RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Práva pacientů v přeshraniční zdravotní péči

Svoboda využívání zdravotní péče v celé Evropské (EU) unii musí být spojena se zárukami v oblasti kvality a bezpečnosti. Aby se pacienti mohli informovaně rozhodovat, musí jim být umožněn přístup ke všem informacím, které si přejí znát, ohledně toho, za jakých podmínek jim bude poskytnuta zdravotní péče v jiném členském státě EU a za jakých podmínek jim bude vyplacena náhrada nákladů po jejich návratu domů.

AKT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči

PŘEHLED

Cílem této směrnice je zavést obecný rámec za účelem:

  • zpřehlednění práv pacientů, pokud jde o jejich přístup k přeshraniční zdravotní péči *, a o vyplácení náhrady nákladů;
  • zajištění kvality a bezpečnosti péče, které se jim dostane v jiném státě EU;
  • podpory spolupráce mezi členskými státy v oblasti zdravotní péče.

Tato směrnice se netýká:

  • služeb dlouhodobé péče;
  • programů očkování veřejnosti.

Oblasti odpovědnosti členských států

Každý členský stát musí určit jedno nebo několik vnitrostátních kontaktních míst pro přeshraniční zdravotní péči. Tato kontaktní místa jsou v kontaktu se sdruženími pacientů, poskytovateli zdravotní péče a pojistiteli v oblasti zdravotní péče. Úkolem kontaktních míst je poskytovat pacientům informace o jejich právech v případech, kdy se rozhodnou využít přeshraniční zdravotní péče, a zpřístupňovat jim kontaktní údaje dalších kontaktních míst v ostatních členských státech.

Zdravotní péči organizuje a poskytuje členský stát, v němž je zdravotní péče poskytována *. Tento stát dohlíží na to, aby byly při poskytování zdravotní péče dodržovány standardy kvality a bezpečnosti, a to zejména prostřednictvím zavedení kontrolních mechanismů. Zároveň zajistí, že budou respektovány požadavky na ochranu osobních údajů a na rovné zacházení s pacienty, kteří nejsou jeho státními příslušníky. Potřebné informace pacientům poskytuje vnitrostátní kontaktní místo členského státu, v němž je zdravotní péče poskytována.

Náhradu nákladů pojištěné osobě po poskytnutí péče má na starosti členský stát, v němž je pacient pojištěn *, a to za podmínky, že čerpaná léčba je součástí péče, na niž se podle vnitrostátních právních předpisů vztahuje náhrada nákladů.

Možnosti náhrady nákladů na přeshraniční péči

Členský stát, v němž je pacient pojištěn, musí zajistit, aby náklady, které vznikly pojištěné osobě čerpající přeshraniční zdravotní péči, byly nahrazeny, a to za podmínky, že má tato osoba na daný druh péče nárok. Výše náhrady nákladů se rovná nákladům, které by byly nahrazeny ze zákonného systému sociálního zabezpečení, kdyby byla péče poskytnuta v zemi pacienta. Tato výše nesmí přesáhnout skutečné náklady na poskytnutou zdravotní péči.

Členský stát, v němž je pacient pojištěn, má možnost nahradit další související náklady, například náklady na ubytování nebo cestovní výdaje.

Pojištěná osoba má také nárok na náhradu nákladů v rámci poskytování služeb prostřednictvím telemedicíny.

Pokud jde o úhradu nákladů na některé druhy zdravotní péče *, poskytované v zahraničí, stát, v němž je pacient pojištěn, může vytvořit systém předchozího povolení, a tím omezit riziko destabilizace plánování a/nebo financování svého zdravotního systému. Udělení tohoto povolení musí být pravidlem v případě, kdy má pacient na danou zdravotní péči nárok a kdy tuto péči nelze v lékařsky přijatelné lhůtě poskytnout na území tohoto státu. Stát však může odmítnout vydat povolení ve zcela přesně vymezených případech *.

Pokud pacient požádá o předchozí povolení a požadované podmínky jsou splněny, toto povolení musí být vydáno v souladu s nařízením o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, s výjimkou případů, kdy pacient požádá, aby bylo zpracováno v rámci této směrnice.

Správní postupy týkající se poskytování zdravotní péče musejí splňovat podmínku potřebnosti a přiměřenosti. Musejí být zaváděny transparentním způsobem, ve stanovených lhůtách a musejí vycházet z objektivních a nediskriminačních kritérií. Při administrativním zpracovávání žádosti o přeshraniční zdravotní péči musejí členské státy přihlédnout především ke zdravotnímu stavu konkrétního pacienta a k naléhavosti a individuálním okolnostem.

Spolupráce v oblasti zdravotní péče

Provádění této směrnice vyžaduje, aby členské státy spolupracovaly. Musejí zejména podporovat vytváření evropských referenčních sítí poskytovatelů zdravotní péče, které mají přispívat ke zvýšení mobility odborných znalostí v Evropě nebo dokonce zlepšení přístupu k vysoce specializované péči pomocí koncentrace a skombinování dostupných zdrojů odborných znalostí.

Členské státy uznávají platnost lékařských předpisů vydaných v jiných členských státech v případě, že jsou vystaveny na léčivé přípravky, které jsou v daném státě registrovány. Je nutné přijmout opatření, která by usnadnila vzájemné uznávání a ověřování pravosti předpisů prováděné zdravotnickými pracovníky.

Členským státům se dále doporučuje, aby spolupracovaly při léčbě vzácných onemocnění prostřednictvím vývoje diagnostických a léčebných prostředků. K tomuto účelu je možné využívat databázi Orphanet.

Poskytování přeshraniční zdravotní péče umožňují také systémy nebo služby elektronického zdravotnictví. Tato směrnice počítá s vytvořením sítě vnitrostátních orgánů odpovědných za „elektronické zdravotnictví“. Tato síť má posílit kontinuitu zdravotní péče a zajistit přístup ke kvalitní zdravotní péči.

Vytvoření sítě orgánů nebo subjektů odpovědných za hodnocení zdravotnických technologií také usnadní spolupráci mezi příslušnými vnitrostátními orgány.

Kontext

Tato směrnice přímo navazuje na judikaturu Soudního dvora počínající rozsudkem ve věci Kohll a Decker, vyneseným dne 28. dubna 1998, kterým se zavádí právo pacientů na náhradu nákladů na lékařskou péči poskytnutou v jiném členském státě, než ve kterém mají bydliště. Směrnice nezpochybňuje zásady nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, zejména zásady rovnosti osob, které mají v daném členském státě bydliště a osob, které zde bydliště nemají, a evropské karty zdravotního pojištění.

Klíčové pojmy aktu
  • Přeshraniční zdravotní péče: zdravotní péče poskytnutá nebo předepsaná v jiném členském státě než v členském státě, v němž je pacient pojištěn.
  • Členský stát, v němž je pacient pojištěn: Členský stát, ve kterém pacient platí zdravotní pojištění.
  • Členský stát, v němž je zdravotní péče poskytována: Členský stát, na jehož území je přeshraniční zdravotní péče skutečně poskytována.
  • Lékařská péče, která může podléhat předchozímu povolení: 1. péče podléhající plánování, která: a) obnáší buď nejméně jednu noc v nemocnici, nebo využití vysoce specializované a nákladné lékařské infrastruktury nebo zdravotnického vybavení; 2. vyžaduje léčbu, která představuje zvláštní riziko pro pacienta nebo obyvatelstvo; 3. je poskytována poskytovatelem zdravotní péče, který vzbuzuje konkrétní vážné obavy související s kvalitou a bezpečností péče.
  • Důvody odmítnutí povolení: 1. bezpečnostní riziko pro pacienta; 2. bezpečnostní riziko pro širokou veřejnost; 3. existence konkrétních vážných obav ohledně toho, zda dodavatel dodržuje standardy kvality péče a bezpečnosti pacientů; 4. možnost poskytnutí péče na území státu bydliště v lékařsky přijatelné lhůtě.

ODKAZ

Akt Vstup v platnost Lhůta pro provedení v členských státech Úřední věstník

Směrnice 2011/24/EU

24. 4. 2011

25. 10. 2013

Úř. věst. L 88

ze dne 4. 4. 2011

Poslední aktualizace: 04.05.2011

Viz také

Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky