EUROPA

PŘEHLED

Rozhodnutím Rady 96/191/ES uzavřela Evropská unie (EU) Úmluvu o ochraně Alp. Cílem této úmluvy je chránit přírodní ekosystém a podporovat udržitelný rozvoj Alp ochranou hospodářských a kulturních zájmů jejich obyvatel. Alpská úmluva disponuje stálým výborem složeným ze zástupců smluvních stran.

Tím, že EU podepsala tento protokol, chce mimo jiné dát politický signál všem stranám a vyzvat smluvní strany k jeho podpisu a ratifikaci.

Cíle

Protokol sleduje tyto cíle:

• snížit zatížení a rizika v oblasti vnitroalpské dopravy;
• přispět prostřednictvím harmonizované politiky v oblasti dopravy mezi jednotlivými zeměmi zahrnující všechny způsoby dopravy (silniční, železniční atd.) k udržitelnému rozvoji životního prostředí a hospodářského prostoru;
• přispět ke snížení ohrožení biologické rozmanitosti alpské oblasti i jejího přírodního a kulturního bohatství;
• prostřednictvím zvýšené účinnosti a trvanlivosti dopravních systémů zajistit dopravu s hospodářsky únosnými náklady.

Smluvní strany úmluvy se tak zavazují, že v rámci územní správy v alpské oblasti budou přihlížet k rizikům a zatížením souvisejícím s dopravou, jako je znečištění (hlukové či chemické), a k bezpečnosti osob a majetku. Povinností smluvních stran je tedy:

• zvýšit hospodářskou soběstačnost odvětví dopravy;
• optimalizovat vytížení stávajících infrastruktur;
• zohlednit dopravní problematiku při hodnocení a provádění ostatních politik;
• zapojit územní samosprávné celky do rozhodovacího procesu.

Konkrétní opatření a strategie

Alpská úmluva také stanoví některá konkrétní opatření a strategie. Cílem všech těchto opatření a strategií je podporovat hospodárné a bezpečné fungování dopravy založené na těchto zásadách:

• dobrá koordinace jednotlivých způsobů dopravy a dopravních prostředků;
• využití kombinované dopravy;
• přesun dopravy na způsoby dopravy, které jsou šetrnější k životnímu prostředí;
• zabezpečení dopravních tras před přírodními hrozbami;
• ochrana obyvatel a životního prostředí;
• postupné snižování emisí škodlivých látek a hluku;
• zřizování a rozvoj veřejné dopravy, jež bude snadno přístupná z hlediska zákazníků a přiměřená z hlediska životního prostředí;
• využití posouzení dopadů plánovaných projektů a konzultace s dotčenými stranami.

Úmluva dále stanoví zvláštní zásady pro jednotlivé způsoby dopravy:

• posílení železniční dopravy prostřednictvím zlepšení infrastruktury, optimalizace jejího využití a využití kombinované dopravy u přepravy zboží;
• větší využití kapacity lodní dopravy;
• v oblasti silniční dopravy se smluvní strany musejí zdržet výstavby nových rychlostních komunikací. Některé projekty bude nadále možné uskutečnit v případě minimalizace dopadu na životní prostředí;
• zatížení způsobené leteckou dopravou musí být co nejvíce omezeno. Je nutné omezit také rekreační provoz bezmotorových letadel.

Zásada „znečišťovatel platí“

Text také vyzývá smluvní strany, aby uplatňovaly zásadu znečišťovatel platí a zavedly systém výpočtu umožňující zahrnout náklady v oblasti životního prostředí do hodnocení celkových nákladů na infrastruktury.

Smluvní strany musejí stálému výboru pravidelně podávat zprávy o opatřeních přijatých na základě protokolu. Výbor vypracuje zprávu o dodržování ustanovení protokolu.

Kontext

Dne 14. května 1991 vydala Rada povolení, aby se Komise účastnila jednání za účelem připravit Alpskou úmluvu a její protokoly.

Protokol o dopravě byl připraven k podpisu smluvními stranami na ministerském zasedání o Alpské úmluvě konaném ve dnech 30. a 31. října 2000 v Lucernu.

Protokol Alpské úmluvy v oblasti dopravy Rada podepsala dne 12. prosince 2006. Toto rozhodnutí bylo doprovázeno společným prohlášením Rady a Komise ohledně výkladu protokolu o dopravě.

Smluvními stranami Alpské úmluvy je kromě Evropského společenství také Německo, Francie, Itálie, Lichtenštejnsko, Monako, Rakousko, Švýcarsko a Slovinsko.