloučena s funkcí komisaře pro vnější vztahy. Tento nový „vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“ tak působí zároveň v Radě i v Komisi, jejímž je též místopředsedou. Posiluje se tak soudržnost zahraničního působení EU, Unie získává ve světě silnější hlas a může aktivně prosazovat „společný evropský zájem“.

Vysokému představiteli / místopředsedovi Komise je nápomocna Evropská služba pro vnější činnost (EEAS), která se skládá ze zaměstnanců Rady, Komise a diplomatických služeb členských států.

Lisabonská smlouva rovněž zavádí konkrétní právní základ pro humanitární pomoc. Toto ustanovení zdůrazňuje uplatňování zásad mezinárodního práva a zásad nestrannosti, neutrality a nepřípustnosti diskriminace. Předpokládá též zřízení Evropského dobrovolnického sboru humanitární pomoci.

Nahoru
Glóbus v rukou dítěte.Co přináší nová smlouva Africe a zemím, jež potřebují rozvojovou či humanitární pomoc?

Lisabonská smlouva nově zavádí konkrétní právní základ pro humanitární pomoc. Toto ustanovení zdůrazňuje specifický charakter této politiky a vyžaduje uplatňování zásad mezinárodního humanitárního práva, zejména zásad nestrannosti a nepřípustnosti diskriminace.

Lisabonská smlouva jasně uvádí, že hlavním cílem politiky rozvojové spolupráce EU je zmírnění a vymýcení chudoby. Tento cíl musí být zohledněn ve všech politikách s pravděpodobným dopadem na rozvojové země. Toto ustanovení též znamená, že rozvojová politika je sama o sobě plnohodnotnou politikou, a nikoliv jen přívažkem společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

V případě naléhavé potřeby finanční pomoci bude Rada rozhodovat kvalifikovanou většinou na základě návrhu Komise, což by mělo umožnit rychlejší poskytování pomoci.

Lisabonská smlouva řadí rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc mezi oblasti se sdílenou pravomocí, která však působí paralelně – to znamená, že EU provádí samostatnou politiku, jež ovšem nebrání členským státům ve výkonu jejich pravomocí ani není jen doplňkem politiky členských států.

Nahoru
Vlajka EU s vlajkami členských států.Oslabuje smlouva nezávislost zahraniční politiky členských států?

Ne. Evropská unie má jednat, pouze pokud je třeba zajistit jednotný postup na mezinárodní scéně. Řadu otázek zahraniční politiky je nejlepší řešit společným postupem členských států EU.

Funkce vysokého představitele nevytváří nové pravomoci, nýbrž zefektivňuje činnost EU na mezinárodní scéně tím, že zabraňuje zdvojování úsilí a nedorozuměním. Vysoký představitel jedná v zahraničněpolitických záležitostech na základě rozhodnutí přijatých jednomyslně všemi členskými státy. Nenahrazuje, nýbrž doplňuje zahraničněpolitické a diplomatické aktivity členských států.

Nahoru
Členové vojenské jednotky EU v akci.Vytváří Lisabonská smlouva evropskou armádu?

Ne. Vojenské síly zůstávají pod kontrolou členských států. Podle smlouvy mohou členské státy dát EU k dispozici civilní a vojenské prostředky k provádění operací v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky. Každý členský stát má však právo tyto operace zamítnout a veškeré příspěvky k těmto operacím budou vždy dobrovolné.

Skupiny zainteresovaných členských států disponujících potřebnými prostředky budou moci podnikat operace v oblasti odzbrojování, humanitární a záchranné mise, poradní mise ve vojenské oblasti a mise pro udržení míru. Žádný stát však nemůže být k účasti na takovýchto operacích nucen.

Nahoru
Skupina pracovníků.Neoslabuje Lisabonská smlouva úroveň sociální ochrany v EU?

V žádném případě. Lisabonská smlouva umožňuje EU zachovat a dále rozvíjet sociální ochranu, přičemž zároveň plně respektuje pravomoci členských států.

Mezi cíli Evropské unie figurují vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství, plná zaměstnanost a společenský pokrok. V pravomoci Unie je koordinace hospodářských politik a politik zaměstnanosti členských států, což umožňuje i případnou koordinaci sociálních politik.

Lisabonská smlouva obsahuje ustanovení, podle kterého se při vymezování a provádění všech politik musí přihlížet k sociálním otázkám (podpora vysoké úrovně zaměstnanosti, přiměřená sociální ochrana, boj proti sociálnímu vyloučení atd.).

Smlouva zároveň uznává základní práva díky právně závaznému odkazu na Listinu základních práv. Listina obsahuje část věnovanou solidaritě, kde jsou vyjmenována práva a zásady, které se přímo týkají sociální oblasti. Jedná se například o právo pracovníků na informování a na projednávání v podniku, právo na kolektivní vyjednávání a akce, právo na přístup k bezplatným službám zaměstnanosti, právo na ochranu v případě neoprávněného propuštění, právo na přístup k sociálnímu zabezpečení a sociální pomoci atd.

Nahoru
Poštovní schránky z různých zemí EU.Ohrožuje Lisabonská smlouva veřejné služby?

Ne. Smlouva uznává veřejné služby jako nepostradatelný nástroj sociální a regionální soudržnosti. Je k ní připojen zvláštní protokol obsahující hlavní zásady činnosti na podporu služeb obecného zájmu.

Jak je uvedeno v Listině, EU uznává a respektuje přístup ke službám obecného hospodářského zájmu tak, jak je stanoven vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi, s cílem podporovat sociální a územní soudržnost Unie.

Lisabonská smlouva hovoří o službách obecného hospodářského zájmu jako o službách, „jimž všichni v Unii přičítají určitou hodnotu“, a vyzdvihuje jejich význam pro podporu sociální a územní soudržnosti.

Vzhledem k významu, jaký je těmto službám přisuzován, požaduje Lisabonská smlouva po EU a členských státech, aby zajistily takové podmínky pro jejich fungování, a to zejména hospodářské a finanční podmínky, které umožní naplnění jejich úkolů.

Nahoru
Krychle obsahující vlajky EU a členských států.Povede Lisabonská smlouva k dalšímu přesunu rozhodovacích pravomocí do Bruselu?

Nikoliv. Smlouva je základem pro decentralizovanější a transparentnější provádění politik EU a pomůže zajistit, aby se rozhodnutí přijímala co nejblíže občanům. Zapojuje místní a regionální dimenzi do právního rámce EU a stanoví, že Unie musí ctít národní identitu členských států, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, včetně místní a regionální samosprávy. Smlouva pouze lépe rozděluje pravomoci mezi Unii a členské státy a jasně říká, kdo za co odpovídá. Nyní by tak mělo být méně tzv. „šedých zón“, jež jsou zdrojem nejistoty a nedorozumění.

Nahoru
Žena kreslící mapu Evropy.Vytváří Lisabonská smlouva evropský „superstát“?

Ne. Lisabonská smlouva je mezinárodní smlouva, kterou mezi sebou uzavřely a ratifikovaly svrchované členské státy, jež se dohodly sdílet část své svrchovanosti v rámci nadnárodní spolupráce. Uvádí, že Unie odráží vůli členských států a jejich občanů a že její pravomoci vycházejí z členských států.

Smlouva nemění základní povahu EU, avšak zavádí významné institucionální změny, které Unii posilují a zefektivňují její fungování. Ovšem nikoli na úkor členských států. Právě naopak – EU doplňuje činnost členských států tam, kde nemohou dosáhnout svých cílů samy.

Nahoru
Dítě čtoucí velkou knihu.Proč není smlouva čtivější?

Změny zakládajících smluv EU se vždy prováděly prostřednictvím pozměňujících smluv, které obsahují pouze změněná ustanovení. Tak tomu bylo v případě Jednotného evropského aktu i Maastrichtské, Amsterodamské a Niceské smlouvy. Lisabonská smlouva používá tutéž metodu. Dvě hlavní smlouvy EU se přejmenovaly na „Smlouvu o Evropské unii“ a „Smlouvu o fungování Evropské unie“. Obě smlouvy jsou nyní na stejné úrovni.

K dispozici jsou rovněž úplná znění dvou hlavních smluv obsahující změny, které uvádí Lisabonská smlouva.

Nahoru
Mladá žena s vlajkou EU nad dlaní.Jak a kdy vstoupila Lisabonská smlouva v platnost?

Smlouva vstoupila v platnost 1. prosince 2009. Tomu předcházela její ratifikace všemi 27 členskými státy. Každý stát se mohl v souladu se svým ústavním pořádkem rozhodnout, zda bude smlouvu ratifikovat referendem či v parlamentu.

Nahoru
Právní upozornění | Cookies | O portálu EUROPA | Hledat | Kontakt | Začátek stránky