EUROPA

PŘEHLED

Současné právní předpisy stanoví, že vypouštění znečišťujících látek z lodí představuje v zásadě trestný čin a podle této směrnice se to vztahuje na vypouštění ropných látek a dalších jedovatých látek z lodí. Menší vypouštění není automaticky nutné považovat za trestný čin, kromě případů, kdy opakování vede k poškození kvality vody, včetně případu opakovaných vypuštění.

Osoby odpovědné za vypouštění znečišťujících látek mohou podléhat trestním sankcím, pokud jednaly úmyslně, následkem vědomé nedbalosti * nebo hrubé nedbalosti. K trestním sankcím může vést i skutek navádění, napomáhání a spolupachatelství při vypouštění znečišťující látky.

Směrnice se vztahuje na všechny typy lodí, bez ohledu na to, pod jakou vlajkou pluje. Znečišťující vypouštění je zakázáno:

• ve vnitřních vodách země Evropské unie (EU), včetně přístavů;
• v teritoriálních vodách země EU;
• v průlivech používaných pro mezinárodní plavbu podle tranzitního režimu, jak je stanoveno v Úmluvě Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982;
• ve výlučné hospodářské zóně země EU;
• na volném moři.

Výjimky

Tento režim se nevztahuje na vypouštění z válečných lodí nebo jiných lodí v majetku státu nebo jím provozovaných a využívaných pouze pro vládní neobchodní účely.

Výjimky zákazu o vypouštění znečišťujících látek je možné použít v případech, kdy je ohrožena bezpečnost lidí nebo lodi.

Právnické osoby

Právnické osoby mohou být v rámci soukromého práva * předmětem trestních sankcí, pokud se nějaká fyzická osoba v jejich prospěch dopustí trestného činu. Tato fyzická osoba může jednat buď individuálně, nebo v rámci orgánu právnické osoby. Ve struktuře dané právnické osoby musí mít vedoucí postavení.

Právnická osoba je také zodpovědná za trestné činy spáchané fyzickou osobou kvůli dohledu, specificky kvůli nedostatku dohledu nebo kontroly.

Odpovědnost právnické osoby by neměla vylučovat trestní řízení proti zúčastněným fyzickým osobám.

Zavedení sankcí

Vnitrostátní orgány musí zajistit zavedení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí, a to i pro menší trestné činy. Tyto orgány musí spolupracovat, když se zjistí, že se loď provinila nezákonným vypuštěním v jejich oblasti odpovědnosti, než loď připluje do přístavu jiné země EU.

Kontext

Potopení lodě Prestige v listopadu 2002 a lodě Erika v prosinci 1999 ukázalo, že je nutné zamezit znečištění z lodí. Nicméně nehody nejsou hlavním zdrojem znečištění: většina znečištění je důsledkem záměrného vypouštění (čištění nádrží a likvidace odpadního oleje).

Tato pravidla začleňují do práva Společenství 1973 Mezinárodní úmluvu o zabránění znečišťování z lodí z roku 1973 a protokol k této úmluvě z roku 1978 (úmluva Marpol 73/78 (EN)). Díky tomu bude možná harmonizace používání ustanovení této úmluvy.

Tyto dvě úmluvy stanoví systém dvoustupňové odpovědnosti založený na:

• (omezené) přísné odpovědnosti majitele lodi;
• kolektivně financovaného fondu, který poskytuje dodatečné náhrady obětem škod za znečištění ropnými látkami, kteří nedostali úplné odškodnění.