EUROPA

PŘEHLED

Tato směrnice stanovuje společné zásady, na jejichž základě členské státy musí ve spolupráci s dalšími členskými státy a třetími státy vypracovat své vlastní strategie s cílem dosáhnout dobrého stavu prostředí * v mořských vodách, za něž nesou odpovědnost.

Tyto strategie mají zajistit ochranu a zachování evropských mořských ekosystémů a ekologickou udržitelnost hospodářských činností spojených s mořským prostředím.

Evropské mořské vody se dělí do čtyř regionů (se dvěma případnými subregiony): Baltské moře, severovýchodní Atlantský oceán, Středozemní moře a Černé moře. V každém regionu, popřípadě v subregionech, k nimž přísluší, dotčené členské státy a dotčené třetí státy musí mezi sebou koordinovat své kroky. V rámci tohoto cíle mohou využít zkušeností a působnosti stávajících regionálních organizací.

Mořské strategie na regionální úrovni

Členské státy musí nejprve vyhodnotit stav prostředí jejich vod a dopady lidské činnosti. Toto vyhodnocení zahrnuje:

• analýzu základních vlastností uvedených vod (fyzikální a chemický charakter, typy stanovišť, zvířecí a rostlinná populace atd.);
• analýzu hlavních dopadů a zátěží, zejména následky lidské činnosti, které ovlivňují vlastnosti těchto vod (kontaminace toxickými produkty, eutrofizace, zakrytí či uzavření stanovišť způsobené stavbami, zavádění nepůvodních druhů, fyzické poškození způsobené lodními kotvami atd.);
• ekonomickou a sociální analýzu využívání těchto vod a nákladů souvisejících se zhoršováním mořského prostředí.

Toto první vyhodnocení umožňuje prohloubit znalosti o evropských vodách, a to díky nástrojům již využitým u jiných politik, jako jsou GMES a INSPIRE (EN).

Státy musí následně stanovit „dobrý stav prostředí“ * vod, přičemž zohlední například biologickou rozmanitost, přítomnost nepůvodních druhů, zdraví skupin, potravní síť, eutrofizaci, změnu hydrografických podmínek a koncentrace znečišťujících látek, množství odpadů nebo hlukové znečištění.

Na základě vyhodnocení vod státy stanoví cíle a ukazatele za účelem dosažení tohoto dobrého stavu prostředí. Tyto cíle musí hlavně být měřitelné, koherentní v rámci téhož mořského regionu nebo subregionu a uspořádány podle termínu realizace.

Za účelem dosáhnout těchto cílů členské státy stanoví program konkrétních opatření. Tato opatření musí být vypracována tak, aby zohledňovala vlastní hospodářské a sociální dopady. Členské státy musí specifikovat důvody, které brání realizaci určitých opatření (činnost či nečinnost jiného státu, vyšší moc atd.). Před realizací musí být opatření stanovená státy podrobena hodnocením dopadů a analýzám nákladů a výnosů.

Členské státy musí rovněž vytvořit koordinované programy sledování, kterými se bude pravidelně hodnotit stav vod, za něž státy nesou odpovědnost, a realizace stanovených cílů.

Jednou za šest let dojde k přezkumu prvků strategií a jednou za tři roky bude sepsána průběžná zpráva.

Společný rámec spolupráce

Komise ručí za to, že kroky členských států budou koherentní – členské státy jí musí dodávat údaje o svých strategiích v každé fázi jejich vytváření. Tyto informace Komise vyhodnotí, což státům může ukázat, jak zajistit dodržování strategie a soudržnost navrhovaných opatření.

Členské státy nacházející se v tomtéž mořském regionu jsou povinny koordinovat svou činnost. Za tímto účelem strategie doporučuje využít mechanismů spolupráce zavedených stávajícími mezinárodními úmluvami. Mezinárodní organizace těmito úmluvami zřízené poskytují své vědecké a technické schopnosti a umožňují rozšiřovat spolupráci na třetí země představující strany úmluvy.

Přístup Společenství rovněž zaručuje soudržnost mezi odvětvími a s dalšími evropskými politikami, jako jsou společná rybářská politika nebo evropská námořní politika, pro niž tato rámcová směrnice představuje pilíř „životní prostředí“.

Kontext

Mořské prostředí představuje cenný kapitál. Moře a oceány tvoří 99 % dostupného životního prostoru naší planety, pokrývají 71 % zemského povrchu a obsahují 90 % biosféry. Proto se v nich vyskytuje více biologické rozmanitosti než v suchozemských a sladkovodních ekosystémech. Mořské prostředí je zároveň nepostradatelné pro život na Zemi (zejména jako hlavní zdroj kyslíku) a hraje rozhodující roli pro klima. Zároveň představuje důležitý faktor hospodářské prosperity, sociální pohody a kvality života.