RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 10 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Evropské řízení o drobných nárocích

Evropské řízení o drobných nárocích, to znamená těch, jejichž hodnota nepřesahuje částku 2 000 EUR, se použije na občanské a obchodní věci v přeshraničních případech. Použije se od roku 2009 ve všech členských státech Evropské unie s výjimkou Dánska; stranám sporu je k dispozici jako alternativa k řízení upravenému právními předpisy členských států.

AKT

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích

PŘEHLED

Toto nařízení zavádí evropské řízení o drobných nárocích, jehož cílem je zjednodušit a urychlit řízení o sporech týkajících se drobných nároků v přeshraničních případech a snížit náklady na ně. Hodnota nároku bez navýšení o úroky, náklady a výlohy nesmí přesahovat v době doručení žalobního formuláře k příslušnému soudu částku 2 000 EUR. Rozhodnutí vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích v jednom členském státě se uzná a vykoná v jiném členském státě, aniž je nutné prohlášení vykonatelnosti, a bez možnosti napadnout jeho uznání. Řízení je dobrovolné a nabízí se jako alternativa k řízení upravenému právními předpisy členských států. Použije se ode dne 1. ledna 2009 ve všech členských státech Evropské unie kromě Dánska.

ZAHÁJENÍ EVROPSKÉHO ŘÍZENÍ O DROBNÝCH NÁROCÍCH

Evropské řízení o drobných nárocích, u nějž není povinné zastoupení advokátem, probíhá v několika krocích:

Podání žádosti. Žalobce o částku nepřesahující 2 000 EUR zahájí evropské řízení o drobných nárocích přímo u příslušného soudu. Nařízení zavádí vzorový formulář typu A uvedený v příloze I, kde se uvede povaha sporu, požadovaná částka atd. Formulář může být podán všemi komunikačními prostředky, které přijímá členský stát, v němž se řízení zahajuje. Nespadá-li nárok do oblasti působnosti tohoto nařízení (viz dále), soud o tom vyrozumí žalobce. Pokud žalobce žalobu nevezme zpět, projedná ji soud podle procesního práva členského státu, v němž řízení probíhá.

Oprava a/nebo doplnění formuláře. Nejsou-li informace poskytnuté žalobcem dostatečné, pošle soud žalobci vzorový formulář B (příloha II) a požádá o jeho doplnění nebo opravu. Za tím účelem stanoví lhůtu. Pokud žalobce nedoplní či neopraví žalobní formulář ve stanovené lhůtě, návrh se odmítne. Stejně tak se postupuje, pokud je nárok zjevně neopodstatněný nebo žaloba nepřípustná.

Uvědomění žalovaného. Po obdržení řádně vyplněného žalobního formuláře vyplní soud odpovědní formulář (formulář C, příloha III), který se doručí žalovanému. Kopie žalobního formuláře a případných podpůrných dokladů se spolu s takto vyplněným odpovědním formulářem doručí žalovanému do 14 dnů. Písemnosti se doručují poštou s potvrzením o přijetí s uvedením data přijetí.

Třicetidenní lhůta pro žalovaného. Žalovaný má na odpověď třicet dnů. Tato lhůta začíná dnem doručení výše uvedeného formuláře.

Odeslání odpovědi žalovaného žalobci. Do 14 dnů od obdržení odpovědi žalovaného zašle soud žalobci kopii tohoto vyjádření spolu s případnými příslušnými podpůrnými doklady.

Jakákoliv vzájemná žaloba, která se předloží na vzorovém formuláři A, se žalobci doručí stejným způsobem jako žalovanému (viz výše). Žalobce na případnou vzájemnou žalobu odpoví do 30 dnů od doručení. Přesahuje-li vzájemný nárok částku 2 000 EUR, neprojedná se žaloba a vzájemná žaloba v rámci evropského řízení o drobných nárocích, nýbrž podle procesního práva členského státu, v němž řízení probíhá.

Vydání rozhodnutí do třiceti dnů. Do třiceti dnů od obdržení odpovědi žalovaného nebo žalobce (v případě vzájemné žaloby) vydá soud rozhodnutí. Soud si však může vyžádat od stran ve stanovené lhůtě nepřesahující 30 dnů další informace týkající se nároku. Navíc může rozhodnout o provedení dokazování nebo předvolání stran k ústnímu jednání (viz dále). Ústní jednání se koná do třiceti dnů od předvolání. V takovém případě soud vydá rozhodnutí buď do 30 dnů od ústního jednání, nebo po obdržení všech informací nezbytných pro vydání rozhodnutí. Neobdrží-li soud od příslušné strany odpověď ve stanovené lhůtě, vydá rozhodnutí o nároku nebo vzájemném nároku. Rozhodnutí se uzná a vykoná v ostatních členských státech. V žádném případě nesmí být v členském státě výkonu rozhodnutí vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích přezkoumáváno ve věci samé. Soud vyhotoví na žádost některé ze stran osvědčení o rozhodnutí vydaném v rámci evropského řízení o drobných nárocích na vzorovém formuláři D uvedeném v příloze IV, a to bez dalších nákladů.

Dokazování. Soud určí způsob a rozsah dokazování, které je nezbytné pro vydání jeho rozhodnutí. Soud použije nejjednodušší a nejméně náročný způsob dokazovaní.

Výkon rozhodnutí. Vykonávací řízení se řídí právem členského státu výkonu. Strana, která žádá o výkon rozhodnutí, předloží ověřenou kopii rozhodnutí a osvědčení o rozhodnutí (výše uvedený formulář D) a v případě potřeby jeho překlad do úředního jazyka členského státu výkonu. Také se nepožaduje, aby tato strana měla pověřeného zástupce nebo poštovní adresu v členském státě výkonu, kromě orgánů příslušných pro vykonávací řízení. Od této strany se nesmí z důvodu, že je cizím státním příslušníkem nebo že nemá bydliště ani nepobývá v členském státě výkonu, požadovat složení jistoty, kauce či vkladu, ať už je jejich označení jakékoli.

ZAMÍTNUTÍ VÝKONU ROZHODNUTÍ A MOŽNÉ NAPADENÍ ROZHODNUTÍ

Výkon je na návrh osoby, proti níž je požadován, příslušným soudem v členském státě výkonu zamítnut, jestliže:

  • je rozhodnutí neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které se týkalo téže věci mezi stejnými stranami;
  • dřívější rozhodnutí bylo vydáno v členském státě výkonu nebo splňuje podmínky nezbytné pro jeho uznání v členském státě výkonu; a
  • proti neslučitelnosti nebyla a nemohla být vznesena námitka při soudním řízení v členském státě, v němž bylo rozhodnutí v rámci evropského řízení o drobných nárocích vydáno.

Navíc pokud strana napadla rozhodnutí vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích nebo trvá možnost takového napadení či pokud strana žádá o přezkum, může příslušný soud nebo orgán v členském státě výkonu omezit vykonávací řízení na ochranná opatření, podmínit výkon složením jistoty, kterou sám určí, nebo za výjimečných okolností vykonávací řízení zastavit.

Opravné prostředky proti rozhodnutí vydanému v rámci evropského řízení o drobných nárocích probíhá podle procesního práva členských států. Do 1. ledna 2008 členské státy oznámí Komisi, zda jejich procesní právo připouští opravné prostředky a u kterého soudu mohou být podány. Komise zveřejní tyto informace v Úředním věstníku Evropské unie i jinými vhodnými prostředky.

Žalovaný má právo požádat o přezkum rozhodnutí u příslušného soudu členského státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, jestliže:

  • žalobní formulář nebo předvolání k ústnímu jednání byly doručeny způsobem bez dokladu o přijetí žalovaným osobně;
  • doručení žalovanému nebylo uskutečněno dostatečně včas, aby mohl připravit svou obhajobu, a to bez jakéhokoli zavinění z jeho strany;
  • žalovaný nemohl popřít nárok z důvodu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které nezavinil.

V každém případě je však žalovaný povinen jednat neprodleně. Pokud soud rozhodne, že přezkum je oprávněný, je rozhodnutí od počátku neplatné.

Úloha soudu a ustanovení týkající se jazyků, ústního jednání a nákladů

Soud stranám neukládá povinnost provést právní posouzení nároku a snaží se o dosažení smíru mezi stranami. Je-li to nezbytné, vyrozumí strany sporu o procesních otázkách.

Jazyky a překlady. Žalobní formulář se předkládá v jazyce či v jednom z jazyků soudu. Tyto jazyky se také použijí pro odpověď, případnou vzájemnou žalobu, odpověď na takovou vzájemnou žalobu a popis příslušných podpůrných dokladů atd. Je-li soudu předložen další dokument v jiném jazyce, může soud požadovat překlad tohoto dokumentu, pouze je-li to nezbytné pro vydání rozhodnutí. Může se stát, že strana odmítne přijetí dokumentu, protože je vyhotoven v jazyce, kterému nerozumí, nebo v jiném úředním jazyce, než je úřední jazyk nebo úřední jazyky členského státu, v němž má být provedeno doručení. V takovém případě vyrozumí soud o této skutečnosti druhou stranu s cílem, aby tato strana poskytla překlad dokumentu.

Ústní jednání. Soud nařídí ústní jednání, pokud to pokládá za nutné nebo pokud o to některá ze stran požádá. Soud však může takovou žádost zamítnout, má-li za to, že vzhledem k okolnostem případu je možné zajistit spravedlivý průběh řízení zjevně i bez ústního jednání. Ústní jednání se může vést prostřednictvím videokonference nebo pomocí jiných komunikačních technologií.

Náklady. Náklady řízení nese strana, která neměla úspěch ve věci.

UPŘESNĚNÍ OBLASTI PŮSOBNOSTI NAŘÍZENÍ

Evropské řízení se zaměřuje na přeshraniční případy, to znamená případy, ve kterých má alespoň jedna ze stran bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát soudu, u něhož byla podána žaloba. Bydliště se určí v souladu s nařízením (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Pro posouzení, zda má strana řízení bydliště na území členského státu, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Nemá-li strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl návrh podán, použije soud pro posouzení, zda má strana řízení bydliště v jiném členském státě, právo tohoto členského státu (článek 59 uvedeného nařízení). V případě společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení fyzických nebo právnických osob se „bydlištěm“ rozumí místo, kde má tato osoba své sídlo, ústředí nebo hlavní provozovnu (článek 60).

Toto nařízení se nevztahuje na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci („acta jure imperii“). Toto nařízení se také nevztahuje na věci týkající se:

  • osobního stavu nebo způsobilosti fyzických osob k právům a právním úkonům;
  • majetkových práv vyplývajících z manželských vztahů, vyživovací povinnosti, závětí a dědictví;
  • úpadků a vyrovnání a podobných řízení;
  • sociálního zabezpečení;
  • rozhodčího řízení;
  • pracovního práva;
  • nájmů nemovitostí s výjimkou žalob týkajících se peněžitých nároků;
  • porušení práv na ochranu soukromí a osobnostních práv, včetně pomluvy.

Závěrečná ustanovení

Do 1. ledna 2014 Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru podrobnou zprávu přezkoumávající použití tohoto nařízení. Komisi je nápomocen výbor.

Toto nařízení se použije ode dne 1. ledna 2009 ve všech členských státech kromě Dánska. Článek 25, který upravuje sdělování informací (týkajících se soudní příslušnosti, opravných prostředků atd.) členských států Komisi, se použije ode dne 1. ledna 2008.

Kontext

Nařízení vychází ze zelené knihy (DA) (DE) (EL) (EN) (ES) (FR) (IT) (NL) (PT) (FI) (SV) o evropském platebním rozkazu a opatřeních ke zjednodušení a urychlení řízení o sporech týkajících se drobných nároků. Návrh (COD/2005/0020), který vedl k přijetí tohoto nařízení postupem spolurozhodování, byl předložen Evropské komisi dne 15. března 2005.

ODKAZY

Akt Vstup v platnost Lhůta pro provedení v členských státech Úřední věstník

Nařízení (ES) č. 861/2007

1. 8. 2007
Použije se od 1. 1. 2009 (čl. 25: 1. 1. 2008)

-

Úř. věst. L 199 ze dne 31. 7. 2007

Poslední aktualizace: 27.08.2007
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky