RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Kontrola odsouzených osob nebo osob podmínečně propuštěných

Toto rámcové rozhodnutí podporuje uznávání probačních opatření a alternativních trestů a dohled nad nimi mezi členskými státy. Definuje také pravidla pro dohled nad podmíněnými tresty, alternativními tresty a podmíněnými odsouzeními s cílem zlepšit vyhlídky společenského znovuzačlenění odsouzené osoby, zamezit novým trestným činům a zlepšit ochranu obětí.

AKT

Rámcové rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty (Viz pozměňovací akt(y))

PŘEHLED

Toto rámcové rozhodnutí rozšiřuje zásady vzájemného uznávání soudních rozhodnutí na jiné tresty než tresty odnětí svobody. Definuje pravidla, která má členský stát dodržovat při dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty uloženými jiným členským státem.

Toto rámcové rozhodnutí podněcuje členské státy, aby více spolupracovaly, dokumentovaly dohled nad opatřeními a tresty ve vnitrostátních rejstřících a také chránily osobní údaje.

Oblast působnosti

Toto rámcové rozhodnutí se týká uznávání rozsudků a dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty. Nevztahuje se na výkon rozsudků ukládajících trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením osobní svobody ani na uznávání a výkon peněžitých trestů a příkazů ke konfiskaci.

Členské státy mohou odmítnout uznat rozsudek nebo dohlížet na probační opatření či alternativní trest, pokud jsou diskriminační. Členské státy mohou také uzavírat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují usnadnit dohled nad probačními opatřeními a alternativními tresty, ale musí o tom informovat Radu a Komisi.

Probační opatření a alternativní tresty

Členské státy mají dohlížet nad rozsudky obsahující jedno nebo více z následujících opatření, která vyžadují, aby odsouzená osoba:

  • informovala příslušný orgán, pokud dojde ke změně bydliště nebo pracoviště;
  • se zdržovala návštěv určitých lokalit či míst;
  • neopouštěla území vykonávajícího státu;
  • dodržovala příkazy týkající se chování, bydliště, vzdělávání a školení atd.;
  • se hlásila ve stanovené době určenému orgánu;
  • se zdržela styku s určitými osobami a předměty;
  • nahradila škodu způsobenou trestným činem;
  • vykonávala obecně prospěšnou práci;
  • spolupracovala s probačním úředníkem nebo s pracovníkem sociální služby;
  • podrobila se léčení nebo léčbě závislosti na návykových látkách.

Tento seznam není vyčerpávající. Členské státy musí oznámit generálnímu sekretariátu Rady, nad kterými dalšími opatřeními a tresty jsou připraveny vykonávat dohled.

Příslušné orgány

Členské státy musí oznámit generálnímu sekretariátu Rady, které orgány jsou příslušné jednat v rámci tohoto rámcového rozhodnutí. Může se jednat o é než justiční orgány, pokud tyto orgány mají rovnocenné pravomoci podle vnitrostátního práva. Pokud rozhodnutí přijímá jiný orgán než soud, je nutné zajistit, aby toto rozhodnutí mohlo být přezkoumáno soudem nebo orgánem soudního typu. Rada sděluje informace o orgánech Komisi a dalším členským státům.

Přeměna probačních opatření a alternativních trestů

Jsou-li druh nebo délka probačního opatření či alternativního trestu neslučitelné s právem vykonávajícího státu, může je tento stát přeměnit. Tato opatření však musí být co nejkonzistentnější s těmi, která ukládá vydávající stát. Druh nebo délka opatření nesmí být za žádných okolností přísnější nebo delší než původně uložené opatření. Vydávající stát musí být o přeměně informován písemně.

Oboustranná trestnost

Ověřování oboustranné trestnosti není požadováno u trestných činů, pokud za ně lze ve vydávajícím členském státě uložit trest odnětí svobody nejméně tří let. Patří sem: účast na zločinném spolčení, terorismus, obchod s lidmi, dětská pornografie, nedovolený obchod s lidskými orgány, narkotiky, zbraněmi, výbušninami nebo jadernými nebo radioaktivními materiály, korupce, počítačová trestná činnost, rasismus a xenofobie, trestná činnost proti životnímu prostředí, únosy, padělání a znásilnění.

V případě dalších trestných činů může vykonávající stát podmínit uznání rozsudku a probačního rozhodnutí a dohled nad opatřeními a tresty tím, že se rozsudek týká činů, které jsou rovněž trestnými činy podle práva vykonávajícího státu.

Důvody k odmítnutí uznání, lhůty a náklady

Vykonávající stát může odmítnout uznat rozsudek nebo probační opatření nebo dohlížet nad opatřeními či tresty, pokud:

  • osvědčení není úplné nebo neodpovídá rozsudku nebo probačnímu opatření;
  • nejsou splněna kritéria pro postoupení rozsudku nebo probačního opatření;
  • uznání a dohled by byly v rozporu se zásadou překážky věci pravomocně rozhodnuté;
  • se rozsudek týká činu, který podle vnitrostátního práva není trestným činem, s výjimkou toho, kdy se čin týká daňových, celních a devizových věcí;
  • čin je podle vnitrostátního práva promlčen;
  • dohled není možný kvůli imunitě podle vnitrostátního práva;
  • odsouzená osoba nemůže být z důvodu svého věku trestně odpovědná za čin, pro nějž byl rozsudek vynesen;
  • byl rozsudek vynesen v nepřítomnosti odsouzené osoby, ledaže dotčená osoba byla vyrozuměna osobně, pověřila svého právního zástupce anebo po rozhodnutí rozsudek nenapadla ani nepožádala o obnovu řízení či odvolání;
  • rozsudek nebo probační opatření stanoví zdravotní léčení, které vykonávající stát nemůže poskytnout;
  • délka opatření nebo trestu je méně než šest měsíců;
  • podle jeho práva byl trestný čin spáchán na jeho území.

Od obdržení rozsudku nebo rozhodnutí o probaci a osvědčení má vykonávající stát 60 dní na to, aby písemně informoval vydávající stát, zda uzná rozsudek či rozhodnutí o probaci a zda převezme odpovědnost za dohled nad jeho výkonem. Vydávající stát nebo vykonávající stát mohou udělit amnestii; vykonávající stát musí o takovém rozhodnutí písemně informovat vydávající stát.

Náklady vyplývající z uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí nese vykonávající stát, kromě nákladů vzniklých na území vydávajícího státu.

Povinnosti v souvislosti s pravomocí

Příslušný orgán vykonávajícího státu musí písemně informovat orgán vydávajícího státu o každém rozhodnutí o změně probačního opatření nebo alternativních trestů, o zrušení odkladu výkonu rozsudku nebo rozhodnutí o podmíněném propuštění, o výkonu trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením osobní svobody a rovněž o skončení probačního opatření nebo alternativního trestu.

Ve všech případech musí vykonávající stát písemně informovat vydávající stát, pokud předává rozsudek nebo rozhodnutí o probaci a osvědčení orgánu, který je zodpovědný za jejich uznání a dohled nad nimi. Vykonávající stát musí dále informovat vydávající stát, že není možné poskytovat dohled nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty, pokud odsouzenou osobu není možné na jeho území vypátrat.

V případě pravomoci vydávajícího státu přijímat další rozhodnutí jej vykonávající stát musí informovat o každém zjištění, které vyžaduje zrušení odkladu výkonu rozsudku nebo zrušení rozhodnutí o podmíněném propuštění nebo které vyžaduje uložení trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením osobní svobody. Vykonávající stát musí kromě toho poskytnout všechna nezbytná fakta, která vydávající stát požaduje. Vydávající stát má povinnost poskytnout vykonávajícímu státu informace o rozhodnutích přijatých v souvislosti se zrušením odkladu výkonu rozsudku nebo rozhodnutí o podmíněném propuštění, výkonem či uložením trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením osobní svobody a skončením probačního opatření nebo alternativního trestu.

Skrývá-li se odsouzená osoba nebo nemá-li nadále oprávněný pobyt ve vykonávajícím státě, může příslušný orgán vykonávajícího státu předat pravomoc zpět příslušnému orgánu vydávajícího státu. To platí také v případech, kdy je ve vydávajícím státě proti odsouzené osobě zahájeno nové trestní řízení.

Toto rámcové rozhodnutí nahrazuje odpovídající ustanovení Úmluvy Rady Evropy o dohledu nad podmíněně odsouzenými nebo podmíněně propuštěnými pachateli z roku 1964.

Klíčové definice
  • Rozsudek: pravomocné rozhodnutí nebo příkaz soudu vydávajícího státu ukládající fyzické osobě trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením osobní svobody, podmíněný trest nebo podmíněné odsouzení nebo alternativní trest.
  • Podmíněný trest: trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením osobní svobody, jejichž výkon se při vynesení rozsudku zcela nebo částečně podmíněně odkládá za současného uložení jednoho nebo více probačních opatření.
  • Podmíněné odsouzení: rozsudek, kterým se podmíněně upouští od potrestání za současného uložení jednoho či více probačních opatření nebo kterým se ukládá jedno nebo více probačních opatření namísto trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením osobní svobody.
  • Alternativní trest: jiný trest než trest odnětí svobody, opatření spojené se zbavením osobní svobody nebo peněžitý trest či pokuta, ukládající povinnost nebo příkaz.
  • Rozhodnutí o probaci: rozsudek nebo pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu vydávajícího státu udělující podmíněné propuštění nebo probační opatření.

ODKAZY

AktVstup v platnostLhůta pro provedení v členských státechÚřední věstník
Rámcové rozhodnutí 2008/947/SVV

16. 12. 2008

6. 12. 2011

Úř. věst. L 337 ze dne 16. 12. 2008

Pozměňovací akt(y)Vstup v platnostLhůta pro provedení v členských státechÚřední věstník
Rámcové rozhodnutí 2009/299/SVV

28. 3. 2009

28. 3. 2011

Úř. věst. L 81 ze dne 27. 3. 2009

Poslední aktualizace: 31.03.2009
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky