RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Evropský zatýkací rozkaz

Evropská unie (EU) přijímá rámcové rozhodnutí o zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy. Rozhodnutí zjednodušuje a urychluje postupy; všechny politické a správní postupy jsou zrušeny ve prospěch soudního postupu.

AKT

Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Viz pozměňovací akt(y))

PŘEHLED

Evropský zatýkací rozkaz přijatý v roce 2002 nahrazuje systém vydávání a všem vnitrostátním soudním orgánům (vykonávajícím justičním orgánům) ukládá, aby ipso facto a prostřednictvím minimálních kontrol uznávaly žádost o předání osoby, kterou podá soudní orgán jiného členského státu (vydávající soudní orgán). Rámcové rozhodnutí vstoupilo v platnost 1. ledna 2004 a nahradilo stávající texty týkající se tohoto tématu.

Členské státy se však mohou rozhodnout, zda uplatní a uzavřou dvoustranné nebo vícestranné smlouvy, pokud tyto smlouvy usnadňují nebo více zjednodušují postupy vydávání. Uplatnění výše uvedených smluv nesmí v žádném případě poškodit vztahy s ostatními členskými státy, které nejsou součástí smlouvy.

Všeobecné zásady

Rámcové rozhodnutí definuje „evropský zatýkací rozkaz“ jako justiční rozhodnutí, které vydal některý stát proto, aby jiný stát zatkl a předal vyžádanou osobu za účelem:

  • trestního stíhání;
  • výkonu trestu odnětí svobody;
  • ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody.

Rozkaz se použije v případě:

  • pravomocného odsouzení k trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření v délce nejméně čtyř měsíců;
  • trestného činu, u něhož se počítá s trestem odnětí svobody nebo ochranným opatřením v maximální délce více než jeden rok.

Trestná jednání, za která lze ve vystavujícím státě uložit trest odnětí svobody v délce nejméně tři roky a mohou být důvodem pro vydání bez ověření oboustranné trestnosti tohoto jednání, jsou mimo jiné: terorismus, obchod s lidmi, korupce, účast na zločinném spolčení, padělání peněz, vražda, rasismus a xenofobie, znásilnění, obchod s odcizenými vozidly, podvody včetně podvodů poškozujících finanční zájmy Unie.

U jiných trestných činů než jsou výše uvedené může být předání podmíněno tím, že jednání, pro které byl zatýkací rozkaz vydán, je trestným činem podle práva vykonávajícího státu (pravidlo oboustranné trestnosti).

Zatýkací rozkaz musí obsahovat údaje týkající se totožnosti vyžádané osoby, vystavujícího justičního orgánu, pravomocného rozsudku, povahy trestného činu, trestu, atd. (příklad formuláře je součástí přílohy tohoto rámcového rozhodnutí).

Postupy

Vystavující justiční orgán zpravidla doručí zatýkací rozkaz přímo vykonávajícímu justičnímu orgánu. Počítá se se spoluprací s Schengenským informačním systémem (SIS) a Interpolem. Pokud není znám orgán vykonávajícího členského státu, poskytne vystavujícímu členskému státu pomoc Evropská soudní síť.

Každý členský stát může vůči vyžádané osobě přijmout nutná a přiměřená donucovací opatření. Je-li vyžádaná osoba zatčena, má právo být informována o obsahu zatýkacího rozkazu a má právo na právního zástupce a tlumočníka.

Vykonávající justiční orgán má v každém případě právo rozhodnout, zda ponechá vyžádanou osobu ve vazbě, nebo zda ji za určitých podmínek propustí.

Než je přijato rozhodnutí, provede vykonávající justiční orgán (v souladu s vnitrostátními předpisy) výslech vyžádané osoby. Vykonávající justiční orgán musí nejpozději do 60 dnů po zatčení přijmout pravomocné rozhodnutí o výkonu evropského zatýkacího rozkazu. Své rozhodnutí poté neprodleně oznámí vystavujícímu justičnímu orgánu.

Doba, po kterou byla vyžádaná osoba zbavena svobody v souvislosti s výkonem zatýkacího rozkazu, se započítá do případně uložené celkové doby zbavení svobody.

Příslušná osoba může vyjádřit souhlas s předáním, který nelze odvolat, čehož si musí být daná osoba plně vědoma. V tomto konkrétním případě musí vykonávající justiční orgán pravomocně rozhodnout o výkonu zatýkacího rozkazu do deseti dnů od vyjádření tohoto souhlasu.

Důvody pro odmítnutí výkonu a vydání

Členský stát neprovede evropský zatýkací rozkaz, pokud:

  • členský stát již vydal pravomocný rozsudek na tutéž osobu pro stejný trestný čin (zásada „ne bis in idem“);
  • se na trestný čin vztahuje ve vykonávajícím státě amnestie;
  • příslušná osoba není podle práva vykonávajícího státu považována za trestně odpovědnou vzhledem ke svému věku.

Vykonávající členský stát může odmítnout výkon zatýkacího rozkazu při splnění dalších podmínek (trestní stíhání vyžádané osoby nebo výkon trestu jsou podle práva vykonávajícího státu promlčeny, pravomocné odsouzení za stejný čin třetím státem, atd.). Může rovněž odmítnout výkon zatýkacího rozkazu, pokud se příslušná osoba nezúčastnila osobně soudního jednání, při němž bylo vydáno rozhodnutí, pokud jsou stanoveny vhodné záruky. V každém případě musí odmítnutí obsahovat odůvodnění.

Každý stát povolí průvoz vyžádané osoby, která je předávána, přes své území za podmínky, že obdrží určité informace (týkající se zatýkacího rozkazu, povahy trestného činu, totožnosti osoby, atd.).

Zatýkací rozkaz musí být přeložen do úředního jazyka vykonávajícího členského státu. Navíc musí být zaslán jakýmkoli prostředkem, který vykonávajícímu členskému státu umožňuje získat písemný záznam a ověřit jeho pravost.

Praktická, obecná a závěrečná ustanovení

Od 1. ledna 2004 byly žádosti o vydání, které členské státy obdržely, zpracovávány dle vnitrostátních opatření přijatých na základě tohoto rámcového rozhodnutí.

Rámcové rozhodnutí platí na Gibraltaru.

ODKAZY

AktVstup v platnostLhůta pro provedení v členských státechÚřední věstník

Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV

7. 8. 2002

31. 12. 2003

Úř. věst. L 190 ze dne 18. 7. 2002

Pozměňovací akt(y)Vstup v platnostLhůta pro provedení v členských státechÚřední věstník

Rámcové rozhodnutí 2009/299/SVV

28. 3. 2009

28. 3. 2011

Úř. věst. L 81 ze dne 27. 3. 2009

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 11. dubna 2011 o provádění rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (KOM(2011) 175 v konečném znění – nebyla zveřejněna v Úředním věstníku)
Tato zpráva shrnuje sedm let provádění evropského zatýkacího rozkazu. Iniciativa se z operativního hlediska jeví jako úspěch: bylo vydáno 54 689 rozkazů a 11 630 bylo vykonáno. Doba předání mezi členskými státy dnes u osob, které souhlasí s vydáním, trvá 14 až 17 dnů, u osob, které s předáním nesouhlasily, 48 dnů, přičemž dříve toto vydání trvalo více než jeden rok. Díky tomuto mechanismu, který zaručuje, že otevřené hranice nebudou zneužívány osobami, které se chtějí vyhnout spravedlnosti, se posílil volný pohyb osob v rámci EU. Komise však zaznamenává i nedostatky, především v otázce dodržování základních práv. Žádá členské státy, aby uvedly své právní předpisy do souladu s rámcovým rozhodnutím 2002/584/SVV, pokud tak ještě neučinily, a aby uplatnily již přijaté nástroje za účelem zlepšení fungování zatýkacího rozkazu. Zpráva rovněž poukazuje na to, že se vydává příliš mnoho rozkazů v souvislosti s málo závažnými trestnými činy a podporuje žádající členské státy, aby uplatňovaly zásadu proporcionality.

Zpráva Komise ze dne 24. ledna 2006 založená na článku 34 rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (revidované znění) (KOM(2006) 8 v konečném znění – nebyla zveřejněna v Úředním věstníku)
Zpráva se ve svém revidovaném znění zabývá především italskými právními předpisy, které byly přijaty po předložení původní zprávy. Komise se domnívá, že i přes počáteční prodlení je evropský zatýkací rozkaz v členských státech použitelný ve většině případů, pro něž je určen.

Zpráva Komise ze dne 23. února 2005 založená na článku 34 rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (KOM(2005) 63 v konečném znění – nebyla zveřejněna v Úředním věstníku)
Podle hodnocení Komise ve zprávě je dopad evropského zatýkacího rozkazu od jeho vstupu v platnost 1. ledna 2004 pozitivní, jak z hlediska odpolitizování a účinnosti, tak rychlosti postupu vydávání, přičemž základní práva příslušných osob se dodržují.

Prohlášení v čl. 31 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV Rady ze dne 13.června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 246 ze dne 29.9.2003)
Dánsko, Finsko a Švédsko prohlašují, že jejich platné jednotné právní předpisy umožňují prohloubit a rozšířit ustanovení tohoto rámcového rozhodnutí. Tyto státy zachovají platné jednotné právní předpisy, tedy:

  • Dánsko: skandinávský zákon o vydávání (zákon č. 27 ze dne 3. února 1960 v upraveném znění);
  • Finsko: skandinávský zákon o vydávání (270/1960);
  • Švédsko: zákon (1959:254) o vydávání do Dánska, Finska, Islandu a Norska v případě trestných činů.
Poslední aktualizace: 10.07.2011
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky