RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Úpadkové řízení

Toto nařízení zavádí společná pravidla týkající se soudu příslušného k zahájení úpadkového řízení, příslušného práva a uznávání soudních rozhodnutí v případech, kdy se dlužník, ať už jde o společnost, obchodníka nebo jednotlivce, stane nesolventním. Zaměřuje se nad odrazení dlužníka od převodu svého majetku nebo soudního řízení z jedné země do jiné s cílem zlepšit své právní postavení.

AKT

Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení.

PŘEHLED

Toto nařízení zavádí společný rámec pro úpadková řízení v Evropské unii (EU). Účelem harmonizovaných předpisů o úpadkových řízeních je předejít převodu aktiv nebo soudních řízení z jedné země EU do druhé za účelem výhodnějšího právního postavení k nevýhodě věřitelů (tzv. forum shopping).

Je zapotřebí poznamenat, že jedna čtvrtina případů úpadku v EU je spojena s pozdními platbami.

Předcházení převodu majetku nebo soudních řízení z jedné země EU do druhé

Případy platební neschopnosti s přeshraničními důsledky mají vliv na řádné fungování vnitřního trhu. S cílem vytvořit jednotnější postupy, které odradí strany od převodu majetku nebo soudních řízení z jedné země EU do druhé za účelem výhodnějšího právního postavení, se navržená řešení opírají o zásadu řízení s obecnou působností. Současně si ponechávají možnost zahájit vedlejší řízení na území dotčené země EU.

Nařízení se vztahuje na „kolektivní úpadková řízení, která zahrnují částečné nebo úplné zabavení majetku dlužníka a jmenování správce podstaty“. Vztahuje se stejnou měrou na všechna řízení bez ohledu na to, zda je dlužník fyzická či právnická osoba, obchodník či jednotlivec. „Správcem podstaty“ se rozumí osoba nebo subjekt, jejichž funkcí je spravovat nebo prodat majetek, který byl dlužníkovi zabaven, nebo dohlížet na správu jeho záležitostí. Příloha C nařízení obsahuje seznam osob či orgánů, které jsou oprávněné vykonávat tuto funkci v každé zemi EU.

Nařízení se však nevztahuje na úpadková řízení týkající se:

Stanovení příslušných soudů a příslušného práva

Nařízení definuje pojem „soud“ jako soudní orgán nebo jiný příslušný subjekt, který je na základě vnitrostátních zákonů oprávněn zahájit úpadkové řízení. Soudy, které jsou příslušné zahájit hlavní řízení, jsou soudy té země EU, kde má dlužník místo, kde jsou soustředěny jeho hlavní zájmy. Mělo by to být místo, ze kterého dlužník obvykle své zájmy spravuje, a je proto zjistitelné třetími osobami. V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak. V případě fyzické osoby je to v podstatě místo, kde pracuje nebo kde má obvyklé bydliště.

Vedlejší řízení (uvedená v příloze B) lze následně zahájit v jiné zemi EU, pokud má dlužník na jejím území provozovnu. „Provozovnou“ se rozumí jakékoli provozní místo, kde dlužník vykonává nikoli přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských a materiálních zdrojů. Účinky likvidačního řízení musí být omezeny na majetek dlužníka nacházející se na takovém území. O zahájení takových řízení může požádat správce podstaty hlavních řízení nebo jiné osoby či orgány v souladu s právem země, v níž je zahájení řízení požadováno. V některých případech lze taková řízení zahájit nezávisle ještě před hlavním řízením, pokud to požadují místní věřitelé a věřitelé místní provozovny nebo pokud podle práva země EU nelze hlavní řízení zahájit tam, kde jsou soustředěny zájmy dlužníka. Tato řízení se však po zahájení hlavních řízení stanou vedlejšími.

Právo země EU, v níž jsou úpadková řízení zahájena, určuje všechny podmínky těchto řízení: podmínky pro jeho zahájení, vedení a ukončení. Stanovuje též praktická pravidla, jako je definice dlužníků a majetku, příslušné pravomoci dlužníka a správce podstaty, účinky řízení na smlouvy, jednotlivé věřitele, nároky atd.

V celé EU platí předpisy, které zaručují věcná práva třetích osob, právo věřitele na podání žádosti o započtení pohledávek a právo prodávajícího na základě výhrady vlastnictví, jelikož tato práva nejsou zahájením řízení dotčena. Práva na nemovitý majetek se řídí výhradně právem země EU, kde se majetek nachází. Podobně se výhradně právem příslušné země EU řídí i pracovní smlouvy a vztahy, jakož i práva a povinnosti stran, které se účastní platebních systémů a systémů vypořádání nebo finančního trhu (další podrobnosti viz směrnice o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry).

Uznávání úpadkových řízení

Rozhodnutí soudu, který je příslušný v souvislosti s hlavním řízením, jsou bez jakéhokoli zkoumání uznána okamžitě ostatními zeměmi EU, kromě:

  • případů, kdy by účinky takového uznání byly v rozporu s veřejnou politikou takové země;
  • v případě rozsudků, které by mohly způsobit omezení osobní svobody nebo poštovního tajemství.

Omezení práv věřitelů (odklad platby nebo prominutí dluhu) jsou možná pouze v případě těch věřitelů, kteří s tím vyslovili souhlas.

Pokud soud některé země EU rozhodne o zahájení úpadkového řízení, je rozhodnutí uznáno ve všech ostatních zemích EU, i když by dlužník nemohl být předmětem takových řízení v ostatních zemích. Účinky rozhodnutí jsou stanoveny právem země, v níž je řízení zahájeno, a skončí v případě, že je v jiné zemi EU zahájeno vedlejší řízení.

Správce podstaty jmenovaný příslušným soudem může působit i v ostatních zemích EU v souladu se svými pravomocemi, které jsou stanoveny právem země EU, kde je řízení zahájeno, musí však dodržovat právo země, na jejímž území působí. Může zejména nechat majetek dlužníka přemístit a může také v zájmu věřitelů podávat žaloby na neplatnost právního úkonu, pokud byl majetek přemístěn ze země hlavního řízení po zahájení řízení, s výhradou věcných práv třetích osob nebo výhrady vlastnictví.

Věřitel se sídlem v EU, jehož nárok byl zcela nebo částečně uspokojen z majetku patřícího dlužníkovi, musí to, co získal, vrátit správci podstaty (s výhradou věcných práv nebo výhrady vlastnictví). Pro Unii je vypracován konsolidovaný přehled dividend, aby bylo zajištěno, že věřitelé dostanou odpovídající dividendy.

Zveřejnění může na žádost správce podstaty proběhnout v kterékoli jiné zemi EU (zveřejnění rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení a/nebo zápis do veřejného registru). Zveřejnění může být povinné, ale v žádném případě se nejedná o předchozí podmínku uznání zahraničních řízení.

Pokud dotčená osoba o zahájení řízení neví, lze předpokládat, že v případě platby dlužníkovi místo správce podstaty v jiné zemi EU jedná v dobré víře. Je-li taková platba uskutečněna před zveřejněním rozhodnutí o zahájení řízení, má se za to, že daná osoba o zahájení řízení nevěděla. Na druhou stranu, je-li platba uskutečněna po zveřejnění rozhodnutí, má se za to, že dotčená osoba o něm věděla, pokud není prokázán opak.

Omezení použitelnosti nařízení

Toto nařízení se nepoužije:

  • v Dánsku;
  • v žádné zemi EU, pokud je ve věcech úpadku neslučitelné se závazky vyplývajícími z mezinárodní smlouvy uzavřené tímto státem s jednou nebo více třetími zeměmi před vstupem tohoto nařízení v platnost;
  • ve Spojeném království, pokud je neslučitelné se stávajícími ujednáními v rámci Britského společenství národů.

Nařízení se použije na úpadková řízení zahájená po jeho vstupu v platnost dne 31. května 2002. Nahrazuje stávající dvoustranné a vícestranné mezinárodní smlouvy uzavřené mezi dvěma nebo více zeměmi EU.

Kontext

Konkursy společností v platební neschopnosti, vyrovnání a podobná řízení jsou vyňaty z působnosti Bruselské úmluvy z roku 1968. Od roku 1963 probíhají na různých úrovních práce s cílem formulovat v této oblasti nástroj Společenství. Dne 23. listopadu 1995 byla uzavřena mezinárodní smlouva o úpadkovém řízení. Ta však nemohla vstoupit v platnost, protože jedna země EU ji nepodepsala v časové lhůtě.

Amsterdamská smlouva, podepsaná dne 2. října 1997, stanovuje nová ustanovení pro soudní spolupráci v občanskoprávních věcech. Právě na jejím základně bylo přijato toto nařízení o úpadkovém řízení.

ODKAZY

AktVstup v platnostLhůta pro provedení v členských státechÚřední věstník
Nařízení (ES) č. 1346/2000

31. 5. 2002

Úř. věst. L 160

ze dne 30. 6. 2000

Postupné změny a opravy nařízení (ES) č. 1346/2000 byly začleněny do základního textu. Toto konsolidované znění má pouze informativní hodnotu.

Poslední aktualizace: 24.02.2011

Viz také

  • Internetová stránka Generálního ředitelství Evropské komise pro spravedlnost o platební neschopnosti (EN)
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky